Test DS3 Crossback 1,5 BlueHDi 130 – extravagantní a úsporný
Značka DS stále nepatří na českém trhu mezi nejznámnější. Pozornost na sebe ale strhává nejen originálním, až extravagantním vzhledem, ale zajímavou historií. Jak jsme psali před časem v testu modelu s benzínovým motorem, historie značky začíná už v padesátých letech minulého století. Tehdy v roce 1955 představil Citroen svůj převratný model DS19, plný technologických novinek. Pozornost si získal mimo jiné tím, že umožnil francouzskému prezidentu Charlesi De Gaulovi přežít atentát a Fantomasovi uniknout komisaři Juvovi. Ve výrobě vydržel tento model celých dvacet let do roku 1975. Modely DS pak Citroen obnovil v roce 2009 a v roce 2019 je vyčlenil do samostatné značky DS, prezentující luxusní modely..
Exteriér
Vzhledem se jednotlivé verze lišící se typem pohonu neliší. Platí tedy to, co jsme o modelu již napsali. DS3 Crossback je svými rozměry a pojetím kompaktní automobil, budící svými tvary pozornost všude, kde se objeví, což je naše osobní zkušenost. Na poměrně velkých kolech, s velmi malými převisy a s designérskými detaily, které zmíním dále, nikde nezapadne.
.
.
Červená barva karoserie, kombinovaná s černými doplňky a střechou, autu vyloženě sluší.
Základním prvkem, definujícím a charakterizujícím automobil zvenku i zevnitř, je kosočtverec. Z jeho linií je sestaveno samotné logo značky, umístěné na masce chladiče, jehož rošt tvoří, jak jinak, malé kosočtverce. Oblé tvary přídě, jejíž velmi podstatnou částí je zmíněný chladič, orámovaný masivní chromovanou lištou, nenarušují ani LED světlomety, v jejichž originálních tvarech je také možné najít dva do sebe vsazené kosočtverce.
Boční partii dominuje prostřední B sloupek, kde se povrch karoserie jakoby pne po rámu okna zadních dveří téměř do poloviny jeho výšky. Vytváří to zcela nezaměnitelný prvek. Nelze říct detail, protože detail lze, na rozdíl od tohoto místa, přehlédnout. Je navíc zvýrazněn barevným členěním karoserie na dvě části, pod okna je barva dle volby majitele, sloupky a střechy jsou černé.
.
.
Dalším specifickým prvkem, kterého si patrně všimnete při vstupu do vozu, jsou chromované kliky, zcela zapuštěné do boku karoserie a vysouvající se až při příchodu osoby, třímající klíček. Při vhodném osvětlení vyniknou prolisy ve spodní části dveří, prolis v horní části zadních dveří, který vybíhá od světlometů ze zádi vozu, je viditelný i v noci.
Zadní partie mají velmi citlivě a vyváženě zakomponovány světlomety, olemované a propojené chromovanou lištou jako ty přední. Jejich poměrně vysoká poloha, stejně jako naopak velmi nízké místění mlhového světla, je plusem z hlediska viditelnosti a tím i bezpečnosti provozu.
.
.
Horizontálně je záď vozu členěna masivním střešním spoilerem, chromovanou lištou mezi světly a vystupujícím nárazníkem. Dynamiku mají evokovat imitace výdechových otvorů od zadních kol a výfuky u vyšších verzí modelu.
Interiér
Při pohledu zvenku přitahuje vůz pozornost kolemjdoucích. Po usednutí uvnitř pak zaujme pozornost řidiče a osádky svým neortodoxním uspořádáním včetně všudypřítomného symbolu kosočtverce. Umístění prvků, jako je netradiční otevírání oken na středovém panelu a hlavně tlačítka pro ovládání infotainmentu, rádia, klimatizace, navigace nebo telefonu, pojaté jako kosočtverce v kosočtverci, je velmi nezvyklé. Dotyková tlačítka na prostředním panelu reagují bez zaváhání. Váhání ovšem nastává v případě slunečného dne, kdy na lesklém povrchu není ikona funkce vždy viditelná a pokud si nepamatujete polohu požadovaného ovladače, můžete se lehce přehmátnout. Obětí kosočtverečného výdechu jsou výdechy klimatizace, které jsou sice regulovatelné, ale jejich tvar neumožňuje natočení a manipulace s ovladačem při hledání potřebné polohy směru proudu vzduchu je komplikované a odvádí pozornost od řízení.
.
.
Specifické je umístění tlačítek pro otevírání oken. Ta nejsou na předních dveřích, ale na prostředním tunelu. Pro někoho to může být matoucí, jiný může naopak ocenit to, že takto získává přístup k ovládání oken zadních dveří i spolujezdec, který je tak může třeba nastavit dětem, pokud je řidič zaměstnán řízením.
Naopak navigace, obzvláště dynamické zobrazování sjezdů a jízdních pruhů při sjezdu z dálnice, komfortu řízení velmi pomáhá a prakticky vylučuje možnost špatného odbočení. Dalším prvkem, zvyšujícím komfort a bezpečí jízdy je head up displej, na kterém se řidiči zobrazuje kromě aktuální rychlosti i údaje tempomatu/omezovače rychlosti, rozpoznání dopravních značek, asistenční systémy a navigace. Je dobře nastavený a viditelný i pro vyšší postavy a to i za slunečného počasí.
.
.
Svébytný je, jak jinak, i displej v kapličce před řidičem. Ten je v poněkud historizujícím stylu pojat jako jediný kruhový přístroj, zobrazující vše potřebné, od otáček motoru, přes rychlost, teplotu oleje, stav paliva atd. Jde o vcelku použitelné řešení, tedy až na pár věcí. Například „otáčkoměr“, pokud tak ukazatel lze nazvat, zobrazuje kvůli minimu prostoru mu poskytnutému údaje spíše orientační a při řazení je potřeba se orientovat spíše sluchem.
Chybějí zásuvky pro cestující na zadních sedadlech, což může být obzvlášť pro mladší cestující velmi stresující nedostatek. Za příplatek ale můžete mít dokonce 220 V zásuvku pro napájení notebooku.
Tlačítka na volantu mají opět svou vlastní logiku umístění. Uvítal bych, kdyby třeba bylo možné doplnit tlačítko pro ladění stanic autorádia, když už jsou tam i tlačítka pro hlasitost, která jsou i na prostředním panelu.
Velmi šikovné je, že při poklesu paliva na rezervu se zobrazí varování, vypnou se periferie jako je vyhřívání oken, klimatizace, aby se snížila spotřeba, a na displeji prostředního monitoru se zobrazí vzdálenost a trasy k nejbližším čerpacím stanicím.
.
.
Sedačky byly u testovaného modelu potažené kombinací plátna a kůže. Jsou celkem pohodlné, jen opěrka hlavy by mohla být o něco vyšší. Při čelním nárazu se tělo, vymrštěné vpřed a zachycené pásem a airbagem totiž vrací zpět do sedačky tak, že je většinou výše ve vzduchu nad sedákem. Pokud tedy máte opěrku nastavenou tak, že vám normálně její vrchní část končí někde uprostřed hlavy, tvoří při nárazu ideální hranu, o kterou si velmi pohodlně zlomíte vaz.
Příjemná je opěrka mezi předními sedadly. Je posuvná, což bude vyhovovat hlavně menším řidičům, kteří by jinak měli pravou ruku opřenu jen za loket. Jistou komplikací pro ně může být to, že vepředu může opěrka kolidovat s nápojem, umístěným v držáku před opěrkou. Ještě by mohla být výškově stavitelná tak, aby si ji lépe užili i ti vyšší.
.
.
Opěrky hlavy na zadních sedadlech jsou pro osoby vyšší než 170 cm prakticky zbytečné. Vyšší člověk se hlavou opírá o horní rám zadního okna. S tím jsem se ještě nesetkal, ale je zvláštní, že se tam vejde i cestující kolem 190 cm. Zadní sedačky mají sklopná opěradla. Ta ale při sklopení vytváří v kufru schod, který snižuje jeho využitelnost. Opěradla je možné sklápět klasicky v poměru 60:40. Tím se základní objem zavazadlového prostoru zvětší z 350 až na 1050 litrů.
.
.
Pod podlahou kufru nebylo v našem případě rezervní kolo, ale, jak ostatně mřížka v roštu podlahy napovídá, subwoofer audiosoustavy. Užijete si tak opravdu kvalitní zvuk i v případě většího defektu při čekání na servisní vozidlo. Jako drobnost, která by vozu této značky, výbavy a stylu slušela, lze na závěr exkurze po interiéru uvést automatické otevírání kufru, které mají u konkurenčních značek i méně exkluzivní a hůře vybavené modely.
