Kia Ceed – společník na cesty do práce i za zábavou

Kia sice nemá u nás svůj výrobní závod, ale do Žiliny, kde se modely Ceed vyrábějí, je to z Nošovic, kde vznikají sesterské modely Hyundai blíž, než objet dokola Prahu. Celkově má značka 14 výrobních a montážních závodů v 8 zemích po celém světě. Na Český trh vstoupila v roce 1993 a doposud se na našich silnicích objevilo již více než 100 000 nových kusů všech prodávaných modelů. Inovovaný model Ceed byl na český trh uveden ve třetím čtvrtletí loňského roku. Jedná se tedy stále poměrně o novinku, ta však již stačila získat ohlas, mimo jiné tím, že se dostala mezi 5 nejlepších vozů v tuzemské anketě Automobil roku 2019. Toto ocenění může modelu pomoci udržet si pozici nejprodávanějšího modelu značky.

Exteriér

Kia Ceed se ve své třetí generaci proměnila v poměrně konzervativně vyhlížející evropské auto. Testovaný kombík oproti svému předchůdci vyrost na šířku 1.800 mm a délku rovných 4.600 mm a tím se dostal 50 mm pod hranici, která nám umožňuje sjet nákladním výtahem do podzemních garáží pod redakcí.

Zepředu značku prozrazuje charakteristická maska, doplněná pod úrovní nárazníku obrovským stylizovaným nasávacím otvorem. Dojem robustnosti navozuje sada prolisů víka motoru, díky kterým se hlavní plocha směrem dozadu aerodynamicky rozšiřuje a do stran přechází nižším profilem do blatníků. Tím působí trochu jako šelma s vysedlými lícními kostmi. Za horší viditelnosti auto trochu mate tělem. Reflektory denního svícení jsou totiž rozmístěny do čtverce kolem hlavního světlometu jako u modelu Porsche Cayenne poslední modelové řady. Boční linie jsou prakticky hladké a oblé, se skoro neznatelnou hranou pod okny a v dolní části nad prahem dveří. Dynamický ráz evokuje lízátko spoileru nad zadním oknem, střešní lišty pro upevnění nosiče a antény integrované v žraločí ploutvi na zadní hraně střechy. Prvkem se stejnou ambicí je patrně i imitace výdechových otvorů v zadním nárazníku, podobně jako nasávací otvory v předním nárazníku, integrované s mlhovými světlomety. Páté dveře jsou členěny několika horizontálními prolisy, takže jejich poměrně velká plocha, umožňující pohodlný přístup do kufru, nepůsobí nijak nepřiměřeně. Důstojný dojem podtrhují i zadní světlomety, připomínající pro změnu některé modely vozů vyšší kategorie.

Interiér

Po nasednutí působí auto na první dojem hodnotně a stejně jako zvenku lehce konzervativním dojmem. Materiály použité na přístrojovou desku jako kvalitně zpracované, imitace kůží obšité horní plochy panelu je jak živá a kombinace černé s plochami rámečků z leštěného kovu je nadčasově elegantní. Příjemný a dobře padnoucí volant s příjemným povrchem obšitý kůží nezakrývá ani vyššímu řidiči přístroje v kapličce. V té zabírá čestné místo otáčkoměr, přestože auto bylo vybaveno automatickou převodovkou a většina řidičů nebude mít s ohledem na její velmi citlivé řazení potřebu řadit manuálně.

Tachometr je cejchovaný po 10 kilometrech až do hodnoty 240 kilometrů. Tolik asi nikdy nepojedete, v praxi to ale znamená, že rysky jsou tak blízko u sebe, že hodnoty aktuální rychlosti jdou pouze odhadnout. Pokud se tak nechcete při zkoumání, jestli jedete 53 nebo 55 kouknout autu před sebou do kufru, nebo šetřit na výpalné provozovatelům hladových kamer, oceníte možnost zobrazit si aktuální hodnotu na displeji mezi budíky. Zkušení, kterým nedělají problém počty, mohou navíc po přičtení 4 kilometrů k zobrazované hodnotě jet v omezeních opravdových třicet, padesát nebo devadesát, spěchající odvážlivci přihodí ještě 3 kilometry na toleranci měřících kamer.

