Test Kia Stonic Exclusive 1,0 T-GDi M/T 100 k: Malé auto, kterému se těžko něco vytýká
Jsou auta, u kterých si během testování průběžně zapisujete věci, které vám vadí. Příliš tvrdý podvozek, složité ovládání, líný motor, hlučnost nebo třeba nepraktický interiér. A potom přijde auto, u kterého po několika dnech zjistíte, že vlastně nevíte, co byste mu měli vytknout.
Ne proto, že by byla ve všem nejlepší, nejrychlejší nebo nejmodernější. Její kouzlo spočívá spíše v tom, že jednotlivé části fungují tak, jak od nich očekáváte. Stonic je příjemný, malý, živý a reaguje ochotně na všechny podněty řidiče. Přitom se nesnaží tvářit sportovněji, luxusněji nebo větší, než ve skutečnosti je.
Stonic patří mezi kompaktní crossovery a jeho rozměry jsou jednou z hlavních výhod. Ve městě se s ním snadno manévruje, při parkování nemusíte přemýšlet nad každým centimetrem a zároveň uvnitř nenabízí pocit, že sedíte v miniaturním autě.
Ráno cesta do práce nebo s dětmi do školy, odpoledne nákup, večer přes město a o víkendu výlet. Přesně při takovém používání začnete chápat, že vlastně Stonic nepotřebuje žádné velké efekty a je to zkrátka automobil, který se velmi rychle přizpůsobí běžnému životu.
Exteriér
Kia Stonic vždy stála trochu na pomezí klasického hatchbacku a malého SUV. Vyšší stavba karoserie, plastové ochranné prvky a robustnější nárazníky jí dávají crossoverový vzhled, ale rozměrově zůstává příjemně kompaktní. To je kombinace, která může být zajímavá právě pro řidičky, které chtějí o něco vyšší posez a lepší přehled než v klasickém malém hatchbacku, ale zároveň nechtějí každý den zápasit s rozměry velkého SUV.
Design současného Stonicu je výrazný, ale nepůsobí přehnaně. Přední část využívá moderní světelnou grafiku a charakteristické prvky současného designového směru značky Kia. Celek působí podstatně dospěleji, než byste od auta této velikosti možná očekávali.
Při pohledu z boku jsou dobře patrné krátké převisy karoserie. Právě ty jsou při každodenním používání mnohem důležitější než různé designové kudrlinky. Při parkování nebo vyjíždění z řady automobilů totiž velmi dobře odhadnete, kde auto začíná a kde končí.
Stonic se nesnaží budit dojem terénního automobilu. Ochranné prvky karoserie mu dodávají potřebnou robustnost, ale proporce zůstávají civilní. Výsledkem je auto, které dobře zapadne jak před kancelářskou budovu, tak před školu, supermarket nebo chalupu.
Jednou z jeho velkých výhod je právě skutečnost, že se při návrhu nikdo nesnažil vytvořit z malého crossoveru opticky obrovské SUV. Stonic si zachovává lehkost a kompaktnost a díky tomu nepůsobí těžkopádně. A podobně se také řídí.
Interiér
Po usednutí za volant pokračuje to, co začalo už při prvních kilometrech. Všechno je tam, kde to očekáváte. Ergonomie je velmi dobrá a jednotlivé ovládací prvky jsou snadno dostupné. Velkou pochvalu si zaslouží především skutečnost, že Kia zachovala k často používaným funkcím rychlý přístup. Nemusíte tak několik minut hledat v menu, jak zapnout funkci, kterou právě potřebujete.
Po ruce je například ovládání vyhřívání předních sedadel i vyhřívaného volantu. V zimě jsou to přesně ty prvky výbavy, u kterých oceníte, když je nemusíte hledat někde ve třetí úrovni menu dotykového displeje.
Zajímavým řešením je multifunkční dotykový panel umístěný uprostřed pod přístrojovou deskou. Řada dotykových tlačítek mění svou funkci podle toho, co právě potřebujete ovládat. Jednou slouží infotainmentu, podruhé klimatizaci. Na první pohled to může vypadat trochu nezvykle, ale člověk si rychle zvykne. Za mě je to povedený kompromis mezi moderním minimalistickým interiérem a požadavkem, aby základní funkce auta zůstaly snadno dostupné.
Pracoviště řidiče působí moderně a přehledně. Informace máte přímo před sebou, infotainment je v dobrém zorném poli a zároveň interiér nepůsobí dojmem, že by konstruktéři chtěli všechno řešit pouze prostřednictvím jednoho obrovského displeje.
