Ford Grand Tourneo Connect. Auto, jakých je už málo
Pro mnohé asi bude překvapením, že třetí generace modelu Tourneo Connect je vlastně převlečený Volkswagen Caddy, který již našimi rukami prošel. Je to výsledek spolupráce v oblasti užitkových vozů, který pro nás chystá ještě pár dalších překvapení. My se v tomto případě podíváme, jak se podařilo propojit dvě poměrně rozdílné praxe v přístupu k autům a nakolik se Volkswagen stal skutečným Fordem.
Exteriér
V některých případech se „změna značky“ odehraje pouze výměnou štítků a nálepek. Jindy, jak tomu bylo dříve třeba u modelů z našeho Kolína, si každá značka upravila přední a zadní partie vozu tak, aby jejich provedení bylo samozřejmě to nejlepší a zaujalo nejvíce potenciálních kupců. Stejně postupoval Ford i v tomto případě. Jeho přístup k designu karoserie zaujme zřejmě více ty uživatele, kteří upřednostňují robustnější vzhled.
Karoserie jako celek je samozřejmě přizpůsobena užití vozu jako dodávky. V této generaci je vůz přizpůsoben i pro přepravu osob. Použití vozu při nakládání nebo nastupování usnadňují boční posuvné dveře. Ty jsou nejen na levé straně, jak je obvyklé u užitkových modelů, ale na obou stranách. Tím je umožněno pohodlné a bezpečné nastupování i ve stísněných podmínkách, například při parkování, nebo vystupování na ulici.
Přední partie nabízí opravdu velkou masku chladiče s tvarem typickým pro značku Ford. Pod ní je jakoby svěšený nárazník, oddělující masku se světlomety od spodního nasávacího otvoru, ohraničeného mlhovými světly. Bočními partiemi, kterým dominují zadní posuvné dveře, se od Caddy příliš neliší. Snad jen tím, že tento testovaný model měl na rozdíl od Caddyho oplastované podběhy kol, propojující černé prahy a spodní partie obou nárazníků. To, spolu s masivním čelem, posiluje dojem odolnosti vozu.
Zadní partie pak používá stejný tvar světel. Světlomety zabírají v rozích karoserie prakticky polovinu výšky vozu. Jejich grafiku tvoří nepřehlédnutelné LED pásy, které mají nezaměnitelnou grafiku a pozměněn je i pás dveří pod oknem, nesoucím registrační značku.
Testovaný model je v provedení Grand, což znamená prodlouženou verzi. Ta se od základní liší především větším otvorem zadních dveří, což usnadňuje nastupování, a o pár centimetrů delší zadní převis, což o něco zvětšilo nákladový prostor.
Testovaný model byl lakován působivým modrým metalickým lakem odstínu Boundless, na kterém černé doplňky dobře vynikají. Dojem umocňovala i slitinová 17´´ kola s originálním tvarem loukotí, na kterých byly obuty poměrně vysoké pneumatiky, zvyšující komfort při jízdě.
Interiér
Uvnitř vozu na první pohled člověk zaznamená, že nesedí v typickém Fordu. Sedí totiž ve Volkswagenu, od kterého se liší pouze emblémem na volantu. V podstatě to znamená, že vnitřní prostor je střízlivý a minimalistický. Dodávkový vůz nijak nepřipomíná. Je spíše na úrovni MPV nebo SUV. Míním tím to, že řidič a v podstatě celá posádka mají vyšší posaz a tím i lepší přehled o dění kolem sebe.
Sedadla jsou poměrně široká. Sedák, na rozdíl od opěráku, který podrží víc, moc výrazné boční vedení nemá. Ale od takovéhoto auta očekáváte žádné prudké manévry, takže spíš to ocení prostorově výraznější uživatelé, kteří díky svému životnímu a pracovnímu stylu mají tendenci nabrat trošku víc, než by BMI index dovoloval.
Pohodlí také zvyšuje typická opěrka mezi předními sedadly, která je jako výškově tak podélně nastavitelná a umožňuje odložit ruku, pokud jí zrovna nepotřebujete k řízení.
Při vší té koncernové digitalizaci je přístrojový panel tohoto modelu víceméně klasický. Obsahuje dokonce čtyři analogové přístroje. Vlevo je to otáčkoměr s ukazatelem teploty motoru a vpravo tachometr s palivoměrem. Na tachometr ale v podstatě není nutné se dívat. Malý displej mezi kruhovými přístroji umožňuje nastavit zobrazování hodnoty rychlosti.
