Dacia Jogger. Velmi prostorné a velmi příjemné překvapení

V minulosti jsem psal, že Dacia si, alespoň u mě, dokázala svými vozy získat respekt. Z dříve přehlížené a poněkud vysmívané značky odněkud z Transylvánie, se za pomoci mateřského Renaultu vypracovala automobilka, nabízející pohledné a praktické vozy za cenu, která příjemně překvapí.

V případě nového modelu Jogger se toto překvapení, nutno přiznat, změnilo v nadšení. A přitom toho nebylo potřeba „až tak moc“ udělat. Jogger je vlastně, až po prostřední sloupky dveří, shodný s modelem Sandero Stepway, který nám již rukama prošel.

V tomto testu jsme měli příležitost vyzkoušet obě dostupné motorizace i výbavy. Můžeme tak shrnout zkušenosti s rozdíly a udělat si představu o tom, jaká varianta je pro různé typy uživatelů nejvhodnější.

Aktualizace 1.1.23: výrobce změnil označení modelových řad, takže tam, kde je v textu zmínka o verzi Comfort, platí dnešní označení Essential.

Exteriér

Větší výška vozu, daná shodnou platformou a řešením modelu Sandero Stepway, natažená při rozvoru náprav 2897 mm na celkovou délku 4547 mm, z něho dělá při světlé výšce 200 mm něco mezi kombíkem a crossoverem. Bez problémů také v roli dodávky zastoupí model Lodgy, který v portfoliu značky nahrazuje a poslouží i těm, kterým se stýská po mizející kategorii užitečných MPV.

Celý vnější design Joggeru je v souladu s vizuálním konceptem značky. Možná až trochu moc. Přední partie jsou zcela shodné s modelem Sandero Stepway, na boku se objevují prvky, typické pro značku, jako třeba vertikální pás za předním podběhem, nebo charakteristický prolis ve spodní partii dveří, doplněný o plastovou ochranu.

Zajímavým, téměř nepostřehnutelným prvkem, je zvýšení zadních oproti předním dveřím. Zde je vidět, že konstruktéři šli na hranice využití prostoru. Něco podobného, i když na rozdíl od Joggeru vizuálně zcela nehezkého, je možné vidět ještě dnes na dožívajících vozech Škoda Roomster. Tento prvek nejen zjednodušuje případnou manipulaci s nákladem bočními dveřmi, ale hlavně usnadňuje nástup do třetí řady sedadel, kterou disponuje sedmimístná verze vozu.

Zadní partie opět ukazuje snahu dostat do výrazně kolmé plochy co největší dveře, což se povedlo. Zadní sloupky, které se od horní části dolů k blatníkům rozšiřují, jsou zcela pokryty světlomety. Podobnost mezi Joggerem a modely Volvo je pak zřejmým důsledkem tohoto řešení. Samotný zadní nárazník pak uzavírá plastový okruh, obklopující celý vůz a chránící ho před poškozením při pohybu mimo asfalt. Vhodným doplňkem těchto lemů, obepínajících i podběhy kol, pak jsou černě lakované disky, černé sloupky dveří a černé podélné nosníky na střeše. Jako celek je vše mnohem působivější, než pokud by byl použit lesklý chrom.

Jako fanoušek chytrých řešení se ještě musím vrátit k již zmíněným střešním nosníkům. Ty mohou tak, jak jsou, sloužit k montáži specializovaných nástaveb, jejich prostřední část je ale možné jednoduše odšroubovat a otočit napříč. Tím vzniknou příčky, na které lze připevnit rakve, nosiče kol či lyží. Ušetříte tak další peníze, za které by bylo nutné příčníky kupovat a hlavně, máte je vždy v případě potřeby k dispozici. Za to velká pochvala.

Interiér

Jeho délka a efektivně využitý vnitřní prostor umožňují dokonce nabízet model jako sedmimístný a přitom ještě zbude místo pro zavazadla.

Uvnitř vozu je vidět vyvážená kombinace mezi snahou o co nejnižší náklady na výrobu a dosažením co největšího efektu pro uživatele.  Boční vedení sedaček je více vizuální, než faktické, ale svou roli při běžné jízdě, kdy se nesmýkáte zatáčkami, splní.

Přístrojová deska má klasické uspořádání. Kaplička před řidičem i prostřední panel jsou na obvyklém místě. Na něm najdete i čtyři výdechy klimatizace. I oddělená klimatizace s digitálními ukazateli hodnot je tam, kde ji potřebujete. Infotainment nabízí dnes již klasiku, která se prolíná všemi řadami modelů Dacie, potažmo i sesterských Renaultů, se kterým značka mnoho komponent sdílí.

Ovládání na volantu je intuitivní, přehledné, stejně tak ovládání všech nastavení na prostředním panelu, který kromě vlastního infotainmentu nabízí i možnost zrcadlení mobilního telefonu.

