Dacia Duster TCe 100 ECO-G. Plynový rekordman v dojezdu
Druhý díl třídílného aktualizovaného seriálu o modelu Duster představí verzi, která je svým pohonem, kombinujícím benzín a plyn, předurčen pro milovníky dálkových tras. V prvním textu, představujícím verzi s nejsilnějším benzínovým motorem, je vůz podrobně popsán. V tomto díle si základní fakta zopakujeme a doplníme o specifika, související s plynovým pohonem a manuálním řazením.
Exteriér
Že jde o model, který pohání motor, umožňující spalování plynu, poznáte podle nenápadné žluté samolepky, umístěné na zadních dveřích. Jiný rozdíl nehledejte. Že jde o modernizovanou verzi Dusteru, poznáte při pohledu zepředu pouze podle světlometů. Na rozdíl od předchozí, která měla LED pásy denního svícení umístěny po obvodu světlometu, aktuální model je přeskupil do tvaru položeného písmene Y a světlomety tak získaly podmračenější a dynamičtější efekt. Drobné rozdíly, spočívající v ostřejším ohraničení grafických segmentů na ploše masky pozná pouze velký znalec značky. Symbol probíhající změny identity značky a nové, moderní logo, zde ale ještě neuvidíte.
Pohled z boku žádnou změnu nenaznačuje. Oblé charakteristické tvary, i zvláštní plastový sloupek na hraně předního blatníku, chránící hranu předního podběhu a poskytující místo pro boční směrové světlo, zůstaly beze změny.
Změny ale zaznamenáte při pohledu zezadu. Jsou sice pouze dvě, ale minimálně jednu z nich nepřehlédnete. Je jí jiný tvar světlometů. Ty nezměnily rozměr, ale předchozí členění do kříže, připomínající model Renegade značky Jeep, bylo nahrazeno členěním, opakujícím tvar ležatého písmene Y, který jsem zmínil již u předních světlometů. A opět, o trochu výraznějšího spoileru nad zadním oknem si všimne jen pozorné oko, hledající dva rozdíly.
Interiér
Specifikem varianty vozu s plynovým pohonem je samozřejmě ovládání plynového pohonu a zobrazování stavových údajů. Aktivace pohonu na plyn je řešena jednoduše tlačítkem na přístrojové desce vlevo pod volantem v místech, kde byste ho hledali i bez znalosti manuálu.
Kolik plynu nebo benzínu vám v obou nádržích zbývá, pak můžete vidět na malém displeji mezi přístroji v kapličce před řidičem. Po modernizaci už můžete vidět oba údaje společně, což usnadňuje orientaci.
Jinak je interiér vozu oproti ostatním provedením v podstatě beze změny a platí i vše, co jsme si řekli již u předchozí verze. Interiér je dnes je plně srovnatelný s vozy své mateřské značky, a pokud je zde nějaký rozdíl, je daný pouze snahou zachovat rozdíl mezi vozy vyšší kategorie a opravdu lidovým vozem, určeným do toho nejtěžšího prostředí, čemuž odpovídají použité materiály. Duster je zcela srovnatelný se všemi ostatními vozy, které jsou na trhu, i když je ovšem velký rozdíl mezi jednotlivými verzemi výbavy. Ve vrcholné výbavě můžete mít prakticky vše, co je k dispozici pro modely SUV ostatních značek, některé doplňky, jako je třeba bezdotykové odemykání dveří a startování tlačítkem s kartou, nemají ani některé vozy dražších značek.
Automatická klimatizace s kruhovými ovladači, ve kterých jsou digitální displeje ukazatele teploty, intenzity a směru ventilace, je stejná jako u modelu Renault Captur, který jsme již testovali.
Podobně je na tom i ovládání rádia, kdy na materiálech, což jsou povětšinou tvrdé plasty bez nějaké speciální povrchové úpravy. Je vidět snaha odlišit Dacii od více prémiové značky Renault. Na funkci to ovšem vliv nemá. Někdo to může vidět jako nevýhodu, ve srovnání s lesklými klavírovými povrchy to ale v případě auta určeného pro pohyb v náročnějším provozu to může být spíše výhodou.
