Peugeot Rifter: Parťák k práci i pro rodinu

Peugeot Rifter je model, který značka v loňském roce představila jako vůz, který by bylo možné využít pro rodinné aktivity. Základ sdílí s užitkovým modelem Partner i s modelem Berlingo sesterského Citroenu. Značka jej prezentuje jako multifunkční osobní automobil všestranných a neomezených možností, jinde je možné se setkat také s označením MPV. Tak daleko bych se ale nepouštěl.

Exteriér

Exteriér vozu je dán účelem, ke kterému byl vytvořen jeho užitkový základ. Snaha o maximálně efektivní využití obestavěného prostoru je patrná ze všech stran. Modulární platforma, společná značkám Peugeot, Citroen i Opel, je, shodně jako u užitkové verze, k dispozici ve dvou provedeních. S rozvorem náprav 2785 mm a celkovou délkou 4403 mm, které bylo předmětem tohoto testu, a také jako Rifter Long, který budeme testovat v nejbližší době. Ten má rozvor prodloužený na 2975 mm. Celkovou délku 4753 mm využívá pro umístění třetí řady sedadel.

Snaha posunout Rifter od dodávky k osobnímu vozu je v přední části na první pohled zjevná na nárazníku, který je u vyšších verzí zčásti lakovaný a liší se i detaily provedení. Testovaný model, focený u hradu Žebrák, ale lakovaný nárazník neměl. Boční partie dveří je ve spodní části, stejně jako lemy blatníků, obložena plasty. Pokud byste se tedy pohybovali s vozem mimo asfalt, pokud to tedy ještě někde jde, pak by mohly lak vozu ochránit před odletujícími kamínky.

Vzadu mělo testované provedení nesymetrické, do stran otevírané dveře, které tato verze převzala z verze užitkové. U té snad mají svůj smysl. U vozu, který by měl být určen k přepravě osob, je dle mého názoru takové provedení z mnoha důvodů nepraktické a nikdy bych si jej nevybral. Stačí zmínit jen to, že přes prostřední rámy oken zadních dveří je silně omezen výhled dozadu, v případě nakládky a vykládky potřebujete za vozem více místa a pokud prší, neschováte se pod dveřmi vyklopenými nahoru, nemluvě o nemožnosti manipulovat s věcmi pouze vyklopením skla neotevřených dveří.

Interiér

V interiéru začneme tím nejdůležitějším, a to místem řidiče. Díky vyššímu posazu má řidič výborný přehled o dění před vozem, výhled do boku vzad mírně omezuje širší prostřední sloupek a je potřeba s tím při najíždění do křižovatky počítat. Jako designový prvek beru zkosení zadní části spodní hrany okna předních dveří nahoru. To při pohledu zvenku narušuje rovnou, asi pro designéry fádní, linii bočních oken. Zevnitř ale, alespoň ve mně, zanechávalo iritující pocit. Jakoby na černé ploše, kde normálně bývá okno přes které je vidět ven, něco překáželo.

Peugeot i u tohoto modelu použil svůj oblíbený i-cockpit. Ten patří i mezi mé oblíbené, protože umožňuje umístit kapličku s přístroji výš, než u běžného provedení a zlepšuje tak ergonomii ovládání a bezpečnost provozu. Přístroje u Rifteru naštěstí ukazují tak, jak je člověk zvyklý, tzn. že ručičky tachometru a otáčkoměru se u tohoto modelu vytáčí zleva doprava a ne ke středu panelu, jako u jiných modelů s i-cockpitem, což je sice efektní, ale někdy lehce matoucí. U Rifteru je také díky tomu, že řidič sedí výš než v běžném osobáku, lepší možnost nastavit si zploštělý volant do správné polohy tak, aby nezakrýval přístroje a řidič jej přitom buď neměl narvaný v klíně, nebo nebrousil hlavou strop.

Sedačky jsou pohodlné, boční vedení je přiměřené jak u sedáku, tak u opěráku. Komfortu a hlavně bezpečnosti pomáhá i vysoká hlavová opěrka, o kterou si v případě čelního nárazu nezlomí vaz ani ten nejvyšší řidič. Tedy pokud ji bude mít správně nastavenou. Mechanické nastavení sedačky sice nedává takový prostor pro variabilitu, ale po chvíli seřizování jsem se za volantem uhnízdil a mohl si dál osahávat interiér. Největší kontakt kromě zadní části má s interiérem pravá noha řidiče, která se opírá o prostřední konzolu. Chápu, že řadicí páka musí být na něčem umístěná, ale konzola, na které ční, by mohla být směrem k řidiči více otesána tak, aby měla pravá noha více prostoru pro pohyb a méně otlaků od tvrdého plastu. Snad u příští generace…

Testovaný model disponoval základním provedením prostředního infopanelu. Ten svým vzhledem připomíná první digitální hry z osmdesátých let a odpovídá mu i komfort používání. V nabídce je ale i barevný kapacitní dotykový 8″ displej, který jsme vyzkoušeli v sesterském Berlingu. Ten je bez digitálního tuneru o nějakých 9000 Kč dražší, a je to dobrá investice. Pokud si připlatíte ještě pár (desítek) tisíc, nabízí i navigaci, která je intuitivní a snadno ovladatelná.

Pozitivem je, že ovládání klimatizace umístil výrobce pod prostřední panel tak, že jsou všechny funkce na jednom místě a snadno ovladatelné. Typická ukázka toho, že někdy je méně elektroniky a dotykových displejů, více.

