Peugeot 508 – francouzské zjevení

Peugeot 508 je v této generaci autem, které na rozdíl od několika generací svých nevýrazných předchůdců opravdu zaujme. A to nejen svým dynamickým vzhledem, ale i interiérem a v neposlední řadě jízdními vlastnostmi. V krátkém závěrečném konstatování na úvod si troufnu říci, že sázka na originalitu v tomto případě vyšla. To jsme měli možnost vyzkoušet hned u dvou provedení – úroveň výbavy ALLURE 1.5 BlueHDi 130 S&S MAN6 s 1,5 litrovým naftovým motorem o výkonu 96 kW s mechanickou šestistupňovou převodovkou v černém laku a bílý model 508 GT LINE PureTech 180 S&S EAT8 s 1,6 litrovým benzínovým motorem 133 kW ve spojení s automatickou osmistupňovou převodovkou.

Exteriér

Nový model poctivě prezentuje všechny hlavní charakteristiky a prvky lvího designu této generace značky. Když to vezmeme odpředu – široká tlama chladiče, přimhouřené oči světlometů orámované ostrými tesáky denního svícení, na které navazují masivní lícní svaly předních blatníků. Základní verze karoserie, kterou je pětidveřový liftback se splývavou zádí, napovídá sportovní ambice vozu, což u vozu manažerské kategorie není zcela obvyklé. Značka tak ale dává možnost projevit se i mladší generaci, která preferuje dynamický styl a chce se tak i prezentovat. Nezapadne ani záď vozu, které v celé šířce dominuje černý pás s integrovanými světlomety. Ty při rozsvícení nejdříve přehrají malou světelnou show, aby na závěr opět jako červené stopy po drápech připomněly lví image značky. Při pohledu na vůz v černé barvě dokonce bleskne hlavou vzpomínka na Batmobil.

Že jde o vůz s nejen působivým designem, ale i zajímavými technickými detaily, ukazují bezrámové dveře. Jejich použití umožnilo o pár důležitých milimetrů snížit výšku karoserie na pouhých 140 centimetrů. Technické hračičky zaujme řešení otevírání dveří, kdy se sklo mírně poodtáhne od těsnění a při zavření se po docvaknutí zámku dveří opět pomocí elektromotorků přimkne. Toto řešení si vyžádalo použití silnějších skel, což ovšem na druhou stranu pomohlo také snížení přenosu hluku do interiéru.

Interiér

Nasedání do vozu je tak trochu daní za působivý vzhled. Nasoukat se mezerou mezi volantem a sedákem na nízko položenou sedačku chce trochu cviku a vyšším postavám může zabrat více času, než své kosti do poměrně malého prostoru za volantem nasoukají. Po uvelebení ale pocit nedostatku místa téměř zmizí. Nastavení volantu i sedačky je dost variabilní pro jakéhokoli řidiče. Po usazení následuje rozkoukávání. Logicky nejprve dopředu, poměrně šikmo skloněným čelním sklem, které při nízké výšce vozu nemá moc místa na to, aby vám ukázalo vše, co se venku děje. Ve střední části je pak průhled mezi zrcátkem a spodním okrajem skla více méně symbolický a připomněl mi doby, kdy jsem jezdil na vojně obrněným transportérem. Ale nešť, takovéto auto je stavěno na to, abyste měli pohled zapíchnutý na horizont a nerozptylovali se zalamováním krku při pohledu na vysoce umístěný semafor, nebo bádáním skrz boční sloupek, zda na křižovatce máte ze strany volno. Podle verze výbavy si můžete zpříjemnit pobyt za volantem vyhřívanými, elektricky nastavitelnými sedačkami, a pokud si potrpíte v létě na styk pozadí a zad s rozpálenou černou kůží, máte možnost si za příplatek 84 000 Kč užít.

Moderní bezpečnostní systémy, míněno sady všudypřítomných airbagů, umožnily designérům využít velmi odvážně tvarovanou přístrojovou desku, plnou ostrých hran, o kterých jsem si dříve, jako konstruktér, mohl nechat jen zdát. Ostatně celý interiér se nese, bez ohledu na verzi a výbavu, v duchu moderních linií, které mají ambici poskytnout co nejlepší komfort osádce. Velmi působivý dojem podtrhují kvalitní materiály a jejich zpracování.

To nejdůležitější, přístrojový panel, opět zcela v duchu značky, využívá technologii i-cockpitu, což znamená, že kaplička s displejem, na kterém se vizualizují budíky a ostatní informace. Druhou generaci tohoto řešení si užijí hlavně milovníci animací, při změně volby zobrazovaných informací se na displeji roztočí rej různobarevných kruhů, které se ustálí v podobě tachometru, otáčkoměru. Až mi to připomnělo znělku televizních novin z dob dávno minulých. My konzervativci si potom chvíli zvykáme na to, že otáčkoměr se točí obrácené, proti směru hodinových ručiček.

