Test Opel Crossland HIT 1.2 Turbo 110 k 6MT. Povedený návrat do minulosti
Opel Crossland je na trhu od roku 2017. V roce 2020 prošel faceliftem, při kterém dostal nový vzhled, techniku a obětoval za to písmeno X v názvu, které nosil v první generaci. Ten jsme měli možnost hned v roce 2020 i otestovat. Tentokrát můžeme tedy srovnávat nejen na první pohled viditelné změny karoserie, ale podíváme se mu i pod kabát. Co pod ním uvidíme?
Nepředbíhejme. Pokud bychom ale měli naznačit, můžeme říci, že jde o auto, jaké už jsme dlouho neměli. Čirý minimalismus. Když odhlédnu od mechanické šestistupňové převodovky, jeho ovládání je velmi jednoduché a nerozptyluje řidiče ani zbytečně mnoha asistenty, přestože jich opět pár přibylo. Prostě jednoduché auto pro opravdové řidiče.
Exteriér
Tento model byl prvním z Opelů, který představil nový vizuál přední masky. Opel jej pojmenoval „Vizor“ a postupně ho nasazuje na všechny své nové nebo faceliftované modely. Nutno přiznat, že vozu jednoznačně prospěl. Vypadá nyní mnohem dynamičtěji. Otřejší rysy a horizontálnější linie, propojující světlomety s maskou, doplněné výraznými imitacemi nasávacích otvorů vzduchu k brzdám daly vozu téměř sportovní rysy. Při bočním pohledu ale proti jeho předchůdci změny nezaznamenáte.
Auto stále na první pohled svým designem působí tak, že by mu pohyb v lehčím terénu nemusel dělat problémy. Svádí k tomu poměrně masivní oplastování jak podběhů, tak prahů a spodních partií dveří.
Při pohledu z boku zaujme dvoubarevná kombinace spodku vozu a střechy. Zadní sloupek zajímavě splývá ze střechy obloukem, končícím zadními světlomety a jde naproti vlně zvednutého zadního nárazníku. Zvyšuje opticky záď, která svým členěním umožňuje ve vyšších provedeních vybavit auto dílem imitujícícm ochranný plech podvozku. Ten opět o kousek zvyšuje dojem auta jako vozu do terénu, i když kompaktní rozměry a ostatní technika ho spíš předurčují pro pohyb terénem městské džungle.
Škoda jen, že povedený facelift předku vozu nezopakoval výrobce i vzadu. Zde se spokojil s drobnou úpravou designu světlometů v původních prolisech karoserie. Auto, které tak slibně začíná vepředu, se tak vzadu opět vrací do historie.
Interiér
V interiéru vozu se toho od minula moc nezměnilo. Stále si uchovává svá německá specifika, i když pod tvary přístrojů a ovladačů lze najít francouzskou technologii. Design přístrojové desky není žádný výkřik modernismu. Tvary ale plynou v klidných vlnách a prostřední dotykový panel je integrálně začleněn do plochy natočené ergonomicky k řidiči a netrčí do prostoru. Je poměrně skromný a de facto dvoubarevný, bílo-červený. Nabízí základní možnosti nastavení ovládání telefonu a různých jízdních režimů. Testovaný model ale neměl navigaci, takže jsme ho využili k používání rádia, telefonu a nastavení provozních funkcí auta. Navigaci a další aplikace je pak možné využít díky možnosti propojit s infotainmentem vlastní telefon a zobrazit si třeba vlastní navigaci.
Přístrojový panel je klasický, analogovo-digitální. Vlevo je na čestném místě otáčkoměr. Tachometr je vpravo, ale díky prostřednímu menšímu monochromatickému displeji, který umí zobrazovat i digitální hodnotu rychlosti, je v podstatě zbytečný. Údaje na panelu doplňují ještě informace o teplotě motoru a stavu paliva.
Ovládání na vyhřívaném volantu je v podstatě jednoduché a intuitivní. K dispozici je dokonce i tempomat.