Šikovná je i možnost vypnout systém Start/stop přímo pomocí tlačítka na pomocném panelu uprostřed přístrojové desky a šetřit tak motor, baterii i nervy při rozjezdech ve městě. Vedle tohoto tlačítka je i odemykání dveří a zapínání varovných světel.

Když už jsme u šikovných drobností, nelze zapomenout na jednu specialitu, kterou tento model díky shodnosti těchto partií interiéru sdílí s modelem Sandero. Tou je, v případě výbavy Extreme, továrně montovaný držák na mobil na přístrojové desce. Je umístěný mezi kapličkou před řidičem a prostředním panelem. Jde o na první pohled oldschoolové řešení, v provozu dává ale překvapivě mnoho užitečných možností využití. Od zobrazování navigace, přes snadné odbavování hovorů, až po využívání jako zdroje audia při poslechu oblíbených podcastů místo bezobsažných rozhlasových stanic. Výrobce myslil na vše, hned vedle držáku je i šikovně umístěna zásuvka na dobíjení mobilu.

Popis přístrojové desky je možné uzavřít zmínkou o zajímavém designovém prvku. Tím je potah středního pásu desky látkou shodnou s tou, použitou na područkách ve dveřích a na opěradlech sedadel.

Na zadní sedadla usnadňují nástup vyšší a hlavně širší zadní dveře. To je pro cestující ve druhé řadě příjemné, důležité je to ale mnohem víc pro cestující ve třetí řadě u sedmimístné verze. Tu jsme ale k dispozici neměli, takže o zkušenosti s ní se rozdělíme snad později. Handicapem, který si Jogger přinesl od Sandera, je ale menší šířka a tím i méně prostoru pro ramena a boky cestujících. Proto vzadu počítejte spíše se dvěma dospělými a nepočítejte s tím, že byste sem nacpali tři dětské sedačky.

Pokud jde o nabíjení, vepředu mají řidič se spolujezdcem k dispozici jednu 12V a jednu USB zásuvku, vzadu pak najdeme také jednu 12 V zásuvku, kterou lze v případě více potřebných řešit cigaretovou USB rozdvojkou, kterou si ale musíte pořídit sami.

Jak již bylo řečeno, otestovali jsme dvě výbavové úrovně, můžeme se tedy podívat na rozdíly mezi nimi. V principu jich až tak moc není. Ve výbavě Comfort nenajdete držák na mobil tuto užitečnou vychytávku.

Kufr nabízí u sedmimístné verze, kterou jsme netestovali, v případě použití všech sedaček 160 litrů. U pětimístné verze je v základním nastavení prostor 708 litrů a po sklopení opěradel druhé řady dokonce 1819 litrů, kam naložíte opravdu prakticky vše. Drobným nedostatek je pak schod, který vznikne překlopením sedaček druhé řady dopředu, ale v praxi je to prostor navíc, tak nač si stěžovat. Bohužel, rezervu jsme nenašli, její místo zabírá u plynové verze nádrž na LPG.

Pohon

Nabídka motorů je jednoduchá. Asi by bylo přesnější říci nabídka motoru. K dispozici je totiž pouze jeden, přeplňovaný litrový tříválec. Nějaký výběr, a to z hlediska užitných vlastností dokonce dost podstatný je. Kromě toho, že u motoru lze volit mezi variantou o výkonu 100 a 110 koní, výběr je daný variantou pohonu čistě na benzín, nebo možností kombinace LPG a benzínu.

Jednoduchá je i volba převodovky, stejně jako u motoru je zatím k dispozici jediná možnost, šestistupňový manuál.

Motor TCe 100 ECO-G

Tento motor umožňuje kombinovat jako palivo benzín a LPG. Dacia je unikátní v tom, že zástavbu plynovým pohonem nabízí již z továrny a zájemci o levnější provoz tak nemusí absolvovat složitou zástavbu do koupeného vozu. Výkon motoru je v případě jízdy na benzín 67 kW (90 koní), pop přepnutí na plyn se zvýší na 74 kW (100 koní). V případě, že vozidlo není plně zatíženo, je tento výkon naprosto dostatečný. Rozdíl mezi oběma palivy se při jízdě projeví velmi nepatrně, motor je pružný v celém rozsahu využitelných otáček, které je možné vhodnou volbou převodového stupně efektivně přenést na vozovku. Přepínání mezi palivy je jednoduché a lze ho provádět i za jízdy. Stačí zmáčknout tlačítko nalevo od volantu. Pokud je tlačítko aktivováno, motor startuje na benzín a po dossažení provozní teploty se přepne na plyn, po deaktivaci jedete pouze na benzín.