Je mnohem jednodušší odečítat digitální údaj, než přemýšlet o tom, jestli ručička mezi padesátkou a šedesátkou je moc vysoko. A pokud se netrefíte, platit za fotku z kamery obecních výběrčích. Tachometr proměřuje zhruba dva kilometry. To je méně, než bývá obvyklá hodnota tři, v některých případech i 4 kilometry, takže je potřeba si dávat větší pozor.
Pokud jde o infotainment, tak vše je vedeno ve snaze o maximální jednoduchost, v některých momentech až přehnanou. V autě, kromě tlačítek na volantu a tlačítek vlevo na přístrojovce pro ovládání režimu světel a mlhovek, nenajdete žádná jiná tlačítka. Vše, včetně klimatizace, zapínání světel, zapínání vyhřívání oken a podobně, je řešeno dotykovými panely. Klimatizace je ale naštěstí řešena samostatným panelem, usnadňujícím ovládání, i když místo klasických knoflíků pro nastavení hodnot jsou zde nezvyklé dotykové posuvníky.
Konektivita je řešena vepředu jednou 12V zásuvkou a dvěma USB zásuvkami. Jsou to ale USB typu C takže ti, kteří jako kabel pro nabíjení používají klasický USB, tak mají smůlu. Stejně tak jako cestující na zadních sedadlech, kde je taky jenom dvojice zásuvek USB-C.
Ovládání většiny funkcí je, jak už jsem říkal, řešeno pomocí prostředního dotykového displeje. Pokud jej ale chcete používat za jízdy, je lepší to trošku dopředu nastudovat, velikost, nebo spíše malost ovládacích prvků moc váhání nedovoluje.
Kombi a osobní verze vozu s krátkým rozvorem se sériově dodávají s pěti sedadly, zákazník ale může i u krátké verze objednat vůz se třetí řadou sedadel. Osobní verze Grand Tourneo Connect jsou sedmimístné v základu.
Cestující na třetí řadě sedadel, která jsou složená v běžném provozu v kufru, mají na rozdíl od některých modelů SUV renomovaných značek dostatek prostoru jak pro nohy, tak nad hlavou. Mají i dostatečný komfort v podobě velkých odkládacích prostor a reproduktorů, které jsou přímo vedle sedaček, takže si mohou užívat i kvalitní muziku, která v autě je k dispozici. Jen si musíte dát pozor, pokud sedačky kvůli nákladu vyndáte. Přestože obě sedačky jsou stejné, mají každá jinak řešené úchyty, takže prostě levé sedadlo je levé a pravé sedadlo je pravé a prohodit nejdou, což jsme empiricky ověřili.
Komfort a pocit vzdušnosti testovaného vozu zvyšovalo panoramatické střešní okno. Sice nemělo obvyklou zatahovací roletu, ale jeho tónování zajišťovalo to, že ani ve slunečném dni nebylo světlo shora obtěžující.
Zavazadlový prostor bez třetí řady sedaček je co do velikosti velmi uspokojivý, po sklopení druhé řady dokonce skvělý. V okamžiku, kdy ale sedačky ve třetí řadě používáte, tak můžete skoro zapomenout na zavazadlový prostor. Do 650 litrů, které zůstanou za zadními sedadly, dostanete maximálně nějaké batůžky se svačinou. Pokud ale třetí řadu složíte, máte k dispozici 1.720 litrů a se sklopenými oběma zadníma řadami sedadel až 3.150 litrů.
Odkládacích prostor je ale ve voze obecně dost. Sice třeba ty ve dveřích nejsou až tak moc velké a velkou láhev byste do nich nedostali, ale řidič má v tomto provedení ve dveřní kapse šikovnou popelničku/malý odpadkový koš, dokonce i s pytlíkem na odpad, takže prostě do toho pytlíku odpadky naházíte a pak ho vyndáte a vyhodíte bez toho, že byste si museli špinit ruce při vybírání nějaké schránky. Velmi příjemné a nápadité.
Odkládací prostory jsou i před řidičem a cestujícím. Je možné do nich odkládat nějaké drobnosti, i když s ohledem na jejich umístění bych si asi rozmyslel, co bych tam odložil, aby mi to při nějakém prudším manévru neskončilo v úsměvu.
Motor, převodovka
Jako pohonnou soustavu si můžete zvolit benzínový nebo naftový motor s manuální, nebo automatickou převodovkou. Pro úplnost připojuji aktuální kombinace, které jsou k dispozici:
Benzínový motor 1.5 EcoBoost 114 k (84 kW) může být buď se 6stupňovou manuální převodovkou, nebo 7stupňovým automatem Powershift
Naftový motor 2.0 EcoBlue 122 k (90 kW) je spojen se 6stupňovou manuální převodovkou, která může pohánět buď přední, nebo obě nápravy. Nafťák může být i se 7stupňovým automatem Powershift , ten ale nelze kombinovat s pohonem všech kol.
