Volkswagen Polo R-Line. Malý divoch pro každou příležitost

Polo není slovo, které by člověku okamžitě naskočilo při vyslovení značky Volkswagen. Přesto se jedná o úspěšný model, vyráběný 44 let, od loňského podzimu již v šesté generaci.
Jak už je obvyklé, proti předchozí generaci opět o něco povyrostlo. Dokonce o tolik, že v dobách svého vzniku by se svými dnešními rozměry patřilo o kategorii výš. A o několik kategorií výš se pak posunulo i z pohledu výbavy. Speciálně jedna z nejvyšších verzí, kterou jsme testovali, což byla Line-R, litrový přeplňovaný tříválec s automatickou sedmistupňovou převodovkou.

Exteriér

Poslední model Pola nezapře svou značku, Věrně kopíruje linie a základní designové prvky celé řady. Jako celek působí velmi elegantně a vyváženě, ale až si jeden říká, že trochu designérské nekázně by přidalo na osobitosti a pomohlo model odlišit od dalších, větších nebo menších.

Interiér

Přestože běžný člověk má Polo zažité jako malé auto, překvapivě nemá problém se pohodlně usadit ani nadprůměrně vysoký řidič. V optimální poloze sedačky i jemu zbývá nad hlavou dost míst na to, aby o strop nebrousil hlavou. Dokonce si může bez větších komplikací usednout „za sebe“ na zadní sedadlo bez toho, že by musel mít kolena pod bradou, nebo hlavu ohnutou pod svažujícím se stropem. Sedačky jsou tvrdší, jak už je to u německých vozů zvykem, ale mají dobré vedení a ani při delší cestě netlačí.

Verze R-Line má volant zespoda zploštělý, řadicí páky pod volantem jsou v těsné blízkosti pod volantem, takže jsou výborně dostupné. Přístrojová deska testovaného modelu je zcela v duchu německé strohosti a současných trendů, takže je hladká, lesklá, trochu odráží sluneční paprsky a hází prasátka, ale zůstává čitelná i při silnějším slunečním svitu. Testované Polo disponovalo digitálním štítem „Active Info Display“ místo klasických budíků. Kulatý přístroj analogového tachometru, zobrazovaný na displeji před řidičem, je ale poměrně malý. Do 60 km je cejchován poměrně hustě, nicméně není vyznačena 50 km rychlost, takže se podle něj v obci nedá řídit. Nad 60 kilometrů je cejchovaný tak, že dalším zobrazovaným číslem je až stovka. Najít mezi čárečkami, která z nich je 90 km, a snažit se jí držet mimo obec v rychlostech kolem 100 kilometrů za hodinu, je výkon hodný kouzelníka a běžnému řidiči nezbývá na něco podobného prostor. Naštěstí situaci zachraňuje digitální ukazatel rychlosti, který lze zobrazit a který dává jasnou a přehlednou informaci o rychlosti. Kulatý tachometr tak spíše jako relikt analogového dávnověku zabírá místo užitečnějším informacím. Prostřední displej má skvělou vychytávku – při přiblížení rukou k displeji se automaticky zobrazí menu a není potřeba se jej dotýkat. Snižuje to tak riziko upatlání lesklého povrchu a snížené čitelnosti na slunci.

Nevím, jestli to byl problém konkrétního kusu testovaného auta, ale v plískanicích, které panovaly prakticky v průběhu celé doby testování, jsme dokonale otestovali i stírací soupravu a nutno říct, že výsledek byl poněkud rozpačitý. Ostřikovače předního okna nestíhaly dostatečně zvlhčovat sklo a stěrače nezvládaly otřít běžné nečistoty, takže výsledkem byly šmouhy rozmazané po skle.

Motor je výborně odhlučněný, při volnoběhu prakticky neslyšitelný, začne se ozývat až ve vyšších otáčkách, ale ani tehdy neruší poslech kvalitní reprosoustavy.

