Volkswagen Taigo. Milé překvapení

Model Taigo označuje automobilka Volkswagen jako SUV kupé. Na českém trhu je to první Volkswagen této kategorie, následující tak jiné značky, které své modely představily dříve. V celosvětovém měřítku to ale není až taková novinka.

Prakticky totožný model jako Taigo se poprvé objevil již před dvěma lety v Jižní Americe v Brazílii pod názvem Nivus. S drobnými rozdíly se pak od července loňského roku vyrábí pro evropský trh ve španělském závodě značky v Pampeloně.

Exteriér

Karoserie vozu sleduje dnes módní linii vyššího podvozku s pokud možno splývavou zádí. Pro někoho může být překvapením, že je postaveno na stejné platformě, jako Škoda Fabia. Stylově se nijak nevymyká současnému designu aktuálních modelů značky, což je patrné při pohledu ze všech stran.

Pro běžného pozorovatele je to nejvíce patrné při pohledu na přední masku, členěnou horizontální linkou na dvě poloviny, což je prvek, naprosto totožný s modelem T-Cross. U testovaného modelu je navíc ozvláštněn prosvícením této linky, která tak spojuje opticky oba světlomety.

Boční partie opět zcela respektují všechny prvky, opakující se u této řady, jako jsou pás s prolisem na úrovni madel dveří a nezbytné plastové prahy a lemy blatníků. Prahy jsou navíc vybaveny stříbrnou lištou, symbolizující vyšší ochranu karoserie.

Nezbytným rysem vozů kategorie SUV kupé je splývavá záď. Tu lze u tohoto modelu nalézt, i když přechod mezi střechou a zadními partiemi je ostřejší a není tak plynulý, jako je to u konkurenčních modelů, např. Renaultu Arkana, nebo Citroenu C4.

Stejná linka spojující světlomety jako je vepředu, tentokrát samozřejmě červená, je i mezi zadními světlomety. Zde je součástí masivního pásu, který v sobě integruje i část obrysových a brzdových světel. Dává tak zádi vozu robusní dojem, společně s vystouplým nárazníkem, do kterého jakoby vtékají i páté dveře.

Spodek zadního nárazníku je, jak už to u modelů, majících ambici působit dojmem, že jsou v terénu jako doma, zakončen spodním deflektorem.

Interiér

Uvnitř vozu najdeme vše, co je u této značky obvyklé. Technicistní, čistý, lehce neosobní prostor, plný hladkých ploch a lesklých povrchů. Je v působivém, typickém světle / tmavě šedém provedení, oživovaném částmi výplní dveří a přístrojové desky v barvě karoserie.

Toto retro může starším řidičům připomenout standard obvyklý u modelů z let šedesátých a sedmdesátých, kdy se nečalounilo vše, ale části panelů karoserie zůstávaly odhalené i v interiéru.

Interiér příjemně prosvěcuje u testovaného modelu příplatkové střešní okno za 22 200 Kč, které vyplňuje prostor nad hlavami cestujících vepředu. V případě potřeby je možné ho zakrýt ručně posuvnou clonou, dostupnou jak od řidiče, tak spolujezdce vepředu. Jeho rám ale trochu snižuje výšku vnitřního prostoru, takže hodně vysocí cestující na předních sedadlech si musí sedadla posunout hodně dolů.

Samotná sedadla jsou pohodlná a dobře vedoucí. Výhled z místa řidiče je daný kategorií vozu. Do boku je poměrně slušný, nevadí ani boční B sloupky. Trochu horší je to při jízdě v křižovatce s výhledem směrem nahoru na semafory. Vyšší řidič má zorný úhel omezený horní hranou poměrně dost splývajícího čelního skla a kvůli viditelnosti tak musí zastavit poměrně daleko před hranou křižovatky.

Dost místa je i vzadu. Díky tomu, že Taigo je vůz kategorie SUV kupé spíš podle zařazení výrobce než podle vzhledu, neomezuje prostor na výšku nad hlavami splývající střecha a na zadních sedadlech v pohodě mohou cestovat i vyšší osoby.