Testovaný model měl silnější naftový motor s automatem. Sedmistupňová převodovka řadí při rozumné jízdě přesně, takže není nutné do jejího rozhodování zasahovat. Trochu váhání projevoval neoblíbený systém Start/stop, takže se zcela jistě vyplatí, obzvlášť pokud nechcete při rozjezdu v křižovatce zdržovat ostatní, systém deaktivovat.
Pokud si ale chcete pohrát při dynamičtější jízdě, máte k dispozici režim převodovky Sport a pádla pod volantem. Tímto způsobem lze auto rozhýbat na hranici uvolnění estrogenu, ale auto evidentně všemi svými parametry dává přednost rozvážné jízdě bez zbrklých pohybů.
Spotřeba ani při dynamičtější jízdě po dálnici a v kombinaci s poměrně proporcionálním podílem jízdy ve městě a po okreskách testovacího okruhu byla v rámci očekávání. Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu 5,3 litrů. Náš průměr se pohyboval o litr více, kolem 6,3 litru na 100 kilometrů, což není hodnota, která by urazila.
Jízdní vlastnosti
U auta, jehož základ je v dodávce, asi nikdo neočekává nějaké sportovní výkony. Při běžném jízdním stylu auto reaguje tak, jak se dá od podobného vozu čekat. Žádné nepříjemné překvapení pro vás nechystá. Jen v případě, že ve voze nevezete spolucestující, nebo ho nemáte naložený, je auto na větších nerovnostech poněkud rozeskákané. To je ale logické. Podvozek je nastaven na užitečné zatížení, a pokud mu ho dáte, chová se velmi pohodlně. Umožňuje pak svižnější jízdu nejen na dálnici nebo kvalitní cestě, ale i na rozbité okresce.
Jen je potřeba počítat s tím, že kvůli větší boční ploše mohou v případě silnějšího bočního větru jeho poryvy auto poněkud rozhodit a pak můžete mít plné ruce volantu.
Tak, jak je to dnes již obvyklé, auto je vybaveno jízdními asistenty. A jak je to zvykem, s některými se člověk skamarádí, jiných se kouká co nejrychleji zbavit. Mezi ty užitečné patří třeba elektrická ruční brzda, o kterou se v podstatě nemusíte starat. Výhodou je i Hold systém, který auto podrží v kopci při rozjezdu nebo při manévrech v kopcovitém terénu, což obzvlášť u naloženého auta může méně zkušenému řidiči nebo řidičce ušetřit spoustu nepříjemných chvilek.
Na druhou stranu je velmi obtěžující, alespoň pro mne, asistent jízdy v pruzích. Ten se chová nevypočitatelně, někdy zasáhne a někdy ne. A když zasáhne, tak to může být velmi překvapivé, až nebezpečné. Na nestabilním povrchu, jako je sníh nebo led by přetahování o volant mohlo skončit dost špatně. Takže je lepší ho deaktivovat, a vyhnout se nepříjemným chvilkám překvapení, kdy se budete prát s volantem o to, kam auto pojede.
Jinak je ale jízda, díky přesnému řazení, dobrým brzdám a pružnému motoru velmi příjemná, místy až zábavná.
Závěr
Ford Tourneo je auto, které obrysem svůj původ v dodávce nezapře, ale tvůrcům se podařilo pojmout přední partie vozu tak, že působí kompaktně a elegantně. Je univerzálním řešením pro všechny, kteří chtějí jedním vozem zajistit své podnikání a zároveň řešit potřebu dopravy své, třeba i větší, rodiny. Variabilita, kterou modelu dávají zcela sklopná sedadla ve druhé řadě i jednoduše vyjímatelná sedadla ve třetí řadě je velkým benefitem. Klidně tak můžete do toho prostoru ráno naložít paletu se zbožím a odpoledne tam můžete místo ní dát kola nebo posadit děti a jet na výlet.
Ford tento model, na rozdíl od Volkswagenu, nenabízí v čistě nákladním provedení. Nejlevnější osobní verze v krátkém provedení, s benzínovým motorem, manuální převodovkou a výbavou Titanium, začíná na částce 725 153 Kč s daní. Tatáž konfigurace, ale s delší karoserií Grand Connect přijde na 771 1333 Kč.
Na druhé straně, nejvyšší výbava krátkého provedení, s naftovým motorem, automatem a pohonem všech kol, vás přijde na 893 343 Kč a dlouhé na 939 323 Kč (aktualizováno 5.10.22).
Cena testovaného vozu se pak se všemi doplňky vyšplhala o pár tisíc nad jeden milion. To opravdu není málo a ještě před pár lety by tato částka byla z jiného světa, dnes ale bohužel nepřekvapí.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie
