Test Hyundai Staria. Zjevení pro devět cestujících
Hyundai Staria je po všech stránkách zvláštní auto. Už tím, že představuje kategorii, která se na našich vozovkách téměř nevyskytuje. A pokud ano, jedná se o úpravy verzí, určených spíše pro přepravu materiálu. V případě modelu Staria ale nejde o úpravu dodávky na přepravu cestujících.
Hyundai u tohoto modelu ale od počátku koncipoval jeho konstrukci tak, aby poskytla co nejkomfortnější prostředí maximu cestujících, které může řidič s běžným řidičským průkazem přepravit.
Exteriér
Staria je auto, které nikdo nemine bez povšimnutí. Jeho linie se natolik odlišují od všeho, co dosud jezdí po našich silnicích, že pozornosti neujde. A jako vždy, názory se různí, i když v mém okolí se ti, kterým by jednoduché přímé linie s minimalistickými prvky nelíbily, prakticky nevyskytovali.
Z celé konstrukce je patrná snaha využít maximálně půdorys vozu zastavěnou plochou o délce 5253 mm a šířce 1997 mm. Bočnice i záď vozu vysokého 1990 mm jsou zcela kolmé, pouze příď kvůli aerodynamice vytváří výrazný klín, členěný velkou plochou čelního skla, pásem světlometů a maskou chladiče. Prostor pro cestující neomezuje ani velký rozvor 3273 mm mezi nápravami, osazenými u základní verze 17 palcovými a u testovaného provedení Luxury 18 palcovými koly.
Bočnice jsou z podstatné části zabrány dveřmi. Kromě klasických předních jsou na obou stranách velké posuvné dveře, umožňující najednou přístup k sedačkám druhé a třetí řady. Díky posuvné konstrukci dveří tak můžete zaparkovat i ve stísněných prostorách.
Zajímavým detailem jsou boční okna. Vepředu je kvůli opravdu velmi skloněné čelní stěně malé trojúhelníkové okénko, vykrývající prostor mezi čelním sklem a dveřmi. Jeho funkce je ale kvůli širokému sloupku dveří a silnému rámečku samotného okna spíše symbolická. Určitým kompromisem jsou i okénka v posuvných dveřích cestujících v zadních řadách. Kvůli mechanismu zasouvání dveří zde není klasické stahovací okno, ale „okno v okně“, které umožňuje část proskleného prostoru otevřít třeba na vyvětrání.
Stupeň výbavy lze poznat na první pohled podle mřížky chladiče vepředu. U testovaného modelu v nejvyšší výbavě Luxury připomínala staženou žaluzii luxusního prvorepublikového obchodu, nižší verze ji mají tvarovanou jednodušeji. Součástí masky jsou i hlavní Full LED světlomety, kryté sklem s rámečkem, lakovaným, stejně jako mřížka, v elegantním odstínu staré mosazi.
Zadní stěně, zcela zabrané velkými výklopnými dveřmi, opticky dominují světlomety, které ji po stranách celou rámují. Struktura světel, tvořených samostatnými kostkami, velmi připomíná model IONIQ 5 stejného výrobce. Samozřejmě nepřekvapí, že u takového vozu jsou jak zadní, tak boční posuvné dveře otevíratelné elektricky a dálkově.
Interiér
Že jde o pořádný kus auta pochopíte hned, jak nasednete. Jestliže velké vypadalo i zvenku, za volantem je ten dojem ještě větší. Obzvlášť, pokud vaše první metry jízdy začínají v zaplněné podzemní garáži.
Manévrování ale není, díky velkým proskleným plochám, umožňujícím vidět slušně na všechny strany, i díky kamerám, vykrývajícím skryté úhly, nijak složité. Napomáhá tomu také vyšší posaz, oproti klasickým vozům ale i modelům SUV sedíte výrazně výše. To zvyšuje nejen přehled pro řidiče a cestujícící, ale je to jistě i příznivý prvek pasivní bezpečnosti.
Synonymem pro interiér vozu je prostor. Velmi štědrý prostor je plně využit pro pohodlné cestování až devíti osob. Až devíti píšu proto, že základní uspořádání je 3+3+3 cestujících, nejvyšší testovaná verze nabízela o dvě místa méně, zato více prostoru pro cestující v první a ve druhé řadě, kde jsou dvě komfortní křesla.
Tři sedačky jsou v základu i v přední řadě. Testovaná verze nabízí místo prostřední sedačky opravdu úctyhodnou schránku s plochou, kterou lze označit za malý stolek. Ostatně úložných a odkládacích ploch je ve voze dost a každý si pro sebe nějakou najde.
Ve druhé řadě nabízí sedačky pohodlí byznys třídy, když je sklopíte do téměř lůžkové úpravy a nohám ulevíte na vyklopené podnožce. Zadní trojsedačka nabízí standardní pohodlí, opěrák je sklopný, nicméně není dělený, takže při převozu delšího předmětu musíte místa vzadu oželet. Specifikem je, že k zadním sedačkám se nedostanete jako obvykle sklopením sedačky ve druhé řadě, ale nastupujete jako v mikrobusu uličkou mezi sedadly druhé řady. Ty lze nejen pro tento účel posouvat i do stran a průchod tak zvětšit.
Tento komfort má ale jeden limit pro případné malé dětské cestující – jejich sedačky lze isofixem připevnit pouze na zadní řadě sedadel. Komunikaci s nimi pak může v nezbytném případě usnadnit palubní interim a vnitřní kamera.
O velkých prosklených plochách už řeč byla, nemůžu ale zapomenout na obrovské střešní okno, které ještě více prosvětluje vnitřek vozu a cestujícím vzadu dává plný pocit vzdušnosti. A pokud by v létě bylo toho slunce moc, lze okno zastínit roletou, stejně jako boční okna. Je ovšem potřeba dodat, že tyto vymoženosti nejsou součástí základní nabídky, ale za příplatek.
Nicméně zpět za volant. Řidičovo pracoviště je vybaveno technikou, kterou důvěrně známe z jiných modelů značky, třeba Tucson. Až se dá říci, že prostý panel před řidičem, zobrazující kruhový otáčkoměr a tachometr a mezi nimi digitální základní údaje zase stahuje řidiče z vesmíru zpátky na zem. Přestože do pole levého nebo pravého kruhového přístroje se při zapnutí blinkru promítá obraz boční kamery, dávám přednost pohledu do zpětného zrcátka, kde je zorné pole přece jen o něco větší. Novinkou zde je tak snad jen skutečnost, že na panel se řidič dívá nad volantem a ne skrz něho, což je uspořádání, které dosud nabízel pouze Peugeot se svým i-Cockpitem.
Uprostřed přístrojové desky je 10,25“ obrazovka multimediálního systému. Její strukturu a jednoduchost ovládání chválím u každého modelu Hyundai, nebudu se tedy opakovat. Připojím jen pochvalu na esteticky zvádnuté propojení monitoru s níže položeným samostatným panelem klimatizace a pásem ovládání některých základních funkcí. Trochu větší soustředění na ovládání, které může odvádět pozornost od řízení, ale vyžaduje provedení ovládacích prvků. Nejde o tlačítka, ale dotykové plochy, jako třeba u Volkswagenů, takže najít je intuitivně po hmatu nelze.
Samotné řazení automatické převodovky je s ohledem na absenci panelu mezi sedačkami umístěno na panelu vpravo od volantu a je řešeno jednoduchými tlačítky, která také již z Hyundai známe.
Prostor za sedačkami lze zvětšit posunutím sedáku až o 32 centimetrů dopředu poměrně malý prostor pro zavazadla zvětšit. V krajním případě přichází v úvahu ještě demontáž zadní řady sedadel, ale to je náročný zásah, který asi nebude běžnou operací někde na ulici. Většinou tak zůstanete u základního objemu 831 litrů pro náklad, který před nenechavými zraky případných loupežníků musíte zakrýt dekou, protože roletka v kufru není.