Pokud jde o další elektronická zařízení a asistenty, je Rifter možnostmi výbavy zcela na úrovni běžných osobních vozů. Testovaný model byl sice svým způsobem holátko, které by bylo nutné příplatkově dovybavit, nicméně systém hlídání jízdy v jízdním pruhu měl. Naštěstí jde tento, pro mne otravný a leckdy i nebezpečný (např. když se na namrzlé cestě chcete vyhnout díře a perete se s ním o volant při přejetí středové čáry) systém jde jednoduše vypnout tlačítkem. Bohužel je potřeba to dělat, stejně jako u podobně otravného Start/Stop systému, znovu po každém startu motoru.  Standardem je dále systém varování před nebezpečím nárazu do předmětů před autem s funkcí samočinného brzdění a rozpoznávání dopravních značek omezujících rychlost. Za příplatek můžete také mít přední parkovací asistent a přední mlhové světlomety s přisvěcováním do zatáček.

Řidič má k dispozici spoustu odkládacích prostor. Nejlépe je pamatováno na pitný režim – v jeho dosahu jsem napočítal hned čtyři kulaté prostory pro umístění lahve nebo kelímku, nepočítaje v to schránku ve dveřích. Spoustu schránek má před sebou, kolem sebe i nad sebou také cestující vpravo. Ani cestující na zadních sedadlech nedostatkem místa ani úložných prostor netrpí. K zavírání zadních bočních dveří není potřeba velké síly, zvládne je i dítě, což u starších modelů vozů s tímto provedením posuvných dveří nebylo vždy pravidlem. Výhodou tohoto provedení je bezpečné otevírání v případě vystupování do vozovky, nebo mezi zaparkovanými auty, kdy nehrozí otlučení hrany dveří.

V zadních dveřích nám ale scházela pořádná opěrka pro opření lokte a madlo nad zadními dveřmi, pokud ho koupená verze vůbec má, je hodně vysoko, takže v případě potřeby se přidržet na něm visí cestující jako opice.

V základním provedení je zadní lavice sklopná v poměru 2/3, za příplatek jsou od verze Allure výš k dispozici i tři samostatné sedačky. Ty by sice snesly delší sedák, který by lépe podepřel nohy, důvodem pro jejich zkrácení oproti předchozí generaci tohoto provedení je pravděpodobně to, že při sklopení sedaček zajíždí sedák k podlaze a delší by se tam prostě nevešel. Opěrák se sklápí přes sedák a vytváří tak s pomocí plastového můstku za sedadly téměř rovnou plochu pro náklad, kterou lze při koupi paketu Komfort ještě zvětšit pomocí sklopení opěrky předního sedadla spolujezdce, takže dovnitř naložíte i vánoční stromeček do pokoje s vysokým stropem, nebo konzolu na trojdílné okno. Nebo europaletu, pokud auto používáte i k práci a nejen k cestám na výlet.

Základní objem zavazadlového prostoru je podle výrobce 775 litrů. Ten lze zvětšit sklopením sedadel i využitím dalších úložných prostor např. v zadních dveřích. Nejvíce, celých 4000 litrů, se vejde do prodloužené verze při sklopených sedačkách. To už je slušný bazének.

Motor, převodovka

Rifter můžete koupit buď s benzínovým motorem o objemu 1,2 litru s výkonem 81 kW, nebo dieselem 1,5 litru BlueHDi. Ten můžete mít ve třech výkonových verzích. Základní dosahuje 56 kW, my jsme testovali výkonnější 75 kW a k dispozici je ještě nejsilnější verze 96 kW. Rozdíl ve výkonu je dán jak nastavením řídící elektroniky, tak u nejsilnější verze i jiným turbodmychadlem.

Motor je poměrně pružný, více si hoví v nižších otáčkách, kdy se neprojevuje ani nijak výrazně akusticky. Mechanická převodovka je pouze pětistupňová, se zpátečkou proti pětce, takže se mi jednou málem stalo, že jsem v zápalu jízdy místo nepřítomné šestky zařadil, jako nejmenovaná blondýna, Raketu a odpálil převodovku do historie. Mimochodem, ta šestka by převodovce slušela, odstupňování přeevodů by mohlo být jemnější. Motor by určitě souhlasil. V testu jsme jezdili se spotřebou kolem 5,6 – 6,0 litru. To je klasicky víc, než udává výrobce (kombinovaná 4,3 litru), ale odpovídala reálnému očekávání.

Podvozek, jízdní vlastnosti

Peugeot Rifter, i když se o to doplňky a výbavou snaží, svůj původ v dodávce zcela nezapře. Auto jako by při jízdě po nerovnostech, speciálně ve městě, obsazeno jen řidičem, říkalo „nalož mě a svezeš se“. Ale to neznamená, že by z vás vytřepalo duši, i když při plném obsazení auto poskakuje na kostkách nebo přes díry znatelně méně. Testem auto prošlo i na nestabilním povrchu, kde na rozbředlé vozovce se zbytky sněhu dával podvozek dobrou odezvu řidiči a přesná reakce na řízení umožňovala poměrně svižnou jízdu. Co stojí za pochvalu, je velmi malý poloměr otáčení. To řidič ocení zejména při otáčení na užší vozovce, nebo proplétání v úzkých uličkách center měst.

Závěr

Peugeot Rifter je auto, které má velké spektrum využití pro širokou skupinu zákazníků. Svým charakterem je to pravé MPV, svým vzhledem se mu snaží přiblížit. Poskytuje možnost pohodlného nastupování starším uživatelům, nadhled nad děním na vozovce ženám, které se tak mohou cítit bezpečně. Spoustu prostoru nabídne jak při cestách na dovolenou či stěhování na chatu či chalupu, tak živnostníkovi pro jeho potřeby. Jízdní vlastnosti uspokojí všechny, kteří nemají ambici závodit, díky podvozku zvládne i přesun lehčím terénem. Největší konkurencí mu budou jeho sourozenci Citroen Berlingo a Opel Combo Life.

Galerie:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code