Citroen Berlingo. Auto mnoha tváří
Trendem dnešní doby je přesun zájmu řidičů od klasických provedení k autům, nabízejícím větší rozhled, prostor a pocit bezpečí. Na cestě od sedanů a kombíků k SUV jsme si prošli generací modelů MPV, čili víceúčelových aut. Klasickým zástupcem této kategorie, který panoval na českých silnicích mnoho let, je Citroen Berlingo. Je také, společně se svými klony Peugeot Rifter a Opel Combo ze společné stáje PSA, jedním z mála, který, díky své praktičnosti a univerzálnosti, dokáže odolávat nástupu SUV.
V dnešním testu se tak trochu netradičně podíváme na Berlingo hned ve dvou provedeních. Ty se mezi sebou liší tak, že to dohromady může poskládat pěkný obrázek o celkovém potenciálu, který auto má. Podíváme se pěkně najednou jak na benzín 1,2 PureTech o výkonu 130 koní, tak naftu 1,5 o stejném výkonu, kratší provedení i prodlouženou verzi, sedmimístné provedení i impozantní modutop.
Exteriér
Oproti první generaci Berlingo o něco narostlo, tvary se o něco více vyhranily a vůz získal více masivní vzhled, zejména díky převzetí typických znaků této generace Citroenů. Těmi jsou zejména specifické přední světlomety, které jsou rozděleny na dvě části. Velmi podařeným designérským kouskem je právě umístění LED světel denního svícení v horní časti masky a jejich jednolité propojení s maskou, do které je jako výrazná vlna začleněn znak výrobce. To je něco, co jiná značka prostě nemůže a zde je to dokonale využito. Rovné boční plochy rozbíjí ochranné prvky karoserie i tvar prostředního sloupku, ve spodní části plynule jakoby se roztékajícího do spodní hrany oken. Ani pohled zezadu nemusí být nuda, zadní světlomety jako světelné sloupy vyrůstají ze zadního nárazníku až nad úroveň oken a zasahují i do bočnic.
Jako původně užitkové vozidlo je i Berlingo možné pořídit ve více velikostech karoserie. Ty výrobce označuje podle jejich délky podobně jako konfekci. Kratší provedení má tedy označení „M“, nejdelší je pak logicky „XL“. Rozdíl mezi nimi je 35 centimetrů, což je patrné jak při pohledu zvenku, tak ještě víc uvnitř. Tento délkový rozdíl je dosažen na jedné straně prodloužení rozvoru, tedy vzdálenosti náprav mezi sebou, o 19 centimetrů a o zbylých 16 centimetrů narostl zadní převis, tedy vzdálenost od osy zadních kol k hraně nárazníku.
Kompaktněji působící kratší provedení s paketem XTR nabízelo zajímavou kombinaci oranžových barevných prvků kolem mlhovek a na bočních ochranných lištách, které hravě zpestřují vzhled. Pozornější a hlavně vyšší kolemjdoucí si ještě může všimnout obrovské plochy prosklené střechy, trochu skryté mezi praktickými lištami pro upevnění střešního nosiče. Větší dojem ale tento prvek vyvolá po nasednutí, ale o tom až dále.
Interiér
Na interiéru je na první pohled patrné, že základ vozu je v užitkové verzi. Vše je přizpůsobeno maximální praktičnosti a využití prostoru. Obě provedení měla interiér prakticky totožný. Lišil se pouze barevností pruhů sedaček a části plastů na přístrojové desce a dveří. Upřímně řečeno, oranžové proužky sedaček u krátkého provedení byly efektní a prostor oživovaly, kombinace s brčálově zelenými plasty na přístrojovce je ale asi důsledek nějakého náhlého duševního pohnutí designera, který se tím unavil tak, že světle azurový proužek na sedačkách a šedé plasty u prodlouženého modelu XL působily až nudným dojmem. Příbuznost s užitkovým autem je patrná jak na přístrojové desce, která se ale svou ergonomií blíží natolik osobnímu vozu, že ten rozdíl prakticky nepocítíte. Pokud jde o použité materiály, na přístrojové desce, výplních dveří a sloupcích jsou použity tvrdé plasty, což ale u vozu s primárně užitkovým určením není překvapením a neuráží.
Pokud je někde rozdíl mezi klasickým osobním a MPV autem na první pohled patrný, pak to je hlavně v prostoru mezi předními sedadly, která jsou dost vysoko, což umožňuje výborný výhled dopředu. Trošku horší je viditelnost do stran, což komplikuje vyjíždění na hlavní silnici, nebo v křižovatce. To je dáno jak silnějším B sloupkem, tak i obvyklou pozicí spolujezdcovy sedačky, která zabírá vedle sloupku další část zorného úhlu. Vůz je vybaven průhledovým Head up displejem, který je naštěstí nastaven tak, že v něm vidí potřebné údaje i vyšší postavy a nemusí se za volantem hrbit. Sedačky jsou pohodlné, boční vedení mají dobré, i když lepší je opěrák než sedák, který je poměrně úzký.