Dominantním prvkem přístrojové desky je ale dotykový displej. V základním provedení je pětipalcový a černobílý, za příplatek dostanete osmipalcový barevný dotekový displej. Součástí přehledné nabídky je kromě rádia a ovládání telefonu i navigace s intuitivním ovládáním a slušným zobrazováním a mladší generace závislá na on-line stavu, ocení možnost vytvoření vlastní wi-fi sítě uvnitř vozu a čerpání dat z limitu rodičů. Ergonomickou třešničkou je mírné natočení středového panelu směrem k řidiči, což eliminuje obzvlášť riziko odlesků na ploše displeje za slunečného dne.

Automobil nabízí, jak je to dnes již pomalu standardem, množství asistenčních systémů. Na některé si člověk zvykne rychle a oceňuje jejich funkčnost. Obecně, bez ohledu na výrobce a značku, si ale myslím, že mezi asistenty, jejichž doba teprve přijde, nebo naopak skončí, patří otravné hlídání jízdních pruhů a Start/stop systém. Ten první způsobuje, že občas naprosto nečekaně sáhne řidiči v tu nejnevhodnější dobu, například na zledovatělém povrchu, do řízení a jeden se musí prát s volantem místo věnovat se bezpečnému provozu. Ten druhý je velmi pomalý, od uvolnění spojky to trvá tak 3 vteřiny do startu a rozjetí, což může být třeba při vjezdu do křižovatky nebezpečné. Tlačítko pro jeho vypnutí je první, které v každém voze hned po tlačítku pro startování motoru hledám. Nerozumím proto tomu, proč Start/Stop systém při přepnutí do parkovací polohy nastartuje motor a drží jej, např. při delším stání nastartovaný, místo aby se vypnul.

Až budou auta disponovat funkčním kompletním autonomním systémem a posunou se z dnešní úrovně dvě do cílové pětky, rád si sednu, založím ruce a nechám se vézt. Do té doby je ale budu považovat systémy, na které se nelze plně  spolehnout a nechám je raději odpočívat.

K těm, které ale odpočívat nenechám, patří bezesporu automatické přepínání mezi tlumenými a dálkovými světlomety. Tahle funkce je většinou dosud za příplatek, v noci mimo obec na klikaté okresce je ovšem „k nezaplacení“.

Co na automobilech Kia opravdu oceňuji, je naprosto logické, jednoduché a intuitivní uspořádání ovladačů na volantu. Je tam vše (tedy kromě klimatizace, která je na samostatném panelu uprostřed), co řidič běžně potřebuje, tam kde to čeká, a není nutné přehmatávat na ovladače na přístrojovce nebo nedejbože matlat po středovém panelu. Zdá se to naprosto banální věc, ale je až neuvěřitelné, co dokáží někteří výrobci vytvořit na volantu za galimatyáš.

Sedačky mají příjemný posaz, s dobrým bočním vedením. Umožňují nastavení ve všech osách tak, že uspokojí jak mrňousky, tak habány. Co ale není dotaženo, je hrana prostředního tunelu tam, kde přechází od řadicí páky do přístrojové desky. Ke své smůle mě tato hrana tlačila přesně do pravého kolene, najít pohodlnou polohu pro nohu při delší jízdě bylo dost obtížné a mimoděk jsem zatoužil po nákoleníku, který na ochranu kolen používají dlaždiči. Přitom místa pro větší rádius přechodové křivky i samotné hrany je dost a dost. No nic, alespoň má výrobce prostor pro zlepšení v příští generaci, nebo jsem prostě moc narostl, protože menší řidiči asi tento problém nebudou cítit tak intenzivně.

