Test Leap B10 DESIGN BATTERIE PROMAX. Auto, které nabízí mnohá překvapení
Značka Leapmotor je na našich silnicích nováčkem. Na český trh byla uvedena loni. Ani v zemi svého původu nemá dosud dlouhou historii, založena byla roku 2015. Jejím specifikem je, že vyrábí pouze elektromobily. Vstup na evropský trh má ale usnadněný tím, že jde o společný podnik značky Leapmotor a evropského koncernu Stellantis. Leapmotor B10 je auto, které svým způsobem bourá některé zažité zvyklosti. Například vstup do auta pomocí karty, která se přikládá na zpětné zrcátko nebo otevírání tlačítkem v mobilní aplikaci, stejně jako absence startovacího tlačítka uvnitř vozu, není zatím ještě úplně obvyklé.
Exteriér
Leapmotor B10 je model, který svým vzhledem nijak výrazně nevystupuje z aktuální řady vozů stejné kategorie. Hladké oblé linie, střídané místy ostrými hranami působí vcelku ladně. Zajímavým prvkem je tak vepředu černá lišta, táhnoucí se napříč celým vozem. Ta v sobě skrývá pásky denního svícení, zajímavě vyskládané z vzájemně posunutých segmentů, což vozu dává na dynamice. Hlavní světlomety jsou pak skryty níže v černém prolisu nárazníku, takže si jich během dne ani nevšimnete. Při pohledu z boku si všimnete zapuštěných klik, což je aktuálně módní prvek, který ale trochu komplikuje manipulaci při otevírání dveří a pro děti nebo starší osoby může být problém.
Stejný pásek s integrovanými světlomety jako vepředu najdeme i vzadu. I zde se obrysová světla na krajích vlní, uprostřed jsou ale propojena do jednoho pásu. Dynamickým prvkem zádi je pak horní spoiler, prvkem evokujícím terénní ambice vozu jsou pak ochranné lišty na bocích vozu v černé barvě, která je aplikována i na spodní části přídě a zádě auta.
Interiér
Jak už bylo řečeno v úvodu, přístup do vozu umožňuje karta, kterou stačí přiložit na zpětné zrcátko. Pokud kartu nemáte, zvládnete to i pomocí aplikace v mobilním telefonu. Čipovou kartu potřebujete dále k nastartování vozu. Jejím položením na předepsané místo. A pokud ji nemáte, zadáním kódu do aplikace na prostředním displeji vozu.
Další věc zaujme hned po usednutí. Při nastavování volantu zjistíte, že 8,8″ přístrojový panel před volantem není klasicky v kapličce před řidičem, ale je součástí sloupku řízení. Takže se pohybuje s volantem jak výškově, tak podélně a neustále zaujímá stejnou polohu vůči volantu a je na něj proto dobře vidět. Velmi netradiční, ale velmi účinné.
Nenajdete zde, ale head-up displej, takže sledujete přístrojový panel na volantu a ty údaje, které najdete na něm, najdete na obrovském 14,6″ displeji uprostřed. Zde je poměrně intuitivní vyhledávání velmi sofistikovaných nastavení, ať už se jedná o samotné nastavení vozu, nebo třeba nastavení klimatizace, které nemá žádná tlačítka, ale na displeji se to dá jednoduše nalézt.
Pár slov bych určitě věnoval mobilní aplikaci. Ta vám umožňuje samozřejmě sledovat polohu vozu, takže nehrozí jeho hledání na parkovišti u supermarketu. Můžete si zkontrolovat i to, zda jste nezapomněli zamknout, nebo nenechali otevřená okna. Dále si v zimě můžete auto před jízdou vyhřát bez toho, že byste museli vyjít z bytu. Aplikace slouží samozřejmě také k obsluze nabíjení, kdy vás po připojení k nabíječce informuje o kapacitě baterie a času do nabití.
