Test Ford Tourneo Courier Active, 1.0 EcoBoost 125 k, 6st. manuál. Auto, které nezapadne
Ford Tourneo Courier je vůz, po kterém s nadšením sáhne každý, kdo ocení prostorný, dobře přístupný a pohodlný prostor. Je vlastně zvláštní, jak automobilky rychle opustily segment MPV, který toto vše nabízel, a vrhly se na kategorii SUV. Ta sice může působit více reprezentativním dojmem, v praktičnosti se ale s vozy kategorie MPV nemůže měřit.
Proto se čas od času některá z automobilek rozhodne upravit původně dodávkový vůz pro potřeby běžného uživatele a vznikne tak něco, co má určitě na trhu šanci a svým vzhledem a vybavením se od standardů, na jaký jsou uživatelé zvyklí v klasických osobních vozech, nijak neliší. Naopak, nabízí i mnohé navíc.
Exteriér
Courier zaujme na první pohled a zůstanete i u druhého a mnoha dalších. Upoutá nejen zajímavá dvoubarevná kombinace, která je svou bílou střechou příjemným osvěžením v záplavě černé konfekce.
Hranatými tvary a barevnou kombinací by mohl vzdáleně připomínat modely jiných značek, které potkáváme v opravdovém terénu. Pro ty ale tento vůz, postavený na podvozku shodném s modelem Puma, určitě není určený. Jak už napovídá předešlá věta, revírem tohoto vozu budou ponejvíc dobré silnice, nebo maximálně polní cesty.
Karoserie je tvarovaná na první pohled s cílem maximálně využít půdorysnou plochu. Není to ale nijak na úkor moderního vzhledu. Velmi povedené jsou už čelní partie s masivním roštem chladiče, který lemují originálně tvarované a rozmístěné světlomety. Imitaci nasávacích otvorů chladicího vzduchu k brzdám, ve kterých jsou zakomponovaná mlhová světla, bych u vozu této kategorie opravdu nečekal. Ale sluší mu.
Na bocích vozu najdeme posuvné zadní dveře, které jsou nezbytnou výbavou modelu MPV. Svým tvarem a způsobem otevírání jsou ideální variantou pro nakládání větších předmětů, nebo nastupování ve stísněných prostorách parkovišť nákupních center. Vynikne i barevná kombinace, která použitím černé na sloupky karoserie a bílou střechou poměrně vysoký vůz opticky odlehčuje.
Dynamický prvek do jinak přísně pravoúhlé karoserie vnáší skloněné čelní sklo a ubíhající spodní hrana zadního bočního okna. Nejen vzhledu, ale i praktičnosti prospělo protažení vozu o 20 cm mezi nápravami a celkem o 18 centimetrů. Ztráta 5 centimetrů na výšku oproti předchozí generaci také není na škodu, protože místa nad hlavou zůstává dost i pro nadměrné postavy. Stabilitě pak jistě prospělo rozšíření o celých 11 centimetrů.
I design zadního čela je striktně podřízen praktičnosti. Svědčí o tom jednoznačně úzké světlomety, vtěsnané do rohů karoserie tak, aby uvolnily co nejvíc prostoru pro rozměrné zadní dveře.
Rovnou obdélníkovou plochu se pak úspěšně snaží rozbít několik horizontálních linií, kterým v tom pomáhá jemné vyhnutí spodní hrany zadního okna a imitace ochranného plechu pod zadním nárazníkem. Dá se říci, že jde o podařenou variaci na téma vkusného minimalizmu.
Interiér
Kam tento model patří nám ukazuje již při prvním otevření dveří nabídkou vysoce položených sedaček, které ocení nejen starší uživatelé. Ostatně, vyšší posaz byl jedním z důvodů, proč se tyto vozy v minulosti staly tak oblíbenými.
Jediným prvkem, poukazujícím na možnou příbuznost s užitkovými vozy, je volba použitých materiálů. Zde je vidět důraz na praktičnost a snadnou údržbu, protože plast otřete snadněji než látkové čalounění výplní dveří.
Přední sedačky jsou spíše gaučového typu, moc bočního vedení nedávají, ale to bych u takového typu auta ani nečekal. S ním určitě závodit nebudete. Přestože ale auto narostlo do šířky, mezi přední sedačky se vešla jen opěrka ruky pro řidiče. Spolujezdec má smůlu kompenzovanou ale trochu tím, že se místo jeho opěrky vešly držáky nápojů.
Zajímavým prvkem, evokujícím staré radiopřijímače z dob před 60 lety, je vroubkovaný pás s ovládáním klimatizace na přístrojové desce, který před spolujezdce objímá další z odkládacích schránek. Jiným zajímavým prvkem, jehož úlohu jsem ale nepochopil, je malá kaplička vlevo od prostředního displeje. Je tak malá, že by se do ní vešlo jen pár mincí, ale ty bych tam nedával, protože při jízdě by zaručeně vypadly ven.
Vysoká stavba vozu poskytuje nejen zcela nadstandardní prostor nad hlavami cestujících, ale umožňuje i umístění praktické poličky za předním sklem nad hlavami řidiče a spolujezdce. Autor myslel i na to, aby se při akceleraci předměty v ní uložené nevypadly ven, a opatřil ji zvýšeným lemem na kraji. Ostatně nejrůznějšími poličkami se auto jen hemží a vyjmenovávat všechny od přístrojové desky až po zavazadlový prostor by zabralo dost místa.
Zadní sedadla jsou členěná klasicky v poměru 2/3. Pro srovnání, konkurent od Citroenu Berlingo a od něho odvozené klony Toyoty a Peugeotu mají ve druhé řadě 33 samostatná sedadla, což dává uživateli mnohem větší variabilitu prostoru. Tady má Courier ještě prostor pro zlepšení v nějaké další generaci.
