Volkswagen T-Cross, SUV do města

Volkswagen T-Cross se prodává od letošního dubna. Do nabídky automobilky se zařadil jako další produkt významně rostoucích prodejů vozů kategorie SUV. Jde o nejmenší SUV značky, vyšší modely SUV jsou seřazeny do řady T-Roc, Tiguan a Touareg. Postaven je na shodném podvozku jako model Polo, liší se pouze tím, že je o necelých 14 centimetrů vyšší a deset centimetrů delší. Volkswagen Polo se již v historii prodávalo i ve zvýšené verzi, od roku 2004 pod názvem Polo Fun, od roku 2014 s příchodem páté generace Pola přejmenované na Cross Polo. Žádná z těchto variant ale nedisponovala pohonem všech 4 kol. I aktuální model má k dispozici pouze podvozek s předním pohonem a vlečenou zadní nápravou.

Exteriér

Jak již bylo řečeno, T-Cross vychází z Pola. Nárůst výšky oproti Polu se odehrává částečně zvýšením světlé výšky, z valné části jde ale o nárůst výšky prostoru v interiéru. Trendem doby je ale design, působící dojmem robustnosti a bezpečnosti. Je proto jasné, že designéři tento trend respektovali a navrhli model, který stylově přebírá některé rysy od větších sourozenců. Při bedlivějším pohledu tak třeba najdete podobné prolisy na víku motoru, základní tvary přední masky, nebo hranu taženou přes dveře, jako u nejvyššího modelu Touareg. Nejvíce mu jistě budou slušet 18 palcová kola, která tomuto vozu dodají dojem vozu, se kterým by se dalo vjet i do terénu. Pro ženskou část populace tak může být atraktivní volbou do městského provozu, kde bezpečnost a přehled je velmi zvažovaným parametrem, ale velké auto spíše překáží.

Interiér

Zpracování interiéru je typické pro značku. Střídmá kombinace rovných ploch a hran působí jednolitě a solidně, i když lesklé povrchy, připomínající „moderní“ nábytek, mohou rušit odlesky, některé použité materiály jsou poněkud tvrdší a šedé odstíny plastů místy připomínají modely devadesátých let.

O přístrojové desce se dá jednoduše říct, že vše je na svém místě. Ovladače najdete tam, kde je hledáte. Informace dostává řidič prostřednictvím dvou digitálních displejů. Jeden z nich nahrazuje samostatné přístroje v kapličce řidiče a promítají se na něm všechny potřebné jízdní údaje. Dominantní místo vlevo má v základním nastavení zobrazení kruhového otáčkoměru, vpravo se zobrazuje kruhový tachometr. V prostoru mezi nimi si řidič může navolit zobrazení různých dat, včetně detailu z navigace. Tachometr ale zobrazuje údaje o rychlosti v tak drobném rozlišení, že dodržení omezené rychlosti stojí řidiče neúměrně velkou část pozornosti, která by mohla scházet při sledování vozovky. Digitální hodnotu rychlosti lze na přístrojové desce najít, ale přimlouval bych za náhradu imitace tachometru zobrazením velkého digitálního údaje o rychlosti. Ten by byl jednoznačný, jasně viditelný a neodpoutával by pozornost od vozovky. Druhý displej je zdařile zakomponován doprostřed přístrojovky, netrčí z ní jako tablet, který návrhář ledabyle zapíchnul do panelu. Reaguje citlivě již na přiblížení prstu, ale pokud nemáte s Volkswagenem zkušenost, je lepší si před první jízdou prostudovat manuál. V některých ohledech není pohyb v menu moc intuitivní, obzvlášť navigace má svá specifika. Kromě zadávání údajů je trochu pomalejší i jejich zobrazování. Při jízdě je potřeba pečlivě sledovat avizované změny směru, které se na displeji přibližují poměrně pomalu a najednou koukáte, že odbočka už byla. Za pochvalu stojí spousta konektivity, bezdrátové dobíjení umístěné za řadicí pákou pod gumovou podložkou, hned vedle 2 USB plus cigaretový vstup a 2 USB vzadu musí uspokojit každého.

Oproti Polu ocení snad každý uživatel vyšší posaz. Ostatně pocitu pohodlí při nastupování a dobrému rozhledu přičítám rostoucí podíl prodeje vozů kategorie SUV. Svým způsobem se tak vracíme do dvacátých let minulého století, kdy karoserie byly také vysoké, a do aut se nastupovalo a ne sestupovalo, což ocení nejen starší uživatelé, ale i ti, kteří mají rádi v provozu nadhled a pocit bezpečí. Výhled dopředu je výborný, neruší jej přední A sloupky. Do strany přes prostřední B sloupek je to už slabší, a pokud je spolujezdec vyšší a má sedadlo posunuté dozadu, je lepší, když si od něj řidič nechá při vjezdu na hlavní říct. Na výšku nebude omezován ani hráč basketbalu. Pro nohy je vepředu místa dost, vzadu to bude slabší.

