Citroen C4 Cactus – komfortní výstředník

Citroen je značka, známá svou odvahou zavádět originální technické novinky a v designu prosazovat vlastní neotřelá řešení. Většině z nás utkvěl v paměti ikonický model D19 se vzduchovým pérováním a aerodynamickou karoserií, kterou využil Fantomas pro svůj létající vůz. Něco z této originality přinesl i v roce 2014 nový model Cactus a v upravené formě i jeho druhá generace, uvedená na trh letos.

Exteriér

Vůz při svém uvedení na trh zaujal na první pohled neotřelým využitím plastů pro ochranu karoserie. Před poškozením od otevíraných dveří okolních parkujících vozů, což je bolest, kterou známe všichni, byl vybaven velkými plastovými kapsami Airbump, chránícími dveře auta.

V rámci úprav modernizovaného modelu došlo k zásahu do 90% karosářských dílů, což mimo jiné znamenalo zmenšení plastových kapes, které již boky nechrání a zůstaly spíše designovými prvky. Originalitu, o kterou tak auto v tomto místě přišlo, zachraňují světlomety. LED světla denního svícení se staly dominantou přídě, kde tvoří velmi elegantní celek s maskou vozu a hlavními světlomety. Ty jsou níže a nenarušují významně masivní vzhled předku vozu, doplněného ještě mlhovkami ve spodní partii, evokující téměř offroadový vzhled. Zboku, jak již bylo řečeno, působí vůz po faceliftu méně nápadně, plastové prvky ztratily svůj praktický význam. Ten si ponechaly široké plastové podběhy, obkružující 17 palcové pneumatiky, obuté na elegantní elektrony.

Zadní partie působí, ve srovnání s předkem, více unyle, i když díky čistým a oblým liniím, doplněným horizontálními světly, dává autu ve spojení se spoilerem nad horním oknem dojem robusnosti a dynamiky.
Testovaný model disponoval prosklenou střechou, takže ke všem dojmům přibyl i pocit vzdušnosti a propojení s vnějším prostředím.

Interiér

Při prvním posazu do Cactusu ihned pocítíte francouzského ducha. Už zavření dveří je, díky poutkům připomínajících rukojeti kufru místo madel, nový zážitek. Výhledu dopředu nebrání žádná kaplička s přístroji ani panel displeje uprostřed, vše je umístěno pod spodní hranou čelního okna. To je o trochu nižší, takže při svých 190 cm jsem měl trochu víc práce najít vhodnou polohu tak, abych viděl dost blízko před auto a zároveň nemusel stát sto metrů před semafory, nebo se natahovat přes volant dopředu.

Také sedačky mají punc originality. Označení Advanced Comfort si plně zaslouží. Vzhledem sice vzdáleně připomínají sedadla v kultovním modelu 2CV, zvaném Kachna, v pohodlí ale nezaostávají za sezením ve vyšších modelech luxusních značek. Sedáky i opěráky jsou poměrně ploché, až to na první pohled vzbuzovalo obavu, zda budou v zatáčkách poskytovat alespoň nějakou oporu, ale po usednutí a prvních kilometrech se obavy rozptýlily. Škoda jen, že pocit z příjemného posazu kazí područka uprostřed. Ta je umístěna tak vzadu, že ani při největším možném posunu sedačky dozadu jsem nebyl schopen o područku opřít bezpečně loket pravé ruky a její přítomnost ve voze je tak ryze symbolická. Přitom místa pro využitelné umístění více vepředu je dost a dost. Svou představu o originální, leč funkční ergonomii vtiskli designéři i takové maličkosti, jako je ovládání vytápění předních sedaček, které nenajdete ani na přístrojovce, ani na středovém panelu, ale přímo na sedačce, vedle sedáku.
Pokud jde o přístrojové vybavení, nezapře Citroen Cactus svou příbuznost se značkou Peugeot, se kterou sdílí základní principy ovládání i struktury a způsobu ovládání infotainmentu, který má pochopitelnou logiku. Kam ale má schopnost chápat logiku tvůrců nedosáhla, byla absence otáčkoměru, což jsem u manuálně řazené převodovky zažil naposledy před více než 30 lety. Jeho nepřítomnost má údajně nahrazovat ukazatel nápovědy vhodného převodového stupně, ale řekněme si upřímně – kdo z nás má, např. v křižovatce, vedle sledování provozu čas i na prohlížení přístrojovky, jestli se místo dvojky nerozsvítila už trojka. Tady je řidič, alespoň ten obdařený hudebním sluchem, odkázán na poslech motoru a řazení podle ucha. Když už jsem u zvuku motoru, nebo u zvuků v kabině obecně, zde je tvůrce potřeba pochválit. Díky zesílení čelního skla i bočních oken, kvalitním těsnícím materiálům na přepážce mezi kabinou a motorovým prostorem i těsnění dveří je hluk, přenášený do prostoru pro cestující minimální a zvuk motoru musíte opravdu téměř lovit mezi tóny slušné audiosoustavy.