Za zadními sedadly se prostírá velký nákladový prostor, který má díky rovným bočním stranám téměř ideálně využitelný prakticky čtvercový prostor od podlahy až po střechu. Jeho celkový objem má být 1188 litrů a výhodou kromě širokého vstupu, rovných bočních stěn bez vyčnívajících podběhů kol je i nízká nakládací hrana. Na podlaze jsou samozřejmě kotevní oka a v bočnicích najdete ještě vyklápěcí schránku pro odložení drobností, které by mohly po kufru při jízdě cestovat.
Pokud by nestačilo ani to, lze zadní sedačky sklopit nebo překlopit celé dopředu. Tím získáte celkem 2162 litrů, kam naložíte vše, co se běžně může vozit. Od kol, přes kočárky, až po pračku.
Displej prostředního panelu má úhlopříčku „pouze“ 8 palců. To už dnes není moc. Na zobrazení potřebných údajů, včetně rozumného znázornění mapy navigace, to ale stačí. Alespoň se k němu nemuší řidič od volantu natahovat moc daleko.
Na displeji bohužel ale musíte obsluhovat i klimatizaci, která nemá svůj samostatný panel s poctivými tlačítky. Takže změna teploty nebo intenzity foukání je trochu složitější a odvádí více pozornost od řízení. Je tak lepší si vše nastavit před jízdou a už to moc neměnit.
Asistentů je ve voze dost, možná až příliš. Kromě obecně oblíbeného vypínání motoru Stop/Start přibyl na základě požadavků zákonodárců další kandidát na „nejoblíbenějšího“ asistenta vůbec. Ano, mám na mysli nesmyslné upozorňování na údajné překročení povolené rychlosti. Jeho výrazný do hlavy bušící zvuk je velmi otravný a takže jeho vypínání je po každém startu v zájmu duševního zdraví nezbytné. Jestli by bylo něco, co by mne od koupě auta odradilo, pak by to bylo spolehlivě toto, protože to fakt poslouchat vždy, když třeba silničáři neukončí omezení, opravdu nechcete.
K výbavě stojí za to poznamenat, že v ní najdete za příplatek i dojezdové kolo
Pohon
Při volbě pohonné jednotky nám výrobce zjednodušil rozhodování na maximum. Nic jiného, než benzínový tříválec 1.0 EcoBoost 125 k (92 kW) nedostanete. Na výběr je tak pouze mezi 6st. manuální převodovkou, nebo 7st. automatem. Testovaný vůz nás potěšil manuální převodovkou, takže jsme si opět jednou v dlouhé řadě automatů měli možnost si naplno pohrát motorem přesně podle vlastní potřeby. V této souvislosti lze pochválit dobré odstupňování převodů, které umožňovalo rychlou reakci na změnu trasy bez toho, že by motor musel opustit pásmo optimálních otáček.
Použitý motor je pro běžnou potřebu asi optimální, zvládá hýbat autem poměrně slušně. Plně naložený se v kopcích ale trochu zadýchává a svůj nesouhlas dává najevo hlasitějším mručením. Stejně se pak projevuje i při rychlejší jízdě na dálnici. Zde mu dělá společníka trochu vyšší aerodynamický hluk, který je u karoserie tohoto tvaru naprosto očekávatelný a je drobnou daní za všechna pozitiva, jaké toto tvarové řešení má.
Hodnotu spotřeby u tohoto vozu s manuální převodovkou uvádí výrobce mezi 6,7 a 6,9 litry. Automat si vezme o deci víc. Hodnota, na které jsme se ustálili my v kombinovaném testu, byla 7,1 litru, což od deklarované hodnoty není opravdu moc daleko. Samozřejmě, v plném naložení, nebo na dálničních úsecích můžete až 2 litry připočítat. Na ukazatel dojezdu se, na rozdíl od mnohých jiných, ale můžete spolehnout.
Jízdní vlastnosti
Jízdní vlastnosti jsou dané podvozkem, který Courier zdědil od modelu Puma. Samozřejmě nemůžete čekat, že při svých tvarech bude stejně mrštný, ale do zatáček se s ním můžete pustit bez obav.
Pozor je samozřejmě potřeba si dát na vítr, který se do rovných velkých ploch umí opřít s větší silou a může tak méně pozorného řidiče rozhodit. Stejně tak i v případě předjíždění většího auta, nebo kamionu.
Podvozek ale zvládá všechny nástrahy na vozovce v mezích očekávání, takže vám sice o nich dá vědět, ale nezpůsobí vám to újmu. S rostoucím zatížením se samozřejmě jízda na nerovnostech zklidňuje tak, jak je těžší auto dokáže lépe vstřebat.
Stejně pozitivně je možné hodnotit i přesné řízení, nabízející i poměrně malý poloměr otáčení.
Závěr
Tourneo Courier je vůz, který si své místo na trh určitě najde. Dokáže zaujmout jak vzhledem, tak užitnými vlastnostmi. Nabízí alternativu uspořádání, která z trhu již pomalu zmizela, ale jsem přesvědčen, že poptávka zůstává.
Nabízí řešení, které uspokojí jak mladou rodinu, střídající přepravu kol nebo snowboardů s kočárkem, tak i živnostníka, který ho využije jak při, tak po práci. O starších majitelích chat a chalup, kam se neustále něco dopravuje, ani nemluvě.
Široká nabídka doplňkové výbavy umožňuje nalézt vhodnou kombinaci pro každého, kdo se aktuálně vejde do ceníkového rozpětí od 636 702 Kč za základní verzi Trend do 845 185 Kč za verzi Active s plnou výbavou. Z této ceny dál nabízí dovozce slevy, takže ve finále můžete mít auto už za 519 900 Kč až 728 383 Kč.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