Zadní lavici je možné posunout o 14 cm dopředu a zvětšit tak zavazadlový prostor. Tuto možnost využijete asi jen v případě, že vzadu nebude sedět nikdo, nebo snad jen děti, protože po posunutí sedaček vpřed zde pro nohy dospělého člověka opravdu nezbývá moc místa. Kufr nabízí základ 385 litrů, s prostorem pod podlážkou, pokud tedy nejste audiofil a nemáte tam subwoofer, se dostanete na 455 litrů. Při posunutých zadních sedadlech dopředu a sklopených opěradlech jste na 1281 litrech. To není sice žádný rekord, ale na nákupní tašku to stačí. Zmínit musím drobnost, ale šikovnou – úchytky na bocích kufru podrží zdviženou podlážku kufru v horní poloze a člověk se dostane k rezervě bez toho, že by musel být chobotnice.

Motor, převodovka

I toto auto je obětí downsizingu. Pohání jej buď benzínový tříválcový motor 1.0 TSI o výkonu 70 nebo 85 kW, aktuálně doplněný o naftovou šestnáctistovku TDI o výkonu 70 kW. Benzínové motory lze kombinovat s pěti a šestistupňovou manuální nebo sedmistupňovou automatickou převodovkou. Naftový motor dostanete s pětistupňovým manuálem, nebo sedmistupňovým automatem. My jsme měli silnější benzín, kombinovaný s šestistupňovým manuálem. Převodovka má přiměřeně dlouhé dráhy, řazení je přesné, i když jednotlivé převody, obzvláště druhý a třetí, jsou odstupňovány dost daleko od sebe. Upřímně řečeno, neměl jsem možnost vyzkoušet slabší motor, ale pětistupňovou převodovku bych asi nechal do muzea. Na druhou stranu při 130 km motor točí 2800 otáček, což je poměrně dost na to, že tachometr je do 260 km. Spotřeba na úrovni 6 litrů je u vozu s pohotovostní hmotností 1750 kg slušná. I když nic na ní nezmění, ani když se ubere jeden válec. To se potom můžete jen těšit z levnějšího povinného ručení a čekat, zda honěný tříválec vydrží to, co pohodový čtyřválec.

Jízdní vlastnosti

T-Cross je sice zařazen v kategorii SUV, nikdo ale asi nečeká žádné zásadní sportovní výkony. Přesto si na nezpevněných polních a lesních cestách, což je asi maximum, kam se řidič v cestě za dobrodružstvím vedle jízd do nákupáku může dostat, vede velmi dobře. T-Cross se ale nejlépe cítí na asfaltě, jeho terénem je město a očekávanými překážkami výmoly, retardéry a rozbité kostky.

Má menší rozvor a slušný rozchod kol, umístěných díky malým převisům blízko rohům karoserie. To vše umožňuje, i na velkých osmnáctipalcových discích obutých do nízkých gum, protahovat se s radostí uličkami města nebo vlásenkami okresek. Přitom z vás nevytřepe duši, jen občas, kdy retardér je vyšší, nebo cesta moc rozbitá, upozorní pozadí řidiče na to, že by bylo vhodnější zvolnit. Asistent rozjezdu do kopce sice není už nic nového, ale méně zkušení řidiči určitě ocení, že auto samo podrží ve svahu při povolení nožní brzdy před zařazením a sešlápnutím plynu a oni tak nemusí cvičit s ruční brzdou. Řidičům s ambicemi pohybovat se i mimo asfaltky bych spíše doporučil zvolit menší 17 palcové disky, obuté do vyšších gum. Terén si užijete více a ještě ušetříte.

Závěr

Přestože vůz působí „dospěle“, jeho rozměry vám umožní zaparkovat jej i na místech, kde byste s jinými vozy jen mávli rukou. Svými rysy může někoho, kdo nezná modelovou řadu značky tak detailně, i svést k domněnce, že se jedná o vůz vyšší řady. A to nejen zvenku, ale i zevnitř. Kvalitní zpracování materiálů, použité technologie a design jej nezahanbí při srovnání s žádným vozem této ale ani vyšší kategorie. Za to si ale nechá výrobce zaplatit také vyšší cenu. Ta v době psaní této recenze začíná na 433 900 Kč, v plné výbavě a s doplňky se můžete dostat až na třičtvrtě milionu. Snad jen klakson, který má zvuk nakřáplého hrnce, tak poněkud snižuje působivý dojem, který vůz na ostatní účastníky provozu dělá.

Galerie:

Volkswagen T-Cross