Hyundai i10 – auto které je velké i malé zároveň
Historie modelu i10, jako nástupce oblíbeného modelu Atos, začala v roce 2007 v Indii. Od té doby narostl na délku o 105 a na šířku o 85 milimetrů. Kufr se zvětšil z 225 na 252 litrů v základu a po sklopení sedadel dokonce z 925 na 1050 litrů. Vedle nárůstu velikosti prošel vůz třemi generačními a faceliftovými proměnami, které jej posunuly mezi plnohodnotné, přestože maloprostorové auta, splňující všechna očekávání i náročných uživatelů.
Hyundai i10 jsme testovali v nejvyšší výbavě. Ta může na potenciální zájemce, kteří v ceníku koukají více doleva ke skromnějším verzím, působit množstvím nabízeného příslušenství až trochu nepatřičně. Názorně ale ukazuje, že i ta nejmenší auta nemusí být ošizena o nic, co bylo dosud vyhrazeno pouze pro dražší modely.
Exteriér
Zvenku působí auto zajímavým, kompaktním dojmem, respektujícím základní tvarosloví značky. Na poměrně malou plochu tvůrci vměstnali tvary, dávající cestujícím uvnitř maximální prostor, svými rysy ale vytvářející objekt, působící dynamicky a hodnotně zároveň.
Při pohledu z jakékoli strany vytváří kombinace ostrých hran a oblin působivý dojem, podtržený zajímavými detaily světel, nebo prolisů masky chladiče. Není to tak pouhá krabička, snažící se o maximální využití prostoru, bez ambice působit i na emoce kolemjdoucích, jako tomu bylo u první generace tohoto modelu. Nebo je to u některých modelů stejné kategorie, ale jiných výrobců dodnes.
Interiér
Když se dostatečně pokocháte autem zvenku, můžete usednout dovnitř. Jak na místě řidiče, tak i na ostatních sedadlech je dost místa pro cestující střední postavy. Sedačky jsou příjemné, s opravdu znatelným bočním vedením. Vepředu je malý tříválec, uložený napříč. Deformační zóna tak není největší, i když poměrně hodně skloněné čelní sklo a hluboká přístrojovka dává řidiči pocit velkého prostoru před sebou a tím i bezpečí.
Za volantem řidič najde vše, na co může být zvyklý z jakéhokoli jiného vozu, včetně doplňků, které jsou v této kategorii velmi exotické, například vyhřívání sedadel, nebo volantu, který sice není moc stavitelný, ale svou polohu za ním najde každý. Místa vepředu pro dva cestující je poměrně dost, i když područka se vešla jen na řidičovo sedadlo a mezi předními sedadly není odkládací schránka. Ta je nahrazena dvěma držáky nápojů a několika prohlubněmi různého tvaru, určenými pro odložení drobností. Před řadicí pákou je odkládací plocha na telefon, dokonce vybavena bezkontaktním indukčním nabíjením, což bych v takovém voze opravdu nečekal a potvrzuje to skutečnost, že i tak malé auto může mít výbavu velkého vozu.
Vůz je sice homologován jako pětimístný, pokud ale nepojedete jen okolo bloku nebo vesnice, je lepší počítat s dostatkem prostoru spíš jen pro čtyři dospělé. Zadní sedadla jsou vhodná spíše pro kratší cesty. Místa pro nohy tam je dost, místo pro hlavu najdou dva průměrně vzrostlí cestující, které může doplnit menší dítě. Do dveří v zadních sedadlech ale dostanete velkou pet láhev, což nebývá zvykem ani u větších aut.
Trendem, který lze v posledních letech pozorovat, je snaha zbavit řidiče nutnosti věnovat se některým činnostem, které s řízením souvisí, ale odvádí pozornost od dění na vozovce a mohou tak vést ke vzniku potenciálně nebezpečných situací. Tato snaha je realizována instalací nejrůznějších asistentů, které na sebe, někdy více, jindy méně úspěšně, přebírají některé aktivity místo řidiče.
Většinu takovýchto a dalších asistentů jsme dnes zvyklí najít u vyšších kategorií, v nejnižší kategorii jde o příjemné překvapení. Sledují tak například prostor před vozidlem, a upozorní na to, že se auto před vámi v koloně rozjelo, nebo automaticky přepínají dálková a tlumená světla, takže řidič nemusí na přepínač světel vůbec sahat. Nesmím také zapomenout na to, co začínám považovat za téměř standardní výbavu a to je bezklíčkové startování pomocí tlačítka, které u této kategorie vozu potěší. Testované provedení mělo dokonce i hlídání tlaku v pneumatikách, což jsem doposud považoval za výbavu lépe vybavených modelů vyšších tříd. Někdo by si mohl myslet, že jde o zbytečný luxus, ale jako prvek pasivní bezpečnosti, indikující pokles tlaku a nebezpečí ztráty kontroly nad vozem má určitě místo i v takovém mrňousovi.
Jiné asistenty, vedené snahou zvýšit pasivní bezpečnost nebo vyhovět emisním a jiným předpisům, mají budoucnost ještě před sebou a někdy je lepší je před rozjezdem vypnout. Mezi ně řadím asistent hlídání jízdy v jízdním pruhu, který obtěžuje leckdy až nebezpečným zasahováním do řízení nebo Systém Stop and Go (ISG), který sice teoreticky snižuje spotřebu a emise, prakticky ale snižuje životnost baterie i motoru. Tlačítko pro vypnutí má naštěstí pěkně u řadicí páky převodovky.
Celý interiér je v módní kombinaci černé a odstínů šedé na stropě a sloupcích. Přístrojová deska svým vzhledem imituje neleštěný tvarovaný hliník. Má uspořádání otáčkoměru a tachometru jako u sportovních vozů, tzn. otáčkoměr na čestném místě vlevo a tachometr vpravo, i když praktičtější a přehlednější je digitální zobrazování rychlosti na displeji mezi přístroji. Pokud jde o materiály, ty odpovídají kategorii vozu. Ve všech případech jde o tvrdé plasty, mající ale povrch s ambicí vypadat kvalitněji, než jaké opravdu jsou.
Prostřední panel je integrovaný s přístrojovou deskou před řidičem a nevypadá to vůbec zle a stylově připomíná modely Mercedesu, které mají také oba panely propojeny do jednoho celku a také s lesklým klavírovým povrchem, který je na pohled efektní, ale vyžaduje občas přeleštění. Výbava také překonává to, na co jsme u tak malých vozů zvyklí. Dotykový panel s úhlopříčkou 8 palců zvládá Apple CarPlay i Android Auto, za příplatek můžete mít navigací a online rozhraním Bluelink, včetně přístupu přes mobilní aplikaci.
Prostřední displej také slouží jako monitor pro parkovací kameru, kterou je vůz i přes své kompaktní rozměry vybaven. To je i u takto malého auta je při parkování ve stísněných prostorách užitečné, protože prostor těsně za kolmou zádí vozu v zrcátku nevidí. Zajímavou funkcí parkovací kamery je, že zůstává zapnutá i při pomalé jízdě dopředu, což je funkce, kterou si někdy od někoho nechám vysvětlit. Každopádně to vypadá působivě, když na středovém displeji můžete sledovat ubíhající cestu za sebou. Možná je to příprava na elektronické zpětná zrcátka, která začínají některé značky do svých prototypů montovat ve snaze snížit čelní odpor a aerodynamiku vozu. Zadní kamera funguje jako velké zpětné zrcátko při rychlosti zhruba do 10 kilometrů za hodinu. Při rychlejší jízdě se přepne do zobrazování standardních údajů.
Řidič má USB zásuvku pro dobíjení, dále USB zásuvku pro připojení do infotainmentu, ale na zadních sedadlech není nic, v tak malém autíčku se moc s konektivitou nepočítá a potvrzuje to představu, že auto bude sloužit spíše ke kratším trasám, při kterých se cestující vzadu nestihnout dostat do energetické krize.
.
Kufr je spíše symbolický a svou velikostí odpovídá autu pro městský provoz, takže se do něj na praktickou podlážku ve tvaru plastové vaničky vejde týdenní nákup, ale na dovolenou ve více než dvou by asi byl problém do něho nacpat vše potřebné. Sedačky jsou sklopné v obvyklém poměru 2/3 a v kufru je několik šikovných poutek pro upevnění nákladu a dokonce síť pro fixaci nákladu. Podlážka kufru je přes jeho malou velikost výškově stavitelná. Ve spodní poloze leží podlážka na rezervě, v horní tvoří se sklopenými sedačkami rovnou plochu, na kterou už můžete naložit i leccos většího. Rozdíl mezi polohami je na výšku zhruba 10 centimetrů, což je u tak malého kufru příjemné přilepšení. Poslech audia ale trochu rušilo zadní plato, které v určitých rychlostech rezonovalo a možná by stálo podívat se po nějakých gumových podložkách, na kterých by leželo a které by tlumily hluk při vibracích karoserie. Pod podlážkou se skrývá byť dojezdové, ale přece jen rezervní kolo, což je velmi příjemné překvapení, usnadňující život při defektu.
Motor, převodovka
Vůz se původně vyráběl jen s motorem o objemu 1,1 l. Ten měl výkon 48 kW (66 koní) a byl použit i u vozů Kia Picanto a Hyundai Atos. Později přibyl motor s objemem 1,2 l. Dříve byl k dispozici i naftový motor, to je ale už jen pouze historie.
Dnes si můžete vybrat ze dvou benzínových motorů. Litrový tříválec o výkonu 67 koní a s max. točivým momentem 96 Nm nebo 1,2litrový 4válec o výkonu 84 koní a s max. točivým momentem 118 Nm. Oba motory je možné kombinovat jak s manuální, tak i s automatizovanou převodovkou.
Testovaný vůz měl motor s menším objemem. Litrový benzíňák je v případě, že veze pouze řidiče, poměrně živý, i když v nižších otáčkách nebo při rozjezdu je trochu hlučnější a má zvuk téměř závodní. Pokud je na palubě více cestujících, rychle mu dochází dech a kopcovité úseky musíte řadit o stupeň níž, než u vozů s přeplňovaným litrovým motorem. Průměrná spotřeba je 5.4 litru na 100 kilometrů, což je hodnota, která neurazí, na druhou stranu u tak malého a lehkého auta by s výkonnějším motorem mohla být i nižší.
Pokud jde o převodovku, můžete mít kromě pětistupňového manuálu za příplatek 30 tisíc korun také automatickou převodovkou v podobě robotizovaného manuálu. Je třeba říci, že zpátečka se opravdu nechá hodně přemlouvat, než zapadne. Při nedůsledném dotlačení řadicí páky do správné polohy můžete slyšet zvuk, umožňující počítat zuby v převodovce, které to ale rozhodně dobře nedělá. Zajímavostí pětistupňové převodovky je, že zpátečka se řadí do polohy, kde by u šestistupňové převodovky byla šestka. Řadí se navíc bez pojistky, takže je potřeba na to pamatovat, aby při pokusu zařadit šestku nezařadil řidič R(aketu) a nevystřelil převodovku do minulosti.
Jízdní vlastnosti
Podvozek se za jízdy chová velmi dospěle, přestože se jedná o malé auto. 15´´ kola jsou obuta do nízkých pneumatik, takže vůz dobře sedí v zatáčkách při rychlejší jízdě, ale kupodivu dobře zvládá i běžné nerovnosti na vozovce. Je jasné, že pasti typu retardéru je potřeba najíždět opatrně. Jinak ale nepřekvapí a vyhoví jak řidiči, který se kochá, tak i divochovi, který se chce pod otáčkami protahovat kličkami úzkých okresek. Řízení je přesné, spíše pohodlnější, jak to spíše uživatelky od takového vozu očekávají, není ale přeposilované, takže odezva od volantu je přiměřená. Brzdy s tak malým autíčkem problém nemají, jejich ovládání ale vyžaduje lehčí nohu než plynový pedál.
Závěr
V této kategorii není nabídka příliš široká. Bez obav je ale možné říct, že i10 nabízí tolik, co málokterý konkurent. Rozsahem výbavy uspokojí prakticky každého, kdo potřebuje malý vůz, ale nechce slevit z jízdního komfortu.
Pokud potřebujete auto, které vám neudělá ostudu při cestách po městě, s dětmi do školy, nebo na nákupy, není co řešit. Dlažbu s ním sice trhat nebudete, ale zase vám neudělá průvan v peněžence ani při pořízení, ani při provozu. Základní verzi dnes pořídíte už za akční cenu 229 990 Kč. Nejdražší verze STYLE stojí se silnějším motorem po akční slevě 40 000 Kč snesitelných 339 990 Kč a sportovní model i10 N Line STYLE s prakticky kompletním sortimentem doplňkové výbavy přijde na 389 990 Kč
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
