Peugeot 308 SW. Rafinovaný francouzský šarm na čtyřech kolech
Bývaly časy, kdy ikonou automobilového designu byly italské vozy. A bývaly časy, kdy vzhled modelů Peugeotu byl k uzoufání nudný. Časy se ale mění a o Peugeotu se dá říci, že každý jeho další model je příjemným překvapením.
Jestliže „krátká“ třistaosmička přinesla příjemné oživení, kombík přidal další plochu, na které můžete sledovat střídání linií a estetických fines. U tohoto auta můžete strávit spoustu času a pokaždé, v závislosti na úhlu pohledu, nebo nasvícení, můžete objevit něco nového.
Exteriér
Je to zhruba dva roky, kdy jsme testovali předchozí generaci tohoto modelu. Po dvou letech, nad novým modelem, lze říci, že Peugeot 308 SW tvarově i vzhledově dospěl. Z Poměrně baculaté rysy vozu se zahranily, přitvrdily a celek má mnohem dynamičtější ráz. Přední partie se samozřejmě nijak neliší od krátkého provedení, zadní část ale má své vlastní tvary, které nepostrádají na působivosti.
Vizuální dominantou, jak ve dne, tak ještě více v noci, jsou samozřejmě světlomety , s nezaměnitelnými tesáky, zatnutými do předního nárazníku. Testovaný model disponoval světlomety s technologií, umožňující kombinovat dálková i potkávací světla najednou. Systém totiž, pokud detekuje protijedoucí vozidlo, omezí světelný paprsek do prostoru, ve kterém se nachází, ale zbytek paprsku svítí naplno jako u dálkových světlometů. Zdatně jim ale sekunduje doširoka otevřená tlama masky chladiče, nesoucí inovované velké logo značky. Velikost loga není samoúčelná, skrývá se pod ním radar bezpečnostních systémů, hlídajících například odstup od vozidla vepředu.
Boční, poměrně nízká silueta, nese zvýrazněné vytažené blatníky, zakončené nahoře ostrou podélnou hranou. Dynamičnosti vzhledu určitě prospívá dozadu posunuté, šikmo skloněné čelní sklo. Kombík má, na rozdíl od hatchbacku, prodloužený rozvor. To je patrné na mezeře mezi zadními dveřmi a podběhem, která je u krátké verze zřetelně menší než u kombíku. Ten má samozřejmě také delší zadní převis.
Na zadním převisu je zřetelně vidět, že za krátkou dobu, která uplynula mezi uvedením hatchbacku a kombíku, designeři ještě o trochu více přiostřili své tužky. Jak zadní dveře, tak partie nárazníku jsou děleny ostrými hranami, které bychom u hatchbacku nenašli. Prostor se zároveň tvarově zklidnil, nenajdeme zde už vlnobití oblin, ale hladké plochy. Přibyl sice malý, ale ostře řezaný spoiler pod zadním oknem, zato světlomety již nejsou propojeny lištou, ale zařezávají se výrazně do hrany, přecházející z blatníků.
Praktičnost kombíku pak dokazují střešní lišty, umožňující v případě potřeby montáž nosiče.
Interiér
Jestliže jsem o karoserii vozu psal jako o zdroji estetických podnětů, něco z nich zbylo i na interiér.
Přístrojová deska je osazena iCockpitem, což je něco, co u jiné značky nenajdete. Ve snaze o dosažení co nejlepší ergonomie při současném sledování dění na vozovce i přístrojů, umístil Peugeot kapličku s přístroji velmi vysoko. Aby pohledu na přístroje nebránil volant, je nahoře zploštělý a umístěný níže, než je obvyklé. A protože je níže a mohl by překážet nohám, je pro jistotu zploštělý i zespodu a připomíná tak formulové volanty. Toto řešení umožňuje vyhnout se potřebě instalovat head display, promítající údaje na čelní sklo. Na druhou stranu, je mnoho těch, kteří mají s tímto uspořádáním problém. Ať už kvůli nízko položenému volantu, který znesnadňuje nastupování, nebo při nalezení polohy, kdy by jim horní část věnce volantu nebránila výhledu na přístroje. Já si ale stěžovat nemohu, přestože se 190 centimetry je nasoukání se za volant trochu náročnější.
Aby nastupování nebylo jak trénink na vystoupení hadího muže či ženy, je možné přikoupit s vyšší výbavou i sedačku, která se po vypnutí motoru odsune a zvětší prostor mezi volantem a sedákem. To je jistě dobrá snaha, ale jak už to bývá, každé, byť i dobře míněné páchání dobra, působí někomu příkoří. V tomto případě je to cestující na sedadle za řidičem, který si musí dávat pozor, aby mu přední sedadlo neuvěznilo nohy ve zmenšené mezeře. Při uvažování o této výbavě tak myslete na to, koho za sebou budete vozit. Handicapem tohoto řešení je i to, že po usednutí skoro nedosáhnu na tlačítko pro nastartování, po kterém se sedačka přisune do pracovní polohy.
