Renault Captur – francouzský elegán pro každého

11. 5. 20203. 6. 2020 redakce Autaprozeny.cz žádný komentář Benzín, Crossover, Renault

Značka Renault vyrábí automobily už třetí století. Sériová výroba začala v roce 1899 a dnes jde o druhou největší automobilku v Evropě a v alianci s Nissanem jde o čtvrtou největší automobilku na světě. Renault Captur byl poprvé představen veřejnosti jako koncept v roce 2011, v roce 2013 na autosalonu v Ženevě i jako produkční model a potvrdil pozici prodejní jedničky značky. Jeho základem je model Clio, ovšem patří mezi takzvané městské crossovery. V této kategorii jsou jeho soupeři modely Peugeot 2008, Citroen C4 Cactus, Nissan Juke, Opel Mokka a přibyla i Škoda Kamiq. V loňském roce se na trhu objevila modernizovaná verze, na kterou se dnes podíváme.

Exteriér

Captur má základ má společný s Renaultem Clio a v rámci alinace s Nissanem dokonce i jeho modelem Juke. Jak už bývá tradicí, prakticky každá modernizace s sebou přinese i nárůst rozměrů. Platí to i zde. Captur je tak nyní o 1 centimetr vyšší, 1,9 centimetru širší a o celých 10,9 cm delší než předchozí generace.

Svou příbuznost s Cliem nezapře Captur ani vzhledově, i když vyšší podvozek a celkově vyšší stavba dává prostor pro masivnější rysy. Charakteristický tvar čelní masky s navazujícími světlomety a design světel denního svícení ale nenechají nikoho na pochybách o původu vozu. Ve spodní části jsou použity plastové lišty, evokující pocit vozu, který zvládne i náročnější městský terén, jako jsou rozbité ulice plné děr a nečekané retardéry.

Světlomety, tvarované do C jsou nejen vepředu, ale motiv se opakuje i vzadu, dokonce ještě o něco výrazněji. Tomu napomáhají i masivní zadní blatníky a horní partie zužující se nad nimi k zadnímu oknu. Dojem robustnosti podtrhuje i zadní spoiler, i když prvky nad ním, tvarově podobné integrovaným otvorům pro koncovky výfuku, jsem až tak úplně nepochopil. Zajímavým designovým prvkem je barevné odlišení střechy, oddělené od spodních partií chromovanou lištou. U testovaného modelu se ve střeše skrývalo okno. To díky svému tónování a černé barvě střechy nebylo zvenku v zasunutém stavu vůbec patrné, otevřené se zajímavě vysouvalo nad střechu a vypadalo tak trochu jako spoiler. Když jsem u desénových perliček, za zmínku stojí i umístění parkovací kamery doprostřed loga na zadním čele auta. Její poloha na jedné straně dává dobrý záběr, na druhé straně je potřeba nezapomenout otřít její kryt, protože i v běžném provozu dochází k jeho znečištění, které zhoršuje viditelnost.

Důležitým prvkem, jak vzhledovým, tak funkčním, jsou disky kol a pneumatiky. Captur dostanete v základní výbavě na 17 palcových ocelových discích, za příplatek pak lité disky o stejném rozměru, nebo 18 palcové lité disky s úzkoprofilovými pneumatikami, které autu sluší, i když poněkud ovlivňují jízdní pohodlí.

Interiér

Interiér vozu zaujme ještě před nasednutím. Již první pohled na čalounění sedaček, obložení přístrojové desky je opravu velmi působivý. Barevná kombinace laku karoserie a potahů je elegantní a dotažena téměř k dokonalosti, navíc i příjemné na dotek.

Sedačky jsou pohodlné, dávají dobré boční vedení, dokonce i hlavová opěrka, která je elegantně prohnutá dopředu a je možné se o ni opřít i za jízdy, přestože je poněkud tvrdší. Prostoru má kolem sebe řidič a spolujezdec vepředu tak akorát, je znát, že vůz je postaven na menší platformě, díky tvarování jednotlivých prvků se ale necítí stísněně. Pocit dostatku prostoru posiluje i vyšší posaz, dávající lepší přehled nad děním kolem vozu. Menší prostor samozřejmě vyžaduje i určité kompromisy. Příkladem takového kompromisu je poloha opěrky pro ruce, která je posunuta poměrně dozadu, aby před sebou dala prostor držákům na nápoje. Přestože je poměrně utopená mezi sedadly, je ale možné se o ni loktem opřít. Alespoň v případě vzrostlejšího řidiče, který má sedačku posunutou dozadu tak, jak mu dovolí nohy cestujícího za ním.

Zajímavý tvar má u verze s automatickou převodovkou prostřední panel s joystickem řazení rychlostí, nahrazujícím řadicí páku. Je jak skokanský můstek, který ční z přístrojové desky. V horní části panelu je také odkládací plocha pro telefon, zásuvky na 12V, 2 USB a jedna zásuvka pro sluchátka.

Při hodnocení ergonomie ovládání budu nejdříve chválit. A začnu u polohy pádel pro ovládání převodovky pod volantem. Ta jsou umístěna v optimální vzdálenosti pod volantem a otáčí se s ním, takže jsou vždy po ruce a zároveň nepřekáží. Volant je multifunkční. Tlačítek je na něm jak na velíně atomové elektrárny a stejné je i ovládání, které je potřeba nastudovat v manuálu.

Pozitivní je, že se na volant vešla tlačítka pro ovládání tempomatu, negativem je, že se ovládání rádia přesunulo na samostatný volič pod volant. Jeho ovládání není složité, nicméně vždy při ladění jsem si říkal, jak je možné, že jiné značky zvládnou všechna tlačítka dostat na volant a to navíc tak, že je lze ovládat i zcela intuitivně, bez listování v brožurce.

Další pochvalu si zaslouží digitální panel uprostřed přístrojové desky. Ten je netradičně postavený na výšku tak, jak to můžete vidět třeba v Teslách nebo Volvech. Umožňuje tak velkoplošné zobrazení další chvályhodné věci, kterou je navigace, respektive zobrazování mapy. Ta umožňuje, kromě intuitivního ovládání, i velice jednoduše nazoomování detailu mapy pomocí dvou prstů v místě, které vás zajímá, nebo posunu mimo aktivní výřez mapy. Je možné ji tak využít jako plnohodnotnou alternativu vyhledávání třeba v případě, že se po dojezdu do cíle výletu chcete porozhlédnout kolem místa, kde právě jste. U navigace je potřeba ještě pochválit opravdu aktuální informace o pracích na silnici i uzavírkách. Jediné, co tuto funkci znepříjemňuje, je uřvaný hlas, sdělující informaci i ve chvíli, kdy se týká silnice, po které vůbec nemáme v plánu jet.

Pod displejem jsou tlačítka pro ovládání základních funkcí, vyhřívání sedaček a důležité tlačítko pro vypínání otravného Start/stop systému a dále volič jízdního režimu s možnostmi výběru mezi režimy Sport, Normal a Eco.

Níže je samostatný panel ovládání klimatizace, která je příjemně digitálně – analogová. Mechanickými kruhovými voliči lze nastavit hodnotu teploty, intenzity a směru větrání, s tím, že hodnoty se digitálně zobrazují na voličích.

Příjemné je elektricky nastavitelné střešní okno. To lze nastavit pomocí kruhového voliče v několika polohách a může být i zastíněné semitransparentní clonou. Střešní okno cestujícím prosvětluje přeci jen nevelký prostoru interiéru. Řidiči dává ve městě ještě jednu výhodu. Nevelké auto má i nevelké čelní sklo. Přestože přední sloupky výhled významně neovlivňují, pohled nahoru díky nízkému, poměrně skloněnému čelnímu sklu je docela omezený. Při stání v křižovatce mohu s modelem vybaveným střešním oknem stát těsně na hraně křižovatky a dívat se jím na semafor nad sebou bez nepohodlného natahování se dopředu.

Za co si zaslouží Captur další pochvalu, je bezesporu konektivita. Kromě již zmíněných dvou USB zásuvek, jedné 12 V zásuvky pro přední sedadla na panelu řazení, je stejná výbava i na panelu pro zadní sedadla, takže cestující nebudou trpět energetickou nouzí na žádném sedadle i v případě, že se budou potřebovat dobíjení všichni zároveň.

Zajímavé řešení je zásuvka před spolujezdcem. A když říkám zásuvka, myslím opravdu šuplík, který se neotevírá vyklápěním jako u jiných vozů, ale vysouvá tak, jako zásuvka v kuchyňské lince. Každopádně je to originální řešení, které umožňuje maximální využití prostoru schránky, jen při otevření vyžaduje trochu cvičení od spolujezdce.

Abych jen nechválil, také pár postesknutí si. Výhled dopředu jsme řešili dříve. Výhledu do stran, obzvláště v křižovatce, trochu vadí poloha sedaček vedle prostředního sloupku. Je nutné se trochu předklonit, aby se vjíždění na hlavní změnilo z ruské rulety v bezpečný manévr. Nejslabší je výhled dozadu. Ten je dostatečný při jízdě pro kontrolu dění dostatečně daleko za vozem, při parkování ocení méně zkušený řidič služby parkovací kamery. Testovaný model byl vybaven dokonce i přední a bočními kamerami, takže je možné si ve velmi stísněných prostorách aktivovat pohled 360 stupňů a vyhnout se mrzutostem s poškozením. Výhledu do stran si moc neužijí ani menší cestující vzadu. Je to oběť klínovitému designu karoserie. Naštěstí výhled dopředu a nahoru střešním oknem tento handicap může částečně kompenzovat.

Když jsem zmiňoval mezigenerační růst modelu, tento se týkal také kufru. Ten oproti předchozí verzi vyrostl v základu o 27 litrů a má nyní objem 404 litrů. Ten lze ještě zvětšit tím, že posunete zadní sedadla dopředu. Nevejde se na ně potom sice ani dítě, protože sedák je posunut až k přednímu sedadlu, ale kufr i bez sklopení zadních sedadel naroste na 536 litrů. Odebráním podlážky kufru sice ztratíte výhodu rovné podlahy kufru, ale získáte další, a to nemalý, prostor. Potěšitelné je, že se navíc i pod něj vešlo rezervní kolo, takže se v případě defektu nemusíte modlit, aby díra byla tak malá, že ji zalepí lepení, nahrazující v některých případech dojezdové kolo.

Motor, převodovka

Zájemci o koupi Capturu mají na výběr z opravdu bohaté nabídky. Renault naštěstí stále myslí v dnešní době, která dává přednost pocitům před fakty, i na milovníky nafty. Ti mají k dispozici motor Blue dCi 115 o výkonu 115 koní v kombinaci s šestistupňovou manuální, nebo sedmistupňovou automatickou dvouspojkovou převodovkou. Pokud dáváte přednost benzínu, nabídka začíná 3válcovým turbomotorem TCe 100 o výkonu 100 k v kombinaci s manuální převodovkou, pokračuje 4válcovým turbomotorem TCe 130 FAP s výkonem 130 koní a přímým vstřikováním, volitelně s šestistupňovou manuální nebo automatickou sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a pro náročnější je připraven 4válcový turbomotor TCe 155 FAP s přímým vstřikováním o výkonu 155 k a automatickou sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou. Ti, kteří chtějí mít úspornější provoz, mohou zvolit motor TCe 100 LPG, který umožňuje pohon i na plyn.

Testovaný vůz měl pod kapotou ten nejsilnější 155 koňový motor. Je potřeba říct, že má slušný krouticí moment, který dokáže auto roztáhnout svižně na potřebnou rychlost i ve stoupání. Zkušenost se slabšími motory zatím nemáme, ale tento svou kultivovaností, tichým projevem bez znatelných vibrací a velkou pružností zvládl bez problémů jakoukoli situaci, kterou jsme museli za jízdy řešit.

Převodovka motoru sekundovala poměrně zdatně, ve všech režimech, které byly k dispozici, se dvěma poznámkami. Slabší se zdála odezva převodovky v automatickém režimu, kdy obzvlášť při akceleraci a potřebě rychlejšího podřazení chvíli jakoby váhá a pak tam potřebnou rychlost vkládá poměrně váhavě.

Druhou poznámkou, která může být hodnocena jak plusová, tak i minusová, je reakce při řazení pomocí pádel pod volantem. Reakce na řazení je poměrně svižná, nicméně brzdit motorem díky jeho nízkým pasivním odporům moc nebudete. Pro tento účel pádla asi moc nevyužijete a manuální ovládání využijete spíše v případě potřeby podřazení při akceleraci.

Ve spojení s převodovkou ještě chci zmínit, že při vybírání příslušenství bych neváhal ani minutu při volbě funkce Autohold, která mnohokrát ušetří noze stání na brzdě při čekání v křižovatce.

Výrobce deklaruje kombinovanou spotřebu 5,4 litru na 100 kilometrů. Náš kombinovaný průměr, složený také z podílu města, okresek i dálnice, se vyšplhal na 6,2 litru. To lze s ohledem na mix testovaných jízdních stylů považovat za velmi slušný výsledek.

Jízdní vlastnosti

Podvozek je s ohledem na velikost a předpokládaný účel použití nastavený optimálně. Jak jsem psal v úvodu, jeho rajónem jsou rozbité ulice plné děr a nečekané retardéry. Ty zvládne bez znatelnějšího projevu v interiéru. Losí test jsme nezkoušeli, ale v běžném provozu se i v případě rychlejšího předjížděcího manévru, změny jízdního pruhu, nebo ostřejšího průjezdu zatáčky se karoserie nenaklání víc, než lze čekat. Nastavení umožňuje měnit charakter režimu motoru a převodovky, ale s instalovaným motorem i pohotovým automatem si v běžném provozu užijete dost zábavy i bez přepnutí do režimu Sport.

Pokud si ale chcete užít trochu adrenalinu, za zkoušku to stojí. Po přepnutí do režimu Sport se přístrojová deska změní. Místo tachometru se zobrazí otáčkoměr v červené barvě, který zobrazuje po obvodu otáčky motoru a uprostřed digitální hodnotu rychlosti, což je alespoň pro mne ideální způsob prezentace klíčových údajů. Motor začne reagovat výrazněji na pokyny plynového pedálu, převodovka řadí ve vyšších otáčkách a auto se tak stane výrazně živější.

A volant ztvrdne, což je důležitým benefitem tohoto nastavení. Přeposilované řízení v základním nastavení je podle mě moc i pro něžnou ženskou ručku. Nedává žádnou odezvu řidiči a při rychlejší jízdě je udržování potřebné stopy docela únavné.

Pokud jde o brzdy, nezaskočí žádným razantním nástupem, v případě potřeby intenzívního brzdění je nutné se o ně trochu více opřít, nicméně svou práci udělají a vůz bezpečně zastaví. Jejich zvláštností je, že na zadní nápravě jsou místo kotoučů bubny, což je věc z hlediska provozních vlastností dnes téměř zapomenutá, nicméně uzavřené bubny mají, obzvlášť v silně znečištěném prostředí, své výhody.

Závěr

Renault Captur je auto, které si dovedu představit jako dopravní prostředek pro téměř libovolnou cílovou skupinu. Od mladíka nebo slečny s ještě mokrým řidičákem, kteří ocení živost vozu, přes mladý pár s dětmi se zálibou v designu až po aktivní důchodce, dávající přednost praktičnosti a jednoduchosti ovládání i kvalitnímu zpracování. Ve městě budou i přes nárůst velikosti výhodou poměrně kompaktní rozměry. Usnadňující hledání parkovacího místa.

Případný kupec, který se spokojí se základním provedením, si bude muset připravit 395 000 Kč. Za tyto peníze bude mít stokoňový benzínový motor s manuální převodovkou a 17´´ ocelovými disky kol. Bude mít ale i LED světlomety, tempomat, manuální klimatizaci a několik bezpečnostních asistentů.

Testovaný model s nejsilnějším motorem, automatem a bohatou doplňkovou výbavou má cenovku 685 000 korun, což jsou ceny více méně srovnatelné s hlavními konkurenty, uvedenými v úvodu.