Test Hyundai Kona 1,6 T-GDI DCT 4WD Style Premium. Příjemné potěšení za volantem

Hyundai Kona je vůz, který je na trhu již 7 let. S její první generací jsme již měli možnost se podrobně seznámit a o výsledky zjištění se s vámi podělili v testu elektrické verze tohoto modelu. V loňském roce přišla po předchozím faceliftu druhá generace. Ta potvrdila originální styl, kterým zaujaly první vozy, a přinesla další prvky, které upoutají pozornost jak při pouhém pohledu, tak i při samotné jízdě.

Lokální patrioty potěší skutečnost, že vůz je sice pojmenován po jedné z oblastí daleké Havaje, vyrábí se ale ve slezských Nošovicích.

Přestože vůz je primárně konstruován jako elektromobil, jeho tvůrci nezanevřeli ani na zastánce klasického pohonu. Měli jsme tedy tentokrát možnost vyzkoušet provedení se spalovacím motorem, které se nabízí na výběr ve dvou výkonech, v kombinaci s manuální, nebo automatickou převodovkou a dokonce i pohonem jedné nebo obou náprav.

Exteriér

Auto už při svém představení vyvolalo svým neortodoxním vzhledem pozornost. Ve druhé generaci se linie zjemnily, nicméně své jednoznačné identifikační prvky si vůz podržel. V platnosti zůstává také pravidlo, že každý model značky má svůj naprosto osobitý styl a, na rozdíl od mnoha konkurenčních značek, dává prostor pro osobitost a nezaměnitelnost s ostatními modely.

Jak už to tak bývá, i tento model při modernizaci povyrostl. Na délku o celých 15 centimetrů, na šířku o 2,5 centimetru. Část nárůstu celkové délky se projevila zvětšením rozvoru náprav o 6 centimetrů a tím i zvětšením prostoru pro cestující.

Při prvním pohledu na vůz zepředu můžete mít pocit, že model stavěný od počátku s tím, že by se primárně mělo jednat o elektromobil, nemá otvor pro sání chladiče. Na druhý pohled si ale všimnete klapek v čelní masce a sání pod pásem pro registrační značku, které přístup vzduchu k chladiči umožňují.

Hladké linie přední části prolíná horizontální linie světlometů denního svícení osazenými parametrickými pixely. Nová KONA je prvním modelem značky Hyundai, která tento prvek používá.  Stejný prvek průběžné svítící lišty, tentokrát v červené barvě, opakuje vůz i na zádi.

Hlavní světlomety pak zůstaly v blocích, umístěných na panelech, které obtékají podběhy kol. Ty jsou pro větší kontrast a zdůraznění sportovního charakteru vozu ponechány nelakované v černé barvě plastu. To je praktické i v případě poškození těchto nejvíce exponovaných částí vozu. Drobné škrábnutí tak na nich není viditelné a případná výměna při větším poškození je díky tomu, že díl se nelakuje, i levnější.

Jak jsou přední a zadní partie hladké a oblé, je bok vozu členěn ostrou hranou prolisu, táhnoucího se od přední masky ke klikám zadních dveří. Zde se spojuje s prolisem, klínovitě dělícím panely dveří a dále navazujícím na spodní okraj zadního okna a spoiler nad zadními dveřmi.

Rafinovaná a promyšlená hra tvarů, linií a stínů tak dává příležitost nacházet při různých světelných podmínkách a úhlech pohledu nové a nové motivy. Designovou žeň pak úspěšně doplňuje i tvarování velkých disků kol.

Interiér

Přestože se šířka vozu zvětšila o 2,5 centimetru, uvnitř je stále dost místa spíše pro čtyři než pro pět dospělých osob. Vzadu se, mezi dva dospělé, může vejít ještě dítě. Pokud ale jsou vzadu jen dva, mohou si pohodlně vyklopit z prostředního sedadla područku a uvelebit se pohodlně jako v křesle s tím, že v područce mají k dispozici držák na nápoje.

Pohodlí sedaček zvyšuje dobré boční vedení, Člověk do nich zapadne jak do fotelu a oporu mu poskytnou nejen na dlouhé cestě, ale i při rychlejším průjezdu zatáčkou. Nabízí i možnost nastavení vyhřívání. Překvapivě se tato možnost týká i zadních sedadel, což je možnost, kterou vidíme málokdy i u vozů vyšších kategorií. Ovládání tepelného komfortu doplňuje ještě vyhřívání volantu. V létě pak cestující na kožených sedadlech ocení ještě možnost odvětrání těch předních. Tlačítka pro jejich ovládání najdete na středovém panelu, hned vedle knoflíku pro volbu jízdního režimu.

Přístrojový panel byl upraven do konfigurace, na jakou jsme zvyklí u jiných vozů. Čili široký panel napříč přístrojovou deskou, složený ze dvou displejů. Jeden před řidičem a druhý vedle něho. Oba s typickým obsahem a známými ovládacími prvky. Ovládání klimatizace zůstává naštěstí oddělené, samostatná tlačítka pro vyvolání základního okruhu funkcí.

O co ale vůz oproti předchozí generaci přišel, je head-up displej. Já sám jsem ho ale stejně nepoužíval, protože šlo o průhledový štítek, který měl jen jednu polohu nastavení a já jsem v něm při své větší výšce stejně nic neviděl.

Ovládání, které ale prošlo významnou změnou, je samotné řazení. To se přestěhovalo ze středového panelu na ovladač pod volantem. To je řešení, které pamětníci znají z některých dnes už historických modelů, ale používají ho i jiné značky. Je ale potřeba si na něj zvyknout. Mě se vícekrát stalo, že jsem při pokusu rozjet se místo zařazení režimu pro jízdu vpřed zapnul stěrače, které jsou hned vedle.