Dvouzónová klimatizace je jednoduše nastavitelná na středovém panelu před řadicí pákou, kde ty nejdůležitější mají své vlastní tlačítko, což umožňuje bezpečné ovládání i za jízdy. Teplotu lze regulovat po půl stupni, což určitě uspokojí každého.

Vedle voliče automatické převodovky je šikovně dostupné tlačítko vypnutí otravného systému Start/stop, který teoreticky šetří palivo. U automobilu se sportovními ambicemi je to ale něco, co Richard Hammond z Top Gearu popsal jako stav, kdy si koupíte zámek a bydlíte v kuchyni, abyste si neprošlapali koberce. Útěchou může být, že, na rozdíl od vozů jiných značek, alespoň systém reaguje poměrně rychle a prodleva pro nastartování motoru při rozjezdu na křižovatce je snesitelná a moc nezdržuje.

U automatické převodovky bohužel schází funkce Hold, na kterou jsme si zvykli u Tiguanu. Ta umožňuje sundat nohu z brzdy při zastavení na semaforech, křižovatce, nebo koloně, šetří tak řidičovu nohu a usnadňuje rozjezd těm řidičům, kteří u automatu nepoužívají levou nohu pro brzdění, ale na vše si vystačí s pravou a musí tak přešlapávat mezi pedály.

Područka mezi sedadly je posuvná dopředu či dozadu, bohužel není výškově stavitelná, jak je tomu u jiných modelů značky, takže menší postavy, mající sedačku výš, si ji moc neužijí.

Z asistentů, které opravdu pomáhají a neotravují život, stojí za to zmínit přisvětlování mlhovkami do zatáčky. Také zadní kamera ukazuje dobře, ale na můj vkus má velké bezpečnostní zóny, takže i při parkování až na červenou linii zbývá za vozem zbytečně moc místa. Zadní čidla a kamera ve městě při kolmém parkování nabízí opravdu velmi užitečnou funkci. Když vycouváváte z řady, obvykle nemáte šanci přes vedle stojící vozy vidět, jestli něco nepřijíždí zprava nebo zleva. Couvání je pak docela adrenalin a riziko srážky je nemalé. V Polu ale systém detekuje dění nejen přímo za vozem, ale i do stran, takže na přijíždějící vozidlo včas upozorní a v případě řidiče s pomalými reakcemi i šlápne na brzdu.

Slabinou byla, alespoň pro nás, neintuitivní navigace. Zadávání a ovládání se sice dá naučit, ale vyžaduje větší soustředění a v provozu občas dělá něco jiného, než by člověk očekával.

Vůz je homologován jako pětimístný, čtyři dospělí nebudou mít problém, ale pátým cestujícím by muselo být skromné dítě. Vzhledem k tomu, že se jednalo o model se sportovními ambicemi, trochu jsem vzadu postrádal madla, která obvykle bývají nad dveřmi a brání tomu, aby si při rychlejším průjezdu zatáčkami.

Sportovně komfortní přední sedadla s logem „R-Line“ a látkovými potahy v dezénu „Carbon Flag“, stejně jako vnitřní plochy zvýšených boků z mikrovlákna „San Remo“ evokují sportovního ducha vozu. Problém vyššího řidiče v malém voze (bez rozdílu značky) je ovšem ten, že si musí posunout sedačku do polohy, ve které širší B (prostřední) sloupek dveří prakticky znemožňuje pohled přes rameno řidiče doleva dozadu. Pokud je vyšší i spolujezdec a má sedačku posunutou mírně vzad za B sloupek, je omezen i výhled doprava. To může být problém při vjezdu na hlavní silnici, kdy sloupek může zakrýt přijíždějící vozidlo. Stejný problém, daný velikostí auta a snahou o co nejlepší aerodynamiku, je i výhled čelním sklem. Obzvláště u vyšších řidičů, kvůli poměrně skloněnému přední sklu. Takže na semaforech je lepší zastavit trochu dále od hrany křižovatky, abyste nemuseli natahovat přes volant. To je ale problém všech malých aut, kde okna výhledu neposkytují, a nezbývá, než se tomu přizpůsobit. Příjemným prvkem je tak v této situaci střešní okno, které prosvětluje praktický tmavě šedý interiér a praktické osvětlení ve stropu pro cestující na zadních sedadlech.