Výhled je slušný, přední sloupky jsou poměrně subtilní a nepřekáží, i výhled zadním oknem vykrývá při jízdě dostatečný prostor. Pro couvání je ale vhodné nezapomenout při koupi na parkovací kameru, ta může ušetřit spoustu mrzutostí.

Područka mezi prostředními sedadly je z podivného důvodu dost vzadu a i když mám kvůli vyšší postavě sedadlo hodně vzadu, chytám se na ní jen loktem. Nevím, k čemu může být menším řidičů, majícím sedačku vepředu. Přitom řešitelné to je, určitě bych si raději odepřel dva držáky nápojů výměnou za pohodlnou polohu pravé ruky, která toho, obzvlášť u automatu, opravdu nemá moc co na práci. Využitelná je tedy spíše jako schránka na věci, které chce mít řidič po ruce.

Cestující na zadních sedadlech nedostatkem místa také netrpí, tedy pokud se tam nenaskládají tři zákaznice obchodu s nadměrnými velikostmi. Jedna z mála věcí, která by se dala prostoru zadních sedadel vytknout, je málo zásuvek. Zdá se, že oproti jiným vychytávkám, které v autě najdeme, ještě konstruktéři nezaznamenali, že konektivita je dnes pro mladé, vozící se na zadních sedadlech, otázkou přežití delších cest.

Jak je již uvedeno výše, kufr je dobře přístupný rozměrnými dveřmi, které se zvedají tak vysoko, že se pod ně vejde prakticky kdokoli. Už základní velikost kufru 625 litrů překonává i takové ikony třídy, jako je Škoda Octavia. Sklopením zadních sedadel, dělených v poměru 60:40 je možné jej ještě pohodlně zvětšit na impozantních 1694 litrů. Ti z nás, kteří jsou zvyklí vozit s sebou drobnosti typu autokosmetika, deka, apod. ocení prostory, které se ukrývají pod podlážkou. Tam se vejde leccos bez toho, že by to cestovalo za nepříjemného hluku napříč kufrem, nebo to potenciálně při nárazu ohrožovalo posádku. Skvělé je, že si své místo ještě hlouběji pod schránkou pod podlážkou našla rezerva s nářadím. Je přece jen jednodušší vyměnit píchlé kolo, než se měnit na kutila domácího, hledat díru a bádat, jestli přiloženým lepeníčkem lze díru zalátat.

Motor, převodovka

Testovaný vůz byl osazen přeplňovaným naftovým motorem 1.6 CRDi o výkonu 100 kW, neboli 136 koní, které na kola přenáší sedmistupňový automat.

Motor je vybaven vstřikováním kapaliny AdBlue a zásobníkovým katalyzátorem, filtrem pevných částic, nízkotlakým systémem recirkulace výfukových plynů a systémem selektivní katalytické redukce. To je spoustu technických údajů, laikovi stačí, že díky těmto komponentům motor dosahuje takové čistoty výfukových plynů, že směle konkuruje benzínovým motorům. Dle dostupných studií je možné vypustit dokonce rouhačskou myšlenku, a sice, že v našich podmínkách je v podstatě ekologičtější, než elektromobily.

Nevím, jestli příčinou jsou instalovaná zařízení pro snížení emisí, nebo je to dané také nastavením charakteristiky motoru, či tomu přispívá převodovka, ale pohonná soustava při běžném provozu drží otáčky motoru poměrně nízko. Pro pohodlnou jízdu bez potřeby náhlého zrychlení při předjíždění, nebo rychlý rozjezd v křižovatce to stačí. Pokud je ale nutné zabrat, budete muset více poškádlit plynový pedál a případně vzít za volič převodovky a ručně si podřadit. K dispozici je také sportovní režim, převodovka ale v běžném režimu funguje uspokojivě a tento režim tak řidič, který není bytostně závislý na vyšší hladině adrenalinu, ani moc nevyužije. Inteligentní převodovka při uvolnění plynu na volnoběh ve sjezdu z kopce sama podřazuje a šetří tak brzdy i spotřebu.

