Toyota Aygo – malý divoch do velkého města
Toyota Aygo patří vším, co s ním souvisí, mezi městská auta a v mnohém dokáže překvapit.
Exteriér
Aktuální generace se začala se vyrábět před čtyřmi lety a letos prošla lehkým faceliftem. Facelift exteriéru Ayga se uskutečnil hlavně v oblasti přídě, kde byly přepracovány světlomety, do kterých se přestěhovalo denní svícení a maska, která je ještě více stylizovaná do výrazného X. Zadní nárazník byl přepracovaný též, cílem bylo auto co nejvíce opticky rozšířit.
S délkou 3,465 metru patří k těm nejmenším vozům na našem trhu, je o více než půl metru kratší, než obvykle měří auta na našich sinicích. Na šířku pak proti nim šetří celých 30 centimetrů. Při tak malých rozměrech napadne každého otázka bezpečnosti při nehodě. Podle posledního testu, který provedl euroNCAP v roce 2017 obdržel celkově vůz čtyři hvězdičky z pěti. Pro zvídavější, obdržel 69% ze 100. V rámci dílčích hodnocení byly výsledky tyto: bezpečnost dospělých 82%, bezpečnost chodců 64%, bezpečnost dětí 63%, asistenční systémy 57 %. To jsou hodnoty, jaké nedosahují i mnohé větší modely.
Interiér
V interiéru je překvapivě dost místa i vyšší postavy. Sedačky s integrovanými opěrkami měly kupodivu opěrák dost vysoký, takže jsem se nebál, že v případě nárazu poslouží horní hrana jako nástroj pro zlomení vazu, jak to hrozí u jiných aut, kde je opěrák nízký a opěrka i při vytažení do nejvyšší polohy dosáhne do poloviny hlavy. O strop jsem nebrousil, protože výškou je Aygo srovnatelné s většími auty. Přes ramena to bylo o trochu horší, ale se spolujezdcem jsme se přetlačovat nemuseli. Dokonce i na zadních sedadlech se najde dost místa pro dva cestující, a pokud se vepředu uskrovní, mohou to být i dospělí. Ovládací prvky jsou lehce dostupné i ovladatelné. Testovaný model disponoval dotykovým sedmipalcovým displejem, na kterém bylo možné zobrazit všechny běžné informace, včetně záznamů o jízdě s údaji o spotřebě a dojezdu. Kupodivu neměl zabudovanou navigaci, což ale lze řešit zobrazením mapy z mobilního telefonu. Ocenil jsem, že panel klimatizace pod displejem byl u Ayga mechanický, takže jednoduše ovladatelný páčkami a tlačítky i po paměti.
Není tedy nutné riskovat za jízdy zírání a lovení funkcí na displeji digitální verze klimatizace, která je mimo bezpečný zorný úhel řidiče, což jsme měli v redakci možnost si vyzkoušet u souběžně testovaného bratříčka, Peugeotu 108, který disponoval širší výbavou. V tomto platí, že míň je někdy více. Naše auto se startovalo klasicky klíčkem, i když verze bezklíčkového startování je v dostupném paketu. U již zmiňovaného Peugeotu 108 byla namontována couvací kamera, kterou lze v rámci doplňkového paketu získat i u Ayga. Jeden by si řekl, na co je couvací kamera u tak malého autíčka, ale právě jeho úsporné rozměry lákají napasovat ho při parkování i do těch nejmenších mezer, kde se kamera, hlídající prostor zadního nárazníku, od řidiče neviditelný, hodí víc, než pípající senzory. Ostatně si myslím, že až si automobilky najdou něco dalšího, co by se dalo prodat jako doplňková výbava, bude couvací kamera v základní výbavě každého vozu, protože její pořízení a montáž do vozu přijde levněji než instalace čidel.
U takto malého vozu je samozřejmě ostře sledovaným údajem objem kufru. Toyota Aygo disponuje kufrem o základní velikosti 168 litrů, resp. 812 litrů při sklopených zadních sedadlech. Nezdá se to moc, ale je to průměr kategorie a nevěřili byste, co se dá do takového autíčka, kromě 4 pasažérů a 2 koček v přepravkách, našlapat.
Motor a převodovka
Aygo se nyní prodává pouze s jedním motorem, benzínem 1.0 VVTi (72 koní) dosahuje maximální rychlosti 160km/h a na stovku se dostane na 13.8 sekundy.
Motor je při rychlostech do zhruba 60 kilometrů živý a dokáže s autem pěkně zacvičit. Z místa má odpich takový, že při rozjezdu na křižovatce za sebou můžete nechat i namistrované majitele mnohem větších kočárů. Při vyšších rychlostech je ale potřeba jej držet v otáčkách alespoň nad 2200, jinak rychle vadne a na plynový pedál prakticky nereaguje. Výrobce uvádí maximální rychlost 160 kilometrů za hodinu. Nejsem si ale jistý, jestli bych to chtěl někdy zažít.
Zvuk motoru proniká do kabiny v míře větší, než by bylo žádoucí. S ohledem na charakter městského vozítka, které výborně plní svou roli v provozu, ve kterém jsou rychlosti nad 50 kilometrů téměř všude nad povolený limit, jsem až tak úplně ale nepochopil přítomnost tempomatu. Při charakteristikách motoru opravdu tápu, kde by mělo smysl jej zapnout.
Slabším místem vozu je dle mého názoru také převodovka. Její poměrně nepřesné řazení zhoršuje spolupráci s motorem, docela „dlouhé“ převody u vyšších převodových stupňů způsobují, že auto při vyšších rychlostech „vadne“. Při rychlostech kolem 50 kilometrů se občas z převodového ústrojí ozýval zvuk, který jsem naposledy slyšel ve staré Pragovce ze třicátých let. V té to byl hluk od ozubených kol převodovky. Co to bylo v Aygu, se mi zjistit nepodařilo, ale zvuková shoda byla téměř dokonalá.
Jízdní vlastnosti
Podvozek je nastaven optimálně k velikosti a hmotnosti vozu i užitečného nákladu. Menší nerovnosti absorbuje, větší se projeví rázem až do kabiny, ale není to nic, čeho byste se lekli. Jen je potřeba dát si pozor na nerovnosti v zatáčkách – hrbaté kostky dokážou malé a lehké autíčko při vyšší rychlosti rozpohybovat tak, že má tendenci odskákat mimo vozovku. Příjemná je práce s brzdami – jsou dobře dimenzované a dokáží být důrazné bez toho, že byste hned viseli v pásech. V tomto ohledu jsou určitě lepší, než u většího sourozence Yarise, kde bylo potřeba pečlivě „vážit“ nohu.
Závěr
Toyota Aygo je výborné městské vozítko. Je v městském provozu mrštné, zaparkuje na pětníku, otočí se na 9,6 metru, podvozek z vás nevytřese duši, překvapivě i do kufru se něco vejde, ale má své limity. Tím nejviditelnějším je pro mě značka „konec obce“, za kterou se s ní samozřejmě vydat můžete, ale většina radosti zůstane ve městě.
Fotogalerie:
