Kia Sportage GT Line

 

Kia Sportage letos oslavila 25 let vstupu na trh. Za tu dobu prošla čtyřikrát generační obměnou. Od první ke čtvrté generaci prošla obrovským technologickým i designovým vývojem, díky kterému neustále přitahuje pozornost a vyvolává emoce. Je to sice model asijské automobilky, ale kompletně vzniká v Evropě – od vývoje ve Frankfurtu nad Mohanem po výrobu ve slovenské Žilině. V Evropě se jedná o nejprodávanější model značky, u nás ji předběhl menší kompaktní model Cee´d. Vůbec poprvé je Kia Sportage dostupná ve sportovně laděné verzi GT Line a právě tento model jsme měli možnost otestovat.

Exteriér

Jak už jsem psal, design vyvolává emoce, třetí generace se mnohým zaryla pod kůži. Za sebe, jako konzervativce, mohu říci, že modernizace autu přidala na vyrovnanosti a působivosti. Použití odolnějších materiálů na skelet karoserie umožnil provést změny, např. zeslabení předních sloupků, což vede k lepšímu výhledu i vzhledu. Nijak se to ale nedotklo bezpečnosti, která je na nejvyšší úrovni, což dokládá maximálních 5 hvězd v nárazových testech EuroNCAP. Přesunutí světlometů nahoru a umístění masivních mlhových světel dodalo čelu vozu na robustnosti, kterou podtrhují použité 19 palcové disky, obuté do úzkoprofilových pneumatik. Zadní partie, kde dominují horizonální koncové svítily, propojené ozdobnou lištou, prolisy víka kufru i umístění mlhových a couvacích světel také nenásilně podporují dojem šířky vozu. Dojem dynamiky a síly má podpořit dvojice poměrně velkých chromovaných koncovek výfuku a „ochranná lišta“ na nárazníku.

Interiér

Kia Sportage má ten nejtlustší manuál, který jsem měl dosud v rukou. Můžu ale říct, že vše je natolik intuitivní a přehledně rozmístěno, že jsem jej otevřel pouze z profesionální povinnosti.

 

Kožené sedačky, umístěné dostatečně vysoko, jsou velmi pohodlné a díky odvětrávání a vytápění poskytují příjemný pocit jak v mrazech, tak v letním žáru, kdy je jinak posaz na rozpálené kůži utrpením. Přední sedadla jsou výškově nastavitelná, takže najít nejlepší polohu za volantem není problém. Tříramenný volant je, jak bývá v kraji dnes zvykem, dole zploštělý. Ve formuli, kde je málo místa, to má jistě smysl. V tak prostorném voze, jakým Sportage bezesporu je, to asi má řidiči pocit z řízení sporťáku, stejně jako hliníkové nášlapy na pedálech, připomínat. Některým s větším pupíkem, nebo těhulkám to může snad i usnadnit pohyb za volantem. Při své výšce 190 cm jsem ale po nastavení optimální polohy narážel z boku kolenem do prostředního panelu klimatizace, To mi znemožňovalo při delší cestě zcela ulevit pravé noze, řidiči menšího vzrůstu, kterých je většina to ale asi vadit nebude. Dostatek místa je i na zadních sedadlech, která jsou také dostatečně vysoko, takže z bočních oken uvidí i menší děti v sedačce. Větší děti zaplesají při pohledu mezi přední sedačky, kde jsou kromě výdechů klimatizace a nabíječky dokonce i USB zásuvka, takže naprosto nezbytná elektrická šidítka nezhasnou ani při té nejdelší cestě a jejich obsahem mohou oblažit celou posádku vozu.

Na delší cestě také ocení pasažéři u zadních sedadel možnost nastavení sklonu opěráku. Při jejich položení si můžou vzadu pohodlně schrupnout. Nesmí ale moc chrápat, protože úroveň hluku v kabině od motoru, kol, nebo větru je poměrně malá a mohli by řidiče rušit. Díky nízké úrovni hluku je možné používat audiosystém JBL s osmi reproduktory a 320W zesilovačem tak, že při tom ani neohluchnete, ani kvůli vibracím od bušících basů nezhoršíte stabilitu vozu na silnici. Materiály, použité v interiéru, jsou alespoň u vrcholného modelu, který jsme měli k dispozici, velmi slušné kvality. Přístrojovka je pokryta měkčeným plastem, imitujícím kůži. Celý interiér je v módní, ale i praktické, černé barvě, která schová případné újmy na čistotě povrchu. Vše je naopak vidět na madlech dveří, které jsou poněkud neprakticky pojaty v lesklém plastu, na kterém je vidět každý otisk prstu. Na řadící páce automatu otisk nezanecháte, ale ruka na něm spočine s radostí, protože její tvar perfektně padne do dlaně a díky své větší ploše slouží i jako velmi pohodlná opěrka ruky. Kolem řadicí páky jsou tlačítka pro volbu jízdních asistentů a režimů, takže není nutné je nikde hledat.

