Hyundai i10 – auto, které je velké i malé zároveň

Hyundai i10 je nový zástupce kategorie miniautomobilů. První vůz tohoto modelu byl vyroben již v roce 2007 v Indii, kdy nahradil model Atos. Po faceliftu v roce 2010 přišla v roce 2013 druhá generace, vyráběná pro evropský trh do roku 2009 v Tureckém Izmitu.

Aktuální třetí generace, navržená pro evropský trh, byla představena v srpnu loňského roku a nabízí s celkem s 10 variantami benzínových nebo naftových motorů s manuální nebo automatickou převodovkou.

Velikostí patří sice do nejnižší kategorie, pokud jde o design, jízdní vlastnosti a výbavu, lze jej zařadit mnohem výš a některými vlastnostmi nebo příslušenstvím atakuje kategorie mnohem vyšší.

Exteriér

Auta od Hyundai se již pro evropský trh dokázala zbavit svých asijských rysů a ta nejmenší i určité infantilnosti, dané kombinací rozměrů a oblých tvarů. Dnešní nejmenší auto značky si svým vzhledem nijak nezadá s modely vyšších řad a designovými prvky dokáže zahanbit i modely leckterých evropských značek.

.

V jeho tvarech lze nalézt vše, co dnes identifikuje vůz se značkou, což je především maska s profilem, ve kterém autoři vidí tekoucí kov. Z masky v rozích pak vystupují výrazné světlomety denního svícení ve tvaru složeného květu. Velikost vozu opticky zvětšují i velká kola na výrazných discích, umístěná v rozích karoserie, což má kromě zlepšení vzhledu i několik dalších výhod, jako jsou lepší jízdní vlastnosti dané větším rozvorem, lepší manévrovatelnost a samozřejmě i zvětšení vnitřního prostoru. Pocit masivnosti umocňují také zadní partie, jakoby široce rozkročeného auta, připraveného k odrazu. Celkově pak elegantní dojem podtrhuje dvoubarevné lakování, v našem případě vínově červené, doplněné černou střechou a sloupky karoserie se zajímavým přechodem vzadu.

Interiér

Přes kompaktní rozměry karoserie nebudete mít díky uspořádání interiéru po usednutí do vozu nijak stísněný pocit. Celý interiér je v módní kombinaci černé a odstínů šedé na stropě a sloupcích, což sice opticky prostor trochu zmenšuje, ale ne tak, aby to začalo vadit.

Pokud jde o materiály, ty odpovídají velikosti vozu. Ve všech případech jde o tvrdé plasty, mající ale povrch s ambicí vypadat kvalitněji, než jaké opravdu jsou.

.

Přístrojová deska má uspořádání otáčkoměru a tachometru jako u sportovních vozů, tzn. otáčkoměr na čestném místě vlevo a tachometr vpravo, i když praktičtější a přehlednější je digitální zobrazování rychlosti na displeji mezi přístroji.Svým vzhledem imituje neleštěný hliník s povrchem prolisovaným do tvaru, který někomu připomene medový plást, který ale který Hyundai prezentuje jako tekutý kov a používá jej i na dalších designově zajímavých místech, jako je například maska, nejen tohoto modelu.

Prostřední panel je integrovaný s přístrojovou deskou před řidičem a nevypadá to vůbec zle, i když celkem je menší než třeba nějaký model Mercedesu, které mají oba panely také propojeny do jednoho. Je stejně jako u Mercedesu s lesklým klavírovým povrchem, který je na pohled efektní, ale vyžaduje občas přeleštění. Dotykový displej má slušně velkou úhlopříčku 8 palců a nabídne kromě standardních funkcí i doplňkovou navigaci. Ti, kteří nechtějí utrácet za příplatek za navigaci, si mohou zobrazit vlastní díky propojení s aplikacemi Apple CarPlay i Android Auto.

Sedačky jsou příjemné, mají opravdu příjemné boční vedení. Místa vepředu je pro dva cestující poměrně dost, i když područka se vešla jen na řidičovo sedadlo. Mimochodem, přední sedačky mohou být vyhřívané, což je další věc, kterou bychom v této kategorii asi nehledali, stejně jako vyhřívání volantu, což je v zimě při krátkých pojížďkách po městě velmi, ale opravu velmi příjemné.

.

Jak už jsem říkal, vepředu není mezi sedadly odkládací schránka, ta je nahrazena dvěma držáky na nápoje a několika prohlubněmi na odkládání drobností. Před řadicí pákou je odkládací prostor pro mobilní telefon, dokonce s indukčním bezdrátovým nabíjením. V tomto případě asi výbava vozu přeběhla výbavu běžného řidiče.

Má i výbavu, obvyklou pro vozy vyšších kategorií, ať už jde o vyhřívání předních sedaček, nebo dokonce vyhřívání volantu a nesmím zapomenout na to, co začínám považovat za téměř standardní výbavu a to je bezklíčkové startování pomocí tlačítka, které vždy potěší a u této kategorie vozu i překvapí.

Nesmím také zapomenout zmínit, že toto provedení má dokonce i hlídání tlaku v pneumatikách, což je opravdu unikum a za určitých okolností, které už jsme měli možnost vyzkoušet, což je zalepení defektu lepicí sadou, je velmi užitečné při kontrole úspěšnosti těsnosti během jízdy.

S konektivitou se ale v tak malém autíčku moc nepočítá. Řidič má USB zásuvku pro dobíjení, dále USB zásuvku pro připojení do infotainmentu, ale na zadních sedadlech není nic.

Sedačky vzadu se tváří jako sedačky pro tři osoby, ale limitem, který jsme vyzkoušeli, jsou dvě dospělé osoby a jedno dítě, které se vmáčkne mezi ně. Jsou s ohledem na očekávané využití auta vhodná spíše pro kratší cesty. Místa pro nohy tam je ale dost, i místa pro hlavu tam průměrně vzrostlý cestující do 185 cm najde přiměřeně. Do dveří v zadních sedadlech dokonce dostanete velkou pet láhev, což nebývá zvykem ani u větších aut.

Kufr je spíše symbolický a svou velikostí odpovídá autu pro městský provoz, takže se do něj na praktickou podlážku ve tvaru plastové vaničky vejde týdenní nákup, ale na dovolenou ve více než dvou by asi byl problém do něho nacpat vše potřebné. Pro zvětšení kufru jsou sedačky sklopné v obvyklém poměru 2/3. V kufru je i několik šikovných poutek pro upevnění nákladu a dokonce síť pro fixaci nákladu.

Podlážka kufru je přes jeho velmi malou velikost výškově stavitelná. Ve spodní poloze leží na rezervě, v horní tvoří se sklopenými sedačkami rovnou plochu, na kterou už můžete leccos většího naložit. Rozdíl mezi polohami je zhruba 10 centimetrů, což je u tak malého kufru příjemné přilepšení. Pod podlážkou se skrývá byť dojezdové, ale přece jen rezervní kolo, což je velmi příjemné překvapení.

Pokud jde o pasivní bezpečnost, vepředu je tříválec, uložený napříč. Deformační zóna tak není moc velká, i když díky velkému sklonu čelního okna je přístrojová deska poměrně hluboká a řidič má před sebou velký prostor, což zvětšuje pocit bezpečnosti. Vůz je vybaven zadní parkovací kamerou, což se s ohledem na kolmou záď šikovné i u tak malého vozu a usnadňuje to zajíždění na parkovišti. Zvláštností zadní parkovací kamery je to, že zůstává zapnutá i při pomalé jízdě kupředu do rychlosti zhruba 10 kilometrů za hodinu, takže na prostředním displeji můžete sledovat ubíhající krajinu za sebou. Někdy si od někoho nechám vysvětlit, k čemu je to dobré. Napadá mne jen, že to může být něco jako příprava na náhradu zpětných zrcátek, což je funkce, kterou již automobilky testují.

Pokud jde o další prvky aktivní bezpečnosti i nebezpečnosti, je tento model vybaven vším, co bychom čekali od mnohem větších aut, ať už jde o neblahý asistent hlídání jízdy v jízdním pruhu, nebo Start/stop systém, který má naštěstí tlačítko pro vypnutí pěkně u řadicí páky pouze pětistupňové převodovky. Auto má také velmi šikovného asistenta přepínání potkávacích a dálkových světel, dokáže najít a zobrazit řidiči dopravní značky a pohlídat, aby úroveň jeho únavy nepřekročila bezpečnou mez.

Motor, převodovka

Nikdo asi nečeká, že pod kapotou tak malého autíčka najde šestiválec. Velikost motoru odpovídá rozměrům vozu, počet válců tak je poloviční. Benzínový tříválec můžete mít v litrovém provedení s výkonem 67 koní (49,3 kW), nebo silnějším 1,2 litrovém o výkonu 84 koní (61,8 kW). K motoru si lze v obou případech vybrat buď pětistupňový manuál, nebo automatizovanou, také pětistupňovou, převodovku. Provedení N line nyní přichází s motorem upraveným na výkon 100 koní, které s tak malým autem už dokáží pořádně zacvičit.

My jsme měli možnost vyzkoušet základní provedení, tj. slabší motor s manuálem. A je potřeba říct, že tato konfigurace je vhodná pro asi nejčastější využití, to znamená jenom řidičem. Pozitivem je, že motor je dobře odhlučněný. V případě, že veze pouze řidiče, je poměrně živý, i když v nižších otáčkách nebo při rozjezdu je trochu hlučnější a má zvuk téměř závodní. Pokud je ale na palubě více cestujících, rychle mu dochází dech a kopcovité úseky musíme řadit o stupeň níž, než u vozů s přeplňovaným litrovým motorem. Také na křižovatce ho musíte vzít pořádně pod krkem, aby se vám auta za vámi netlačila do kufru. Průměrná spotřeba nám pak při plném obsazení a tomu vynucenému jízdnímu stylu vyšla 5.4 litru na 100 kilometrů, což je hodnota, která neurazí, na druhou stranu u tak malého a lehkého auta by s výkonnějším motorem mohla a měla být i nižší. Prostě přírodu člověk neošidí, a i když slova jako tříválec a litrový motor působí na ochránce přírody chlácholivým dojmem, v praxi si stejně řekne o totéž, jako mnohemvětší motor.

Pokud jde o převodovku, je potřeba zmínit, že řazení převodů vyžaduje trochu více citu. Hlavně zpátečka se opravdu nechává přemluvit, než zapadne a při méně citlivé práci můžete slyšet zvuk ozubených kol v převodovce, což je zvuk, který nedělá dobře ani uchu řidiče, ani převodovce. Jinak zpátečka se řadí na pozici šestky u běžné převodovky a řadí se bez pojistky. Radši jsem nezkoušel, jestli není zpátečka jištěna jinak, takže je potřeba na to pamatovat tak, aby řidič v případě potřeby zrychlení nezkusil po pětce zařadit místo šestky Raketu a nevystřelil převodovku do minulosti.

Jízdní vlastnosti

Podvozek se za jízdy chová velmi dospěle. Přestože se jedná o malé auto, které má obuto 15´´ kola s poměrně nízkými gumami, na nerovnostech neodskakuje a přenáší do interiéru jen rázy z větších nerovností, jako jsou třeba retardéry. Nemusíte se bát ani pořádně se rozjet, ve vyšších rychlostech se vůz zklidní a přes obvyklé silniční nerovnosti se přenáší poměrně plavně a bez náznaku ztráty kontaktu s vozovkou i při prudších manévrech. Přesné a přiměřeně citlivé řízení umožňuje rychle a bezpečně zvládat všechny manévry, které je potřebné provádět ve městě, ale neplave ani při vyšších rychlostech na dálnici. Přestože tak ani rozměry, ani prostorem pro zavazadla, ostatně ani motorem nebo převodovkou není určen na dálkové cesty, na dobrodružnou výpravu po D1 do Brna bych si s ním troufnul.

Závěr

Hyundai i10 je určitě příjemným překvapením. Překvapením, začínajícím už při pohledu na něj, které pokračuje při nastoupení a vydrží s drobným zaváháním i při jízdě. Pro podobná auta, která ve své kategorii dokáží zaujmout více, než ostatní, se někdy používá i pojem „stylovka“.

Své místo najde v garáži jako druhé auto do rodiny, nebo i auto pro seniory, trávící čas bez vyrostlých dětí kratšími cestami. Svou výbavou umožní soustředit se při volbě na to, jak budete auto používat bez toho, že byste přitom museli dělat kompromisy v pohodlí, komfortu nebo bezpečnosti.

.

A co nás u tak malého auta zajímá, jak se říká, až na prvním místě? Cena. Ta začíná na akčních 229 990 Kč u základního modelu START, kde ale najdete, kromě asistenta rozjíždění do kopce, všechny bezpečnostní systémy a dokonce i tempomat. S vyššími výbavovými stupni COMFORT, SMART a STYLE se cena postupně zvedne až na 339 990 Kč. Stranou dávám provedení N line s variantou N line STYLE, určené pro mladé divochy, na první pohled se lišící designovými prvky karoserie, většími 16´´ koly a sportovními geny, implantovanými pod kapotu. U něho cena začíná tam, kde předchozí provedení končí a pokračuje až na 389 990 Kč.

Pro mnoho zájemců, kteří zvažují i případné další náklady spojené s provozem, může být argumentem i sada zimních pneumatik zdarma, nebo záruka 5 let bez omezení kilometrů.