Kia Sportage – do města i do terénu
Model Sportage jsme již v minulosti testovali v provedení GT line. Tento model jsme opět po čase vyzkoušeli v civilnějším provedení s naftovým motorem 1,6 litru jako adepta na vůz pro aktivní trávení volného času. Tomu odpovídala i doplňková výbava střešním nosičem kol.
Soustředíme se dnes proto hlavně na případné rozdíly a momenty, které jsme v prvním testu nepostihli. A pochlubíme se zkušenosti s řešením defektu pomocí lepicí soupravy.
Exteriér
Oproti verzi, testované před dvěma lety, se změnily světlomety. Dominanta denního svícení ve tvaru čtyř LED diod se přestěhovala z nárazníku do hlavního světlometu. Jsou uspořádány podobně jako u Porsche, takže při horší viditelnosti pozor na záměnu.
.
Změnily se i zadní partie. Dole v nárazníku přibyly k mlhovým a couvacím světlům odrazky, ale dominantní a nejvýraznější změnou je elegantní světelná rampa napříč vozu mezi světlomety, která je zajímavým identifikačním znakem modelu i v noci a dodává mu na velikosti i pocitu energie.
.
Interiér
Interiér uvnitř je velmi prostorný, jak u řidiče, tak u spolujezdce. Ovládání v interiéru je velmi klasické, skoro by se chtělo říct oldschoolové a oproti minule testované verzi se prakticky nelišilo, pokud tedy odhlédnu od řadicí páky, jiné u automatu a manuálu.
V kapličce jsou analogové přístroje, vlevo je otáčkoměr, vpravo tachometr, jediný digitální prvek je panel mezi nimi, na kterém se zobrazují základní stavové údaje o jízdě.
Můžete si zobrazit data jako jsou dojezd, rychlost, případně varování před omezením rychlosti, vnější teplota a počítadla kilometrů. Pokud se pohybujete ve volném prostoru, je možné si přepnout displej na kompas, který vám ukáže směr, kterým jedete, pokud to tedy potřebujete vědět. Také vám ukazuje hodnoty tlaku v pneumatikách, což je v situaci, kdy utrpíte defekt jako my užitečné, protože si můžete kontrolovat tlak za jízdy bez nutnosti zastavovat a vystupovat z vozu nebo riskovat poškození pneumatiky a disku při nezastavení.
.
Prostřední displej mezi řidičem a spolujezdcem je barevný, ale umí být i monochromatický. Do přístrojové desky je elegantně zapasovaný a horizontálně navazuje na přístroje před řidičem. Dokazuje tak, že jde i prostřední panel umístit ve voze tak, že vypadá jako jeho přirozená součást a ne jen jako tablet, který bezradný designér zapíchl do přístrojové desky. Výše jsou i tlačítka na přepínání základních funkcí displeje, takže nemusíte hledat v menu, ale stačí zmáčknout tlačítko pro rádio a máte ho tam.
Ovládání klimatizace je na samostatném panelu, který sice nemá digitální ukazatele hodnot, ale zase má jednoduchá tlačítka pro ovládání základních funkcí, takže není možné se splést nebo složitě hledat to potřebné v menu na displeji, když potřebujete pustit větrák nebo rychle přepnout na vnitřní okruh když vás předjede vydřený diesel.
U řadicí páky najdete i tlačítka uzávěrky pohonu všech čtyř kol, které se, stejně jako tlačítko asistenta pro sjezd z prudkého kopce, bude velmi hodit při výletě do terénu. Po ruce jsou všechna důležitá tlačítka pro ovládání častou používaných funkcí, jako je vypínání otravného Start/stop systému i užitečného systému Hold. Vůz disponuje také asistentem pro udržování jízdy v jízdním pruhu, ale jeho projevy jsou naštěstí velmi nesmělé, takže je možné ho nechat žít a téměř nevnímat jeho chabé pokusy o zasahování do řízení. Opravdu nepříjemná maličkost, která dělá z řidiče nesvéprávného jedince, je nemožnost rozjet se bez zapnutého bezpečnostního pásu. Takže i v okamžiku, kdy potřebujete s autem jen trochu popojet, třeba při manévru v garáži, musíte se připoutat. To už je fakt trochu moc.
S čím jsem měl trochu problém, bylo přeskakování signálu stanic rádia mezi digitálním a FM tunerem, takže chvílemi znělo rádio jak starý gramofon se zaseknutou deskou a bylo lepší jej vypnout, ale to není ojedinělý problém tohoto modelu a lze se s ním setkat i u jiných vozů jiných značek.
.
Sedadla mají dobré boční vedení a opěrka je dostatečně vysoká, takže nepohodlím nebudete trpět ani na delší cestě. Testované auto mělo vyhřívání předních i zadních sedaček a dokonce i volantu, ale v průběhu testu již nebyly teploty takové, abychom plně otestovali, jak příjemné je nechat si zahřát pozadí nebo záda, či zkřehlé ruce. Vzadu se vyhřívání týká jen krajních sedadel, prostřední, které má v sobě integrovanou područku, samozřejmě vyhřívané není.
