Test Suzuki Swift 1.2 DualJet PREMIUM 5MT 4×4 AllGrip. Malá ale velká radost
Suzuki Swift je auto, na které jsem se opravdu těšil. Malé, vybavené, ale přesto stále ještě postavené na poctivém mechanickém základě, nepřeplněné elektronikou, která řidiče zbavuje kontaktu s prostředím a vstupuje mu do řízení.
A přestože bych v úvodu neměl konstatovat závěry, musím zde zmínit, že týden testování ve městě i zasněžených horských serpentinách moje potěšení z tohoto vozu nijak neoslabilo.
Přestože jde o auto, které svou výbavou představuje dnes už prakticky vymírající klasiku, dá se bez ostychu zařadit do kategorie typicky ženských vozů.
Exteriér
Oproti svému předchůdci vůz této generace prakticky nenarostl. To je dobrá zpráva, protože to znamená, že jeho schopnost vtěsnat se na každé jen trochu myslitelné parkovací místo zůstává zachována.
Tento hatchback svými tvary dává na první pohled najevo, že tvůrci byli vedeni snahou maximálně využít prostor, který mají k dispozici. V praxi to znamená velmi malý přední i zadní převis, zvětšující rozvor. To je podstatné pro maximalizaci prostoru pro osádku a náklad.
Přes kompaktní rozměry je karoserie charakteristická robustními tvary. Velký nasávací otvor oblé přídě, orámované velkými světlomety se zalomenou linií denního svícení mi připomnělo další japonský fenomén, rybu fugu. Při pohledu z boku zaujmou prolisy nad předním a zadním kolem, ale hlavně zajímavý negativní klínový profil. Většinou se designéři snaží o vytvoření sportovně působivého klínovitého profilu, evokujícího rychlost a dynamiku. Toto autíčko to má jinak. Pás bočních skel a černých sloupků odděluje střechu lakovanou v barvě karoserie od jejího zbytku. Střecha ovšem není skloněna útočně dopředu, ale naopak dozadu, jako štítek kšiltovky pohodáře, užívajícího si slunečný den.
Pohled zezadu pak doplňuje spektrum dojmů o pocit robustnosti, daný oblými vystouplými blatníky s výraznými světlomety, mezi kterými jsou zapuštěné páté dveře, bezpečně chráněné ze všech stran. Dojem robustnosti pak završuje ubíhající horní prosklená část karoserie, dávající vyniknout spodním partiím.
Interiér
Jak už bylo řečeno v popisu exteriéru, je možné tento vůz definovat jako malé auto s poměrně velkým vnitřním prostorem. Při přípravě testu jízdních schopností na zasněžených horských silnicích, ve kterém jsme se vypravili na hřeben Krkonoš do Horních Míseček, jsme dokonce do vozu naložili dvoje běžky. Při měření jsme ověřili, že maximální délka předmětu, který se do vozu vejde při sklopeném předním opěradle, je úžasných 240 centimetrů.
Po usednutí za volant se dostaví celé spektrum pocitů, které vezmu pěkně jeden po druhém. Prvním je pohodlí a pocit nečekaného prostoru na sedačce. Ta je pohodlná, s dostatečným bočním vedením, jen by mohla mít trochu delší sedák. To ale naprosto kompenzuje její vyhřívání. V zimním prostředí je to, vedle vyhřívání volantu, velmi příjemná a u vozu této kategorie až nečekaná funkce.
Prostor na šířku je využit efektivně, ale místo pro prostřední zvýšený tunel, nebo područku mezi sedadly, už nezbyl. Místo ní je tam ruční mechanická brzda. I ta je něco, co je už dnes skoro bílou vránou výbavy. Na zasněžené silnici v horách, v rukou milovnice driftování, je to ale zdroj čiré zábavy, umožňující projíždět zatáčky pod plynem kontrolovaným smykem.
