Kia Stonic – potěšení z jízdy

Značka Kia patří na českém trhu mezi ty, které si postupně vytváří své místo na slunci. Pro nás může být zajímavá její historie. Začala totiž v roce 1944 jako výrobce jízdních kol, tj. zhruba o padesát let později, než tuzemský výrobce jízdních kol a následně automobilů Laurin a Klement, začleněný v dvacátých letech minulého století pod značku Škoda. V roce 1998 byla automobilka koupena společností Hyundai, ale výroba automobilů pokračuje dál pod vlastní značkou, sdílející část techniky se sesterskými modely Hyundai.

Původ automobilky tedy už známe, původ modelu Stonic můžeme hledat u jiného modelu značky – Kia Rio. Tvůrci jednoduše řečeno vzali tento hatchback, posadili ho na vyšší podvozek, použili dostupné technické novinky, které byly v roce jeho zahájení prodeje, tj. v roce 2017, k dispozici, dali mu moderní a elegantní kabátek a pod novým jménem jej vypustili do kategorie malých SUV, přesněji řečeno crossoverů.

Exteriér

Kia Stonic se svou délkou 4 140 mm patří mezi vozy, působící jako větší, než ve skutečnosti jsou. Vděčí za to elegantnímu designu, respektujícímu všechny zákonitosti, charakteristické pro vozy kategorie crossover. Tj. vyšší stavba podvozku, dvouprostorová karoserie s masivní a dynamickou přídí s typickou maskou chladiče a výrazným nasávacím otvorem chladiče pod nárazníkem.

.

.

Sportovní ambice naznačují zvýšené plastové prahy, olemování podběhů kol a zadního nárazníku, který je ve spodní části vybaven i dílem ve tvaru deflektoru, chránícího podvozek při překonávání terénních překážek. Zajímavým prvkem individualizace je možnost volby kombinovat barevný odstín karoserie a střechy, aktuálně dostupný ve třech kombinacích. Vůz je standardně dodáván s patnáctipalcovými koly. Testovaný model měl příplatkové sedmnáctipalcové disky a je potřeba říct, že s nimi vypadal mohutněji, i když z hlediska jízdních vlastností jsou patnáctipalcová kola s vyššími pneumatikami asi pro město, plné rozbitých silnic, retardérů a jiných lahůdek, vhodnější volbou.

Interiér

Uvnitř vozu nalezneme vše tak, jak je to u modelů této značky obvyklé a do jisté míry můžeme vidět i u jeho předlohy, modelu Rio. Ovládací prvky mají také shodnou ergonomii, a nutno říci naštěstí, jako u modelů sesterské značky Hyundai. To je na první pohled patrné například na volantu, tvarovanému tak, že dobře padne do ruky. Ovládací prvky na volantu jsou dle mého názoru, stejně jako u Hyundai, uspořádány nejlépe ze všech značek, které jsou na českém trhu k dispozici. Je zde vše co je potřeba a je to uspořádáno tak, že řidič nemusí studovat manuál, nebo je složitě zkoumat. Až si člověk v jiných autech říká, proč to tak nedělají všichni.

.

.

Kaplička před řidičem nabízí klasicky kruhový otáčkoměr a tachometr, doplněné přístroji s údaji o teplotě motoru i stavu paliva. Připomínku bych měl pouze k tachometru. Ten, stejně jako všechny ostatní vozy, ukazuje vyšší rychlost, než je ta, kterou jedete, ale pět kilometrů navíc je už poměrně dost.  Dotykový panel uprostřed přístrojové desky má po stranách tlačítka, takže přístup k základním funkcím je poměrně pohodlný. Do přístrojové desky je navíc zapuštěn stylem, který oko estétovo neurazí.

Pro obložení interiéru jsou použity standardní, místy trochu tvrdší plasty, ale design je příjemný a kvalita zpracování výborná.

Testovaný model měl navíc k dispozici výbavu, která není obvyklá ani u vyšších modelů dražších značek, například pohodlná vyhřívaná přední sedadla a dokonce i volant. To jsou drobnosti, které v zimě dokáží potěšit, výrazně zpříjemnit první chvíle za volantem a vhodně doplňují výkonnou klimatizaci, která umí vyhřát auto rychle i v sychravých dnech.

Velmi užitečný doplněk, na který si člověk rychle zvykne, je i bezklíčkové startování a automatické přepínání dálkových světel. Také asistent, upozorňující řidiče na dění v okolí vozu zvukovým signálem, je v případě, že se blíží nebezpečně blízko například k automobilu jedoucímu před ním, nebo naopak při vyjíždění z parkoviště upozorní na překážku za ním, velmi užitečný.

Jsou ale asistenční systémy, protlačované všemi automobilkami, na které si nezvyknu. Například Start/stop systém, vypínající motor při chvilkovém stání, mající údajně šetřit palivo. Dle mého názoru, jako bývalého automobilového konstruktéra, spíše zkracuje životnost motoru a startovací soustavy. Co ovšem považuji za velmi technicky nedotažené, prakticky nedotažitelné, a v mnoha situacích i vyloženě nebezpečné řešení, je asistent udržování jízdy v jízdním pruhu. Ten se někdy s řidičem o volant vyloženě přetahuje, dává zcela falešné signály o stavu vozovky a na nestabilním povrchu, například náledí, nebo uježděném sněhu, může dle mého názoru v krajním případě i způsobit ztrátu kontroly nad vozidlem. Jediným řešením, umožňujícím bezpečnou jízdu, je vypnout jej ihned po nastartování motoru.

.

.