Přední sedačky jsou ale velmi pohodlné, dobře vedoucí jak pozadí,tak boky. Podle stupně výbavy jsou elektricky nastavitelné, vyhřívané, a dokonce nabízejí několik masážních režimů. To je patrné z přiložených galerií fotografií, kde jeden testovaný vůz sedačky v maximální výbavě měl a druhý ne.
Výbava GT umožňuje nastavit si, stejně jako u ostatních verzí, vlastní rozložení údajů na panelu před řidičem. Na rozdíl od nich ale umí navíc i rozdělit informace tak, část se klasicky zobrazuje na displeji a část se promítá na krycí sklo, takže údaje vypadají, jako by plavaly ve vzduchu. Působivá estetická hračička.
Další oblíbenou vychytávkou Peugeotu je klávesnice pod prostřením panelem. Tentokrát jsou dotyková tlačítka na pomocném digitálním panelu pod displejem, umožňující například vypnout rychle otravný Start/Stop systém kombinovaná s řadou mechanických kláves klimatizace. Dotyková tlačítka dávají šanci si vyhrát a změnit jejich funkci podle vašich představ, což je super. Stejně si můžete, v mezích možností, poskládat i obsah hlavní obrazovky.
Na prostředním tunelu mezi sedadly došlo také k mezigenerační změně. Zmizel poslední pozůstatek po klasické řadicí páce, joystick, který byl u předchozí generace, Zůstal jen minimalistický kolébkový přepínač, zapuštěný v desce
Na zadních sedadlech je místo spíše na šířku. Kvůli splývající střeše mají vyšší postavy trochu těsno a krize nastává, pokud se dva dlouháni posadí za sebe, nedej bože, aby auto mělo automaticky se odsouvající sedačku řidiče. To je pak opravdu hodně těsno.
Kufr kombíku je samozřejmě větší. V základu nabídne 608 litrů. Velkou výhodou je pak členění zadních sedaček ne klasicky na 1/3 a 2/3, ale tak, že mezi krajními sedačkami je díl, ve kterém není pouhý tunel, jak je běžné u jiných vozů, ale tento díl se sklápí celý a otevírá tak obrovský prostor pro převoz delších rozměrnějších věcí. V klidu tak do auta dostanete i 4 páry lyží pro všechny na palubě, na rozdíl od maximálně dvou, které byste protáhli tunelem. Pod podlážkou bohužel rezervu nenajdete. Podle stupně výbavy je zde buď prostor pro menší věci, nebo plastový pořadač s nářadím, bezpečnostním příslušenstvím a subwooferem. Z kufru ale zmizely bohužel také šikovné lyžiny, umožňující upevnit náklad proti posuvu. Alespoň že zůstaly páčky, pomocí kterých lze sklopit zadní sedačky přímo z kufru bez nutnosti obíhat auto.
Pohon
Nabídka motorů naštěstí zůstává v dnešní progresivistické době slušně široká. V nabídce je jak benzínový, tak dokonce i naftový motor, portfolio rozšiřují dvě hybridní modifikace.
- 1.2 Pure Tech 130 (Benzín, Převodovka Automatická, Výkon 96 kW, spotřeba 5.8 l/100 km)
- 1.5 Blue HDi 130 (Diesel, Převodovka Automatická, Výkon 96 kW, spotřeba 5 l/100 km)
- HYBRID 180 (Plug-in hybrid / Benzín, Převodovka Automatická, Výkon motoru 133 kW, Max. dojezd v elektrickém režimu 66 km, Spotřeba (kombinovaný provoz) 1.1 l/100 km)
- HYBRID 225 (Plug-in hybrid / Benzín, Převodovka automatická,Výkon motoru 133 kW, Max. dojezd v elektrickém režimu 66 km, spotřeba (kombinovaný provoz) 1.1 l/100 km)
Naším testem prošly dva z těchto motorů – benzínový 1,2 a naftový 1,5.
1.2 Pure Tech 130
Benzínový motor o objemu 1,2 litru je tříválec, jehož výkon 130 koní je dosažen pomocí turbodmychadla. Výkon může přenášet na vozovku buď mechanická šestistupňová převodovka, nebo, jako v našem případě, osmistupňový automat.