Panel je umístěn tak, že se na přístroje nekoukáme skrz volant, ale nad volantem, který je z toho důvodu nahoře plochý. Dole také, ale tam je důvodem zřejmě zčásti potřeba dostat jej do co nejnižší polohy a zabránit kontaktu volantu s pupíky stále obéznějších řidičů.

Až na trochu horší zorné úhly, které jsou dané nízkou stavbou vozu a potřebou kompenzovat tuhost chybějících rámečků oken dveří, je ergonomie řidiče výborná. Tomu dle mého názoru přispívá již zmíněný přesun přístrojů co nejvýše tak, aby nebylo nutné odpoutávat pohled od vozovky při pohledu na ně, přes pohodlný posaz na výborně tvarovaných sedačkách, až po řadicí páku, která je oproti opěrce mezi sedadly poměrně vysoko, takže koule řadicí páky zapadne pěkně do ruky. Někdo si stěžuje na to, že koule řadicí páky je kovová a v zimě studí a v létě pálí. Zimu jsem vyzkoušel a dá se na to zvyknout, i když její ohřátí ráno chvíli trvá, na léto si musíme počkat.

Celkově dobrý pocit tak klasicky narušuje lehce chaotické rozmístění ovládacích prvků kolem volantu a pro mne nepoužitelný ovladač tempomatu kdesi vlevo pod volantem. Je to škoda, protože jsou automobilky, které nemají ambici trénovat mozek řidiče přemýšlením, čím a jak se co ovládá, a prostě dají zřetelně označený ovladač na obvyklé místo a nejvíce používané funkce jsou nejlépe a okamžitě dostupné bez listování v otravných menu.

Nemám rád asistenty, na které se člověk nemůže dosud zcela spolehnout a jejichž používání unavuje víc, než jízda bez jejich „asistence“. Mezi takové bezesporu patří systém hlídání opuštění jízdního pruhu, který řidiče nejen varuje, ale leckdy také razantně a pro mne nepříjemně zasáhne do řízení a pokusí se vůz v pruhu udržet. Při jízdě v zimě, na zledovatělém povrchu se zbytky sněhu, může být taková pranice o volant velmi nebezpečná a srdečně doporučuji okamžitě po nastartování systém deaktivovat.

Další „vychytanou“ funkcí se ukázalo přepínání mezi nočním a denním režimem. V podvečer, kdy se sešeřilo, ale svítilo čelní nízké slunce, se systém přepnul do nočního režimu, na náhle zčernalé obrazovce navigace najednou bylo vidět … nic a já musel zastavit, abych v menu našel hlasovou navigaci.

Zajímavě a šikovně je řešeno ostřikování předního skla, kdy kapalina není nastřikována na přední sklo, ale přímo na stěrač, který ji roznáší po skle, takže je omezeno riziko broušení skla suchým stěračem.

Jako šetrný řidič jsem také ocenil to, že pro deaktivaci otravného a chvílemi nebezpečného systému Start/Stop existuje samostatné tlačítko a není potřeba se k němu složitě proklikávat přes Menu, i když trvalá deaktivace bohužel není možná a je potřeba vypnout po každém nastartování.

Co je potřeba pochválit, je odhlučnění interiéru vozu, do kterého se ani od podvozku, ani přes zesílená boční skla nepřenáší z aerodynamické karoserie nadměrný hluk, takže si můžete vychutnat velmi dobrý audiosystém. Snaha o co nejlepší aerodynamiku a délka vozu ovšem znamená, že směrem dozadu je výhled více než skromný, proto je při volbě výbavy žádoucí nezapomenout minimálně na parkovací senzory, lépe pak zadní parkovací kameru, která kupodivu v testovacích vozech nebyla.

Na zadních sedadlech je příčně dost místa pro tři osoby, na výšku to u vyšších postav kvůli splývajícímu stropu bude trochu drhnout o strop. Běžný manažer, který si vedle práce stihnul pořídit rodinku a nějaké potomstvo, ale dítka umístí bez problémů. A díky tomu, že konstruktéři u tohoto vozu naštěstí nezapomněli, že i cestující na zadních sedadlech dnes vlastní mobilní elektroniku a nabídli dokonce hned dvě USB zásuvky, se bude moci soustředit na řízení bez nutnosti neustále odpovídat na otázku „kdy už tam budem?“.

Zavazadlový prostor překvapí svým slušným objemem a potěší přístupností díky tomu, že se otevírají celé páté dveře i s oknem. Do kufru se bez sklopených sedaček vejde 487 litrů nákladu, po sklopení zadních sedadel pak 1537. Pod podlážkou jsem ovšem postrádal alespoň dojezdové kolo. Lepeníčko není nic, co by mne naplňovalo klidem ani při cestách v tuzemsku a do zahraničí bych se bez pořádné rezervy nevydal v žádném případě.