Pokud jde o spotřebu, v kombinovaném režimu se nám podařilo dosáhnout hodnoty rovných šest litrů. Při méně dynamické jízdě si dovedu představit, že by bylo možné ji klidně o jeden litr sundat a to už je hodnota, která sice není přímo tabulková, ale potěší.

Jízdní vlastnosti

Podvozek je nastaven na můj vkus poměrně tvrdě. Nevím, jestli důvodem je optimalizace nastavení podvozku pro situace, kdy je automobil plně vytížen, nebo je nastavení vedeno snahou o dosažení dobrých jízdních vlastností.  Rázy se přenáší poměrně intenzivně do interiéru, ve městě můžete počítat jednotlivé kostky. Na dobré silnici při delších cestách ale udělá dobře svou práci a zatáčkovité úseky si i s poměrně dlouhým autem docela užijete.

Nový majitel se ovšem musí naučit ovládat s citem brzdy. Ty mají tak ostrý nástup, že jsem si při prvním rozjezdu a zabrzdění u salonu málem dal čelíčko o volant, ale jde o zvyk, po kratším zácviku se s tím dalo žít.

Zvyknout si je potřeba také na vyšší hladinu vnějšího hluku, přenášejícího se do kabiny jak od kol, tak od proudícího vzduchu.

Závěr

Kia Ceed je auto, které splní to, co od auta této kategorie očekáváte. A udělá to nenápadně, bez výrazných emocí. Nabízí kvalitní materiály, kvalitní zpracování, intuitivnost ovládání, prostor pro osádku i náklad, bohatou výbavu za velmi slušnou cenu. Není zde nic, co by běžného řidiče nějak významně iritovalo.

Svého zákazníka si najde mezi mladšími rodinami, potřebujícími spolehlivého soumara, který zvládne pojížďky na nákupy, kroužky, dopraví vše potřebné na chalupu, nebo aktivní rodinku s bohatou výbavou na dovolenou. To samé samozřejmě nabídne i starším chatařům a chalupářům. A dovedu se ho představit i jako služební auto nižšího managementu nebo živnostníka, kterým poslouží jak v práci, tak i doma a může je oslovit i nabízenou sedmiletou zárukou.

Kia Ceed hatchback a Ceed Sportswagon nabízí shodně tři úrovně výbav:

– Comfort s motory 1,4 CVVT 100 k (73 kW); 1,0T-GDI GPF 120 k (88 kW); 1,6 CRDi SCR 115 k (85 kW);

– COOL s motory 1,4 CVVT 100 k (73 kW); 1,0T-GDI GPF 120 k (88 kW)

– Exclusive nabízí nejširší nabídku motorů 1,4 CVVT 100 k (73 kW); 1,0 T-GDI GPF 120 k (88 kW); 1,4 T-GDI GPF 140 k (108 kW); 1,4 T-GDI GPF 7DCT automat 140 k (108 kW); 1,6 CRDi SCR 136 k (100 kW) a 1,6 CRDi SCR 7DCT automat 136 k (100 kW).

Základní pořizovací cena pětidveřové varianty Ceed hatchback ve výbavě Comfort je pro český trh stanovena na 379 980 korun s motorizací 1,4 CVVT 100 k (73 kW). V nejvyšší výbavě Exclusive s motorizací 1,6 CRDi SCR 7DCT je Ceed k dispozici za 564 980 korun.

Základní cena kombi provedení modelu Ceed Sportswagon je o 25 000 korun vyšší. Ve výbavě Comfort s motorizací 1,4 CVVT 100 k (73 kW) je model k dostání za 404 980 korun. Nejvyšší výbava Exclusive s pohonnou jednotkou 1,6 CRDi SCR 7DCT je za částku 589 980 korun. Ceny jsou včetně DPH.

Galerie:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code