Budou konečně auta i navržená pro ženy? Automobilky zjišťují, že nestačí zmenšit mužskou postavu

Automobilový svět byl dlouhá desetiletí vytvářen především podle mužských proporcí. Od sedadel přes bezpečnostní pásy až po figuríny používané při nárazových zkouškách. To se ale začíná měnit. Nové výzkumy stále přesněji ukazují, že ženské tělo není jen menší verzí mužského a že rozdíly mohou mít při nehodě zásadní význam. Automobilky i bezpečnostní organizace proto začínají mnohem více řešit, pro koho vlastně auta navrhují.

Když si dnes sedneme do nového auta, většinou máme pocit, že je jeho interiér vytvořený téměř pro každého. Sedadlo lze posouvat mnoha směry, volant nastavit výškově i podélně, bezpečnostní pás má nastavitelnou výšku a elektronika dokáže sledovat okolí vozu. Jenže za touto univerzálností se skrývá poměrně dlouhá historie automobilového průmyslu, v níž byl základním měřítkem člověka především muž.

Auto bylo dlouho stavěné kolem průměrného muže

Ergonomie automobilů se po desetiletí opírala o takzvané antropometrické modely. Konstruktéři potřebují vědět, jak dlouhé má člověk nohy, kam dosáhne rukama, kde má oči, jak vysoko sedí nebo jakou má hmotnost. Bez podobných údajů totiž nelze správně určit polohu volantu, pedálů, sedadla, opěrky hlavy ani bezpečnostních pásů. Problém je v tom, že jedním z nejdůležitějších historických měřítek byl průměrně vysoký a těžký muž.

Rozdíly přitom nejsou pouze v celkové výšce nebo hmotnosti. Muži a ženy mají v průměru odlišné tělesné proporce, rozložení hmotnosti a další anatomické charakteristiky. Důležitá je také poloha, kterou za volantem skutečně zaujímají. Novější výzkumy například potvrzují něco, čeho si možná všimla řada řidiček sama: ženy v průměru sedávají blíže k volantu než muži. Důvod je jednoduchý. Potřebují pohodlně dosáhnout na pedály. Přitom těch několik centimetrů rozdílu může při nehodě změnit způsob, jakým tělo reaguje na bezpečnostní pás a airbag.

Ženská figurína existuje. Má to ale háček

Mohlo by se zdát, že problém testování aut v případě obsazení ženami byl vyřešen. Vždyť při crash testech se ženské figuríny používají. Jenže podstatné je, jak taková figurína vznikla. Konstrukce ženských figurín totiž do značné míry vycházely z principů mužských modelů, které byly jen upraveny na menší tělesné rozměry. Jedním z tradičně používaných modelů je proto figurína představující velmi drobnou ženu, která má přibližně 150 centimetrů a hmotnost kolem 49 kilogramů.

Moderní výzkum bezpečnosti ale už nechce pracovat pouze s otázkou, zda je člověk malý nebo velký. Zajímá ho, jak se konkrétní lidské tělo při nárazu skutečně chová, což je mnohem složitější problém. Nově používané figuríny jsou proto navrhovány přímo s využitím dat o ženském těle a jeho reakci na náraz. Mají podstatně sofistikovanější měřicí techniku než starší figuríny a dokáží podrobněji sledovat zatížení hlavy, hrudníku, břicha i nohou.

Čím přesněji totiž figurína napodobuje skutečného člověka, tím lépe lze zjistit, co se s jeho tělem při nehodě děje. A následně taková zjištění zapracovat do konstrukce auta. Jinak nastavit airbag, upravit předpínač bezpečnostního pásu, změnit jeho vedení, konstrukci sedadla nebo některé části interiéru.

Ženy mají u některých zranění vyšší riziko

Smysl změny přístupu k měření a konstrukci ukázala i rozsáhlá americká analýza zveřejněná letos. Výzkumníci porovnávali riziko různých typů zranění mužů a žen při automobilových nehodách. Zjistil přitom statisticky významné vyšší riziko žen u části sledovaných modelů zranění. Výsledek ale není možné zjednodušit tvrzením, že jsou automobily obecně „nebezpečnější pro ženy“. Rozdíly se liší podle druhu nehody, závažnosti zranění, použitého bezpečnostního systému i dalších okolností.

