Automobilky mění své zaměření. Z výrobců aut na poskytovatele služeb

Momentální situace v automobilovém průmyslu není nijak růžová. A to nejen kvůli omezením, vyvolaným opatřeními způsobenými obavami z nákazy virem Covid, ale hlavně kvůli tlaku fantastů, pro které nejsou fyzikální zákony limitem a kteří ovládli zákonodárný sbor EU. V důsledku toho nebude v Evropské Unii v podstatě možné po roce 2030 vyrábět automobily se spalovacím motorem, protože nebudou schopny plnit emisní limity.

Absurdní je, že jako akceptovatelné řešení jsou prosazované elektromobily, označované, v rozporu s realitou, jako automobily s nulovými emisemi. Absurdní proto, že skutečné emise, vzniklé v souvislosti s jejich výrobou, provozem a likvidací jsou takové, že se jim automobily s benzínovými motory vyrovnají až po ujetí více než 150 000 kilometrů a s naftovými motory dokonce až po více než 200 000 kilometrech. To je ve skutečnosti víc, než obvykle automobil za celou dobu své životnosti ujede, takže se dá předpokládat, že pokud nedojde k významným změnám v oblasti výroby, distribuce a skladování elektřiny, bude ve skutečnosti automobil se spalovacím motorem ekologičtější, než elektromobil. Částečný smysl pak má pouze hybridní automobil, ukládající energii z brzdění a přebytek výkonu z motoru do elektřiny, kterou může následně využít při jízdě.

Tlak na přechod automobilek na elektromobilitu pak očekávatelně znamená, že se s ohledem na dosud nevyřešenou a technicky obtížně řešitelnou distribuci elektřiny, nedostatečné kapacity výroby autobaterií a potenciálně nedostatečnou výrobou elektřiny, dá očekávat významný propad v objemu výroby automobilů. Nutná náhrada výpadku spotřební daně z prodeje pohonných hmot pak znamená, že se dá očekávat významné zdražení elektřiny, což může mít dopad nejen na motoristy, ale na celou společnost.

Automobilky jsou si toho dobře vědomy a proto již dnes hledají způsoby, jak uspokojit akcionáře a udržet ziskovost.

Cílem, a do jisté míry cestou k přežití, je transformovat své podnikání z „pouhé“ výroby aut do poskytování doplňkových služeb, spojených s jejich používáním. Jednou z možností mohou být koncepty, provozující půjčovny aut lidem, kterým se nevyplatí auto vlastnit, nebo na koupi nemají prostředky, označované velmi nepřesně jako sdílené služby. To ostatně s ohledem na rostoucí náročnost technologií a tím i cenu aut, bude asi řešením pro rostoucí část populace. Druhou možností je rozvoj služeb, zaměřených na veřejnou dopravu prostředky individuální dopravy.

O něčem takovém jsme psali před časem v souvislosti s plány automobilky Hyundai na zprovoznění služby městské létající dopravy.

Další automobikou, která oznámila záměr soustředit se nejen na přímou výrobu aut, ale i na návazné služby, je Toyota. V prohlášení o svém záměru ostatně s japonskou zdvořilostí zmiňuje důvody, které nutí automobilku k takovémuto postupu:

„Jelikož procházíme proměnou z automobilky ve firmu poskytující služby mobility a chceme být zdrojem radosti široké společnosti, nesmíme pouze vyrábět automobily, dodávky a nákladní vozidla. Potřebujeme sladit naše činnosti s cíli trvale udržitelného rozvoje, politikou Green Deal a lepší budoucností,“ říkáYumi Otsuka, zástupce vedoucího pro trvalou udržitelnost Toyota Motor Corporation.

Budoucnost ukáže, do jaké míry se podobné plány, vnucované sociálnimi inženýry automobilkám, setkají s pozitivním ohlasem u motoristů a jak se projeví na úrovni mobility, dostupnosti a stavu dopravních prostředků. Milovníci automobilů si asi mohou jen přát, aby se vlastnictví automobilu nestalo v období budování rozvinuté zelené společnosti opět luxusem, jakým bylo v počátcích automobilismu a zůstalo až do konce období budování rozvinuté socialistické společnosti.