Příjemná jsou také sedadla. Nečekejte výrazné sportovní boční vedení, které by vás sevřelo při rychlém průjezdu zatáčkou. Sedačky jsou spíše salonního charakteru – měkčí a pohodlné. S tímto autem pravděpodobně nebudete závodit a na běžných cestách je pohodlí důležitější než mohutné bočnice sportovního sedadla. Při delším cestování nám proto charakter sedaček vyhovoval.
Na zadních sedadlech samozřejmě nelze očekávat prostor velkého SUV. Stonic je pořád malé auto. Pro děti nebo běžné cestování ve čtyřech je ale prostoru dostatek a ani dospělý cestující nemusí mít pocit, že zadní sedadla slouží pouze jako nouzové řešení.
Podobně je na tom zavazadlový prostor. Místa je v něm přiměřeně velikosti automobilu. Na běžný nákup, zavazadla na víkend nebo každodenní rodinné potřeby postačuje a je vidět, že tvůrci při jeho navrhování přemýšleli. v kufru jsme totiž objevili jednu nenápadnou, ale velmi praktickou vychytávku. Plato zakrývající zavazadlový prostor lze v případě potřeby zasunout za zadní sedadla. Pokud tedy potřebujete do kufru postavit vyšší předmět, nemusíte řešit, kam plato odložit. Nemusíte ho dávat na zadní sedačky ani nechávat doma v garáži. Jednoduše ho schováte za opěradla. Je to drobnost. Jenže právě podobné drobnosti často rozhodují o tom, jak příjemně se automobil používá každý den.
Pohon
Pod kapotou testovaného Stonicu pracoval přeplňovaný tříválcový benzinový motor 1,0 T-GDi o výkonu 100 koní, tedy 74 kW, spojený s manuální převodovkou. Sto koní možná na papíře nevypadá jako hodnota, která by měla vyvolávat zvláštní emoce. Jenže Stonic nepotřebuje stovky koní. Je relativně malý a lehký a litrový turbomotor si s ním velmi dobře rozumí.
Auto působí živě. Na sešlápnutí plynového pedálu reaguje ochotně a při běžném pohybu ve městě rozhodně nemáte pocit, že by motoru něco zásadního chybělo. Přeplňování mu pomáhá především ve středních otáčkách, takže není nutné motor neustále vytáčet.
Při předjíždění je samozřejmě dobré počítat s tím, že máte k dispozici sto koní, nikoliv dvě stě. Tady přichází ke slovu manuální převodovka, s jejíž řadicí pákou je opravdu radost pracovat. Dráhy řazení jsou příjemné, jednotlivé rychlostní stupně se dají řadit přesně. V době, kdy z nabídky automobilek manuální převodovky postupně mizí, nám Stonic připomněl, že dobře naladěný manuál může být stále velmi příjemnou součástí řízení.
Spojení malého přeplňovaného motoru a manuální převodovky navíc umožňuje s autem pracovat podle vlastní nálady. Při klidné jízdě necháte motor pracovat v nižších otáčkách, při potřebě svižnějšího předjetí jednoduše podřadíte. Motor přitom není nepříjemně hlučný. Charakteristický zvuk tříválce samozřejmě při vyšších otáčkách uslyšíte, ale při normální jízdě zůstává dobře utlumený a do interiéru neproniká nic, co by při delší cestě obtěžovalo.
Velmi příjemným překvapením byla spotřeba. Během našeho testu se ustálila na hodnotě 5,9 litru benzinu na 100 kilometrů. A to je podle nás velmi slušný výsledek, zvlášť pokud automobil používáte v běžném smíšeném provozu a nesnažíte se za každou cenu vytvořit rekord v úsporné jízdě.
Stonic tak ukazuje, že i klasický benzinový motor může být stále rozumnou volbou. Nemusíte řešit nabíjení ani plánovat cesty podle dobíjecích stanic. Prostě natankujete a jedete.
Jízdní vlastnosti
Jestli bychom měli jízdní vlastnosti Stonicu popsat jedním slovem, bylo by to příjemné. Není to sportovní auto a ani se o to nesnaží. Přesto nepůsobí nudně. Právě naopak. Malé rozměry, živý motor a povedené manuální řazení vytvářejí kombinaci, díky které Stonic ochotně reaguje na pokyny řidiče.