V kapličce před řidičem je další téma pro milovníka klasiky. Není zde velkoplošný displej s nastavitelným obsahem, ale staré poctivé kruhové přístroje, mezi kterými je pro formu malý displej. Uspořádání přístrojů je jako u sportovního modelu, vlevo otáčkoměr a vpravo tachometr. Uspořádání přístrojů odpovídají i informace, zobrazované na displeji mezi nimi. Kromě obligátního údaje o spotřebě a času jízdy zde najdeme vyloženě sportovní údaje o hodnotě zrychlení, nebo bočního přetížení při zatáčení. To jsou informace, které jinak najdeme ve sportovních modelech.
Protože ale i do tohoto vozu pronikly, v souladu s legislativou, mnohé problematické asistenty, najdeme zde naštěstí i tlačítka pro jejich deaktivaci. Například Stop/start, udržování jízdy v jízdním pruhu. Kdo je zvyklý, může použít i tempomat s hlídáním vzdálenosti od auta jedoucího před vámi.
Nechybí ani bezdrátové propojení s telefonem a možnost využití aplikací Android Auto nebo Apple CarPlay, takže můžete využít svou oblíbenou navigaci. Já zde, v rámci reklamního okénka, zpropaguji Waze.
Otestovali jsem i oddělený panel klimatizace. Výhodou je jednoduché ovládání s rychle dostupnými základními funkcemi, včetně vnitřního okruhu. Trochu nezvyklé bylo mechanické nastavování teploty bez zobrazení cílové hodnoty. Takže tepelný komfort ve voze byl výsledkem pocitové hry s páčkou ovladače. Účinnost klimatizace jsme si nechtěně vyzkoušeli, když jsem nechtěně vypnul ofuk předního skla. Během minuty jsem musel zastavit, ofuk zapnout a dalších pár minut čekat než se okno, při vnější teplotě lehce pod nulou, odrosí.
Díky slušnému rozvoru je dost místa na zadních sedačkách i při delším řidiči, který si posune svou sedačku více dozadu. Dost místa je díky vysoké střeše i nad hlavou.
Jediný handicap zadních sedadel je chybějící konektivita. Vepředu je velmi slušná výbava zásuvek. Jsou zde dvě klasické USB, jedna mikro USB, jedna cigaretová zásuvka pro zapojení třeba palubní kamery. Cestující vzadu si ale musí vzít delší kabel pro připojení, protože v prostoru zadních sedaček žádné zásuvky nejsou a v nízkém prostředním panelu je jen držák nápoje.
Kufr má v základu 265 litrů, což znamená, že ve čtyřech do něho zavazadla na týdenní dovolenou nedostanete. Pro týdenní nákup je ale dostatečný a s trochou skromnosti se do něho na víkendový pobyt také poskládáte.
Pohon
Pokud si vyberete Swift jako svého favorita, budete mít při rozhodování o pohonné jednotce jednoduchou práci. Nic jiného, než tříválcový benzínový motor o objemu 1,2 litru s výkonem 60,9 kW/83 koní nedostanete. Celá mild-hybridní pohonná jednotka ale zahrnuje i startér/generátor o výkonu 2,3 kW. To se sice nezdá moc, ale při rozjezdu, nebo při potřebě náhlého zrychlení je to užitečná pomoc.
Nepřeplňovaný motor dokáže fungovat v širokém spektru otáček. Nejlépe se ale cítí od 2000, kdy má dostatečný tah, potřebný pro zrychlení nebo v případě naloženého vozu. Řazení přesné, ale pětistupňová převodovka by si zasloužila šestý stupeň, protože motor na dálnici točil ve 130kilometrové rychlosti skoro 4000 otáček, což není na ustálenou rychlost málo. Hlučný ale motor při dálničních rychlostech nebyl, spíše o sobě dával znát při menších rychlostech.
