Dacia Lodgy Stepway. Nenápadné auto s velkým potenciálem
Dacia Lodgy může být, ostatně jako i jiné modely ze stáje Dacia, příjemným překvapením pro toho, kdo má vůči značce předsudky, ale dokáže ocenit užitečnost a praktičnost. Dacia Lodgy je na trhu již od roku 2012. Za tu dobu moc mezi nejoblíbenější vozy nepronikla, i když by se dalo říct, že je to možná pouze kvůli tomu, že s ním potenciální uživatelé nepřišli do styku a nedostali příležitost si vůz vyzkoušet. Nabízí totiž ve své cenové kategorii hodně muziky za relativně málo peněz. Jeho životní cyklus ale končí a již je připraven jeho nástupce.
Exteriér
Dacia Lodgy opravdu moc krásy nepobrala. Vozům této značky by určitě prospělo, kdyby, podobně jako je to u sesterské značky renault, měla více vyhraněný styl, který by se neomezoval pouze na logo mna masce chladiče. Na autě je na první pohled patrné, že veškerá energie designéra se soustředila na obestavění co největšího využitelného objemu a získání maxima užitných hodnot. To se opravdu povedlo, trochu více estetiky by ale určitě neškodilo.
Po mnoha stránkách jde o povedené auto. Zvenku sice žádný výrazný dojem nevzbuzuje, ale o jeho potenciálu vypovídá velká zadní partie s velkým nakládacím otvorem. Světla vzadu umístěná v bočních sloupcích nezabírají mnoho místa a většinu plochy zádě je tak možné využít pro široké, nahoru vyklápěné dveře, nakládacího prostoru.
Další prvky konstrukce karoserie zvyšují jeho užitné vlastnosti i při pohybu v prostoru. Viditelné na první pohled je větší světlá výška, umožňující bezpečnější pohyb nejen po rozbitých rumunských cestách, ale i po českém lese. V této souvislosti je třeba říct, že jak vzhled, tak průchodnost by zlepšila větší kola. Pokud už se dostanete do terénu, který se vyznačuje různými keři, které s oblibou drásají boky karoserie, nebo kameny otloukajícími podběhy, oceníte oplastování prahů a podběhů kol, které schová ty nejhorší šrámy.
Interiér
Auto naznačuje velikost interiéru již při pohledu zvenku. Dostatek prostoru je ve voze i uvnitř. A to nejen na předních, ale i na zadních sedadlech. Cestující nejsou nijak omezováni. O omezování nelze vůbec mluvit nad hlavou. Vůz je vysoký, mnohem vyšší, než by bylo nutné pro cestující. Výšku střechy tak určuje požadavek na místo v zavazadlovém prostoru. Prostoru je za celkem rozumné peníze dost pro pět pasažérů a velký náklad. U vybraných verzí umožňuje instalace třetí řady sedadel zvýšení počtu cestujících až na sedm.
Kvalita použitých materiálů a ovládacích prvků je samozřejmě určena cenou vozu a cenu. Materiály nepatří k těm nejlepším a jejich design také neoslní. Interiér je pojat v ne zcela aktuálním stylu, pokud jde o ovládací prvky a prostřední digitální panel. Například ovladač zpětných zrcátek si pamatuji z dob před nějakými 25 lety z Fordu Mondeo, se kterým jsem jezdil v té době. Auto ale disponuje vším, co pro provoz potřebujete a když se trochu uskrovníte, pokud jde o vzhled, budete odměněni velkou užitnou hodnotou.
Ne vše ale zůstalo úplně při starém. V testované verzi jsou všechny prvky, které bychom našli i ve vyšších modelech, ať už je to elektrické otevírání všech oken, tak pohybová čidla vepředu i v zadu a dokonce i zadní parkovací kamera.
Před řidičem v kapličce jsou tři téměř kruhové přístroje. Centrální analogový tachometr je pro nás po dlouhé době jediným přístrojem, zobrazujícím údaj o rychlosti. Pokud jste zvyklí jen hodit okem po velkém digitálním čísle, může být pro vás složitější odečítat, kolik asi ručička ukazuje. To, obzvlášť v městském provoze může být nepříjemné, protože to prodlužuje dobu nutnou pro sledování obrazovky místo vozovky. Zvyšuje to tak nebezpečí kolize s autem před vámi, nebo úředníkem magistrátu při řešení překročení povolené rychlosti.
Doufám, že jeho nástupce bude mít možnost zobrazování digitální rychlosti. Nalevo od tachometru je otáčkoměr ocejchovaný až do 7000 otáček. To bychom ale zkoušet nechtěli. Nám k plné spokojenosti stačilo pohybovat se v pásmu kolem 1500 otáček, kde se motor ve spolupráci s výborně pracující převodovkou pohyboval po většinu své pracovní doby.
