Dacia Duster – jedno velké překvapení
Společnost Dacia byla založena v komunistickém Rumunsku v roce 1966 za pomoci automobilky Renault. Závod, ve kterém jsou automobily vyráběny, je ve městě, které se dnes jmenuje Mioveni. Byl postaven v roce 1968 v areálu, ve kterém se v době II. světové války vyráběla vojenská letadla, podobně jako tomu bylo u našich značek Avia a Praga. Prvním modelem automobilky byla Dacia 1100, což byla jen mírně upravená verze Renaultu 8. Dlouhých téměř čtyřicet let se pak od roku 1968 do r. 2006 vyráběl v několika generacích její nástupce, model Dacia 1300, což byla pro změnu kopie Renaultu 12, Dacia 2000 byla kopií Renaultu 20 a Dacia D6 byla kopií Renaultu Estafette.
Dacia Duster je SUV, poprvé představené 8 prosince 2009 a vyráběné od března 2010. Model je postaven na platformě Nissan B0, kterou sdílí např. s SUV Nissan Juke. K dostání je s pohonem předních či všech čtyř kol. Zajímavostí je, že v minulosti byl na některých trzích pod tímto názvem prodáván terénní vůz jiné rumunské, dnes již nevyrábějící automobilky, model ARO 10. Duster je zároveň model, kterým o sobě automobilka dala vědět i na západních trzích, pomohl jí získat tam své kupce a dodnes není nic neobvyklého ji potkat v Rakousku nebo Německu, o České republice nemluvě.
Exteriér
Testovaný model Dusteru je zástupce druhé generace modelu. Obrys se při mezigenerační výměně příliš nezměnil, jednotlivé partie ale doznaly viditelných změn. A to jak v přední části, se sebevědoměji působící maskou chladiče, imitací ochranného rámu vozu a světlomety s LED denním svícením, tak v boční partii, s plastovým zakončením předního blatníku, doplněného označením pohonu všech kol a směrovým světlem.
.
Výrazná změna, která vůz přiblížila nejen evropské, ale dokonce i americké konkurenci, se objevila v zadní části. Díky koncovým světlům druhé generace si totiž méně pozorný kolemjdoucí může Duster lehce splést s modelem Renegade značky Jeep a to vůbec není nic dehonestujícího.
.
Robustnost zde opět zdůrazňuje výrazná plastová imitace ochranného rámu zádi. Jak přední, tak zadní partie mají poměrně krátké převisy a tvar spodních partií převisů je volen tak, že auto má opravdu velmi působivé nájezdové úhly, což umožňuje zdolávat bez obav a rizika uváznutí i poměrně velké terénní nerovnosti.
Interiér
Při pohledu do interiéru vozu se dnes nikdo nemůže ošklíbat nad prvky, které by připomínaly historii. Dnes je plně srovnatelný s vozy své mateřské značky, a pokud je zde nějaký rozdíl, je daný pouze snahou zachovat rozdíl mezi vozy vyšší kategorie a opravdu lidovým vozem, určeným do toho nejtěžšího prostředí, čemuž odpovídají použité materiály. Druhá generace Dusteru je zcela srovnatelná se všemi ostatními vozy, které jsou na trhu, i když je ovšem velký rozdíl mezi jednotlivými verzemi výbavy. Ve vrcholné výbavě můžete mít prakticky vše, co je k dispozici pro modely SUV ostatních značek, některé doplňky, jako je třeba bezdotykové odemykání dveří a startování tlačítkem s kartou, nemají ani některé vozy dražších značek. To, že se vám auto před vámi samo odemkne a po odchodu zase zamkne bez sáhnutí na kartu, je dost návykové a doufám, že se brzo stane součástí výbavy všech aut.
.
Automatická klimatizace klimatizace s kruhovými ovladači, ve kterých jsou digitální displeje ukazatele teploty, intenzity a směru ventilace, je stejná jako u modelu Renault Captur, který jsme testovali nedávno.
Podobně je na tom i ovládání rádia, kdy na materiálech, což jsou povětšinou tvrdé plasty bez nějaké speciální povrchové úpravy. Je vidět snaha odlišit Dacii od více prémiové značky Renault. Na funkci to ovšem vliv nemá. Někdo to může vidět jako nevýhodu, ve srovnání s lesklými klavírovými povrchy to ale v případě auta určeného pro pohyb v náročnějším provozu to může být spíše výhodou.
.
