Peugeot 208 – malé, ale dospělé auto
Předchůdce druhého nejmenšího modelu se objevil na trhu již před 37 lety jako Peugeot 205. Na trhu vydržel, stejně jako jeho následovníci, modely 206 a 207, celých deset let. Pro několik generací řidičů byl tento vůz, speciálně jeho varianta 205 GTi, synonymem pro dostupný sportovní vůz. A zdá se, že tento model, na jehož pověst se jeho nástupcům 206 ani 207 navázat nepodařilo, by mohl mít konečně svého nástupce v modelu 208, který se sice vyrábí od roku 2012 na Slovensku v Trnavě, ale v listopadu 2019 inovovaném provedení konečně dostává rysy, měnící kulatou městskou nákupní tašku v auto, vyvolávající svými tvary opět emoce i u sportovněji zaměřených řidičů. Pro úplnost je potřeba uvést, že testovaná byla specifikace 1.2 PureTech 130 S&S EAT8 GT LINE.
Exteriér
Působivý dojem z auta se skládá z mnoha větších a menších detailů. Těmi nejméně přehlédnutelnými jsou přední světlomety, navazujícími na aktuální vzhled celé modelové řady. V nižších modelových řadách je sice designová dominanta předních světlometů, kterou jsou tygří zuby zatnuté do nárazníku, trochu bezzubá tím, že ji tvoří pouhý jinak barevný plastový díl, ve vyšších výbavách ale plně vynikne.
Boční partie oživují lemy podběhů velkých nízkoprofilových kol, vzadu zaujme opět grafika světel, svítící daleko třemi drápy nad masivním nárazníkem, ze kterého ční dvojité koncovky výfuku a uprostřed je drobná připomínka na předchůdce, model 206 s jeho mlhovým světlem uprostřed na spodní hraně. Na horní hraně střechy mu tvoří estetický kontrapunkt brzdové světlo, schované v masivním spoileru, evokujícím sportovní geny tohoto prcka.
Interiér
Po usednutí do vozu obklopí každého na jeho místě kompaktní prostor dokazující, že pokud je něco nevelké zvenku, uvnitř to nemůže být o moc jiné. Nicméně sedačky jsou pohodlné, dobře vedoucí a umožňující nastavení pro prakticky jakoukoli postavu za volantem. Ten tomu pomáhá svým zploštěním, jak zespodu, tak shora. Obzvlášť nahoře je to zploštění potřebné, protože kaplička s přístroji je v originálním stylu Peugeotu, kdy se na přístroje před sebou nedíváte skrz volant, ale nad jeho věncem. Výhodou určitě je, že při přepínání pohledu z vozovky na přístroje nemusíte tolik sklánět zrak, daní za to je náročnější nastavení polohy sedačky a volantu tak, aby pozice splňovala všechny nároky.
Dalším, co každého zaujme při pohledu na přístroje prakticky na první pohled, je způsob zobrazování údajů. Nejdřív si říkáte – to je nějaké zvláštní, pak si uvědomíte, že obraz na který se koukáte, je trojrozměrný! Tedy ne tak docela, ale promítání části zobrazovaných údajů na prohlednou vrstvu nad displejem přístrojové desky je velmi efektní a dává zcela nové možnosti v způsobu podávání informací. Škoda jen, že tato vychytávka je k dispozici jen ve vyšších výbavách. Stojí to za to.
Systém umožňuje nastavení tří profilů řidiče, takže pokud s vozem jezdí víc členů rodiny, může si každý podle své povahy a nálady můžete nastavit rádio, barvy na displeji i ambientní osvětlení podle toho, jestli chce mít přístrojovou desku v modré, červené či pistáciově zelené barvě.
V souvislosti s posazem je ale potřeba říct, že prostřední přístrojový panel je mimo slušný dosah, člověk se musí k tlačítkům na panelu pro nastavení rádia, klimatizace nebo navigace natahovat. Je alespoň trochu natočený na stranu řidiče, ne sice moc, ale aspoň trochu tak kompenzuje nedostatek, kterým je velká vzdálenost od řidiče.
Z hlediska jednoduchosti ovládání jsou určitě přínosem mechanická tlačítka ve stylu klaviatury, použitá i u jiných modelů, např. 508, jejich nevýhodou ale je, že označení kláves, které jsou prakticky vodorovné, je obzvláště u nižších řidičů hůře čitelné. Méně kreativity a tlačítka s plochou kolmou k pohledu řidiče by ovládání ještě zjednodušilo.
A když už jsme u pohledu řidiče, jeho výhledu do stran trošku brání širší prostřední B sloupek, obzvlášť při ohlížení se doleva zpět přes rameno, kdy je sloupek přímo vedle hlavy řidiče a při kontrole při výjezdu do křižovatky opravdu je potřeba dávat pozor a trochu se i vyklonit.
Přestože je to vozidlo pětimístné, prakticky v situaci, kdy vepředu budou sedět vzrostlé osoby, jde spíše o 2 + 2 místné, protože vzadu nezbude dost místa ani pro nohy, ani na výšku a nic většího než děti nebo dospělí do 170 centimetrů by asi delší cestu nevydržely.
Okénko do ergonomie interiéru lze ale zakončit pozitivním hodnocením posuvné loketní opěrky, která se při vysunutí dopředu dá pro svou funkci docela použít.