Vpravo vedle tachometru je malý digitální panel, schopný zobrazit spotřebu, dojez, ujetou vzdálenost. Je monochromatický, rozlišení není nejlepší ale díky alespoň za tyto základní hodnoty.
Kritickou poznámku bych měl k navigaci. Ta po spuštění a zadání údajů uvádí poznámku, že spouští animaci. A ta animace místo skutečné navigace je opravdu faktem. Auto nějakým způsobem odhaduje polohu na silnici a nedá se podle ní 100% řídit, protože je schopná vám poměrně dlouhou dobu simulovat pohyb po silnici ještě dost dlouho po té, co po ní už nejedete, což obzvlášť v případě jízdy po dálnici může způsobovat nechtěná překvapení.
Odkládacích ploch je dostatek jak v prostoru pro cestující, i když schránky ve dveřích nejsou moc hluboké a velkou lahev do nich nedostanete.
Mezi předními sedadly jsou mělké schránky na nápoje a vedle mechanické ruční brzdy je další, trochu zvláštně tvarovaný prostor na drobnosti. Důležitější je, že je vedle ní také velmi užitečné tlačítko pro vypínání sytému Start/stop, protože to se hodí v případě, že například popojíždíte při vykládce a systém reaguje…
Kufr se dá zvětšit sklopením opěradel zadních sedadel. To je v první fázi, kdy potřebujete přepravit něco delšího. Sklopená opěradla zadních sedaček ale tvoří na ploše kufru hrb. Vylepšit to lze překlopením celých sedaček dopředu, kdy vznikne opravdu úctyhodný nákladový prostor o obrovském objemu 1861 litrů.
Motor, převodovka
Volba motoru je u tohoto vozu jednoduchá. Dnes můžete mít jakýkoli, pokud je to naftový motor o objemu 1500 kubíků a výkonu 85 kW (115 koní). Zvládá půldruhé tuny těžké auto docela v pohodě. Pokud s ním jezdíte rozvážně, motor funguje v nižších otáčkách a spokojí se zhruba se 4 litry nafty. Pro živější jízdu je potřeba ho trochu více vytočit a v otáčkách držet. Auto je při akceleraci pružné a ve vyšších otáčkách se vám odmění klidnějším chodem a větším záběrem. S rostoucí rychlostí ale roste i spotřeba, protože kromě váhy vozu se musí motor vyrovnat i s rostoucím aerodynamickým odporem poměrně velké plochy karoserie.
Manuální šestistupňová převodovka řadí precizně a po mnoha testech aut s automatem jsem si mohl vychutnat ten báječný pocit plné kontroly nad vozidlem. Převody jsou nastaveny tak, aby otáčky motoru dosahovaly optima v běžných rychlostech a to vše při docela slušné spotřebě, se kterou jsme se v průměru vešili do 4,9 litrů. Na to si opravdu nemůžeme stěžovat.
Jízdní vlastnosti
S výškou je spojena snad jedna z drobných nevýhod daná konstrukcí, a sice že auto je poměrně úzké a vysoké, což ve spojení s poměrně měkkým a pohodlným podvozkem snižuje jistotu při rychlejší jízdě v zatáčkách, kdy se auto více naklání a má trochu tendenci utíkat do strany.
Nikdo nečeká, že byste chtěli s tímto vozem závodit na dálnici. To by s ohledem na jeho poměrně velkou čelní plochu a malou šířku bylo jek zdrojem aerodynamického hluku, tak i určitých obav s ohledem na poměrně malou šířku vozu.
Podélnou stabilitu na druhou stranu zlepšuje poměrně velká délka auta a dlouhý rozvor s krátkými převisy. Auto tak nerozhodí ani větší vlna na asfaltu, pozor je ale třeba dávat si v terénu, kde je naopak velký rozvor potenciálně rizikový při přejíždění krátkých příčných nerovností, na kterých by auto mohlo zůstat viset „za břicho“.
Závěr
Dacia Lodgy je auto, které, pokud nejste závislí na image, můžete mít za velice slušnou cenu. Auto, poskytující užitné vlastnosti, které nenajdete u spousty jiných modelů větších značek. Je to auto, které využijete jak k práci, tak pro potřeby rodiny nebo zábavu. Nechá si leccos dovolit jak při delších cestách na dovolenou, na kterou odveze víc, než byste čekali, nebo při práci i jízdách mimo asfalt.
Na českém trhu snad nenajdete auto, které by bylo schopné převézt 7 osob a v základu stálo 463 900 korun. Dostupná příplatková výbava, jako je lak, vyhřívání předních sedadel, rezerva, nebo mapové podklady, zvedne cenu o nějakých 25 tisíc.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