Pro testovanou čtyřkolku uvádí výrobce hodnotu kombinované spotřeby 4,9 litru na 100 kilometrů. Námi dosažená hodnota z kombinovaného testu, zahrnujícího jak město, tak venkov a třetinu dálnice maximálně povolenou rychlostí, proložené úseky zasněžených horských silniček, se ustálila na hodnotě 5,8 litru. A to vůbec není špatné číslo s ohledem na to, že v běžném provozu by určitě nebyl problém se do hodnoty uvedené výrobcem vejít.
Jízdní vlastnosti
Kombinace mechanické převodovky a pružného motoru dává velký potenciál pro opravdu příjemnou jízdu tomu, kdo má rád auto pod vlastní kontrolou. Zasněžená klikatá silnice a mechanická ruční brzda pak dokáží vytvořit podmínky pro okamžiky čiré radosti. Dynamické vlastnosti a akcelerace je přiměřená velikosti vozu a jeho nízké hmotnosti. Přestože rozměry vozu nejsou velké a platí, že čím větší a těžší, tím stabilnější, ani ve 130kilometrové rychlosti neztrácíte pocit kontroly nad vozem. Je stabilní, i když je cítit, že vysoké rychlosti nejsou jeho doménou.
Ve městě je auto mrštné a velkou výhodou jsou kompaktní rozměry, které umožňují zaparkovat ho prakticky všude tam, kam se vejde jakékoli jiné auto.
Schopnosti čtyřkolky jsme kontrolovaně otestovali na zasněžených silnicích, kde bylo cítit, jak si auto podle potřeby zapíná pohon všech kol tak plynule, že s trochou méně pozornosti si toho ani nevšimnete. Jízdním vlastnostem určitě ve sněhu i v lehčím terénu pomáhá o 2,5 centimetru vyšší světlá výška podvozku, dosahující u čtyřkolky 14 centimetrů.
Nekontrolovaně a nechtěně jsme měli možnost si to vyzkoušet pod horami na silnici, která už vypadala bezpečně, ale černý led v zatáčce nás přesvědčil o opaku. Poté, co auto začalo při poměrně malé rychlosti utíkat ze zatáčky, stačila lehká podvědomá korekce volantem a o zbytek se postaral rychlý záběr čtyřkolky.
V takové situaci určitě není dobrý nápad šlapat na brzdy. Jinak je ale na ně spolehnutí, brzdy mají rozumný účinek, který je možné dávkovat s dostatečným citem.
Závěr
Situace, kdy se vám dostane do ruky nové auto, které vám dává pocit, že je řízení plně ve vašich rukou a moc vám nemluví do řízení, je dnes už bohužel spíše vzácná. A pokud se už takový vůz najde, má zase jiné limity. V tomto případě se dá říci, že jsme žádný limit, který by nám vadil, nenašli. Tedy až na jeden, vynucený eunijní legislativou. Ten zvukový signál, ozývající se pokaždé, když mělo auto pocit, že překročilo povolenou rychlost, byl opravdu otravný. Nám se sice nepodařilo dobře utajený způsob, jak tento rušivý hluk deaktivovat, najít, ale prý existuje. Indicií je kolíček v krytu přístrojového panelu v kapličce před řidičem, který jsme považovali za nulování počítadla ujetých kilometrů.
Výrobce pamatoval i na to, že typicky ženské auto dnes disponuje spíše automatickou převodovkou. Pro zájemkyně je proto k dispozici i automatická bezestupňová převodovka typu CVT (variátor), musí se ale v tom případě vzdát pohonu všech kol.
Ceny modelu začínají (aktualizováno leden 2025) na částce 389 900 Kč za model ve výbavě Comfort, s mechanickou převodovkou a pohonem přední nápravy. V nejvyšší výbavě Elegance pak můžete mít buď čtyřkolku s mechanickou převodovkou za 482 900 Kč, nebo předokolku s automatem za 475 900 Kč. Já osobně bych neváhal a sáhl po čtyřkolce, ale dovedu si představit, že ve městě si pohodová řidička užije spíše automatu.
Galerie:
