DS 9. Reprezentativní klasika s nádechem retra
Velký sedan pro reprezentativní účely je na trhu od roku 2020. Přestože jde o dílo francouzských designérů a konstruktérů, byl původně určen pouze pro čínský trh. Teprve později byl tento model , mající původ v požadavcích čínských řidičů, nasazen jako novinka i pro evropský trh. Vznikla tak poněkud kuriozní situace, kdy model DS 9 je v Evropě větší novinka než model DS 4, který je ve skutečnosti mladší. Tomu odpovídá jak design vnějšku vozu, tak i interiér.
Exteriér
Linie vozu jsou klasické. Svým formováním a dimenzováním – do délky autu schází doslova pár milimetrů – nenechává nikoho na pochybách, že jde o majestátní vůz, navazující na historii tzv. prezidentských limuzín.
Přestože hlavním cílem je působit reprezentativně, není design karoserie usedlý. Nehýří sice provokativními křivkami a řezy, jako jeho mladší sourozenec DS , ale i u tohoto modelu najdeme detaily, které zaujmou.
Na první pohled si všimneme zapuštěných klik dveří, které se vysouvají, jakmile se řidič s klíčkem v kapse přiblíží k vozu. Zajímavým retro prvkem je chromovaná lišta na víku motoru, evokující modely řady DS z dob před šedesáti lety. Příslušnost ke značce DS pak prozrazují denní světlomety, vytvářející klín mezi čelní maskou a boční linií vozu.
Dalším retro prvkem jsou obrysové světlomety, skryté za denního světla nenápadně na horní hraně zadního sloupku dveří. Za tmy tyto žluté proužky opět připomenou dlouhou historii opravdu kultovního modelu DS. A tma dává připomenout nejen historii, ale umožní ukázat i možnosti současnosti, kdy automobil osloví při příchodu svého majitele problesknutím otáčecích segmentů předních světlometů. To ovšem není samoúčelná exhibice, ale jde o součást technologie, pomáhající lépe osvětlovat plochu před vozem bez toho, aby byli oslňování protijedoucí řidiči.
Drobné nápadité detaily nejsou ale jen vepředu, nebo po stranách. I při pohledu na záď vozu najdeme široce rozmáchlé světlomety, plné červených šupin, lemované chromovanými lištami, vybíhajícími daleko k zadním kolům. Nebo robustní koncovky výfuku, symbolizující výkon a sílu. A pozorný divák postřehne i nenápadnou hranu pod zadním oknem, ve které se skrývá lišta brzdového světla, která za jízdy překvapí i řidiče, jedoucího za tímto vozem.
Interiér
Interiér vozu je o generaci starší, než již zmíněný model DS 4. Je to vidět také na infotainmentu a ovládání, kde najdeme ještě klasický joystick řazení místo kolébkového řazení, používaného u poslední verze modelů.
Synonymem interiéru je prostor. Ač se to někomu, při představě postavou menších Číňanů může zdát zvláštní, Číňané v autě milují dostatek místa. Ostatně i Škoda kvůli nim musela protahovat některé své evropské modely, aby uspokojila jejich požadavek na dostatek místa. A ani v tomto voze cestující trpět pocitem stísněnosti nebudou. Prostoru je dost. Prostoru zcela ve stylu DS, to znamená všude spoustu kosočtverců.
Sedačky jsou klasické, pohodlné, s dobrým vedením. Přední sedačky mají prodloužitelný sedák, takže vyšší postavy si mohou udělat pohodlí. Přední sedačky jsou odvětrávané i vyhřívané, s možností uložení dvou nastavení do paměti.
Velký komfort si užijí cestující na zadních sedadlech. Je vidět, že vůz je určen právě pro ně. Jsou také vyhřívané i odvětrávané a cestující mají k dispozici i vlastní nastavení klimatizace. Krajní sedačky nabízí masírování se třemi typy masáže, i pohodlnou širokou područku s držáky nápojů. V samotné područce je schránka na drobnosti. Řidič má možnost posouvat sedačku spolujezdce pomocí tlačítek na vnitřní straně opěradla jeho sedačky. Tím může cestujícímu na nejdůležitějším místě vpravo vzadu upravovat prostor pro nohy podle potřeby. Sobě pak tím může zlepšit výhled do strany, protože druhý B sloupek je poměrně široký a zakrývá velkou část zorného pole při vjezdu do křižovatky, nebo na hlavní silnici.
Vůz, který míří do nejvyšší cenové kategorie, má samozřejmě ambici to dokázat i na kvalitě vybavení. Dominující barvou testovaného vozu v nejvyšší výbavě Opera byla vínově červená, dominujícím materiálem kůže. Obé dohromady působí velmi hodnotně, i když poněkud staromilsky. Kůži pak doplňují černé plasty a černé obložení spodních partií dveří a střechy. Střecha je, aby interiér nebyl tak tmavý, nad předními sedadly prosklená, se zatahovací clonou a možností vyklopení.
Infotainment je, jak už zaznělo, o jednu generaci starší, než je tomu u novinky DS 4. Sám za sebe ale, po zkušenostech se čtyřkou, ale nemůžu říci, že by to byla pouze nevýhoda. Rozhraní se mi v devítce zdá přece jen o něco přehlednější a těším se, že při dalším faceliftu nebo aktualizaci se i prostředí nové čtyřky trochu zpřehlední a zklidní. V tomto modelu bych pak zase uvítal, kdyby ovládání frekventovaných záležitostí, jako je klimatizace, mělo svůj vlastní oddělený panel s jednoznačnými tlačítky. Zdá se to jako trivialita, ale na komfortu a hlavně bezpečí ovládání by to určitě přidalo dost.
Zajímavou funkcí, která ale bude potřebovat ještě nějakou dávku ladění, je systém nočního varování na objekty na vozovce. Jednoduše řečeno, pokud jde po straně vozovky chodec, nebo z příkopu vykukuje srna, kamery v čele vozu je zaznamenají a obraz s objektem umístěným do varovného obdélníku promítnou na přístrojovou desku. A doprovodí varovným gongem.
Problém ale je, že někdy reaguje poměrně pozdě, takže signál slyšíte až v okamžiku, kdy objekt míjíte, jindy zase třeba na chodce, který jde po chodníku. Sám obrázek na přístrojovce je poměrně malý, takže pokud se potřebujete soustředit na řízení, nemáte prakticky šanci bádat, co to tam vlastně je.
Ideálním řešením by bylo promítat situaci na head-up display, nebo ještě lépe na čelní sklo. Něco tak, dá se říci, běžného, jako je head-up display, ale v takovémto voze překvapivě schází.
Co také schází, ale to je u vozu daného typu nepřekvapivé, je průvlak do kufru, obvykle umístěný za područku uprostřed zadních sedadel. Kufr sám o sobě je, díky délce vozu, velmi uspokojující na délku. Daní charakteru vozu je ale poměrně malý vstupní otvor, protože se vyklápí pouze víko kufru, bez zadního okna. Běžné kufry, nebo třeba i složený kočárek ale dovnitř dostanete bez obtíží. Pod podlážkou je pak ještě menší prostor na věci, které vozíte stále, a nemusí v kufru překážet. Celkový objem kufru je pak v základu 510 litrů.
Pohon
Nabídka pohonných jednotek u tohoto vrcholného modelu představuje dvě plug-in hybridní varianty s označením E-Tense, dostupné v závislosti na stupni výbavy vozu. Ta první, s označením E-Tense 250, se skládá z přeplňovaného benzínového čtyřválce 1.6 PureTech a dvou elektromotorů, každého na jedné nápravě. Celkový výkon je 250 koní. Osmistupňová převodovka pohání přední nápravu. Druhá jednotka E-Tense 360 se liší celkovým výkonem, dosahujícím 360 koní a pohonem všech kol.