Klimatizace má oddělený panel ovládání s mechanickými ovladači. Drobným zádrhelem je nastavování teploty, kdy nemáte k dispozici ukazatel ve stupních, ale jen otočné kolečko, takže teplotu musíte ladit podle toho, jak se cítíte. Navíc klimatizace trošku nestíhala, a to ani v ne úplně horkém počasí. Otázkou je, jak by zvládala opravdu horké léto.
V zimě ale potěší 3stupňové vyhřívání sedaček. Pod panelem klimatizace jsou dvě zásuvky, jedna USB a jedna 12 V a pod nimi hluboká schránka na drobnosti. I na takové drobnosti se projevilo, že návrháři o své práci přemýšleli. Schránka má totiž plyšové dno, takže věci v této schránce se nebudou v zatáčkách přesypávat a chrastit. Pochvalu zaslouží i schránky ve dveřích, do kterých je možné dostat velkou lahev s pitím.
Když už je řeč o drobnostech a pochvalách, nemůžu vynechat řadicí páku. Horní plocha řadicí páky je plochá, dá se na ni pohodlně položit ruka a v přední části je hrana, která umožňuje pohodlně vzít prsty a zařadit. Při jejím návrhu designér přemýšlel hlavou a pochvalu si opravdu zaslouží. Řadicí páka je umístěna v dobré poloze, poměrně vysoko, před ní jsou důležitá tlačítka pro vypnutí těch nejotravnějších systémů hlídání jízdního pruhu a Start/stop.
Jak je vidět na fotografii, velice kreativní je i řešení tvaru ruční brzdy, pro kterou v prostoru mezi područkou a řadicí pákou už nezbylo dost místa. Designér si s tím ale také bravurně a netradičně poradil a dal vzniknout zajímavému designovému prvku.
Mezi praktické drobnosti, které zpříjemňují cestování, patří kromě již uvedené klimatizace i vyhřívání předních sedadel a volantu, tempomat, dešťový senzor, zapínající stěrače, nebo zpětné zrcátko s automatickou clonou proti oslnění. Zmínit je potřeba určitě i ovládání světel, s možností nastavení automatického přepínání tlumených a dálkových světel, která funguje bezchybně. Řidič se tak za jízdy ve tmě nemusí světlům vůbec věnovat.
Uvnitř vozu je dost místa pro čtyři osoby, vzadu se mezi dva dospělé může vmáčknout dítě. Sedadla mají dobré boční vedení, přední mohou mít elektrické nastavení a prodloužitelný sedák, takže je možné si je nastavit pro každou polohu. I postavy 190 cm vysoké mají nad hlavou skoro 8 cm místa, takže stísněností trpět nebudou.
Zadní sedadla jsou pohodlná, trpět nedostatkem místa nebude nikdo ani u nohou, ani nad hlavou, jen v případě tří pořízků, bych si rozmyslel cestovat společně vzadu na delší cestě. Spíše symbolické jsou opěrky rukou v zadních dveřích. Ty prakticky vůbec nevystupují z profilu dveří, ale jsou tvořeny jen jakýmsi zářezem v čalounění. Opřít ruku o ně je tak možné spíše symbolicky. Je to zřejmě dáno snahou o dosažení co největšího prostoru na šířku pro sedící osoby. Cestující vzadu mají jednu USB zásuvku, což sice není moc, ale pořád je to víc než v některých srovnatelných autech.
Konstrukce zadních sedaček byla u této výbavy také velmi jednoduchá. Dělení opěradel zadních sedaček je klasické v poměru 1:2. Tento model tak nedisponoval tím, co jsme si v předchozím testu pochvalovali. U starší verze bylo možné sklopením horní části prostřední zadní sedačce vytvořit nadstandardně velký otvor do kufru. Nemá ani posuvný sedák a po sklopení opěráku se sedák nesesune k podlaze vozu, aby ušetřil místo na výšku pro náklad. Další věc, o kterou auto přišlo, je dojezdová rezerva. Dnes pod podlážkou najdete pouze sadu lepení.