Ale dost řidiče, i ostatní pasažéři si užijí francouzského šarmu i neobvyklých řešení. Jedním z nich je např. vzhled odkládací schránky před spolujezdcem. Ta má praktickou rovnou horní plochu s protiskluzovými body a tvarem i otevíráním připomíná cestovní kufřík. Místa dost je pro konfekční postavy i na zadních sedadlech. Testovaný vůz disponoval prosklenou panoramatickou střechou. Bohužel počasí nám nedopřálo otestovat střechu ve všech situacích. Celý týden sluníčko prakticky nevylezlo, takže nešlo vyzkoušet, jak bychom se cítili pod letními paprsky. Střecha nemá, na rozdíl od jiných provedení, žádnou krycí žaluzii, takže cestující před slunečními paprsky chrání pouze tónování skla. Můžeme tedy jen předpokládat, že výrobce ze země, kde by v létě na Riviéře pod běžným sklem muselo být jako ve skleníku, ví co dělá. V zamračených českých luzích a hájích ale prosklená střecha příjemně prosvětlila interiér a cestujícím, hlavně dětem, dala doslova nový a zajímavý úhel pohledu z auta. Trochu problematickým, hlavně v létě, se jeví konstrukce oken zadních dveří, která nejsou stahovatelná, ale vyklápí se jako větračka. Lze jen spekulovat, jestli důvodem pro toto řešení byla snaha designéra o čisté boční linie vozu, protože stahování zadního okna by s ohledem na tvar dveří vyžadovalo rozdělit plochu okna a to by rozbilo boční hladkou prosklenou linii a symetrii s oknem předních dveří. Interiér pak uzavřeme zavazadlovým prostorem, který je překvapivě velký, i když hůře přístupný kvůli vyššímu prahu pátých dveří. Pozitivem je, že pod podlahou kufru se skrývá rezervní, dokonce plnohodnotné, kolo. To mne jako odpůrce lepicích souprav, které mají omezené použití pro omezený okruh řidičů, hodně potěšilo.

Motor, převodovka

Obecně jsem k trendu downsizingu, kdy místo alespoň čtyřválcové šestnáctistovky je pod kapotou tříválec o objemu, jakým se pyšnila auta z tábora míru a socialismu před 40 lety, poměrně skeptický. Papírově sice vypadá číslo objemu motoru v očích zeleného ekofila lépe, spotřebou však leckdy taková jedenáctistovka předežene starý poctivý dvoulitr.

Proto jsem byl zvědavý, jak v Citroenu šlape takový „ořezaný“ motor. Pod kapotou jsme měli benzínový tříválec 1.2 PureTech s výkonem 81 kW. Ten dává vozu s pohotovostní hmotností 70 kilo přes jednu tunu, pokud ho trochu „držíte pod krkem“, velmi dobrou dynamiku. Jak jsem již psal, motor je výborně odhlučněný. Odezva proniká k řidiči jen ve vyšších otáčkách a umožňuje mu najít správný okamžik pro přeřazení. Mrzuté je řazení, které má neúměrně dlouhé dráhy a vyšší převodové stupně jsou dost „dlouhé“. Tabulkovou hodnotu spotřeby uvádí výrobce 4,6 litrů na 100 kilometrů, což je ale údaj, který, stejně jako u jakéhokoli jiného výrobce, není z tohoto světa. Námi dosaženou hodnotu, která byla těsně pod 6 litrů, nicméně považuji při jízdním stylu, kdy jsem střídal dynamické pasáže s lehkou nohou, a město s okreskami a dálnicí, za velmi přijatelnou. A pokud by motoru asistovala alespoň šestistupňová převodovka, jemněji odstupňovaná, byla by spotřeba jistě nižší.

Podvozek, jízdní vlastnosti

Podvozek si zaslouží velkou pochvalu. Nechci unavovat technickými detaily, ale je potřeba zmínit, že velmi plavný pohyb je umožněn novou konstrukcí tlumičů s hydraulickými dorazy, které energii, vzniklou při nárazu na nerovnost z velké míry pohltí a nepřenesou do karoserie, takže nerovnosti jsou spíš slyšet než cítit. I přes retardéry, jejichž působení na jiné vozy známe z našeho testovacího okruhu, se přenáší zcela plavně, bez tvrdých rázů. Komfortnímu podvozku zdárně sekundují citlivé brzdy, které mají důrazné zakončení, ale jejichž účinek je možné dávkovat dostatečně přesně. Vozu, který jeho podvozek předurčuje jako vhodný pro pohyb ve městě, je určitě k užitku i velmi slušný poloměr zatáčení, umožňující pohodlné manévrování v úzkých uličkách.

Závěr

Citroën C4 Cactus je auto, které nezapadne. Nabízí eleganci a pohodlí, typické pro francouzskou kuchyni, podtržené přiměřenou dynamikou a slušnou užitnou hodnotou. Jsou drobnosti, které dávají výrobci šanci posunout v další generaci vůz ještě o kousek dál směrem k dokonalosti. Už dnes ale poskytne mnoho radosti a užitku jak mladému uživateli, který si vychutná výborný podvozek při svižnější jízdě, tak mamině při popojíždění po nákupech, nebo seniorům, potřebujícím pohodlně se přesunout se zásobami na chalupu.

Galerie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code