Přední sedačky testovaného modelu mají přiměřené měkký sedák, pevné boční vedení a také mají, i když dobře ukryté tlačítko pro vytápění. Díky poměrně vysokému posazu je z auta přes úzké a skloněné sloupky dobrý výhled. Nastavit sedadlo do správné polohy není problém, v případě vyššího řidiče ale místa pro nohy cestujících vzadu moc nezbude. Zato na šířku ani na výšku trpět nouzí nebudou. Mezi sedadly je horizontálně posuvná opěrka ruky, i když není výškové nastavitelná. Opěradla zadních sedadel jsou ve verzi Prestige dělitelná. Zajímavý svou jednoduchostí je mechanismus jejich sklápění. Žádné skryté mechanismy, táhla, nebo knoflíky, nedejbože elektrické. Jednoduchá plastová páka na boku opěradla, která zapadá do oka v karoserii. Na tom není co zkazit a když se rozbije, stačí povolit jeden šroub a páku vyměnit.
Za volantem najde řidič vše na svém místě. Už samotný volant, ve vyšších verzích s koženým potahem hezky padne díky silnějšímu věnci dobře do ruky. Na volantu jsou tlačítka rozmístěná tak, jak je to obvyklé i u Renaultů. Ovládání rádia ale na volantu nenajdete. Místo pro něj je na samostatném ovladači vpravo pod volantem. Není to sice tak pohodlné, jak by bylo na volantu a je s podivem, že tam není, když jiné značky tam místo pro něho najdou, ale s trochou dobré vůle se dá zapamatovat, k čemu které tlačítko slouží.
Osmipalcový dotykový displej středového panelu, kterým byla testovaná verze vybavena, nabízí všechny základní funkce, které známe odjinud. A nejen to. Grafika je sice jednodušší, ale je přehledná. Vzhledem k charakteru auta, připravenému pro pohyb v nezpevněném terénu při opravdové práci, je ovládání na první pohled prostší a připraveno pro ovládání nejen v rukavičkách. Jedna z obrazovek dokonce nabízí kompas a grafický příčný i podélný sklonoměr, ukazující, zda se auto neblíží hranici, za kterou by se buď převrátilo, nebo sesunulo nekontrolovatelně z prudkého svahu. Ostatně při sjíždění z prudkého svahu je méně zkušeným řidičům k dispozici asistent pro jízdu z prudkého kopce a volič režimu jízdy s pohonem jedné nebo obou náprav.
Displej může, podle stupně výbavy, využívat pro zobrazování situace kolem auta i sadu kamer. Ty ukazují pohyb jak před tak za vozidlem, i když je nutné hlídat si bezpečné zóny, protože kamery zobrazují, jak se říká, na doraz. Svou práci, při které pomáhají chránit auto, ale udělají jak v náročném terénu, tak džungli velkoměsta.
Těm, kterým by nabídka funkcionality nestačila, vyšel výrobce vstříc možností připojení telefonu prostřednictvím a zobrazení třeba vlastní navigace, takže složitější trasu cesty si můžete v klidu připravit doma, nebo nasdílet s kamarády.
Pokud jde o konektivitu, ta se oproti předchozí verzi vylepšila. Na prostředním panelu jsou nyní dvě USB zásuvky a jedna 12V zásuvka pro nabíjení. Dvě USB zásuvky mají k dispozici i cestující na zadních sedadlech a jedna 12V je také na panelu za zadními sedadly vpravo, takže ji mohou využít jak cestující na zadních sedadlech, tak do ní můžete zapojit třeba chladničku, uloženou v kufru.
Úložných prostor v autě není moc a ty které jsou, nepatří mezi největší. V přístrojové desce je plocha pro odložení drobností před spolujezdcem, řidič může umístit telefon nebo nápoj pod přístrojovou deskou. Mezi předními sedadly také najdete dva držáky nápojů a kapsy ve dveřích stačí pouze na peněženku, nebo malou lahev s pitím. Na zadních sedadlech není situace s prostorem ve dveřích o moc lepší, ale dva cestující své držáky nápojů mezi předními sedadly mají.
Nákladový prostor má dostatečně velký otvor, který neomezuje nijak nakládání. Logickým handicapem je zmenšení zavazadlového prostoru kvůli přítomnosti nádrže na plyn. Rozdíl ale není tak dramatický, stále zůstává 468 litrů oproti 498 litrům modelu se samotným spalovacím motorem. Rozloučit se ale musíte s rezervním kolem, jehož místo nádrž na plyn, tak jak je to u tohoto typu pohonu obvyklé, zabírá.