Příjemná je područka mezi předními sedadly, která je také nastavitelná v podélném směru a můžou si ji do potřebné polohy nastavit i řidiči s různou výškou. Pod ní se skrývá schránka, kam se vejde spousta věcí, na zadních sedadlech jedna USB a jedna 12V zásuvka, takže stačí pár redukcí na USB a omladina vzadu může cestovat i na delších cestách bez nedostatku energie, konektivity je opravdu dost.
Trochu nepohodlné je sklápění zadních sedaček. U nich lze polohovat sklon opěradla tak, že si je na delší cestu můžete sklopit do téměř polohy vleže, ale ovládat jejich zaklopení z kufru nelze, takže musíte oběhnout obě strany auta a sklápět ze zadních dveří.
Kufr je poměrně rozlehlý, má praktickou podlážku, která je z jedné strany omyvatelná a pokud ji něco znečistí, jednoduše ji vyjmete a ostříkáte.
.
Kvůli velké světlé výšce vůz nemá rezervní kolo, takže jste odkázání na lepení. To ale může být potenciálním zdrojem problému, protože u auta, které má terénní ambice, je defekt v terénu obvykle většího rozsahu, než jen nějaká dírka od hřebíku na silnici. Snáze protrhnete pneumatiku při pohybu po nezpevněném terénu třeba kamenem. V takovém případě vám není lepení k ničemu a volat odtahovku doprostřed pole nebo lesa může být složité.
Motor, převodovka
Testovaný model disponoval na rozdíl od dříve testovaného vozu naftovým motorem 1,6 litru o výkonu 100 kW. Lze říct, že vzhledem k velikosti vozu, váze, účelu použití a v neposlední řadě i nákladům na palivo, je to vhodnější volba než benzínový přeplňovaný 1,6 litrový motor. Nafťák sice není tak živý jako benzíňák, rozdíl 30 kW je cítit, ale toto poměrně velké auto je určitě lepší využít při pohotovější jízdě na nezpevněných površích, kdy využijete spíše větší krouticí moment než při rychlostních dostizích na dálnici, kdy se v nádrži auta s benzínovým motorem dělá vír. S tímto vozem jsem v průměru jezdili za zhruba 7 litrů na 100 kilometrů, což je o necelé dva litry méně, než tomu bylo v případě benzínového motoru.
Jízdní vlastnosti
Podvozek je velmi pohodlný a měkký, pomáhají tomu i velká kola s vysokými pneumatikami, takže i v terénu svádí k rychlejší jízdě a je pak jen potřeba si hlídat, aby většinou vyšší střed vyježděných polních cest nepoškodil nějaký důležitý prvek na spodku vozu.
Vůz byl vybaven asistentem pro jízdu z prudkého kopce, který méně zkušenému řidiči pomáhá dostat se bez nehody i při nutné jízdě z prudkého kopce, třeba i po nezpevněné cestě. Funguje jednoduše řečeno tak, že převezme za řidiče ovládání brzd i motoru a podle potřeby sám dávkuje brzdný účinek tak, aby minimalizoval riziko ztráty adheze a sklouznutí auta z kopce smykem. Nešlo ho nevyzkoušet, takže došlo i na něj. Asistent prošel na jedničku, obětí testu se ale stala přední pneumatika, která se potkala s něčím ostrým a my při té příležitosti vyzkoušeli lepení po průrazu na cestě se šotolinou. Zjištění – na menší díry je lepení použitelné, u větších bychom se bez pomoci servisního nebo odtahového vozidla neobešli.
.
Užitečná je v tomto případě funkce hlídání tlaku v pneumatikách, která mne na defekt za prvé upozornila a za druhé v situaci, kdy lepení bylo vstříknuto, ale ještě ne zcela zatvrdlé, mne upozornilo na pokles tlaku a to asi dvakrát. Během další jízdy jsem si pak užíval uklidňující pohled na neklesající ukazatel tlaku v píchlé pneumatice.
Závěr
Díky příplatkovému příslušenství, testovanému s vozem, což byly hliníkové střešní příčníky a nosiče na kola, jsme mohli auto vyzkoušet opravdu naplno. Motor zvládal dávat naloženému vozu slušnou dynamiku navzdory kolům na střeše. Ty, kromě své váhy, zhoršovaly hlavně aerodynamický odpor, což se nějakou desetinou litru projevilo i na průměrné spotřebě. Uvnitř vozu se ale žádný zvýšený hluk neprojevoval a díky velkým rozměrům a poměrně velké hmotnosti neměla přítomnost kol zásadní vliv ani na jízdní styl i při docela větrném počasí a vyšší rychlosti. Je zřejmé, že dříve testovaná verze GT line disponuje slušnou, byť větší spotřebou vykoupenou, dynamikou. Naftový motor oproti tomu asi není optimálním pohonem pro závody, na druhou stranu ale poskytuje v případě využití vozu ve složitějších terénních podmínkách, nebo větším nákladu slušný jízdní komfort při rozumných provozních nákladech.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