Audio má docela slušný zvuk, o odděleném panelu klimatizace není třeba mluvit, toto mají vozy skupiny PSA docela slušně vychytané.
Přístrojové deska nepokračuje obvyklým panelem uprostřed do prostoru mezi sedadla. Ovládání převodovky pomocí otočného knoflíku je na malém pultu, vystupujícím z přístrojové desky, společně s tlačítkem Start/stop, ruční brzdy a jízdních asistentů. Zbylá asistenční tlačítka, zejména důležitá tlačítka pro vypnutí otravných systémů Start/stop a hlídání jízdy v jízdním pruhu jsou na přístrojové desce vlevo vedle volantu, takže jsou snadno dostupná a není třeba je hledat někde složitě v menu infotainmentu. Co by se ale určitě hodilo, když už tady otravuje Start/stop, tak to je Hold systém, který by auto podržel v klidu při zastavení bez nutnosti stát pořád na brzdě. Bezklíčkové startování a otevírání dveří už není ničím vyjímečným, jak to vypadá, mohlo by se v nedlouhé době stát standardem u všech vozů bez ohledu na stupeň výbavy.
Obvyklou schránku se společnou područkou by sice někteří mohli mezi sedadly postrádat, područky jsou ale řešeny samostatnými opěrkami, Ty jsou součástí samotných sedaček, které se tak více podobají křeslům. Toto řešení umožňuje volný průchod zepředu dozadu a zpět, což mohou ocenit třeba maminky, vezoucí dítě v sedačce na sedadle vzadu, které mohou bez nutnosti vystupovat z auta přejít dozadu k dítěti a díky vysokému prostoru jej třeba pohodlně přebalit. Absence obvyklého bloku se schránkou také znamená. Že mezi předními sedadly nejsou ani nabíjecí zásuvky, takže cestující v druhé řadě musí využít zásuvku vpravo za sebou, ten vlevo má prostě smůlu.
Na druhou stranu, držáky nápojů jsou po obou stranách přístrojové desky, pro řidiče i spolujezdce zvlášť, takže pokud pojede řidič sám, nemůže dát do jednoho držáku kávu a do druhého vodu, ale musí si vybrat. Ti, kteří budou auto, obzvlášť v jeho prodloužené verzi, používat k výletům, mohou zadní část upravit na improvizované přespání, kdy ocení sklopné stolky na zadní straně předních sedadel.
Kratší verze ale nabízí něco, do čeho se mnoho lidí opravdu zamiluje. Jde o střešní komplet, zahrnující panoramatickou prosklenou střechu, doplněnou středovou poličkou zavěšenou pod střechou, procházející od předního skla až do kufru, kde na ni navazuje užitečná stropní schránka, do které uložíte až 10 kilogramů. Její praktičnostzvyšuje i to, že je přístupná zepředu z interiéru i zezadu, po otevření zadních dveří.
Je neuvěřitelné, jak takový prvek dokáže zpříjemnit a zpestřit pobyt v autě, tedy pokud nepoužijí děti poličku nahoře na odložení hraček, které po projetí zatáčky mají tendenci vracet se zpět dolů, na hlavy cestujících. Testované prodloužené provedení XL mělo místo Modutopu poličku nad předním sklem pro uložení dokumentů nebo svačiny s praktickým lemem, bránícím vypadnutí obsahu.
Vzpomínám si, jak jsme před mnoha lety zvolili první generaci za firemní vozidlo právě proto, že po drobné úpravě, spočívající v náhradě šroubů upevňujících zadní sedačky za vyjímatelné čepy, což umožnilo převážet v autě podle potřeby palety s materiály nebo lidi. Od té doby uplynulo spoustu vody, ale na tomto základním principu se nic nezměnilo. Jen sedačky, alespoň v poslední řadě, jdou vyjmout jednoduše a rychle, i bez použití nástrojů. Sedačky ve druhé řadě zase po sklopení zajedou k podlaze a krásně vytvoří rovnou obrovskou jednolitou plochu. Příjemným faktem je, že každá s nich je samostatná, takže to dává velkou variabilitu využití. Zavazadlový prostor se tak u XL verze zvětší na velmi slušný objem a vejde se do něho klidně nerozložené kolo nebo velký koberec, a kdyby na to přišlo, tak i dvě palety s nákladem. Verze M postačí pro ty, kteří se spokojí s paletou jednou.
Testovací verze XL měla k dispozici třetí řadu sedadel. Ta jsou sice pouze dvě, ale na druhou stranu jsou plnocenná a cestující se na nich nebude trápit ani na delší cestě. Sedačky ve třetí řadě můžete mít i u kratšího provedení, pak ale můžete zapomenout na kufr. Cestující ve druhé řadě sedadel mají odkládacích prostor pomálu, lépe jsou na tom cestující úplně vzadu, kteří mají odkládací prostory na panelu vedle bočního okna.