Motor a převodovka

Peugeot zatím zcela nepodlehl šílené dieselfobii, takže k dispozici je několik naftových, ale i benzínových motorů. Jak jsem psal v úvodu, měli jsme možnost vyzkoušet jak 1,6 litrový benzín 133 kW ve spojení s automatickou osmistupňovou převodovkou, tak 1,5 litrový naftový motor o výkonu 96 kW s mechanickou převodovkou. Těžko říct, která kombinace byla lepší. Asi by se dalo říci, že  charakter a preference řidiče určí jeho volbu. Pro naftu jednoznačně mluví opravdu výborná spotřeba, kde jsme se vešli i při 40% podílu svižné jízdy po dálnici do 5,4 litru na 100 kilometrů. Ani při maximální povolené rychlosti na šestý převodový stupeň neztrácelo auto na dynamice, přičemž reakce motoru byly spíše sledovatelné na otáčkoměru, než sluchem. Ručně řazená převodovka poskytuje příjemné potěšení při přesném řazení s krátkými drahami řadicí páky, která svým odporem umocňuje pocit sportovního zážitku z jízdy. Benzíňák oproti tomu nabízí působivou dynamiku, které dá přednost milovník rychlých startů na křižovatce i předjížděcích manévrů v rámci zákona. V kombinaci s osmistupňovým automatem je ale dobrou volbou i pro řidiče požitkáře, který se rád kochá svižnou jízdou krajinou bez rozptylování přemýšlením o tom, kdy řadit. Této starosti ho precizně fungující převodovka zbavuje. A pokud by se chtěl trochu více odvázat, má k dispozici sportovní nastavení převodovky, kdy motor řadí ve vyšších otáčkách. Těm, kterým by nevyhovovalo nastavení precizně řadící převodovky, mohou kdykoli zasáhnout pomocí pádel pod volantem a podřadit si, například v táhlém sjezdu. K pádlům bych měl ale opět výtku, jako u všech Peugeotů nejsou na volantu, ale na konzole pod volantem. V důsledku to znamená, že páky jsou dál od volantu a v zatáčce je potřeba při podřazení na volantu přehmatávat, takže hlavní výhoda oproti řadicí páce se tak trochu vytrácí. S automatem a benzínem jsme jezdili v celkovém průměru za 6,2 litru, což sice není tabulková hodnota, ale ve výsledku to není na 1 700 kg těžký vůz špatná hodnota.

Jízdní vlastnosti

Ve standardní výbavě dostanete 17´ kola, za příplatek se dostanete až na 19´, ale upřímně řečeno, pokud nechcete ve volných chvílích trhat asfalt na německých dálnicích, nebo si neměříte vlastní ego velikostí kol svého auta, není třeba to přehánět. Větší disky sice vypadají na autě o něco lépe, vyšší pneumatika ovšem, ve spojení se skvělým podvozkem, dává mnohem lepší jízdní komfort ve většině standardních situací. Měli jsme možnost srovnání mezi 17´ a 18´ koly a ten rozdíl je znatelný, obzvláště na silnicích vymletých po zimě. Naší volbou by pak byly sedmnáctky s vyššími gumami na zimu a osmnáctky na léto.

Už nízký posaz za volantem v nízkém sportovně vhlížejícím voze svádí k rychlé jízdě za zvuku pískajících gum. A přesně to Peugeot díky svému skvěle nastavenému podvozku nabízí. Ať už řadíte pomocí páky ruční převodovky, řadí za vás automat, nebo si pomůžete pádly pod volantem, je jízda radostí. Tu nekazí ani menší nerovnosti, přes které se podvozek bez znatelných protestů přenese, citelné rázy zaznamenáte jen při vymetení větší díry, nebo rychlejším přejetí zpomalovacích pruhů. Pohodlná sedadla s pevným bočním vedením umožní vychutnat si živější jízdu a udržet v klidu i citlivějšího spolujezdcem spolujezdkyni bez toho, že by museli sahat po pytlíku či inzultovat řidiče.

Závěr

Peugeot 508 je po předchozím tápání značky něco jako zjevení. Vrací zpět pojem francouzský šarm, pohodlí a jízdní komfort. Přidává i dojem kvalitního řemeslného zpracování a je na čase aby ukázal, zda výčet pochval doplní i o technickou spolehlivost. V době, kdy snem každého řidiče i řidičky je vysoký a robustní SUV, dostává šanci dobré volby i řidič s vyšší hladinou adrenalinu v krvi, který konzervativně lpí na nízké, ostře řezané siluetě vozu. Tou nejen zapůsobí na obchodní partnery, ale i odveze na dovolenou rodinu, tedy pokud zrovna nemíří do Chorvatska a nestěhuje s sebou stan, nafukovací člun a stravu pro pět osob na 14 dní.

Galerie:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code