Přední sedadla jsou vyhřívaná i odvětrávaná a auto umí podle toho, zda na sedačce někdo sedí, nebo nesedí automaticky tyto funkce aktivovat. Atmosféru v interiéru dotváří ambientní osvětlení výdechů klimatizace, které mění barvu, takže to ve voze v noci vypadá trochu jako na diskotéce nebo v dětském pokoji.
Zajímavý je design přístrojové desky. Ta je nahoře plochá a vyzývá vyloženě k tomu, abyste si na ni něco odložili. Vzhledem k tomu, že je to téměř hladký a tvrdý plast, tak by po ní ale věci asi cestovaly. K použitým materiálům lze obecné říct, že jde o vyhovující kombinaci pohodlí, užitných vlastností a pořizovacích nákladů. Technicistní hráz dodává vozu design lišty před spolujezdcem, ve které jsou výřezy, evokující ocelové nosníky.
Zajímavým a chytrým prvkem je plocha mezi řidičem a spolujezdcem. Zde je velká odkládací plocha se zásuvkami na klasické USB, tak i mikro USB a 12 voltová zásuvka. Kromě nich jsou zde i dva držáky na nápoje, umožňující odložit si dva kelímky s pitím. Ty jsou ale sklopné a po jejich sklopení nepřekáží umístění většího předmětu, třeba kabelky. Na područce mezi předními sedadly je kromě plochy pro čipovou kartu také plocha pro uložení mobilního telefonu. Hned za nimi je i hluboká schránka.
Celý interiér prosvětluje obrovská prosklená střecha, která sahá od předního skla až za hlavy cestujících vzadu. Tu je možné přistínit posuvnou clonou, která se opět ovládá v menu na prostředním displeji. Na zadních sedadlech pak je obrovská porce místa jak pro dva, tak pro tři cestující. Obrovské místo je i pro nohy, s tak velkým prostorem pro nohy se v běžných evropských vozech nesetkáte.
Není to ale na úkor prostoru v kufru. Ten nabízí v základním nastavení 430 litrů a je rozdělen podlážkou tak že pod ní je opět velmi vysoký prostor pro kabely, kompresor foukání pneumatik a další drobnosti. To znamená, že spoustu věcí uložíte podlážku a nemusíte řešit, jestli nebudou v kufru cestovat. Schází ale možnost převézt delší předměty bez sklopení alespoň jednoho opěradla vzadu, protože opěráky jsou členěné klasicky 2/3 a schází průvlak pod opěrkou uprostřed.
Výtku bych měl jen k otevírání kufru. Gesto pro otevření pod nárazníkem nefunguje a tlačítko na víku pátých dveří je tak dobře skryté, že například v noci budete hodně tápat, abyste ho našli. A když ho nenajdete, musíte otevřít kufr buďto pomocí tlačítka na prostředním displeji ve voze, nebo tlačítkem v mobilní aplikaci auta. To je dost zdržující a nepraktické, to by asi mělo být vyřešené jinak.
Pohon
Jako pohonná jednotka slouží pro všechny verze elektromotor o výkonu 160 kW. Jednotlivá provedení se liší jen kapacitou baterie, která je u nejnižší výbavy 56,2 kWh a u dvou vyšších 67,1 kWh. Menší baterie pak umožňuje nabíjet výkonem 140 kW, větší až 168 kW. Motor pak trochu překvapivě pohání zadní nápravu. Bez ohledu na verzi je pak maximální rychlost omezena na 170 km/h a dojezd by podle údajů výrobce měl být 361 u menší a 434 kilometrů u větší baterie.
Dojezd, kromě počasí, profilu trasy, jízdního stylu, ovlivňuje také volba jízdního režimu. K dispozici jsou obligátní tři. Eco, Normal a Sport. Pro běžný provoz je ale naprosto dostačující režim Eco, ve kterém dokáže auto ujet o pár kilometrů víc. Pomoci zvýšit dojezd může také práce s rekuperací. Ta nabízí také tři možné stupně. Nevýhodou je, že se nastavuje v menu, takže použít ho pro aktivní práci při zpomalování je bez pádel pod volantem prakticky nemožné. Také schází režim, označovaný jinde jako i-pedal, ve kterém auto po jeho zařazení dokáže při uvolnění pedálu akcelerátoru samo zastavit. Ten je ale údajně již na cestě a těšit se mohou i dosavadní majitelé tohoto vozu, protože bude součástí bezdrátové aktualizace systému.