Zavazadlový prostor nabízí základní objem 351 litrů. Není to žádný zázrak, ale tašku s golfkami do kufru dostanete a zůstane tak i místo na sedačku pro dítě na zadních sedadlech. Po sklopení zadních sedadel se zvětší na hodnotu 1125 l, což umožní i menší stěhování ve dvou, pokud budete počítat s tím, že plocha není úplně rovná. Velmi oceňuji, že u tohoto modelu zvítězil zdravý rozum nad šetřením na nesprávném místě a pod podlážkou kufru se skrývá rezervní kolo místo lepení, takže v případě většího defektu nebudete odkázáni na příjezd servisního auta, nebo odtahovky.

Motor, převodovka

Přestože motor má jako oběť ekologistického tlaku po downsizingu zdvihový objem pouze 999 cm3, zvládá auto rozhýbat se slušnou silou. Něco přes 113 koní dává vozu slušnou dynamiku a ve spojení s výborným podvozkem je radost se s autem protahovat klikatými okreskami. Spotřebou si ovšem nezadá s obvyklými kubaturami, blížícími se dvěma litrům. Majitel tak může mít alespoň radost, že ušetří na pojistce, když za palivo zaplatí stejně. V kombinovaném testu jsme jezdili se spotřebou přes 8 litrů na dálnici, ve městě jsme se při popojíždění v kolonách dostali pod sedm a na okreskách se nám podařilo snížit celkový průměr až na konečných 6,2 litru na 100 kilometrů. To je s ohledem na dynamičtější styl jízdy akceptovatelná spotřeba, i když v běžném provozu by si auto této velikost a hmotnosti mělo říct o méně paliva.

Převodovka řadí rychle, prakticky neznatelně, bez prokluzu nebo vytáčení motoru, i řazení pomocí pádel pod volantem je rychlé, bez prodlevy, jednoduše skvělé. Sedm stupňů pokryje bez problémů celé spektrum využitelných otáček motoru a bez problémů spolupracuje s adaptivním tempomatem.

Jízdní vlastnosti

Pro podvozek  máme jen slova chvály. Skvěle vychytá nerovnosti, ale nevyžehlí je zcela a přiznává je tak, aby řidič neztratil kontakt se stavem vozovky. Šestnáctipalcová kola s nižšími pneumatikami vypadají výborně a dobře vedou, i když na výmolech nechávají na tlumičích více práce, než základní čtrnáctipalcová kola, obutá do tlustších papučí. Vychutnat si dynamičtější jízdu mimo město pomáhá podvozku i řízení, které je přesné, nepřeposilované, přenáší potřebnou odezvu od kol a případná drobná nedotáčivost není nic, co by musel řidič brát na běžném povrchu v úvahu. A pokud máte náhodou pocit, že už jste „delší“, než je bezpečné, ostré brzdy se postarají o umravnění rozdováděného vozítka.

Závěr

Jízda s Polem byla příjemným překvapením. Od doby první série citelně vyrostlo a dospělo. Uvnitř je pocitově větší, než vypadá zvenku, poskytne pohodlí jak ve městě, tak se nezadýchá ani při delších přesunech. V doplňkové výbavě je spoustu nových technologií, které povětšinou zvyšují bezpečnost provozu a komfort osádky. Výborná volba pro nacpaná městská parkoviště, na cesty do práce, na nákup, s dětmi, nebo za babičkou do Kardašovy Řečice. Dobrá volba, za kterou si ovšem výrobce nechá dobře zaplatit, takže zájemce by měl dobře zvažovat, jakou specifikaci v jaké výbavě si dopřeje. Ale i v základu dostane mnohem víc, než jen nákupní tašku s motorem, jehož obsah je menší, než má karton na mléko.

Galerie:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code