Hyundai i30 Fastback 1,0 T-GDI 120

Hyundai je značka, která díky své intenzivní a specifické reklamě, ve které se vymezuje vůči Škodě, získala spoustu zákazníků, ale i odpůrců. Pokud nepatříte mezi ty druhé, kterým vadí třeba nepřirozená výslovnost jména značky nebo styl reklamních spotů, může vás zaujmout specifické karosářské provedení modelu nižší střední třídy i30 Fastback.

Fastback je vlastně něco mezi hatchbackem a kombi, nesoucí sportovní rysy, které známe třeba z většího Audi A5. Svým vzhledem tak cílí spíše na mladší řidiče, kteří nejsou konzervativní, na druhou stranu ale občas potřebují v autě i něco odvézt.

Exteriér

Pokud stojí Fastback vedle jiného vozu a nemáte tak možnost srovnání velikosti, vypadá díky čistým liniím a vyváženým proporcím větší a dospělejší, než ve skutečnosti je. Oproti základní verzi i30 se Fastback liší většinou karosářských dílů. Není to jen sedan s „seříznutým zadkem“. Zepředu začíná poměrně velkou maskou chladiče v typickém šestiúhelníkovém tvaru, trochu podobném modelům Fordu nebo Audi. Na kapotu motoru navazuje poměrně hodně skloněné přední sklo, linie střechy je velmi plynulá a na zádi ji jen doplňuje aerodynamické křídlo. Celkově tak působí velmi dynamicky a vzhledově vůz posouvá výš, než kam svými rozměry patří.

Fastback nabízí přední světla s technologií Full LED, kterou náš model ale nedisponoval, takže jsme ani nemohli vyzkoušet, jestli díky nim lépe uvidíme, jak výrobce slibuje, ale ani s těmi, které ve voze byly, jsme tápat nemuseli.

Interier

Fastback je homologovaný jako pětimístný, nicméně pokud by na zadních sedadlech měly cestovat tři průměrně velké osoby delší cestu, asi by si to moc neužily. Na předních sedadlech je sice místa „přes ramena“ dost, nicméně pokaždé při usednutí, jsem měl podivný pocit, že bych měl zhubnout, protože boční části sedáku, které by měly vést tělo, nebyly na bocích, ale pode mnou. Sedačky si můžete kromě obvyklé černé a šedé vybrat i ve vínové barvě (odstín Merlot), která podporuje sportovní image vozu.

Interiér se v zásadě neliší od běžné verze i30. Všechny ovladače jsou na svých místech, displeje a přístroje jsou dobře čitelné i při horších světelných podmínkách, což znamená především na přímém světle. Velmi přehledná je infografika, zobrazující např. stav ujetých kilometrů a spotřeby.

Rozpačitý a trochu nostalgický pocit vyvolal ale vzhled prostředního panelu s displejem, kolem kterého byla umístěna ovládací tlačítka. Tvarem tento panel, nevím proč, asocioval kdysi legendárního Oltcita s jeho skupinovými ovladači po stranách volantu, nebo nějakou digitální hru z osmdesátých let. Trochu tomu asi napomohlo i to, že testovaný vůz měl 5 palcový černobílý displej, ale k dispozici je i barevný osmipalcový.

Na volantu jsou obvyklé ovládací prvky, dokonce se na něj vešlo i ovládání tempomatu a jízdních asistentů, takže legrační tlačítka na středovém panelu prakticky nepotřebujete. Pro zjištění jejich funkcionality, např. ladění stanic, je ale lepší si přečíst manuál. Důležité tlačítko pro vypnutí Start/Stop systému je vedle řadicí páky, kde bylo dále u testovacího vozu spoustu elegantních záslepek, místo kterých jsou v lépe vybavených modelech například tlačítka pro vyhřívání sedaček.

Klimatizace má manuální ovládání, příjemné je, že po půl stupni, takže nastavit lze poměrně citlivě a nezávisle pro každou stranu vozu. Na delší cestě se zimomřivým spolucestujícím tak řidiči nehrozí uspání proudem horkého vzduchu.

Díky aerodynamické zádi je horší výhled dozadu, takže při parkování by se hodila zadní parkovací kamera. Ta ale u našeho vozu, museli jsme se tak spolehnout na senzory a jejich pípání. Při své výšce 190 cm jsem měl sedadlo poměrně vzadu, jak jen mi to ohled k cestujícím na zadních sedadlech dovolil, přesto mohl loketní opěrku uprostřed využít pouze můj loket.