Dalším zajímavým prvkem je prostor před opěrkou ruky, kde je plocha pro odkládání věcí, která v sobě obsahuje i obligátní držáčky na nápoje. Ty jsou ale řešeny tak, že jsou skládací a je možné je přetočit do boku odkládacího prostoru, takže ve chvíli, kdy nemáte žádné nápoje, můžete prostor volně využít pro něco většího a držáky nápojů nepřekáží.

Z nabídky asistentů bych zmínil dva. Prvním je tlačítko Hold, které umožňuje zastavit auto, stát bez nutnosti držet nohu na pedálu brzdy a třeba si ji trochu protáhnout a uvolnit. Velmi užitečná věc. Druhou užitečnou věcí, obzvlášť pro méně zkušené řidiče, je asistent jízdy z kopce, který pomůže sjet bez komplikací i prudší svahy, například meze a podobně.

Pokud jde o nabíjecí infrastrukturu, tak vepředu jsou dvě USB s jednou 12 V zásuvkou. Vzadu jsou dvě USB zásuvky, což si myslím, že je množství na takový vůz zcela dostačující.

Díky zvětšené délce narostl i kufr a je tak v něm více místa pro zavazadla. Auto je také uzpůsobeno pro slušnou variabilitu vnitřního prostoru. Pokud potřebujete převést něco většího, tak nemá obligátní tunel v opěráku zadního sedadla, ale sklopný je celý prostření díl, takže naložit můžete i objemnější dlouhý předmět, třeba krabici se složenou skříní.

Stejně tak podlážka v kufru je stavitelná výškově. Ve spodní poloze umožní naložit více vyššího nákladu, v horní poloze vytvoří rovnou plochu po sklopení opěradel zadních sedaček a navíc poskytne místo pro uložení drobností, které by v zavazadlovém prostoru překážely.

Drobnou praktickou pomůckou je koberec v zavazadlovém prostoru, který chrání podlážku před znečištěním. Jeho součástí je i dečka, kterou lze vytáhnout a přehodit přes zadní nárazník. Při nakládání něčeho, co nechcete, aby se od nárazníku znečistilo, nebo naopak chcete nárazník ochránit pře případným poškozením při nakládání, toto je dobré řešení.

Pohon

Škála možností pohonu tohoto modelu zahrnuje prakticky vše, co je dnes na trhu k dispozici. V nabídce najdete jak benzínový spalovací motor, a to hned ve dvou variantách jako tříválcový 1,0 T-GDI a čtyřválcový 1,6 T-GDI, dále hybridní pohon a pro ty, kterým to dává smysl, i čistě elektrický. Na vozovku je, jak už bylo řečeno v úvodu, výkon přenášen u spalovacích a hybridního pohonu buď manuální šestistupňovou, nebo automatickou převodovkou.

V testovaném modelu byl silnější čtyřválec o výkonu 145,6 kW/198 koní, kombinovaný automatem, který poháněl obě nápravy. Motor je třeba pochválit. Na volnoběh je prakticky neslyšný a nijak se neprojevuje ani při jízdě, takže toto auto, které je od počátku koncipováno jako elektrické, tak má prakticky tak tichý projev i u provedení, poháněné klasickým spalovacím motorem.

Pokud jde o ovládání, tak jen jedna drobná výtka. Převodovka sice funguje perfektně, tak při rozjezdu, pokud pedál akcelerátoru pořádně neprošlápnete, tak se auto zdá poněkud nejisté a řadí o něco později, než bych čekal.

Stejně tak je možné zmínit o něco vyšší spotřebu, která se jak při jízdě ve městě, tak mimo město pohybovala mezi 8,1 až 8,6 litru na 100 kilometrů.

Nižší spotřebě a šetření brzd nepomohla ani možnost podřazení při jízdě z kopce pomocí pádel pod volantem, protože motor má tak nízké pasivní odpory, že místo zpomalení auta došlo jen k vytáčení motoru a zvýšení hluku v interiéru.

Jízdní vlastnosti

Jízda s tímto modelem je velmi pohodlná a těžko hledat nějaké mouchy. Poděkovat je za to možné podvozku, který zvládá kompromis tvrdosti nastavení nutný pro stabilní jízdu i měkkosti potřebné pro jízdní pohodlí. Nevytřese vás ani na městských retardérech, podrží při rychlejším průjezdu zatáčkami rozbitých okresek. Při dynamičtější jízdě je možné se spolehnout na brzdy, které mají dobrý nástup a nevadnou ani při intenzivnějším použití.

Řízení je příjemně tvrdé, dává velmi dobrou odezvu od kol, takže se můžete spolehnout na signály od volantu a vychutnat si dynamiku vozu na maximum.

Závěr

Současná generace modelu Hyundai Kona je auto, které nepřehlédnete. Zachovalo si všechny charakteristické prvky designu a přidalo pár dalších. Díky nim nezevšední ani vám, ani přihlížejícím. Nabízí slušný mix zábavy, pohodlí a praktičnosti. Nabízí i slušný výběr jak motorů, tak pohonů. Spotřeba je spíše na horní hranici očekávání.

Na obvyklé hranici očekávání je cena. Ta začíná u provedení se slabším benzínem, manuální převodovkou a hnanou přední nápravou v základní výbavě Comfort na částce 559 990 Kč po slevě. To je slušná cena. Testovaný model se silnějším motorem, pohonem všech kol a výbavě Style Premium startuje na sumě 909 990 Kč. Tuto sumu může příplatková černá střecha, střešní okno, nebo příplatkový lak zvednout na 949 990 Kč a akční sleva snížit o prémii ve výši 50 000 Kč.

Galerie:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code