Bohužel schází i střešní podélníky, takže při cestování na hory jste limitováni v počtu cestujících, kteří se do vozu po sklopení sedadel vejdou.
Pohon
V případě pohonu nabízí .dovozce jednoduchou volbu, kterou známe už od dob Fordova modelu T. Můžeš mít naftový přeplňovaný čtyřválec 2.2 CRDi, nebo nic. Tento motor o výkonu 130 kW pohání v testovaném modelu osmistupňovou převodovku. Štítek HTRAC na zadních dveřích vozu napovídá, že převodovka s hydrodynamickým měničem pohání podle potřeby všechna čtyři kola.
V případě převodovky ale výběr je, nabízí se ještě šestistupňová manuální převodovka, pohánějící přední kola. Cenový rozdíl mezi oběma variantami ale není tak velký a v tomto případě bych dal v případě pořízení vozu určitě přednost automatu.
Jízdní projev vozu je pohodový, auto má s ohledem na svůj charakter velmi slušné zrychlení. Hluk od motoru není rušivý ani při vyšších rychlostech nebo akceleraci pod taktovkou automatu, jeho kulisa nám dává šanci nezapomenout, že stále ještě jedeme autem s motorem.
Důležitou informací, na kterou nesmím zapomenout, je spotřeba. Ta je samozřejmě u velkého a těžkého vozu vyšší, než u běžného osobáku. Záleží také na volbě pohonu, zda čtyřkolka nebo předokolka, jízdním stylu a profilu trasy. Zjednodušeně lze ale říci, že nám se v kombinovaném testu, zahrnujícím jak díl dálnice, města, tak i pohodovou jízdou lesy a lukami ustálila spotřeba na hodnotě 10,8 litrů. Pokud bychom ale vynechali dálnici a jen se kochali venkovem, nebo posouvali městem, lze očekávat spotřebu o dva litry nižší.
Jízdní vlastnosti
Jízdní vlastnosti tohoto vozu předurčuje podvozek, který je shodný s největším modelem značky, Santa Fe. To znamená, že vzadu není pevná náprava, ani jednoduchá vlečená, ale víceprvková náprava, dávající podvozku výborné jízdní vlastnosti i v tom nejsložitějším terénu.
Poměrně velká hmotnost vozu, která sama o sobě tlumí menší rázy a nastavení podvozku a tlumičů, přispívají k tomu, že jízdu lze označit za plavnou. Cestující si tak nerušeně mohou užívat komfortu interiéru a to i při rychlejší jízdě, při které se v zatáčkách karoserie naklání minimálně.
Řízení je přesné, reaguje přiměřeně i ve větších rychlostech, jen při parkování je počítat s tím, že převod řízení je u tak velkého vozu větší a volantem se natočíte trochu více, než obvykle. Na druhou stranu to ale umožňuje přesněji zacílit do prostoru, obvykle určeného pro mnohem menší vozy.
Pochválit je možné i brzdy, které mají pomalý nástup, takže brzdný účinek lze přesně dávkovat tak, aby cestující uvnitř manévry řidiče moc neřešili.
Závěr
Jak bylo řečeno v úvodu, Staria je model pro všechny, kteří potřebují převážet více cestujících, mají rádi komfort a baví je pozornost kolemjdoucích. Pro velké rodiny, malé i velké firmy, pro cesty po městě i na dlouhé přesuny.
Interiér nabízí prakticky vše, co byste na cestách mohli potřebovat a s trochou šikovnosti ho lze vyndáním třetí řady sedadel upravit i na dovolenkovou variantu s obrovským prostorem pro zavazadla.
To vše za cenu, která v základu překvapí. Přesnou aktuální cenu naleznete jistě na stránkách značky, orientačně lze uvést, že se může zhruba pohybovat podle úrovně výbavy i doplňků v rozmezí 900 000 Kč a 1 500 000 Kč.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
