Hyundai IONIQ Hybrid – rodinný sportovec s ekologickou ambicí

Hyundai Ioniq je vůz, který si ženy vybraly jako nejlepší auto roku 2018. O tom jsme již psali ZDE.
Dnes je na řadě, abychom se podívali, co ženy na tomto modelu zaujalo, a zjistili, jestli bychom volili stejně.

Je to zároveň jediný automobil na trhu, u kterého si můžete vybrat, jak moc elektrický jej budete chtít. My postupně otestujeme všechny tři nabízené varianty modelu. Začínáme hybridem, který pro elektrický pohon využívá elektřinu, vyrobenou buď spalovacím motorem, nebo rekuperací při brzdění. Následovat bude plug-in hybrid, který disponuje větší kapacitou baterie, dobíjené buď ze sítě pomocí klasické zásuvky, nebo z dobíjecích stojanů. Třetím pak bude čistý elektromobil.

Exteriér

Ioniq je auto, které svým designem potvrzuje příslušnost ke značce. Zároveň ale nabízí specifické rysy, jenž jej neomylně identifikují mezi ostatními vozy. Nejblížeji má svou splývavou zádí k modelu fastback. Oproti němu má však vyšší zadní hranu kufru, opatřenou spoilerem a dělené zadní sklo. Tato úprava na jednu stranu zlepšuje viditelnost v menší vzdálenosti za vozem, na druhou stranu je dělicí hrana se spoilerem v nešťastné výšce, kdy zakrývá část prostoru, ve kterém se obvykle pohybují vozidla jedoucí za vámi.

Celý vůz je, s ohledem na všudepřítomnou snahu o dosažení co nejlepší aerodynamiky, poměrně nízký, takže i posaz v něm není nijak vysoko. Dokonce i kola mají, stejně jako všechny části karoserie tvar, zlepšující aerodynamiku. Díky tomu tak dosahuje velmi nízké hodnoty aerodynamického odporu a snižuje spotřebu paliva i elektřiny.

Interiér

Interiér testovaného vozu disponoval nejvyšší výbavou. Nabízel cestujícím pohodlné sedačky, potažené perforovanou kůží. Přední sedačky mají výrazné boční vedení, robustnější postavy se možná budou cítit trochu sevřeně, ale běžný řidič oporu sedačky při rychlejším průjezdu zatáčkou ocení. Velmi příjemné je odvětrávání sedačky, kombinace kůže a letošního tropického počasí by u klasického nevětraného potahu byla velmi nepříjemná. Design sedaček, evidentně stavěných pro subtilnější postavy, je ale trochu v rozporu s designem volantu, dole zploštělému, což má asi evokovat sportovní prvek, ale u sériového vozu se to jeví spíše jako prostor pro řidičův pupík. Také elektricky ovládaný automatický posun sedačky dozadu po vypnutí motoru má pravděpodobně být něčím komfortní. V praxi se to ale spíše projevuje tak, že při sedadle nastaveném více vzadu pro vyššího řidiče může popojíždějící sedačka nepříjemně omezit cestujícího vzadu.

Cestující vpředu mají možnost si bezdotykově dobít mobil, v tom automobilka evidentně předběhla většinu výrobců telefonů, protože ani nejnovější model renomované značky, který v redakci používáme, tímto nabíjením nedisponuje. Dále je na výběr dobíjení přes 12V zásuvku, nebo prostřednictvím USB konektoru a pro audiofily i přímé propojení telefonu s reproduktory vozu. Vzadu je ale situace o dost tristnější. Co vůz postrádá, je alespoň jedna zásuvka 12V nebo USB pro cestující na zadních sedadlech. Tam, kde by je člověk obvykle hledal, jsou pouze výdechy klimatizace, což je sice fajn, ale umírající mobil to nenakrmí.

Infografika je přehledná, jednoduše ovladatelná. Příjemné je, že všechny důležité základní funkce mají své tlačítko a není nutné se prodírat více či méně intuitivním menu na displeji, což rozhodně zvyšuje pohodlí ovládání a bezpečnost při jízdě.
Příjemné je, že u Hyundai, na rozdíl od některých jiných značek pochopili, že funkce, které řidič používá nejčastěji, potřebuje mít rychle po ruce a jednoduše ovladatelné. Ovládání jednotlivých funkcí, např. rádia na volantu je proto jednoduché a na jednom místě. Stejně tak je skvělé, že všechny funkce klimatizace a topení jsou soustředěny na jednom středovém panelu a každá funkce má své tlačítko. Není nic nepříjemnějšího, než muset kvůli zvětšení otáček větráku hledat správnou plošku na displeji, přepínat navigaci a znovu hledat, kam kliknout, aby vzduch začal konečně foukat víc.
Místo otáčkoměru je při jízdě na automat ukazatel režimu, v jakém právě jedete, takže můžete vidět, jestli dobíjíte baterky, nebo kvůli dokopci či těžké noze běží spalovací motor. Podvědomě to jistě i nadlehčuje nohu na plynovém pedálu.