Co ale trochu překvapilo u vozu který má sportovní ambice, je použití elektrické ruční brzdy. Mechanická páka, za kterou je možné na sněhu či v blátě „vzít“, by vozu slušela jistě více. Na středovém panelu je velký osmipalcový dotykový panel, zobrazující vše potřebné údaje o provozu vozu a jízdních režimech, včetně navigace. Ta je velmi jednoduchá, zadat cíl není nic tak složitého, že byste se bez příručky neobešli. Horší je ale, když chcete změnit nastavení rozlišení a podívat se např. na celou trasu. Možná to nějak jde, ale já na to nepřišel. Zato vám navigace může pomoci při zjišťování informací o cíli cesty, nebo počasí tamtéž. Ovládání klimatizace, rádia a další základní funkce mají svá tlačítka na panelu pod displejem, což zjednodušuje práci v nejběžnějších situacích a jistě to zvyšuje i bezpečnost, protože není nutné se rozptylovat proklikáváním na displeji. Zadní sedadla už známe, můžeme je tedy přeskočit rovnou do kufru. Tam najde technicky zdatný staromilec rezervní kolo, takže v případě defektu jednoduše přehodí kolo a nemusí bádat, kde udělalo cosi díru, zda je tak velká, že ji lze zalepit sadou ve voze, jak se to dělá, nebo čekat, než dorazí pomoc, když selže vše ostatní.

Kufr všech provedení tohoto modelu má základní prostor o objemu 503 litrů. V případě provedení GT Line, kde je rezervní kolo standard, se zmenší na 491 litrů. Těch ztracených 12 litrů ale za pocit jistoty stojí, obzvlášť do zahraničí bych se bez rezervy nevydal v žádném případě. Sklopením zadních sedadel vznikne prostor 1 492 litrů s téměř rovnou plochou. Kufr se otevírá elektricky, buď tlačítkem na dálkovém ovládání, nebo stačí se k němu přiblížit s klíčkem a sám se otevře, což je velké plus, pokud máte plné ruce. A ani nemusíte cvičit prostná nohou pod nárazníkem.

Motor, převodovka

Kia Sportage nabízí pro jednotlivá provedení výběr z pěti motorů. Dva benzínové a tři naftové. Testované provedení GT Line je nabízeno se dvěma nejsilnějšími agregáty, naftovým dvoulitrem a přeplňovanou benzínovou 1,6 T-GDI. My jsme vyzkoušeli benzínovou verzi s automatickou sedmistupňovou převodovkou. Motor samotný je díky přeplňování, přes svůj nižší objem, docela živý. Motor disponuje velmi působivým výkonem 130 kW (177 koní). Pokud nechcete trhat asfalt, budete s výkonem i jeho přenosem na kola i u relativně těžkého vozu spokojeni. Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu 7,1 litrů, ale k té jsme se, nepřekvapivě, nepřiblížili ani náhodou. Hodnota 8,9 litru je minimum, kam jsme se v provozu po městě, okreskách i dálnici, dostali.

Jízdní vlastnosti

Podvozek čtvrté generace modelu Kia Sportage je rozumným kompromisem. Je dostatečně tvrdý, aby vůz podržel při rychlejším průjezdu zatáčkou, i přiměřeně měkký, aby z vás nevytřásl duši na kostkách nebo polní cestě. Větší nerovnosti, např. zneužívané retardéry, se ale projeví tvrdým rázem do celého vozu. Zčásti je to jistě dílem i 19 palcových kol, obutých do nízkoprofilových pneumatik. Ty jsou dobré spíše pro silniční sprint a ne do terénu či džungle městských ulic, nebo pastí na slony na cestáři zapomenutých okreskách. Těm, kteří chtějí toto SUV využít i v lehčím terénu, bych určitě doporučoval menší kola s vyššími pneumatikami. Převodovka řadí rychle, bez zbytečných prodlev, jak nahoru, tak i dolů. Do rychlosti 40 km/h je možné zapnout pohon všech kol.

Problém ovšem nastane v případě, že potřebujete pomocí „pádel“ pod volantem, nebo pákou v manuálním režimu, podřadit. Motor prostě auto nezbrzdí. Ani při podřazení o dva stupně auto o hmotnosti kolem 1,8 tuny nezpomalí, jen hrozí jeho přetočení a to i při poměrně malé rychlosti a potřebě zpomalení. O zpomalení se postarají brzdy, které mají dostatečný výkon a jejich nástup je postupný, takže ani při panickém brzdění si nedáte čelem o volant. Spolehnutí je i na řízení, jen odezva do volantu by při nižších rychlostech v terénu mohla být větší.

Auto jsme vyzkoušeli na polní cestě, kam jsme si se světlou výškou 172 mm troufli. Bohužel, zima skončila dávno, už přes měsíc nepršelo a kropicí vůz jsme nesehnali, takže funkcionalitu pohonu všech kol a manuální připínání obou náprav jsme mohli improvizovaně, nicméně úspěšně, vyzkoušet jen na menší terénní nerovnosti.

Závěr

Na první pohled je Sportage auto, které vzhledem nešokuje. Díky slušnému vnitřnímu prostoru, vyššímu posazu i výbavě jistě zaujme prakticky zaměřené zájemce i mnohé řidičky. Roli rodinného vozu splní bez problémů, ve verzi GT Line osloví i méně usedlé piloty, kteří hledají komfort a nemají hluboko do kapsy, takže rozchodí i provozní náklady.  Na závěr si také neodpustím ocenění, že Sportage naštěstí nemá komplikovaný, mnohé řidiče otravující Start/stop systém, který zatěžuje startér i baterii, v běžném provozu ušetří jen nedetekovatelné množství paliva a pro normálního řidiče je jen zdrojem nečekaných překvapení a v některých situacích i nebezpečí.

Vůz disponuje sadou jízdních asistentů, které tradičně naleznete v přehledu, uvedeném v samostatném textu ZDE.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code