Kufr má poměrně vysokou nakládací hranu, oceňuji ale přítomnost rezervní pneumatiky, což usnadňuje situaci v případě píchnutí nebo proražení, kdy zalepení díry není možné. V kufru je i zásuvka, která ale paradoxně velmi schází na zadních sedadlech, kde ji cestující mládež, potřebující zdroj pro životně důležitá zařízení, potřebuje víc, než držák na nápoje.

Motor, převodovka

Vybrat si můžete z litrového tříválce, nebo čtyřválce 1,4 l. Oba motory jsou přeplňované a na velikost vozu disponují dostatečným výkonem. To můžeme posoudit, i když jsme neměli k dispozici silnější motor, ale „jen“ litrový benzínový tříválec s výkonem 88 kW (120 koní), který jsme ani nevyužili, protože jej dosahuje až při 6000 otáčkách a tolik jsme na pilu netlačili. Na plyn reaguje motor pohotově, vytočit se nechá snadno a auto „jde za plynem“ bez dlouhého přemlouvání. Motoru asistovala šestistupňová převodovka s poměrně přesným řazením. Pouze převodové poměry byly asi navrženy pro jízdu ve vyšších rychlostech, protože po městě bylo nutné častěji řadit mezi trojkou a čtyřkou a řešit, jestli motor točit, nebo ho nechat se trochu dusit. Snažili jsme se, abychom v průběhu testu najeli kilometry jak po městě, tak na dálnici a silničkách nižších tříd a získali tak vypovídající představu o spotřebě. Jízdní styl bych charakterizoval jako úsporný. Výrobcem slibované kombinované spotřeby 5,2 l/100 km se nám nepodařilo dosáhnout, ale rozdíl 3 deci oproti dosažené hodnotě 5,5 l/100 km je myslím velmi slušný.

Jízdní vlastnosti

Nastavení podvozku je oproti provedení sedan nebo kombi logicky přizpůsobené sportovnímu charakteru vozu, takže je tvrdší, ale s běžnými nerovnostmi na vozovce se vypořádá velmi slušně. Pouze velké díry, nebo retardéry se projeví tvrdým úderem do karoserie a na více příčných nerovnostech se auto rozskáče. Možná to bylo díky zimním pneumatikám, ale více než motor byl slyšet hluk z podvozku, který se přenášel do karoserie od kol. Díky tvrdšímu nastavení může ale řidič vyzkoušet, zda auto nejen chce vypadat, ale i jezdit ostřeji. Znamená to motor více vytáčet, což se projeví sytým zvukem turba a za pocit při průjezdu zatáčkovitou okreskou to stojí. Při větších rychlostech v zatáčkách sice volant trochu ztrácí kontakt s děním na vozovce, ale při běžné jízdě to díky neutrálnímu chování ani nepostřehnete. Brzdy mám radši ostré a u tohoto auta takové jsou, takže stačilo naučit se dávkovat sílu na pedál a vše bylo příjemně pod kontrolou.

Závěr

Fastback jistě zaujme svým vzhledem, potěší jízdními vlastnostmi, neurazí komfortem a uspokojí i ty, kteří potřebují v autě odvézt více, než jen aktovku. Případný zájemce by si měl pečlivě prostudovat přehled doplňkové výbavy. Ten sice není obsáhlý a obsahuje položky, které bychom očekávali spíše v základní výbavě, ale pár užitečných drobností, např. couvací kameru za rozumnou cenu, tam najdete. Srovnávat s „jinou domácí značkou“ ho sice nebudeme, ale své místo na našich silnicích určitě má.

Technické údaje
Objem motoru benzínový přeplňovaný tříválec, 998 cm³
Výkon 120 koní /88,3 kW při 6000 ot/min.
Točivý moment 172 Nm / 1500-4000 ot./min.
Převodovka manuální šestistupňová
Maximální rychlost 188 km/h
Zrychlení  z 0 na 100 km/h 11,5 s
Pohotovostní hmotnost 1242 kg
Kombinovaná spotřeba 5,2 l/100 km
Rozměry:
délka 4455 mm
šířka 1795 mm
výška 1425 mm
rozvor 2650 mm
zavazadlový prostor (min./max.) 450/1351 l
Cena:

V limitované edici Best of Czech můžete koupit testovaný model od 399.990,- Kč.

Podle standardního ceníku může, s větším motorem a příslušenstvím, cena přesáhnout 700.000,- Kč

Plusy

– atraktivní vzhled
– dobrý podvozek
– rozumná spotřeba

Mínusy

– levně působící materiály v interiéru
– malé přední sedačky
– absence zásuvek napájení a konektivity na zadních sedadlech

Přehled bezpečnostních asistentů, které vůz nabízí, naleznete ZDE

Galerie: Hyundai i30 Fastback 1,0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code