Motor, přestože jde pouze o šestnáctistovku, dokáže díky elektromotorům s poměrně rozměrným vozem docela slušně cvičit. Elektromotory můžete využívat v celém pásmu povolené rychlosti, jejich ochota spolupracovat závisí pouze na stavu baterie o celkové kapacitě 11,9 kWh. To znamená, že na čistě elektrický pohon ujedete teoreticky 47 kilometrů, ale v závislosti na počasí a prostředí to bude spíše něco kolem třiceti kilometrů.
Na to, jak je baterie malá, je velká doba nabíjení. To je ale u plug-inů běžný problém. Do plné kapacity to trvá zhruba dvě hodiny. Náš desetiminutový test pak udává hodnotu 0,564 kWh, což je oproti některým jiným plug-in hybridům poloviční hodnota. Pro ilustraci, čistý elektromobil je schopen za deset minut naakumulovat třeba i 7x tolik.
Z toho jednoznačně vyplývá, že vůz s tímto pohonem je vhodný pro ekonomické jízdy městskými bulváry. Na delších trasách pak nezbývá, než se plně spolehnout na spalovací motor, který si při běžném mixu města, venkova a dálnice dokáže říci o 8,2 litru. Pokud ale budete chvátat na dálnici, můžete ještě dva litry přidat.
Elektromobilům se tento model, kvůli své 42 litrové nádrži, blíží dojezdem. Zastávka na benzínové pumpě je ale přece jen rychlejší, než ta u zásuvky.
Jízdní vlastnosti
Vnějšímu vzhledu i vnitřnímu vybavení vozu odpovídá i jízdní komfort. Tedy, pokud se pohybujete na kvalitních silnicích. Pak dokáže být tento poměrně těžký a rozměrný vůz poskytnout očekávanou plavnost. Na typických českých okreskách, nebo dálničních panelech pak úzkoprofilové pneumatiky na dvacetipalcových discích nastartují staccato, které se navzdory aktivnímu odpružení dokáží projevit jak na pozadí cestujících, tak na volantu.
Jinak je ale možné říci, že vůz je stabilní v celém rozsahu rychlostí a držet stopu dokáže i při svižnějším průjezdu okresky. Zde bych ale uvítal o něco tvrdší řízení.
Převodovka, kterou známe z jiných modelů, je svým projevem typicky koncernová. To znamená, že do její činnosti prakticky při běžné pohodové jízdě vůbec nemusíte zasahovat. Pádla pod volantem lze použít například při pokusu zpomalit vůz při jízdě z kopce. Problémem je ale dominance automatiky, která po chvíli zruší vaši volbu a přeřadí zpět na vyšší stupeň, takže musíte být stále ve střehu, abyste si neudělali výlet do kufru auta před vámi.
Tomu s trochou pozornosti zabráníte díky brzdám, které mají slušný nástup. Typický přechod mezi fází rekuperace, kdy šlapete na pedál, ale auto ještě až tak moc nebrzdí, a samotným brzděním je sice patrný, ale dá se na něj zvyknout
Závěr
Model DS 9 je vůz, jehož šance na trhu spočívá v jisté unikátnosti jeho stylu. Velkých reprezentativních limuzín v nabídkách automobilek zase tolik nenajdete. Jejími konkurenty jsou podle abecedy Audi A6, BMW řady 5, Lexus ES, Mercedes Benz řady E. Bude jen na zájemcích, jestli v jejich očích v této konkurenci obstojí. V jeho prospěch hovoří prostornost, neotřelost stylu, jízdní komfort, váhal bych u dojezdu, ovládání infotainmentu a ceny. Ta začínala v době testu na částce 1,77 milionu a v plné výbavě a se silnější pohonnou jednotkou s pohonem všech kol se mohla dostat na 2 397 500 Kč.
Aktuální ceny ale bude jistě lepší si ověřit na stránkách dovozce.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