Výhodou je posuvná opěrka mezi předními sedadly, alespoň v podélném směru. Vzhledem k její základní poloze, ve které je i pro vyšší řidiče, mající sedadlo posunuté dozadu, utopená mezi opěradly předních sedadel a je tak prakticky nepoužitelná, umožňuje její vysunutí dopředu trochu se opřít alespoň loktem. Umístění opěrky hodně vzadu je dáno přítomností mechanické ruční brzdy, což je radostná zpráva pro ty, kteří chtějí vyzkoušet sportovní geny vozu a mají potěšení z možnosti auto poslat do zatáčky, nejlépe na sněhu, kontrolovaným smykem.

Na zadních sedadlech je poměrně dost místa i pro cestující vyšší postavy, a nejen pro ně, ve dveřích jsou slušně velké odkládací schránky, do kterých se vejdou i velké lahve na nápoje.

.

.

Kufr moc místa na náklad nenabízí. Základní objem 332 litrů opravdu není nic, co by trhalo rekordy, nakládání navíc může komplikovat vyšší nakládací hrana. Na druhou stranu, pod praktickou oboustrannou podlážkou v kufru, s omyvatelnou jednou stranou, najdete rezervní dojezdové kolo. Pokud potřebujete místo cestujících na zadních sedadlech převézt větší náklad, lze sklopit zadní sedadla. Tím získáte celých 1332 litrů, což už je lepší, i když sklopená opěradla zadních sedadel tvoří na podlaze kufru schod.

Motor, převodovka

Na výběr máte při koupi ze dvou nepřeplňovaných benzínových motorů o objemech 1,25 litru/84 koní a 1,4 litru/100 koní, nebo jednoho přeplňovaného benzínového motoru o objemu 1.0 litru.

Nám se tentokrát do rukou dostal model s litrovým turbomotorem, majícím nejvyšší výkon ze všech dostupných, a to 120 koní. Tuto sílu na vozovku přenáší sedmistupňová automatická dvouspojková převodovka. Alternativní volbou je k tomuto motoru šestistupňový manuál, se kterým dosahuje motor shodného výkonu již při 4500 otáčkách.

Testovaná kombinace byla příjemná jak ve městě, tak i na okreskách a dokonce i na dálnici. Motor dokáže s poměrně malým autem docela slušně cvičit už od rozjezdu, neztrácí dech ani v táhlých dálničních stoupáních a dokáže se vzepnout k slušnému výkonu i při razantním předjížděcím manévru. Převodovka řadí díky dvěma spojkám velmi rychle, prakticky neznatelně. Chvíle, kdy bych chtěl řadit jinak, než se rozhodla ona, mimo město prakticky nenastaly. Ve městě se sice párkrát stalo, že při pomalejším popojíždění měnila zvolený převod vícekrát, jako by si nebyl jista, běžný řidič ale její váhání asi ani nezaregistruje. V tabulkách je uváděná hodnota kombinované spotřeby 5,2 litrů. Je to hodnota, ke které bychom se přiblížili, jsme si ostatně již vyzkoušeli v různých eco rallye, jen s velkou dávkou soustředění na opatrný styl jízdy. Při běžném mixu silnic jsme se dostali pod sedm litrů, při větším podílu dálnice a jízdy na hranici povoleného maxima ale dosažená hodnota, atakující číslo 8, poměrně překvapila.

Jízdní vlastnosti

Stonic patří mezi auta, do kterých prostě sednete a je radost s nimi jet. Akcelerace je i u jednolitrového tříválce velmi slušná, což je dáno i poměrně malou hmotností vozidla. Rozjíždět se na křižovatce je radost a jediné, na co si musí řidič dávat pozor je, aby se nenechal unést zrychlením a nepřepálil povolenou rychlost. Při jízdě po dálnici není pohyb ve 130 kilometrové rychlosti problém, auto se chová velmi dospěle a stabilně, na rozdíl od jiných vozů této kategorie, ve kterých už při stodvacíti ztrácí řidič pocit jistoty a plné kontroly. Tomu jistě napomáhá i řízení, které je přesné a příjemné, není přeposilované a dává dobrou odezvu do rukou od silnice.

.

.

Podvozek je příjemně měkký a přitom auto drží dobře stopu, takže i mrzutosti typu retardér se s ním dají překonávat poměrně svižně a bez obvyklého téměř zastavení. Přestože se tak tváří, není to žádný specialista na terén. Běžnou polní cestu, pokud na ní nevyjezdily traktory hluboké koleje, ale bez problémů zvládnete. Lak auta přitom ochrání před šrámy od kamínků nebo větví oplastované hrany prahů a podběhů. Protože to ale není čtyřkolka, na blátivém nebo zasněženém povrchu by to asi bylo složitější a je lepší se mu vyhnout.

Závěr

Kia Stonic je pohledné auto, které neudělá svému majiteli ostudu a dokáže mu poskytnout radost z jízdy. Vzhledem ke svým rozměrům je vhodnou volbou do města, obstojí ale i na venkově a cestách za odpočinkem. S ohledem na prostor pro náklad uspokojí spíše dvoučlennou posádku, tzn. buď aktivní seniorský pár, nebo naopak mladou rodinu, která ještě nemá potřebu plně obsadit zadní sedadla dospívajícím dorostem. Svou cenou začíná aktuálně na velmi slušné částce 344 000 Kč za model s motorem 1,25 litru a základní výbavou. S nejlepší výbavou a nejsilnějším motorem se kupec dostane, i přes akční nabídku, lehce přes hranici půl milionu. Testovaný vůz měl, bez akční slevy a v maximální výbavě, cenovku 549 980 Kč.

Text a foto: Jan Švéda