Pohon
Nabídka motorů se aktuálně zúžila na dvě varianty tříválcového benzínu 1.2 Direct Injection Turbo o výkonu 81 kW (110 k) nebo 96 kW (130 k).
Testovaný vůz ve verzi HIT byl vybaven slabším benzínovým 110 koňovým motorem a 6stupňovou manuální převodovkou. Přestože jde pouze o dvanáctistovku, přeplňování z motoru dělá příjemně živý mechanismus, který dokáže s pouze 1170 kg těžkým autem slušně zahýbat. Neztratíte se s ním ani při startu na světlech, ani v levém pruhu na dálnici. Při akceleraci ale o sobě do interiéru dá dost znát, petrolheada potěší zvukem, který připomíná silnější motory, než je instalovaný. Na druhou stranu to může být výhodou pro ty, kteří řadí podle sluchu a nerozptylují se pohledem na otáčkoměr. Na dálnici ale nezaostává ani při vyšších rychlostech, motor poskytuje slušný tah.
Výborně padnoucí řadicí páka ovládá převodovku, která je svými převody spíš vede k pohodovému jízdnímu stylu. Průměrná spotřeba 6,4 litrů/100 km na okruhu, který tentokrát představovala téměř z poloviny dálnice, lze považovat za slušnou hodnot, přestože kombinované spotřeby 4,8 litru na 100 kilometrů se nám očekávatelně nepodařilo dosáhnout ani náhodou.
Jízdní vlastnosti
Jízdní vlastnosti jsou nastaveny tak, aby auto zvládalo obvyklé městské nástrahy. Zvládne i lehčí terén, který mu povolí světlá výška podvozku. Přes bohaté ochranné oplastování bych se s ním do divočiny nepouštěl. Už se středovým pásem, jaké jsou obvyklé na polní cestě, by mohl mít problém, pokud by byl vyšší než 15 centimetrů.
Tlumiče i pérování zvládnou obvyklé překážky typu díra ve vozovce nebo retardér, pokud budete věnovat pozornost jejich výskytu a při přejezdu přizpůsobíte rychlost. Jinak se ale nemusíte, v rámci povolených limitů, nijak omezovat. I ostřejší jízda může být pohodová a přiměřeně komfortní. A pokud při projíždění zatáček přejedete středovou čáru, asistent hlídající jízdu v pruhu se omezí na nesmělé pípání. Nezasahuje moc do řízení, takž když ho zapomenete vypnout, nedočkáte se žádného nepříjemného překvapení, kdy by vám začal v té nejnevhodnější chvíli tahat za volant.
Při běžném jízdním stylu se neprojevuje ani nedotáčivost, ani přetáčivost. A s vozem tohoto typu asi běžný uživatel na hranu jeho možností nepůjde a bude si v klidu užívat pohodlí, které poskytuje. To je do jisté míry dané také menšími 16palcovými disky a tomu odpovídajícími vyššími pneumatikami, které se postarají o utlumení značné části nerovností.
Závěr
Crossland je typický vůz pro konzervativnější řidiče, kteří se spoléhají na své schopnosti a nemají potřebu se o ně dělit s různými asistenty. v sobě snoubí prvky francouzského stylu a německé uměřenosti. Za nabídkovou cenu poskytne rozumný komfort a jízdní výkony. Může jít o optimální volbu jak pro mladý aktivní pár s dětmi, tak pro seniory, jezdící na chalupu u lesa. Designem neurazí nikoho z nich.
Pokud jde o ceny, odkáži raději na stránky dovozce, kde najdete jak aktuálně dostupné výbavy, tak ceny. Při srovnání minulé generace s touto by totiž mohl leckterý zájemce znejistět nad rozdílem. Orientačně tak lze uvést, že se pohybuje kolem půl milionu korun, v závislosti na zvolené příplatkové výbavě.
Text a foto: Jan Švéda