Zvláště důležité je, že rozdíly se častěji projevovaly u středně závažných zranění. Právě podobná data jsou jedním z důvodů, proč se bezpečnostní výzkum začíná stále více zabývat rozdíly mezi lidskými těly namísto jednoho univerzálního „průměrného člověka“.

Nejde jen o bezpečnost při nehodě

Možná ještě zajímavější změna probíhá v samotné ergonomii. Moderní automobilová ergonomie už dávno neřeší jen to, zda řidička dosáhne na pedály. Zabývá se celým vztahem člověka a automobilu. Snaží se přitom najít odpověď na mnoho otázek:

Jak snadno se nastupuje?

Kam položíme kabelku?

Dosáhneme pohodlně na displej?

Máme kam odložit telefon?

Vidíme dobře přes volant na přístroje?

Dokážeme nastavit sedadlo tak, abychom pohodlně dosáhly na pedály a zároveň neseděly zbytečně blízko airbagu?

Je bezpečnostní pás pohodlně vedený přes rameno?

A lze některou z důležitých funkcí ovládat, aniž bychom musely během jízdy spustit oči ze silnice?

Nový směr automobilového designu se tak snaží o to, aby auto nenutilo člověka, aby se mu přizpůsobil, ale mělo by se samo přizpůsobovat člověku.

Kabelka není nepodstatný detail

Dobrým příkladem jsou úložné prostory. Ještě před několika lety se při představování interiéru nového auta mluvilo především o počtu litrů jednotlivých schránek. Dnes se výrobci stále častěji zabývají tím, co v nich lidé skutečně vozí. Mobilní telefon, kabely, klíče, láhev s vodou, sluneční brýle, kosmetiku, dětské potřeby – a samozřejmě kabelku.

Kabelka přitom není módní rozmar. Pro velkou část žen je to předmět, který mají v autě prakticky při každé cestě. Přesto bývá překvapivě obtížné najít pro ni bezpečné a snadno dostupné místo. Na sedadle spolujezdce při prudkém brzdění letí dopředu, na podlaze překáží a do klasické přihrádky se obvykle nevejde.

Nová generace interiérů proto stále častěji pracuje s otevřenými prostory mezi sedadly, hlubšími schránkami nebo místy pod středovou konzolou. Je to maličkost, ale právě podobné maličkosti rozhodují o tom, zda se majiteli s autem dobře žije a dá mu při koupi přednost.

Výška řidičky může být důležitější než pohlaví

Bylo by ovšem chybou začít automobily dělit na „mužské“ a „ženské“. Stoosmdesáticentimetrová žena může mít z hlediska ergonomie úplně jiné potřeby než žena vysoká 155 centimetrů. Stejně tak drobný muž může mít více společného s menší řidičkou než s dvoumetrovým mužem. Budoucnost proto pravděpodobně neleží v automobilech speciálně vytvořených pro ženy. Směřuje spíše k vozům, které dokážou respektovat mnohem širší škálu lidských postav.

A dostupné technologie tomu pomáhají. Elektricky nastavitelné sedačky mají stále větší rozsah, volant lze posouvat ve více směrech a bezpečnostní systémy získávají stále více informací o člověku sedícím uvnitř automobilu. Další, již používanou možností, kterou lze do budoucna rozvíjet, je uložení vlastního nastavení do paměti automobilu a poté, co se posadíte za volant, automaticky vám přizpůsobí nejen sedadlo a zrcátka, ale také chování bezpečnostních systémů.

Dobrý design poznáme podle toho, že o něm nepřemýšlíme

Auto navržené s ohledem na ženy nemusí být růžové, nemusí mít speciální kosmetické zrcátko a už vůbec nepotřebuje nálepku „pro ženy“. Potřebuje něco mnohem důležitějšího. Aby na pedály pohodlně dosáhla žena vysoká 155 centimetrů stejně jako muž měřící 190 centimetrů. Aby bezpečnostní pás správně fungoval na různých typech postavy. Aby člověk nemusel kvůli pohodlnému ovládání pedálů sedět nepříjemně blízko volantu. Aby opěrka hlavy byla skutečně tam, kde má být. A aby věci každodenní potřeby měly v kabině svoje logické místo.

Jestli bude současný vývoj automobilového průmyslu pokračovat tímto směrem, budou z něj nakonec těžit ženy, muži, menší i vyšší řidiči. Tedy vlastně úplně všichni.

 

Autor: Jan Švéda

Foto: Jan Švéda