Zvenku nenápadný, ale zevnitř nepřehlédnutelný prvek výbavy je rozměrné střešní okno, zvyšující jízdní komfort obzvlášť cestujícím na zadních sedadlech při pohledu vpřed. Osvětluje interiér, čalouněný v módním tmavém antracitovém odstínu. A kupodivu není otevíratelné. Zastínit jej lze roletkou, která nemá elektrické ovládání, ale je díky kompaktním rozměrům interiéru dosažitelná rukou i z místa řidiče
Slušná je hladina aerodynamického hluku, který se nešíří do kabiny ani při vyšších rychlostech, stejně jako do ní neproniká v žádném režimu výrazně ani hluk od motoru nebo od kol.
Přestože většinou každá nová generace o trochu proti svému předchůdci vyroste, ne vždy to ve všem musí být pravda. V tomto případě se třeba objem kufru o trochu smrsknul na 265 litrů, což pro označení jako nákupní tašky stačí, pro auto na dovolenou už méně.
Motor, převodovka
Pokud pro vás není výbava ale motor, můžete si vybírat mezi benzínovými 1,2 litrovými tříválci s výkony 75 nebo 100 koní, kombinované s manuální pěti nebo šestistupňovou převodovkou. Silnější benzín je možné mít také s osmistupňovým automatem. Na milovníky nafty zbývá 1,5 litrový motor s výkonem 75 koní a šestistupňovým manuálem. Velmi působivé jsou údaje o spotřebě, které začínají na 3,2 litru u dieselu, benzín si podle tabulek a podle výkonu vezme od 4,1 do 4,3 litru na sto kilometrů. To jsou samozřejmě údaje, kterou se v praxi podaří dosáhnou málokomu. Většinou, stejně jako v našem případě, kdy nás hravý vůz nenechal chladnými a bylo potřeba vyzkoušet jeho možnosti, se spotřeba vyšplhala až k šesti litrům. Stálo to ale za to, automatická převodovka si s motorem výborně rozumí a dynamičtější jízdu i vychutnáte i bez přepnutí do sportovního režimu. Ten je sice k dispozici a po jeho zapnutí se mi vybavily zážitky z minulosti a modelem 205 GTi, ale pro plné vychutnání by bylo potřeba vypravit se na nějaký uzavřený okruh bez provozu. Těm, kteří chtějí vyzkoušet vlastní jízdní styl, mohou posloužit pádla pod volantem. Pro podřazení v případě potřeby přibrzdit motorem je ale moc neužijete, motor má tak malé pasivní odpory, že při ručním podřazení se jen motor vytočí do otáček a rychlost prakticky neklesne.
Na závěr je ještě potřeba pro úplnost uvést, že řidiči, kteří věří teorii o ekologičnosti elektromobilů a jsou ochotni akceptovat jejich specifika a cenu, mohou zajásat při možnosti volby dvěstě osmičky i jako elektromobilu.
Jízdní vlastnosti
I na dálnici má auto slušné zrychlení, posaz jsem musel chvíli hledat, sedačka je poměrně hluboká s výrazným bočním vedením, ale je spíš prohnutá jako korýtko, hodila by se korekce bederní oblasti, která schází a takhle je člověk v sedačce víc prohnutý a po delší cestě by mohly bolet záda.
Podvozek zvládá vše podstatné, co může řidič po autu, které má splňovat nejen roli dopravního prostředku, přepravujícího mezi dvěma body cestující a nějaký ten náklad, ale i šanci dát možnost si cestu pořádně vychutnat. Čili pohltí ty nejhorší rázy, ale ponechá řidiči informaci o tom, po jakém povrchu se pohybuje. Řidič tak díky jeho nastavení může dávkovat výkon přenášený na kola tak, aby jízda neskončila předčasně výletem mimo vozovku, pokud by tomu nezabránily brzdy, které se dokážou v případě potřeby pořádně zakousnout do brzdových kotoučů.
Pochválit je třeba řízení, které je v nižších rychlostech poddajné, ale při vyšších rychlostech ztvrdne a dává řidiči jistotu při řízení a vůz je dobře ovladatelný.
Chválit ale nelze vše. Asistent pro udržování jízdy v jízdním pruhu je otravný asi jako tchyně, která vám neustále mluví do řízení a upozorňuje, že se blížíte, nebo jste přejel přes čáru a v okamžiku, kdy má pocit, že ji neposloucháte, tak vám sáhne do řízení. Upřímně – kdo z vás něco takového má rád. Nejlepší, co pro svůj klid a bezpečí jízdy můžete udělat, je tohoto „asistenta“ ihned po nastartování vypnout.
Závěr
Peugeot 208 je v této generaci vozem, který nejen vzhledem důstojně navazuje na ve své době kultovní model 205. Má to sice o dost těžší, protože konkurence se také činí, ale rozhodně nezapadne.
Díky škále motorů, převodovek a výbavy je možné si jej poskládat podle své kapsy, způsobu použití i řidičských preferencí. Můžete tak mít auto pro pojížďky po městě bez obav z parkování, auto pro cesty na delší vzdálenost i nářadí, za jehož volantem si můžete upustit trochu páry a upravit hladinu adrenalinu.
Nejlevnější variantu LIKE pořídíte aktuálně již za 298 000 Kč. Je jasné, že za tuto částku musíte leccos z toho, co je zde popsáno jako užitečná výbava, oželet. Místo svítících drápů vepředu tak budete mít jen tmavý plast a vzadu žárovky místo led světel, ale i zde najdete 6 airbagů a sadu bezpečnostních asistentů.
Širší škálu doplňků najdete ve verzích ACTIVE a ALLURE i v nejvyšší verzi GT LINE.
Testovaný model GT line včetně doplňků, jako je panoramatické střešní okno za 15 000 Kč, vyhřívaných sedadel za 6 000 Kč, bezklíčkovému vstupu za 9 000 Kč stál podle ceníku něco přes 600 000 korun.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
