Ioniq 3 je další designová kreace a první Aero hatch ze stáje Hyundai

V příjemném prostředí pražské Botanické zahrady, na stejném místě jako před několika lety s modelem Ioniq 5, jsme měli možnost seznámit se s další novinkou ze stáje Hyundai – modelem Ioniq 3. První informace a popis modelu jsme publikovali již před pár týdny. Takže technické údaje z dřívějšího článku doplníme osobními dojmy.

Úvodem je potřeba říci, že vystavený vůz byl plně funkční, nicméně jednalo se o předprodukční kus. Takže nějaké drobné odlišnosti mezi ním a sériovými auty, které se k nám dostanou po prázdninách, se mohou vyskytnout.

Novinka opět potvrzuje, že automobilka se nebojí experimentovat a každý její model přináší zcela originální a od ostatních vozů značky odlišný vzhled. Zároveň je možné pozorovat, jak se vyvíjí vůz od stádia konceptu po sériové provedení. V tomto případě můžeme srovnávat s konceptem THREE, jehož první obrázky jsme prezentovali loni v listopadu.  Tehdy byl prezentovaný na e-Salonu v Letňanech.

V dubnu pak byla tato vize zhmotněna do provedení, které již mělo namířeno na naše silnice. Oproti konceptu je patrné, že série neponese některá odvážná řešení, jako jsou robustní nasávací otvory před zadními koly. Nicméně ostatní podstatné designové prvky jsou zachovány.

Nízká příď je osazena světlomety, které zachovávají styl značky. Jeho základním prvkem, který se opakuje na všech modelech značky, je světelná kostka, která je v různých velikostech a počtech použita jak na přídi, tak i na zádi vozu. Zde – jak to vypadá – bude mít i premiéru v případě hlavních světlometů. Designerskou hříčkou je umístění čtyř větších světelných kostek na střed lišty vepředu i vzadu. Vepředu slouží jako součást denního svícení, vzadu pak jako brzdové světlo. Ta zmíněná hříčka spočívá v tom, že čtyři tečky jsou v Morseově abecedě znakem pro písmeno H.

Pro zvolený typ karoserie používá výrobce označení „Aero Hatch“, aerodynamický hatchback. Její boční profil zaujme prolnutím vlny, zvedající se nad podběhem zadních kol, se splývající střechou. Vzniká tak poměrně vysoká záď, jejímž dominantním prvkem je okno pátých dveří, členěné aerodynamickým spoilerem. Toto řešení si pamatuji z jedné generace modelu Citroen C4, kde mi – stejně jako v tomto případě – vadilo ve výhledu dozadu.

Uvnitř vozu

Interiér sice neohromí tak, jako tomu bylo u modelu 5, ale i zde jsou první dojmy a pocity příjemné. Je to možné přičítat světlým odstínům potahů, čalounění i panelů přístrojové desky a dveří.

Pocitu prostornosti a lehkosti pomáhá také design, postavený na jednoduchých a prostých – ale funkčních – tvarech. Za volantem zaujme především displej před řidičem, který je opravdu maximálně minimalistický. Jedná se vlastně jen o takové digitální pravítko, postavené na hranu co nejblíže přednímu sklu, aby bylo co nejblíže zornému poli řidiče.

Doplněný je prostředním displejem, který je naopak velmi rozměrný a běhá na něm nový infotainment Pleos Connect, který je postaven na operačním systému Android Automotive OS. Protože nebylo moc času si ho osahat, spokojím se jen s konstatováním, že je tradičně intuitivní a zvládnout jeho ovládání určitě nebude velký problém.

Pod prostředním displejem jsou obligátní odkládací prostory mimo jiné pro telefon, včetně indukčního nabíjení. Zajímavostí jsou držáky na nápoje. Přední z nich lze vyjmout a vzniklý otvor pak využít například jako držák lahve s pitím, nebo většího termo hrnku.

Řazení najdeme pod volantem, a sice pákou vpravo před volantem. Ovládání stěračů, které je obvykle na tomto místě, se přesunulo doleva na sdruženou páčku ovladačů.

Elektřinu pro pohon dodávají akumulátory, uložené v podlaze mezi nápravami. K dispozici jsou dvě varianty sady akumulátorů s předběžným dojezdem dle metodiky WLTP 344 km ve verzi Standard Range a 496 km u verze Long Range, která by tak měla mít nejdelší dojezd ve své třídě.

Když už jsme u ovladačů, řidič vezoucí cestující na zadních sedadlech určitě ocení možnost ovládat polohu sedačky spolujezdce pomocí tlačítek na boku opěráku sedačky.

Na to, že je vůz kompaktních rozměrů, je místa dost nejen za volantem, ale i na zadních sedadlech. Tedy na délku, vzadu je místa pro hlavu kvůli splývající střeše tak akorát a na šířku se budou na delší cestě cítit pohodlně spíše dvě než tři osoby.

Opěráky zadních sedaček jsou samozřejmě sklopné tak, aby zvětšily prostor pro přepravu nákladu. Nevznikne sice úplně rovná plocha, ale prostor se výrazně prodlouží.

A u kufru ještě chvíli zůstaneme. Skrývá totiž jedno překvapení, které na první pohled dokáže ohromit. Je jím schránka pod podlážkou, jejíž hloubka dokáže přinutit k pohledu pod nárazník, jestli nesahá až k vozovce. Podle tabulek výrobce je její objem 119 litrů z celkových 441 litrů zavazadlového prostoru, ale pocitově působí mnohem větší.

Do jisté míry pak nahrazuje schránku vepředu, kterou některé elektromobily nabízí jako prostor pro uložení nabíjecích kabelů. V případě tohoto modelu je vepředu pod kapotou poměrně objemná pohonná jednotka, která ani není nijak krytá a umožňuje tak rychlou vizuální kontrolu soustrojí.

Cena vozu ještě nebyla stanovena, ale už je usilovně počítána a dozvíme se jí na přelomu tohoto měsíce a července. Mělo by to tak být včas pro první zájemce, ke kterým by se objednaný vůz mohl dostat v průběhu podzimu.

Text a foto: Jan Švéda