Naše spotřeba se pohybovala od 12,1 kWh ve městě po 20,4 kWh na 100 kilometrů na dálnici při průměrné rychlosti 115 km/h. Při jízdě je tak potřeba brát údaj o možném dojezdu s velkou rezervou. Lednové počasí nám moc nepřálo, takže v našich podmínkách bychom na jedno nabití neujeli 420 kilometrů, ale podle průběžně evidovaných údajů pouze 245,3 kilometru.
Vůz umožňuje rychlé nabíjení až 168 kW. To je ale hodnota, které dosáhnete pouze na rychlých nabíječkách, kterých je na našich silnicích zatím zanedbatelné množství. Na běžné nabíječce, kterou najdete u McDonaldu nebo Lidlu, máte k dispozici maximálně 50 kW. Tomu odpovídá i doba nabíjení, která pak není půl hodiny pro zvýšení z 10% na 80%. Je ale nutno přiznat, že i na pomalejší nabíječce se B10 krmí rychleji, než jiná srovnatelná auta. V našem desetiminutovém testu jsme na 50 kW nabíječce do baterie dostali 6,008 kWh, což je zhruba 5x víc, než jsme zvyklí. Při spotřebě 17,7 kWh/100 km to znamená, že zde za hodinu nabijete na zhruba sto kilometrů.
V případě kempování, nebo pokud jezdíte na elektrokole, oceníte adaptér V2L. Ten umožňuje využít do nabíjecí zásuvky zapojit běžné spotřebiče, nebo třeba nabíječku baterie elektrokola. V krajním případě pak se pak s tímto adaptérem můžete podělit o svou energii s jiným elektromobilem.
Jízdní vlastnosti
Podvozky elektromobilů bývají většinou měkčí, přizpůsobené větší hmotnosti vozu a ohledu na baterie. Ani v tomto případě tomu není jinak. Jízda je proto velmi pohodlná, hladká, podvozek dokáže vstřebat naprostou většinu rázů od nerovností vozovky. Tak, jako dokáže podvozek odfiltrovat odezvy od vozovky, dělá to samé bohužel i řízení. Vůz tak dává řidiči od volantu naprosto nulovou odezvu. Řízení je takové, že v podstatě kam zatočíte volantem, tam se auto vydá, pokud to není v rozporu s fyzikálními zákony, na což vás ale předem vůbec neupozorní. Do rychlejších manévrů je proto potřeba se pouštět s rozvahou. Je nutné počítat s tím, že vás vůz vždy poslechne, přestože váš příkaz bude v rozporu s limity přírodních zákonů, které ale výjimky nepřipouštějí a své porušení trestají.
Dost problémů dokáží ale zachytit brzdy, které mají sice – podle stupně zvolené rekuperace – opatrnější nástup, ale po plném sešlápnutí dokáží velmi razantně otestovat funkčnost bezpečnostního pásu, do kterého se pověsíte.
Závěr
Pokud už se někdo rozhodne pro koupi elektromobilu, je potřeba říct, že Leapmotor B10 nabídne slušné jízdní vlastnosti, velký prostor a jízdní pohodlí. Bude vás také o něco méně než jiné vozy této kategorie zdržovat při nabíjení. Pokud je váš životní styl v souladu s možnostmi dojezdu a ideálně máte možnost auto večer píchnout do zásuvky, může vám tento vůz vaše potřeby uspokojit.
Samozřejmě nesmíme zapomenout na cenu. Ta se aktuálně, v závislosti na výbavě, pohybuje od 690 000 Kč do 765 000 Kč, což jsou objektivně řečeno částky, za které v tomto případě dostanete víc, než byste dostali u jiných značek.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