Zajímavou vychytávkou je popelníček, tedy přesněji popelnička, která má rozměry plechovky. Lze jí zasunout do držáku na nápoje a po naplnění, v našem případě ne vajgly ale papírky od žvýkaček a parkovacích automatů, jednoduše vytáhnout a bez ušpinění sebe nebo interiéru auta vyklepat do popelnice.

Na zadních sedadlech je méně místa, vyšší postavy budou mít možná trochu problém se zalomeným krkem. Vejdou se sem ale tři osoby, na rozdíl např. od Toyoty Prius, která je ostatními parametry velmi podobná Ioniqu, ale kde prostor uprostřed mezi dvěma sedadly zabrala technologie hybridního pohonu. Ioniq tak odveze 5 osob, což ve 4 místném Priusu nejde.

Hybrid disponuje kupodivu dojížděcí rezervou, takže v případě defektu není člověk odkázán na lepení nebo příjezd asistenční služby. Samotný kufr v základním uspořádání, díky splývající zádi, žádný ohromný prostor nenabízí, nicméně pokud nepojedete v pěti na letní dovolenou, tak asi vše potřebné naložíte.

Pohonné ústrojí

K pohonu slouží primárně benzínový motor 1,6 GDI s maximálním výkonem 105 koní (77 kW), který je doplněný 32kW elektromotorem. Společně lze využít maximálně výkon 141 koní (104 kW)/265 Nm. Elektromotor napájí 1,56kWh Li-Pol baterie, což umožňuje využít jej na krátké vzdálenosti k čistě elektrickému pohonu vozu, například při parkování, ustálené jízdě rychlostí zhruba do 50 kilometrů, nebo jízdě z kopce, kdy se mohou baterie zároveň i dobíjet. Spíše se však zapojí jako přídavný pohon v situacích, které vyžadují větší momentální výkon.

Jízdní vlastnosti

Podvozek, obutý nízkoprofilovými gumami je, s ohledem na přítomnost dvou pohonných jednotek a baterií, spíše tvrdší. Díky poměrně nízkému profilu, rozložení pohonného ústrojí a nízko položeným bateriím je auto na silnici velmi stabilní. Projíždění krátkých střídavých zatáček je tak vyloženě potěšením a obejde se bez naklánění a rozhoupání. Požitkem je i zrychlení, které vůz nabízí. Převodovka automatu řadí přesně a rychle, takže běžný řidič nebude mít, kromě některých situací, potřebu přepnout do manuálního módu. Situací, kdy se přepnutí na “manuál” vyplatí, je např. delší klesání, kdy se vyplatí automatu pomoci podřazením o více stupňů a ušetřit si stání na brzdovém pedálu. Celkově se podvozek choval neutrálně, do krajních situací, ve kterých bychom v praxi pocítili přetáčivost, nebo nedotáčivost, jsme se nedostali. Možná v zimě na sněhu bude možné prověřit, kde má auto své limity. Na suchu a při dodržování pravidel provozu se ale k těmto limitům nemáte šanci přiblížit.

Ostře sledovaným parametrem je samozřejmě spotřeba, která u tohoto vozu má pohybovat kolem 3,4 litru na 100 kilometrů. To je ale, jak to u tabulkových hodnot bývá, spíše snem z laboratoří. Dosaženou hodnotu 4,7 litru lze ale považovat za velmi uspokojivou.

Závěr

Ale abychom se vrátili k úvodu článku a otázce, zda bychom volili stejně jako ženy a vybrali Hyudai Ioniq jako vůz roku? Po testu první varianty, Hybridu, na tuto otázku odpověď ještě mít nebudeme. Uvidíme, zda další dvě varianty pomohou potvrdit tento výsledek.

 

Technické údaje
Hyundai IONIQ Hybrid HEV
Pohonná jednotka:
Benzínový čtyřválec + synchronní elektromotor
Objem motoru:
1 580 ccm
Výkon:
104 kW (142 k) / 5 700 ot./min.
Točivý moment max.:
265 Nm / 4 000 ot./min.
Maximální rychlost:
185 km/h
Zrychlení 0 – 100 km/h:
10,8 s
Spotřeba – město:
3,4 l/100 km
Spotřeba – mimo město:
3,6 l/100 km
Spotřeba – kombinovaná:
3,4 l /100 km
Objem pal. nádrže:
45 l
Délka/šířka/výška:
4 470 / 1 820 / 1 450 mm
Rozvor:
2 700 mm
Velikost kufru:
443 / 1 505 l
Pohotovostní hmotnost:
1 685 kg

Galerie:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code