Ve městě je velmi obratný. Řízení není zbytečně těžké, takže parkování a otáčení zvládnete bez námahy. Kompaktní rozměry navíc znamenají, že se nemusíte bát ani menších parkovacích míst. To je vlastnost, kterou žádná tabulka technických údajů příliš dobře nevyjádří. Velké SUV může mít několik kamer, radarů a senzorů, ale malé auto, u kterého dobře odhadnete všechny čtyři rohy karoserie, má při každodenním parkování stále své kouzlo.
Příjemným překvapením je také podvozek. Kia zvolila spíše komfortní nastavení, které Stonicu velmi dobře vyhovuje. Auto zvládá nerovnosti českých silnic bez zbytečných ran do karoserie a komfort zůstává zachován i na horším asfaltu.
Současně ale podvozek není nepříjemně měkký. V zatáčkách se Stonic chová čitelně a předvídatelně. Pokud do nich vjedete rychleji, než odpovídá běžnému cestovnímu tempu, auto vám dá jasně najevo, co se děje, ale nezačne vás ničím nepříjemně překvapovat.
Na dálnici samozřejmě poznáte, že sedíte v malém crossoveru, nikoliv ve velkém cestovním SUV. Přesto se ani delších tras nemusíte obávat. Ani při maximální povolené rychlosti zde nemáte pocit, že byste auto neměli pod kontrolou a udržování směru není ani v případě bočního větru nijak vyčerpávající. Přitom reakce na pohyb volantem jsou přirozené a automobil nemá onu těžkopádnost, kterou někdy cítíme u velkých SUV.
Velkou roli v celkovém dojmu hraje také hlučnost. Ani při vyšších rychlostech nepůsobí Stonic nepříjemně hlučně. Motor při ustálené jízdě ustoupí do pozadí a ani hluk od podvozku nenarušuje komfort posádky natolik, aby začal být obtěžující.
Celkově je nastavení auta velmi dobře vyvážené. Pohodlný podvozek, lehké řízení, živý motor a povedená převodovka fungují jako jeden celek.
Závěr
Na začátku jsme napsali, že Kia Stonic je auto, u kterého vlastně nevíme, co bychom mu měli vytknout. A po několika dnech za volantem se na tom mnoho nezměnilo.
Samozřejmě bychom mohli chtít větší kufr. Jenže potom by muselo být větší celé auto. Mohli bychom chtít více prostoru na zadních sedadlech, ale opět bychom přišli o část jeho příjemné kompaktnosti. Mohli bychom chtít výkonnější motor, jenže sto koní pro charakter tohoto automobilu bohatě postačuje.
Kouzlo Stonicu spočívá v tom, že se nesnaží být něčím, čím není. Je to příjemný malý crossover pro každodenní používání. Snadno se s ním jezdí, snadno se parkuje, má pohodlný podvozek, není hlučný a benzinový tříválec dokáže být příjemně živý. Spotřeba 5,9 litru na 100 kilometrů zároveň ukazuje, že každodenní provoz nemusí být nijak dramaticky drahý.
Velmi příjemným překvapením a jednou z věcí, která nás na tomto malém crossoveru bavila nejvíce, je manuální převodovka. Po dlouhé řadě automatických převodovek jsme měli vůz, u kterého jsme měli vždy plnou kontrolu a s nadšením jsme si ji užívali.
Interiér zase ukazuje, že moderní automobil nemusí znamenat složité ovládání. Všechno důležité je po ruce, včetně vyhřívání sedadel a volantu. Multifunkční dotykový panel pro infotainment a klimatizaci je moderním řešením, na které si lze rychle zvyknout.
A potom jsou tu malé praktické nápady, jako možnost uklidit plato zavazadlového prostoru za zadní sedačky. Možná to nevypadá jako zásadní důvod pro koupi automobilu, ale přesně takové detaily dokážou každodenní život s autem zpříjemnit.
Stonic také připomíná něco, na co se v době stále větších SUV trochu zapomíná. Auto nemusí být velké, aby bylo praktické. Nemusí mít obrovský výkon, aby se s ním příjemně jezdilo. A nemusí být komplikované, aby působilo moderně.
Pro ženu, která hledá auto především do města a okolí, ale nechce se vzdát možnosti vyrazit na delší cestu, představuje Stonic velmi příjemný kompromis. Stejně dobře může fungovat jako první rodinné auto, druhý vůz v domácnosti nebo každodenní společník pro někoho, kdo jednoduše nechce vozit dvě tuny automobilu všude tam, kam jede.
A možná právě to je největší pochvala, kterou můžeme testované Kie dát. Po několika dnech jsme nepřemýšleli nad tím, co bychom na ní změnili. Prostě jsme do ní sedli a jeli.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