Motor, převodovka
Momentálně se nabídka motorů změnila na tři benzínové motory TCe 90, TCe 130 plus TCe 150 pro vozy s variantním pohonem obou náprav, jeden motor TCe 100 ECO-G, kombinující benzín a plyn LNG a také naftový motor Blue dCI 115 jak pro modely s pohonem jedné, nebo obou náprav.
Dacia je jedna z mála automobilek, které vyrábí pohonné systémy kombinující benzín a stlačený plyn. A je za toto rozhodnutí odměněna mimo jiné tím, že u nás v dané kategorii vládne prodejům vozů.
Pohonnou jednotkou, schopnou jezdit jak na benzín, tak na plyn, je tříválcový turbomotor s nepřímým vstřikováním. Dosahovaný výkon je 100 koní. V běžném provozu rozdíl mezi jízdou na plyn a na benzín prakticky nepoznáte. Auto není určeno ani stavěno na závody, typický uživatel se spíše orientuje na ekonomický styl jízdy a ocení tak dosahovanou spotřebu i dojezd. Ten výrobce slibuje neuvěřitelných 1200 kilometrů, na což mu stačí 49,8 litru plynu a 50 litrů benzínu.
Motor je kombinován s manuální šestistupňovou převodovkou. Stupňování převodů odpovídá charakteru vozu a spíše pohodové jízdě. To symbolicky prezentují i delší dráhy řadicí páky, které také vedou řidiče spíše k rozvážnému jízdnímu stylu, než sportovnímu divočení.
Jízdní vlastnosti
Vedle pohonné soustavy byly příjemným překvapením i jízdní vlastnosti. Podvozek je pohodlně měkký, karoserie se v zatáčkách trochu naklání, ale zvládá nerovnosti bez problému a drží stopu dobře. Dacie tak zachraňuje dříve zažité renomé měkkosti podvozků francouzských vozů, které o něho v současnosti už většinou přišly. Řízení je přesné, odezvu od kol si nenechává pro sebe, i když někomu by mohlo v nižších rychlostech přijít až trochu měkké.
Na jiné vozy nic neztrácí na dálnici, na okreskách a v terénu se ukážou výhody, které vůz má a díky kterým se můžete bez obav pustit i po od traktorů rozježděné polní cestě, lesním průsekem plným děr od hladových divočáků, nebo po rozmlácených okreskách.
.Průjezdnosti pomáhají, jak už bylo zmíněno, slušné nájezdové úhly jak vepředu, tak vzadu. A nejenom ty. Lepší přehled o dění v těsné blízkosti vozu dává systém čtyř venkovních kamer Multiview. Přední, zadní, a boční kamery umožňují ověřit si jak to vypadá tam, kam řidič nevidí. Prohlížet situaci může buď simulací ptačí perspektivy, nebo si pomocí tlačítka na přístrojové desce přepínat mezi jednotlivými kamerami a zobrazit si tak detail. Systém se také automaticky aktivuje při couvání a po přepnutí jízdy dopředu zobrazuje do určité rychlosti i dění před vozem.
Závěr
Tak, jak nás tento vůz příjemně překvapil před lety při jeho prvním testu, zůstal příjemný dojem i při testech jeho několika provedení s různými výbavami a pohony i nyní. Je to auto, které si na nic nehraje, prvotní zájem se soustřeďuje na užitkovost. Velký vnitřní prostor, dobrý výhled, slušná průchodnost terénem, to vše z něj dělá, společně s rozumnou cenou, horkého adepta pro všechny, kteří potřebují praktické auto, které si nechá leccos líbit.
Aktuální ceny (aktualizováno srpen) nutno říci, že povyskočily. Předchozí nenižší verzi Access za 269 900 Kč nahradila verze Essential za 367 500 Kč, s kombinovaným pohonem benzín/plyn pak za 382 500 Kč. Druhou stranu cenového žebříčku tvoří nyní verze Journey, která začíná na 437 500 Kč. V případě pohonu 4×4 se s nejsilnějším benzínovým motorem vyšplhá cena na 55 500 Kč, s naftovým pak na 539 500 Kč. Pro srovnání dřívější verze Prestige přišla s naftou v základu na 478 900 Kč a na srovnatelnou cenu se dostala při využití veškeré doplňkové výbavy.
Testovaná verze pak stojí aktuálně v základu 452 500 Kč
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