Benzínový motor má objem, který neoslní, jeho výkon je ale velikosti vozu odpovídající. Akceleraci i vyšší rychlosti zvládá bez toho, že by osádka uvnitř trpěla nadměrným hlukem, odezva je tlumená a spíše na pozadí. Členění stupňů převodovky odpovídá výkonové křivce, řidič má sice pod volantem k dispozici pádla, pomocí kterých může převodovku ovládat, ale ve většině jízdních situací to není potřeba.
Tabulková hodnota spotřeby je v kombinovaném režimu 5,8 l/100 km. To je samozřejmě hodnota teoretická, realita běžného dne je jiná. V rámci testu jsme se nejčastěji pohybovali zlehka nad 7 l/100 km. Náš průměr dosáhl hodnoty rovných 7 litrů.
1.5 Blue HDi 130
Naftový motor má objem 1,5 litru, 4 válce, jeho výkon je ale shodný s benzínovým. Na rozdíl od něj ho ale můžete mít pouze s automatem. Jeho pozitivem je schopnost tahu již od nižších otáček, při běžné jízdě po městě nebo venkově se moc nezapotí a ani převodovka nebude mít moc práce, motor je pružný a dokáže pracovat v poměrně širokém spektru otáček.
Dech neztrácí ani po naložení, nebo při vyšších rychlostech. Typicky traktorový zvuk se do interiéru prakticky nepřenáší, takže vám nemusí být líto, že manuální převodovka, u které byste řadili podle ucha, není k dispozici.
Ani v živějším tempu vám ale díru do peněženky neudělá. Nemůžu říci, že bychom ho příliš šetřili, přesto výsledná hodnota 5,6 litru zcela odpovídá očekávání. Při kultivované jízdě převážně po městě bych si klidně troufnul se přiblížit tabulkové hodnotě spotřeby, která činí 4,9 litru. Při 53 litrové nádrži tak máte šanci dojet tam, kam se s jinými pohony, které nás čekají, nikdy nedostanete.
Jízdní vlastnosti
Základní charakteristikou francouzských vozů vždy byl pohodlný a komfortní podvozek, typicky schopný převést na sedadle spolujezdce košík vajec přes pole bez jejich rozbití. Takový test jsme sice nedělali, ale je možné, že i v něm by tento model uspěl. Přestože na 18´´ discích byly obuty úzkoprofilové pneumatiky, rázy od vozovky se do pozadí cestujících nijak výrazně nepřenášely ani při rychlejší jízdě po rozbité pražské dlažbě. Většinu pochytalo pružení s tlumiči, nastavenými na vhodný kompromis, znamenající na jedné straně plavnost jízdy, na straně druhé ale umožňující jízdu bez houpání nebo naklánění v zatáčkách. Tomuto projevu samozřejmě napomáhá i větší rozvor, sám o sobě pohlcující menší nerovnosti typu rolety a podobně.
Řízení umožňovalo číst terén pod koly, ve vyšších rychlostech bych ale měkkost, kterou lze ocenit při pomalé jízdě a parkování, přece jen trochu přitvrdil. U brzd je tomu naopak, při nástupu jsou dobře citlivé, v případě většího prošlápnutí pedálu je jejich reakce nekompromisní a je potřeba se naučit jejich sílu dávkovat a neplýtvat s ní.
Závěr
Peugeot 308 SW je auto, které opravdu v dnešní nabídce nezapadne. Ani svým inspirujícím až provokujícím vzhledem, tak jízdními a užitnými vlastnostmi. Pokud vám nečiní problém přijmout filozofii značky při řešení uspořádání přístrojové desky a volantu, je tento model určitě vhodnou volbou pro všechny hledající prostor na dlouhé cesty.
Jestli se ale toto hodnocení může vztahovat i na verzi s plug.in hybridním pohonem, to nemohu říci, protože tato motorizace nám zatím rukama neprošla a v případě pluginů nastává problém, pokud je nestíháte nabíjet.
Jinou otázkou je, kolik za tohoto mazlíka zaplatíte. Časy, kdy podobné vozy stály kolem 400 000 Kč, jsou asi definitivně pryč. Dnes začíná nejlevnější vůz v základní výbavě s benzínovým motorem a manuální převodovkou startuje na 650 000 Kč. Nejvyšší verze GT Pack s naftovým motorem, který můžete vidět v galerii, stojí bez příplatkové výbavy 925 000 Kč a se silnějším hybridem se cena vyšplhá na těžko uvěřitelných 1 195 000 Kč.
Vzhledem k tomu, že i nižší výbavy nabízí velmi slušné portfolio výbavy, lovil bych asi v těchto vodách, i když, jak říká klasik GT je prostě GT.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