Volant je dobře padnoucí s příjemným koženým potahem věnce. Ovládání na volantu je klasické, mechanickými tlačítky, nikoli pomocí dotykových ploch jako to zle vidět u jiných modelů značky. Je relativně intuitivní, i když u radia je docela ořech najít vlastní ladění stanic, protože tlačítka na volantu ovládají pouze přednastavené stanice a pokud chcete jinou, je poměrně problém to měnit a za jízdy to určitě nezkoušejte.

Ovládání infotainmentu je intuitivní. Většina ovládání je dotyková, výrobce ale naštěstí ponechal knoflíky pro ovládání hlasitosti a ladění.

Zato samostatný panel ovládání klimatizace má pouze digitální posuvníky, což je originální, ale v tomto případě funkční řešení. Klimatizace má dostatek výdechových otvorů, cestující vepředu mají dokonce i pod svými sedačkami výdechy směrující dopředu. Takže i v zimě si mohou pustit teplý vzduch na nohy, což je velmi příjemné.

Příjemné je i to, že auto má ovládání Start/stop na prostředním panelu přímo vedle řadicí páky, takže tento neoblíbený asistent lze vždy rychle vypnout.

Nesmím zapomenout ani na klasickou mechanickou ruční brzdu. Ta dává šanci hravým řidičům projet zatáčku na nestabilním povrchu, například v zimě na sněhu, takzvaně „přes ručku“ a užít si spoustu bezpečného adrenalinu a zábavy. Za řadicí pákou a ruční brzdou je obvyklá područka. Je pro Volkswagen typicky stavitelná, v tomto případě ale pouze v podélném směru.

Pod područkou je očekávatelný odkládací prostor, doplňující velké množství dalších odkládacích prostor v celém voze.

Co je progresivní o něco více, než na co může být uživatel připraven, je konektivita. Vepředu i vzadu je po dvou zásuvkách, ale pouze nového standardu USB-C. Takže všichni, kteří používají klasický kabel USB, si musí pořídit buď kabel nový, nebo mohou, tak jako jsme to udělali my, použít redukci do 12V zásuvky, používané dříve pro žhavení zapalovače cigaret, která je vedle řadicí páky.

Dalším překvapením najdete pod nohami cestujících vzadu. Uprostřed je něco, co jsme si dříve u vozů s motorem vepředu a pohonem zadních kol, nebo u aut s pohonem 4×4 zvykli označovat jako tunel. Skrývala se v něm hřídel, přenášející výkon motoru od převodovky ke kolům. Tento model ale 4×4 není, takže je to buď příprava na čtyřkolku, nebo prvek vyztužující karoserii vozu.

Je ovšem potřeba pochválit audio soustavu, která kromě reproduktorů v prostoru kabiny disponuje i subwooferem, umístěným pod podlážkou v kufru ve středu rezervního kola. To znamená jak pohodu při poslechu hudby, tak pohodu v případě defektu, kdy se nemusíte spoléhat na lepení, nebo čekat na příjezd odtahu.

Podlážku, pod kterou je umístěna rezerva se subwooferem, lze umístit ve dvou polohách. Při plném obsazení auta je možné je nastavit do spodní polohy, takže základní objem objem kufru 440 litrů se zvýší o zhruba 8 centimetrů na výšku. Pokud potřebujete více prostoru, je možné zadní sedačky sklopit a podlážku přesunout do polohy horní. Vznikne tak rovná ploch, umožňující pohodlné nakládání, a do prostoru pod podlážkou se vejde pár placatých drobností.

Motor, převodovka

Na výběr je u tohoto model ze tří benzínových motorů a tří převodovek. Nafťák bohužel v nabídce nehledejte. Zatím, z druhé strany, ale ani žádný hybrid. Vlastně jde o dva motory, litrový tříválec, laděný buď na 95, nebo 110 koní a čtyřválcový 1,5 litr s výkonem 150 koní. Slabší motory lze kombinovat s manuální 5 nebo 6 stupňovou převodovkou, nebo 7 stupňovým dvouspojkovým automatem.

Nejsilnější motor, který byl i v testovaném voze, je dodáván pouze s automatem. Při běžném jízdním stylu velmi je živý a přitom úžasně tichý a to ve všech jízdních režimech. Pokud běží na volnoběh, je prakticky nedetekovatelný. Zda tomu přispívá i to, že pokud není v záběru, dokáže odpojit dva válce, což má snižovat spotřebu, ale nedokážu posoudit.

Sedmistupňový automat řadí precizně, není potřeba mu do jeho rozhodování zasahovat. Jen v případě, že si při jízdě z kopce chcete o něco více přibrzdit motorem, můžete ručně o jeden až dva převodové stupně ubrat. Ruční řazení je možné dokonce dvěma způsoby. První, více klasický, je pomocí řadicí páky, kterou lze přesunout do polohy pro ruční řazení a pohyby vpřed a vzad měnit převod. Druhý, dnes už převládající, je řazení pomocí pádel pod volantem. Pádla jsou perfektně ergonomicky zakomponována tak, že při řízení nepřekáží, ale jsou vždy po ruce a jejich zdvih je minimální.

Při kombinovaném provozu jsme dosáhli slušné spotřeby 6,8 litrů, což je hodnota, která určitě nikoho neurazí.

Jízdní vlastnosti

Podvozek auta je, dá se říci, skvěle naladěný na naše silnice i nesilnice. Je přiměřeně měkký, ale velmi stabilní a neztrácí kontakt s vozovkou ani na rozbitém nebo zvlněném povrchu.

V podmínkách, které v době testu panovaly, jsme sice neměli možnost vyzkoušet stavy vozovky, které by se například kvůli sněhu, náledí, nebo dešti daly považovat za limitní. I tak ale lze říci, že chování podvozku je vyvážené a při normálním jízdním stylu se neprojevuje ani nedotáčivost, ani přetáčivost, čemuž určitě pomáhá i elektronická uzávěrka diferenciálu. Ta kontroluje rozdělení pohonné síly na obě kola a dokáže auto při rychleji projeté zatáčce přidržet v optimální stopě.

Kontrolu nad vozem pomáhá udržovat i přesné řízení, dávající bez sebemenší vůle plnou zpětnou vazbu od kol k rukám řidiče.
Totéž je možné říci i o brzdách, které jsou poměrně ostré, ale s rozumným nástupem, takže ani při panickém brzdění řidiče nevyplaší.

Závěr

Zjednodušeně řečeno je možné říci, že Taigo je auto, o jehož budoucnost určitě není nutné mít obavy. Jde o optimální kombinaci velikosti a výkonu, který může zaujmout prakticky kohokoli, kdo překročí práh autosalonu. Stačí, když se nenechá zmást zařazením do momentálně módní kategorie a bere ho spíše jako hatchback na trochu vyšší noze, což je podle mého označení, které lépe dokáže vyjádřit jeho charakter a možnosti využití.

Pro případné zájemce jsou připraveny tři základní varianty výbavy – Life, Style a R-line, kterou jsme testovali a můžete ji vidět na fotografiích v galerii.

Cena modelu se poněkud zvedla, podle stavu kapsy je možné aktuálně pořídit výbavu Life již za 515 900 Kč. Prostřední výbava Style začíná o 64 000 Kč výš na 579 900 Kč.

Nejvyšší výbava je v ceníku od 603 900 Kč a bohatý konfigurátor nám ukázal, že testovaný model s příplatkovou výbavou, zahrnující asistenty, automatickou klimatizaci i již zmíněnou prosklenou střechu , větší kola a designové doplňky, dostanete se na hranici 800 000 Kč. Odpověď na otázku, zda je ochoten za tento velmi slušný a povedený vůz zaplatit, ale ponechám na každém zájemci samotném.

Text a foto: Jan Švéda