Motor, převodovka
Nabídka pohonných jednotek dnes zahrnuje jak benzínové motory, tak naftové a pod tlakem emisních předpisů a sankcí za jejich nedodržování se v nabídce objevil i pohon čistě elektrický. Po testu benzínového tříválce s manuální převodovkou jsme nyní sedlali naftový 130 koňový model s osmistupňovou automatickou převodovkou. Motor je pro tuto velikost auta optimální. Spolupráce s převodovkou je bezproblémová. Jen při podřazení pomocí pádly se převodovka v automatickém režimu opět po chvíli vrátí do automatického režimu a přeřadí zpět na vyšší stupeň. Takže při táhlém klesání, pokud si chcete pomoci brzděním motorem, je potřeba přepnout převodovku do manuálního režimu a zařadit si podle potřeby pádly pod volantem, které se u této generace zmenšily a lépe padnou do ruky.
Oproti dříve testovanému stejnému modelu před faceliftem došlo k velmi pozitivní změně v umístění ovládání tempomatu. Dřívější umístění ovladačů tempomatu pod ramenem volantu mimo zorný úhel řidiče je minulostí. Ovládání se přesunulo tam, kam patří, to znamená na volant. Je tak nejen viditelné, ale i lépe dosažitelné, než když bylo schované pod volantem.
.
.
Volič jízdních stylů umožňuje tři režimy, normální, sportovní a ekonomický. Liší se od sebe znatelně, největší rozdíl je v režimu Eco, kdy auto je vyloženě líné a odezva na plyn se podobá šlapání na pěnovou podložku. Po dlouhou dobu se nic podstatného neděje a teprve po čase motor zareaguje. To není režim do města, když potřebujete na křižovatce akcelerovat, ale spíše pro plachtění venkovem, kde na nějaké minutě nezáleží. Oproti tomu v režimu Sport je motor živý a při stejném sešlápnutí plynového pedálu rozpohybuje auto mnohem rychleji.
Motor je v celém využitelném pásmu otáček poměrně tichý. Odspodu táhne snaživě a nezakucká se ani ve vyšších dálničních rychlostech. Je ale na první rozjezd patrné, že nejvíce mu vyhovuje pohodový styl bez dramatických manévrů. Za něj vás odmění spotřebou kolem 5 litrů, která vás neuvádí do stresu neustálým pohledem na palivoměr, a tím i velmi slušným dojezdem..
Jízdní vlastnosti
Podvozek modelu je na českých hrbatých silnicích, plných rolet, je auto při rychlejší jízdě poněkud nestabilní a skákavé. V případě krátkých příčných nerovností se nám stalo, že auto se ocitlo ve stavu blízkému aquaplaningu na suchu, kdy ztrácí kontakt s vozovkou, což obzvlášť v zatáčce může mít nepříjemné důsledky. Je potřeba s touto vlastností počítat a jízdní styl tomu přizpůsobit. Je prostě typicky francouzsky měkčí, do interiéru se dostane jen odezva od větší nerovnosti, nebo vibrace při jízdě po rozbité dlažbě. Je koncipován na jízdu po kvalitních vozovkách, ne příliš dynamickým stylem.
.
.
Vyšší stavba vozu, společně s kratším rozvorem a vyššími pneumatikami ostatně ani k rychlejší jízdě moc nesvádí. A pokud přece, jsou okamžiky, které řidiče upozorní, že nejede se sporťákem. V zatáčkách je tak dobré se zklidnit a zohlednit třeba i určitou nedotáčivost vozu. Menší rozvor naopak umožňuje malý poloměr otáčení, takže ve městě v úzkých uličkách je příjemné se proplétat pohodlněji, než s obdobně velkými vozy jiných značek.
Závěr
Pokud vás baví být středem pozornosti a chcete toho dosáhnout i na silnici, je DS3 dobrá volba. Prostor i přiměřené pohodlí nabízí jak při cestách po městě, tak i na delší vzdálenosti, kde vás neobtěžuje neustálým hledáním místa pro doplnění paliva nebo dobití. Prostoru pro osádku přes své úsporné rozměry nabízí přiměřeně, ba i taška s větším nákupem, nebo na víkendový výlet se do něho vejde.
Tabulková spotřeba je 5,2 litru. Nám se dařilo s vozem jezdit běžným stylem v kombinovaném provozu za zhruba 5,7 litru. A cena? V základu pořídíte model s tímto motorem a příplatkové barvě karoserie, ve výbavě Bastille za 855 000 Kč. Pro srovnání – ve stejné výbavě a benzínovým pohonem stojí o 55 000 Kč méně.
V nejvyšší výbavě Opera ale už vůz s naftovým motorem a červeným lakem přijde na 1 020 000 Kč a pokud si vyberete světlomety DS LED VISION, pak si připlatíte ještě 25 000 Kč. Pokud vám to dává smysl a zatoužíte po baterkové verzi, připravte si o 360 000 Kč víc. To už je ale částka, za kterou můžete mít celé auto.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