U delšího XL něco prostoru na zavazadla zbývá, ale moc se sem už nevejde, jak je vidět z fotografií. V případě potřeby více místa v kufru jsou sedačky samozřejmě sklopit, ale stále zůstávají v kufru a zabírají místo. Řešením je vyndat je jednoduše ven, musíte ale mít dost síly, protože nejsou z nejlehčích a ženám bych manipulaci s nimi rozhodně nedoporučoval. Dále musíte mít také místo pro jejich uložení. S garáží to není problém, ale při stání na ulici to znamená odvléci je do bytu a uložit tak, abyste o ně nezakopávali.
Motor, převodovka
Škála motorů na výběr dnes zahrnuje benzínové 1,2 litrové o výkonu 110 a 130 koní a dva naftové, oba o objemu 1,5litru s výkony 100 a 130 koní. Kratší provedení bylo osazeno benzínem, dlouhé potom naftovým silnějším motorem. Oba motory byly velmi živé, naftový pak disponuje slušným kroutícím momentem, umožňujícím rozjet i dlouhé, naložené auto bez velkých protestů. Benzínovému motoru pak více vyhovuje rychlejší tempo na dálnici. Oba motory pak díky slušnému odhlučnění uvnitř neruší. Ovládání převodovky je možné jak pomocí kruhového voliče na prostředním panelu, nebo je možné řadit pomocí pádel pod volantem v případě, že potřebujete zasáhnout do rozhodování převodovky, nebo ji můžete přepnout do režimu, ve kterém řadíte pomocí pádel manuálně.
Automatická převodovka ale zvládne prakticky všechny režimy samostatně, takže pádla pod volantem by se teoreticky mohla hodit jen při potřebě prudší akcelerace, nebo naopak při brzdění motorem. Brzdění motorem ale prakticky nefunguje, motor má tak malé pasivní odpory, že jediným důsledkem ručního podřazení při jízdě z prudkého kopce je nárůst otáček motoru.
Spotřebu nám nafťák ukázal 6,3 litru, což při dynamičtějším jízdním stylu a větším počtu přepravovaných osob není žádná ostuda, i když tabulkových 4,2 litru to není. Ne ale tak daleko, jako dosažených 8 litrů u benzínu, který má v tabulce 5,4 litru. Je ale nutné říct, že jsme s oběma vozy jezdili o něco živěji, než tomu bývá v běžném provozu, takže reálná spotřeba v reálném provozu bude jistě o něco nižší, než námi dosažená.
Jízdní vlastnosti
Kratší provedení je kvůli kratšímu rozvoru i celkové délce obratnější v městském provozu, pokud ale není naložené, tak více odskakuje na nerovnostech než delší provedení, které je při jízdě klidnější a s většinou nerovností se vyrovná tak, že si jich prakticky nevšimnete. Prodloužené XL je zase kvůli větší boční ploše citlivější nejen na boční vítr, a při jízdě bez nákladu je potřeba si dát pozor třeba i při předjíždění kamionu, kdy náraz proudu vzduchu může auto docela rozhodit. Logicky také XL potřebuje přes velmi slušný poloměr otáčení také více místa pro manévry, spojené s obracením apod. Co je potřeba pochválit u obou verzí, jsou brzdy a odhlučnění. To do interiéru nepropustí víc, než je nezbytně nutné pro zajištění kontaktu s vnějším prostředím, pokud vůz disponuje manuální převodovkou, kdy je lepší se řídit zvukem motoru než se rozptylovat mžouráním na otáčkoměr.
Závěr
Komu nevadí konzervativní, mírně „průmyslový“ vzhled a dává přednost praktičnosti, prostoru a univerzálnosti využití, pro toho je Berlingo výbornou volbou už spoustu let a poslední generace to jen potvrdila. Je to auto, se kterým slovy klasika můžete ráno odvézt děti do školy, poté využít při práci, obstarat nákupy, večer klidně vyrazit do divadla a o víkendu vyrazit s celou rodinou, babičkou, dědou, psem, kočkou i křečkem na výlet nebo na chatu.
Výhodou může být i možnost mít sedmimístné provedení, i když v kratší verzi to znamená vzdát se kufru.
A ceny? Začínají na velmi zajímavých 440 000 Kč u provedení v základní výbavě se slabším benzínem a manuální převodovkou. Pokud si dopřejete, lze získat verzi v nejvyšší výbavě bez doplňků s benzínovým 130 koňovým motorem a automatem za 602 000 Kč, se všemi doplňky pak za 735 000 Kč. Verze se silnějším naftovým motorem je v nejvyšší výbavě levnější o 32 000 korun, přijde tak na 570 000 korun a s příplatky může cena vyrůst na 743 000 Kč. Výhodou naftového pohonu ale je, že v příplatkové výbavě je nezávislé topení za 27 000 korun, což může být v zimě neocenitelnou výhodou.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie
