Kia Rio. Auto pro každého
Kia Rio je model, který sice nepatří mezi nejznámnější na trhu, ale jeho historie je poměrně dlouhá. Na trh se jako nástupce modelu Avella dostal již v roce 2000. Na některých trzích se dnes prodává pod jménem modelu Kia Pride, vyráběného již od roku 1987. V portfoliu osobních vozů značky se jedná o druhý nejmenší vůz, příbuzný s modelem i20 sesterské značky Hyundai.
První generace se s jedním faceliftem v roce 2003 vyráběla do roku 2005. Druhá generace, která měla v nabídce na rozdíl od první kromě benzínových i naftový motor, byla v prodeji do roku 2011. Stejně jako první, tak i druhá generace byla buď pětidveřový hatchback, nebo čtyřdveřový sedan, doplněný řadou bezpečnostních prvků.
Třetí generace, od roku 2014 do 2017, se již přiblížila tomu, co jsme měli možnost otestovat nyní. Jak vzhledem, tak kvalitou a zpracováním materiálů. Nabídka karoserií se ustálila na pětidveřovém hatchbacku.
Světová premiéra čtvrté generace modelu Kia Rio se uskutečnila na mezinárodním Pařížském autosalonu v roce 2016 a v nabídce zákazníkům je od roku 2017. Oproti svým předchůdcům opět o něco narostla, na délku o 15 milimetrů a patří tak v segmentu malých vozů mezi ty největší.
Testovaný model měl pod kapotou naftový litrový motor, kombinovaný v souladu s vývojem technologií s mildhybridním pohonem, slibujícím nízkou spotřebu.
Exteriér
Základní tvary vozu se nesou v duchu střídmosti, jednoduchosti a ambici působit dospěleji, než by velikost vozu napovídala. Tak jak je to dnes obvyklé, je Kia Rio jednoduše zařaditelná ke značce díky charakteristickému tvaru masky. Ta se na výšku zmenšila na minimum a plocha, dříve určená pro nasávání vzduchu do motoru, je podobně jako u elektromobilů zakryta lesklým plastovým krytem. Nasávání vzduchu se přesunulo pod nárazník, opticky tak snížilo čelní partie auta a společně s mlhovkami vytaženými až k samotnému obrysu přispělo dominantnějšímu a sportovnějšímu vzhledu.
Boční partie nenabízí nic, na čem by oko ulpělo. Linie jsou vyvážené a příď tak plynule přechází do klínovité zádi s šikmo ubíhajícím zadním oknem a koly vysunutými do krajů krátkých převisů. To, spolu s kompaktním dojmem, umožňuje dobrou manévrovatelnost ve městě, pro které se auto narodilo.
Tak, jak může boční partie mezi koly působit unyle až fádně, záď dokáže vyvolat spoustu emocí a detailů, které přitahují pozornost je zde hned několik. Můžete si vybrat mezi masivním nárazníkem, chránícím páté dveře, robusními světlomety vytaženými do boků a hlavně odtrhovou hranu mezi nimi, která nekompromisně dělí horní a dolní partie vozu.
Dilema, kterým výběr vozu pro mnohé začíná, je volba barvy karoserie. Ta se aktuálně nabízí hned v devíti odstínech. Další volba je mezi měkčí jízdou nebo sportovním vzhledem, což znamená výběr buď 15 palcová kola na vyšší 65°gumě, nebo 16 palcová kola na nižší 55° gumě.
Interiér
Uvnitř auta je přes jeho velikost, tedy spíše s ohledem na kategorii malost, místa dostatek pro čtyři dospělé osoby. Dozadu se se dvěma dospělými vměstná navíc i dítě, tedy pokud není v dětské sedačce, pro kterou je zde připraveno ukotvení ISOFIX, stejně jako na sedadle spolujezdce vepředu. Při umístění sedačky dopředu je ale potřeba deaktivovat příslušný airbag ze šesti, kterými je vůz vybaven. Sedačky, potažené podle výběru buď šedým, nebo černým látkovým potahem jsou pohodlné, přiměřeně očekávanému způsobu použití auta. Ve vyšším stupni výbavy mohou být, stejně jako volant, dokonce i vyhřívané, což je při kratších pojížďkách v zimě velmi příjemné a zpříjemní to cestu v situaci, kdy se nestačí pořádně ohřát motor, aby dodal dost teplého vzduchu pro větráky. V souvislosti se sedadly je potřeba zmínit možnost posunout dopředu područku mezi předními sedadly. Ta je v základním nastavení kvůli poloze mechanické ruční brzdy hodně vzadu. Možnost posunu vpřed tak dává šanci na její používání i menším řidičům, kteří mají sedačku více přisunutou k volantu a na opěrku by nemohli pověsit ani špičku lokte.
Přístrojové desce dominují horizontální linie, které ji opticky rozšiřují a dávají přirozený prostor pro ovládací prvky, členěné podle funkčnosti. To zlepšuje přehled a činí jejich ovládání při jízdě bezpečnějším. Ergonomii řidiče napomáhá i naklopení prostředního panelu s displejem směrem k řidiči, což zlepšuje čitelnost monochromatického červeného malého displeje s velkými tlačítky, který si pamatujeme někdy z počátků infotainmentu.
Pod displejem je samostatný panel klimatizace, s velmi slušným ovládáním teploty a výkonu ventilátoru, kterému dominují velká otočná tlačítka, dobře padnoucí do ruky. Jen člověk trochu tápe při přepínání směru větru, protože je to postupně jedním tlačítkem, ale to se dá zvládnout.
Ovládání na volantu je, tak jak už to u Kia i Hyundai bývá intuitivní a přehledné a neustále si říkám, proč to tak neumí jiné značky. Zajímavou funkcí je možnost volby počtu zablikání směrovek při namáčknutí ukazatele směru mezi třemi, pěti a sedmi zablikáními, což se může hodit v situaci, kdy standardní, jinde používaná tři zablikání nemusí při výjezdu na hlavní nebo v křižovatce stačit.
Vůz disponuje velkou škálou bezpečnostních asistentů od mimořádně otravného systému hlídání jízdních pruhů, který velmi doporučuji s ohledem na vlastní bezpečnost co nejrychleji po nastartování vypnout. Ovládání panelu s funkcemi je ale hůře dostupné pomocí tlačítka přímo na panelu před řidičem a za jízdy je manipulace rukou uvnitř volantu nemožná. Navíc je iritující skutečnost, že auto má svou potřebu vás vychovávat a vést i kdybyste kvůli tomu měli skončit v příkopě nebo protijedoucím autě naprogramovanou tak, že funkci nelze vypnout trvale. Stejně, jako další otravný asistent, vypínající při každém zastavení motor, je potřeba jej při nastartování znovu a znovu deaktivovat, ale co by člověk pro bezpečnost a zdraví své i auta neudělal. Pokud bych měl o koupi auta uvažovat, toto by byl jediný moment, který by mne mohl od rozhodnutí koupit odradit.
Zajímavý je asistent, upozorňující na přítomnost pasažérů nebo předmětů na zadních sedadlech. Dítě asi nepřehlédnete, ale na tašku, nebo něco podobného zapomenout můžete a pak se připomenutí může hodit. Stejně jako asistent, který vás upozorní na to, že se auto před vámi rozjelo, vhodný pro poněkud roztržité řidiče nebo řidičky, které jsou zvyklé využít čas stání v koloně ke spoustě jiných užitečných věcí, jako třeba kontrole stavu účesu apod.
V rámci volitelného příslušenství je možné si přiobjednat i tempomat s omezovačem rychlosti a zadní parkovací asistent s kamerou, což je velmi užitečná věc, obzvlášť při parkování ve stísněných prostorech. Novinkou je i systém autonomního nouzového brzdění s funkcí rozpoznávání chodců. A v základní výbavě jsou k dispozici i další úplně nové technologie – asistent průjezdu zatáčkou, který snižuje riziko smyku, a asistent řízení stability v přímém směru, který eliminuje stáčení za prudkého brzdění při jízdě v přímém směru.
Čím dál důležitějším příslušenstvím jsou zásuvky pro dobíjení telefonů, tabletů apod. Vepředu je jedno USB, jedna 12 V zásuvka a vzadu jedna 12V zásuvka, takže bez redukce na USB se neobejdete.
Kufr nabízí prostor, odpovídající své kategorii. Objem narostl oproti předchozí generaci na 300 litrů, což je na velikost vozu docela slušná hodnota, která byla dosažena i přes zkrácení zadního převisu. Praktickým příslušenstvím je pak gumová vložka, která umožňuje převážení znečištěných předmětů bez nutnosti trávit čas jeho čištěním. Pod podlážkou kufru ale nenajdete rezervní kolo. Jeho místo zabírá baterie mild hybridního pohonu.
Motor, převodovka
Testovaný vůz poháněl tříválcový motor 1,0T-GDI, který je v nabídce automobilky od roku 2015, kombinovaný s 48V elektromotorem mild hybridního pohonu s maximálním kombinovaným výkonem 88,3 kW. Na kola je výkon přenášen buď automatickou sedmistupňovu převodovkou, nebo inteligentní šestistupňovou manuální převodovkou. Kombinovaný pohon má ambici díky pomoci elektromotoru dosahovat lepších jízdních výkonů v limitních situacích, případně optimalizovat spotřebu. Žádné sportovní výkony ale čekat nemůžete, i když auto nabízí dokonce 3 jízdní režimy – Normal, Eco a Sport. Rozdíly mezi nimi jsou detekovatelné, nejvíce pokud jede v autě pouze řidič. Tehdy je výkon auta dostatečný pro poměrně svižnou jízdu i v normálním režimu a není nutné do režimu Sport, pokud si nechcete jízdu vyloženě užít, ani přepínat. Průměrná tabulková spotřeba je 5,0 litrů, což je o čtyři deci méně, než v případě stejného motoru bez pomoci elektřiny. Rozdíl v produkovaných emisích je 5 gramů na kilometr, což je na úrovni statistické chyby.
Jízdní vlastnosti
První dojmy jsou pro mne docela důležité, protože si na některé věci člověk postupem času zvykne. U tohoto vozu mezi ně patří tvrdší spojka, docela ostrá, zabírající více v horní poloze, takže pedál je potřeba přži rozjezdu uvolňovat citlivě, aby auto neskákalo jako koza.
Po rozjezdu ale následuje příjemně měkká jízda, při které vás nerozhodí ani obvyklé výmoly, nebo vlny v asfaltě nebo dláždění. Stabilitu auto neztrácí ani při prudším vybočení, nebo rychlejším průjezdu zatáčkou, kdy náklon nepřekračuje snesitelnou hodnotu. Odezva od volantu je přiměřená a upozorní na případné nebezpečí. A pokud už dojde na nějakou nebezpečnou situaci, pomocí poměrně ostrých brzd ji v pohodě zvládnete.
Jízdní pohodu neruší ani žádný nepříjemný hluk či zvuky ani z interiéru, ani zvenku. Motor je odhlučněn dobře, poslech audiosoustavy neruší, stejně jako hluk od letních pneumatik není téměř slyšitelný. Posledním případným zdrojem hluku je proudění větru, ten ale v běžném provozu také nezaznamenáte, slyšitelný je až při rychlé jízdě po dálnici, kdy se něco málo ozývá od zrcátek a horní hrany předního skla.
Závěr
Až na tu velmi nepříjemnou snahu zasahovat do řízení je Rio auto, které stojí za pozornost. Je svým způsobem natolik univerzální, že může fungovat jako druhé auto do rodiny, auto pro mladého nejistého začátečníka i zkušeného seniora, který nepotřebuje stěhovat na chalupu půl bytu, nebo půl nákupního centra v pátek odpoledne domů.
Kombinace rozumného poměru vnějších rozměrů a vnitřního prostoru s vyspělou technologií, slušnými jízdními parametry, podtržená cenou, která u základní výbavy klesla akčně dvacet korun pod magických 300 000 korun, dokáže opravdu zaujmout. Provedení s kombinovaným mild hybridním pohonem je samozřejmě dražší, už kvůli výbavě, protože je dostupný ve dvou vyšších výbavových stupních. Nejlevnější je ve výbavě Exclusive s manuální převodovkou za 404 980 korun, v nejvyšší výbavě GT Line a automatem se vyšplhá na 474 980 korun, což je zároveň nejvyšší cena, za jakou lze RIO koupit, pokud nebudeme počítat příplatkovou výbavu. S tou může cena ve výbavě Exclusive vyskočit o 118 000 korun a GT Line díky vyššímu standardu o „pouhých“ 53 000 korun. Opatrné zájemce může oslovit to, že součástí ceny je tovární záruka na celý vůz 7 let nebo 150 000 km, první 3 roky bez omezení.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
