Kupujete ojetinu? Nekoukejte (jen) na cenu

Ojetá auta prodáváme i nakupujeme prostřednictvím kamenných autobazarů. Nebo prostřednictvím inzertních serverů, na kterých můžeme ušetřit peníze za provizi autobazaru, může to ale znamenat velké riziko a problémy při případné reklamaci.

Pro někoho může být překvapující, že přes internetové bazary typu Bazoš.cz se za první polovinu tohoto roku prodalo zhruba 416 tisíc ojetých automobilů. Podle údajů společnosti Cebia se průměrná cena prodávaných ojetin vyšplhala na 312 tisíc korun. Jejich stáří bylo 9,5 roku a s nájezdem kolem 142 tisíc kilometrů se takové ojetiny prodávají jako málo opotřebené.

„Nákup ojetin přes inzertní servery typu Bazoš či zprostředkovatelské autobazary představuje pro kupující obrovské riziko a minimální možnost následné reklamace. Právě u aut prodávaných přes nikým neregulované inzertní servery se často setkáváme s nekvalitními opravami, nepřiznanými haváriemi nebo stočenými tachometry. Pokud se navíc po koupi objeví závada motoru či převodovky, může se na první pohled výhodná koupě velmi rychle prodražit o desítky až stovky tisíc korun,“ říká Zbyněk Veselý, předseda Sdružení SOVA.

Platí známé pravidlo – nejlevnější nebývá vždy to nejvýhodnější

Při výběru ojetého auta by neměla rozhodovat pouze pořizovací cena. Vůz, který při koupi vypadá jako výhodná nabídka, může krátce poté vyžadovat investice do běžného servisu nebo oprav. U starších aut je proto rozumné počítat s určitou finanční rezervou už při plánování nákupu.

Obecně se doporučuje ponechat si stranou alespoň přibližně 10 % z pořizovací ceny vozu na první servis a případné opravy. U auta za 300 tisíc korun tak může jít o rezervu kolem 30 tisíc korun. Pokud kupující vyčerpá celý svůj rozpočet samotnou koupí, může ho i běžná výměna opotřebovaných dílů dostat do nepříjemné situace.

Stejně důležité je věnovat pozornost kupní smlouvě. Ta by měla co nejpřesněji zachycovat stav vozidla, známé vady i informace, které prodávající o autě uvádí. Dobře prověřený vůz, finanční rezerva a správně nastavená smlouva jsou proto při nákupu ojetiny často důležitější než snaha získat za každou cenu nejnižší cenu.

“Při podpisu kupní smlouvy doporučujeme také prověřit si, kdo nám vlastně vůz prodává. Obrací se na nás kupující, kteří naletěli při nákupu vozu prostřednictvím zprostředkovatelského prodeje. Nakoupí v dobré víře u autobazaru, který ovšem ve smlouvě figuruje jako prostředník a nenese žádnou odpovědnost za případné problémy s vozem. Ty si kupující musí vyřešit u pana Neznámého, který bohužel často není k dohledání,” podotýká Veselý.

Opravy mohou stát až stovky tisíc

Největší riziko představují závady motoru, automatické převodovky nebo dalších klíčových součástí vozu. Zatímco běžný servis se může pohybovat v jednotkách až nižších desítkách tisíc korun, u vážnější poruchy se účet může vyšplhat výrazně výš. Právě v takové chvíli se může původně výhodná koupě velmi rychle prodražit.

Rozdíl několika desítek tisíc korun mezi dvěma podobnými vozy proto nemusí znamenat skutečnou úsporu. Pokud levnější automobil krátce po koupi potřebuje rozsáhlejší opravu motoru nebo převodovky, může kupující ve výsledku zaplatit více než za dražší, ale lépe udržovaný vůz.

Levné auto nemusí být špatná koupě. Nižší cena sama o sobě není důvodem automobil zavrhnout. Starší nebo více ojetý vůz může stále dobře sloužit, pokud má odpovídající technický stav, doloženou historii a jeho cena odráží případné nedostatky. Problém nastává ve chvíli, kdy kupující nízkou cenu automaticky považuje za výhodnou a další stav auta už tolik neřeší.

Pokud kupujeme ojeté auto, nemělo by být cílem hledat nejnižší cenu, ale vůz, jehož cena odpovídá skutečnému stavu. I v případě, kdy kupující ví, co kupuje, je vhodné počítat s rozumnou rezervou na další provoz. Výrazně si tím sníží riziko nepříjemných překvapení.

Zdroj: Sdružení SOVA

Foto: Jan Švéda