Teoreticky má motor při používání plynu o něco vyšší točivý moment, takže by měl lépe táhnout, a někteří tvrdí, že je i o něco tišší. Aby byl rozdíl citelný, museli byste se asi pohybovat v krajních situacích, například při výrazné akceleraci plně naloženého vozu, běžněji rozdílu ale nevšimnete.

Dosažená spotřeba byla 6,3 litrů benzínu nebo 8,1 litrů LPG. To dává, při 50 litrové nádrži na benzín a 40 litrové na plyn skvělé hodnoty dojezdu.

Ten by tak mohl dosáhnout u benzínu až 790 a u plynu až 490 kilometrů. Celkem tedy až celkové hodnoty téměř  1 300 kilometrů. To je v dnešní době, kdy se nás snaží přesvědčit o dostatečnosti 300 kilometrů u baterkových aut, opravdová radost a svoboda pohybu.

Motor TCe 110

Tento motor je prakticky shodný s litrovým motorem poháněným kombinací benzínu a plynu. Disponuje o něco vyšším výkonem 81 kW (110 koní) a montuje se také se šestistupňovou manuální převodovkou. Vyšší výkon se projevuje o něco větší živostí, i zvuk je o něco vydatnější, obzvláště v nižších otáčkách. Palivová nádrž má, stejně jako u slabší plynové verze, objem 50 litrů.

Vyšší výkon, než u kombinovaného pohonu, je spojen i s vyšším zrychlením a o0,4 litru nižší spotřebou. Ta se, podle tabulky, pohybuje kolem 5,6 až 5,7 litrů. Nám se podařilo dosáhnout po týdnu a mixu obvyklého podílu města, venkova a dálnice, hodnoty 6,4 litr. Dojezd, který tak displej zobrazuje po naplnění nádrže, je tedy zhruba 750 kliometrů.

Vzhledem k jednoduchosti kombinovaného provozu, objemu obou nádrží a výkonovým parametrům pak bude zřejmě pro mnoho zájemců volbou motor TCe 100 ECO-G. Bude zajímavé, jak se na volbě projeví avizované rozšíření nabídky o hybridní verzi příští rok.

Jízdní vlastnosti

Mezi jednotlivými variantami jak výbavy, tak počtu sedadel, jsou rozdíly, projevující se na jízdních vlastnostech. Mezi viditelné patří to, že nižší výbava disponuje mechanickou ruční brzdou na rozdíl od elektrické v případě Extreme. Osobně dávám, obzvlášť v případě manuální převodovky a jiná se k vozu nedodává, přednost mechanické, která zkušenému řidiči usnadňuje vyproštění ze sněhu či bláta tím, že nahradí uzávěrku diferenciálu.

Provedení, disponující 7 místy, má logicky o něco tužší pérování na zadní nápravě. Dá se tedy očekávat tvrdší odezva na nerovnosti na vozovce, které dokáže vstřebat tím lépe, čím více je vůz zatížen. Jinak je podvozek měkčí, což je vhodná kombinace s velkou světlou výškou pro překonávání nerovností na nezpevněných cestách. Oceníte to ale i ve městě na retardérech, nebo vytlučených kostkách.

Kupodivu se tato realitní měkkost neprojevuje nějakým nadměrným nakláněním při rychlejším průjezdu zatáčkou. Při rychlejší jízdě dobře drží stopu. Jen je, očekávatelně, tento delší, poměrně vysoký vůz, který navíc není příliš široký, samozřejmě citlivější na boční vítr. Při jízdě po dálnici, nebo předjíždění kamionu, je potřeba s tím počítat.

Měkkost se projevuje také v řízení, což usnadňuje pohyb v náročnějších nebo stísněných prostorách, není ale významným limitem ani při vyšších rychlostech.

Závěr

Dacia Jogger je auto, o které se nebojím. Kombinace dospělého vzhledu, výbavy, jízdního komfortu, ceny i provozních nákladů z něj dělá atraktivní model pro hodně zájemců. Automobil, který nabídne tolik místa a možnost odvézt tolik osob na takovou vzdálenost, to dnes na trhu těžko najdete. Navíc nevypadá vůbec špatně a ani uvnitř nemáte pocit, abyste příliš strádali nedostatkem pohodlí.

Podívejme se tedy, za kolik je možné vůz pořídit. (aktualizováno 1.1.23)

Základní výbava u nižší verze Essential v provedení s 5 místy a dnes začíná na částce 417 500 Kč. Další dvě místa navíc znamenají změnu cenovky na 440 500 Kč.

Vyšší výbava Expression startuje u pěti pasažérů a slabším motorem TCe 100 ECO-G na částce 465 000, za silnější motor TCe 110 pak připlatíte 10 000 Kč. Za třetí řadu sedadel pak dalších 23 000 Kč.

Nejvyšší výbava Extreme pak stojí od 489 500 Kč pro pětimístnou verzi se slabším motorem, po 522 500 u sedmimístné verze s motorem silnějším.

Galerie:

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code