Přední sedačky testovaného modelu mají přiměřené měkký sedák, pevné boční vedení a také mají, i když dobře ukryté tlačítko pro vytápění. Díky poměrně vysokému posazu je z auta přes úzké a skloněné sloupky dobrý výhled. Nastavit sedadlo do správné polohy není problém, v případě vyššího řidiče ale místa pro nohy cestujících vzadu moc nezbude. Zato na šířku ani na výšku trpět nouzí nebudou. Řidič má, na rozdíl od spolujezdce k dispozici dokonce i opěrku pravé ruky, i když není výškové nastavitelná. Spolujezdec má smůlu, protože ta jeho by překážela řidiči v manipulaci s mechanickou ruční brzdou. Opěradla zadních sedadel jsou ve verzi Prestige dělitelná. Zajímavý svou jednoduchostí je mechanismus jejich sklápění. Žádné skryté mechanismy, táhla, nebo knoflíky, nedejbože elektrické. Jednoduchá plastová páka na boku opěradla, která zapadá do oka v karoserii. Na tom není co zkazit a když se rozbije, stačí povolit jeden šroub a páku vyměnit.
.
Za volantem najde řidič vše na svém místě. Už samotný volant, ve vyšších verzích s koženým potahem hezky padne díky silnějšímu věnci dobře do ruky. Na volantu jsou tlačítka rozmístěná tak, jak je to obvyklé i u Renaultů. Ovládání rádia ale na volantu nenajdete. Místo pro něj je na samostatném ovladači vpravo pod volantem. Není to sice tak pohodlné, jak by bylo na volantu a je s podivem, že tam není, když jiné značky tam místo pro něho najdou, ale s trochou dobré vůle se dá zapamatovat, k čemu které tlačítko slouží.
Dotykový displej středového panelu, kterým je nejvyšší verze Prestige vybavena, nabízí všechny základní funkce, které známe odjinud. A nejen to. Grafika je sice jednodušší, ale je přehledná a k dispozici je i poměrně intuitivní navigace. Vzhledem k charakteru auta, připravenému pro pohyb v nezpevněném terénu při opravdové práci, je ovládání na první pohled prostší a připraveno pro ovládání nejen v rukavičkách. Jedna z obrazovek dokonce nabízí kompas a grafický příčný i podélný sklonoměr, ukazující, zda se auto neblíží hranici, za kterou by se buď převrátilo, nebo sesunulo nekontrolovatelně z prudkého svahu. Ostatně při sjíždění z prudkého svahu je méně zkušeným řidičům k dispozici asistent pro jízdu z prudkého kopce a volič režimu jízdy s pohonem jedné nebo obou náprav.
.
Displej využívá pro zobrazování situace kolem auta i sada kamer. Ty ukazují pohyb jak před tak za vozidlem, i když je nutné hlídat si bezpečné zóny, protože kamery zobrazují, jak se říká, na doraz. Svou práci, při které pomáhají chránit auto, ale udělají jak v náročném terénu, tak džungli velkoměsta.
Těm, kterým by nabídka funkcionality nestačila, vyšel výrobce vstříc možností připojení telefonu prostřednictvím a zobrazení třeba vlastní navigace, takže složitější trasu cesty si můžete v klidu připravit doma, nebo nasdílet s kamarády.
Pokud jde o konektivitu, je na prostředním panelu jedna USB zásuvka a jedna 12V zásuvka pro nabíjení. Ta je také na panelu za zadními sedadly vpravo, takže ji mohou využít jak cestující na zadních sedadlech, tak do ní můžete zapojit třeba chladničku, uloženou v kufru.
Úložných prostor v autě není moc a ty které jsou, nepatří mezi největší. Mezi předními sedadly tak najdete pouze jeden držák nápojů a kapsy ve dveřích stačí pouze na peněženku, nebo malou lahev s pitím. Na zadních sedadlech není situace s prostorem ve dveřích o moc lepší, ale dva cestující své držáky nápojů mezi předními sedadly mají.
Kufr je nepatří k největším, ale při složení zadních sedadel vzniká rovná plocha, dostatečně pevná, protože podlážka jsou z dřevotřískových desek. Nákladový prostor má dostatečně velký otvor, který neomezuje nijak nakládání.
.
Bezesporu výhodou je plnohodnotná rezerva, takže s autem je možné se vydat i mimo civilizaci bez obavy, že se v případě defektu nedočkáte pomoci.
Motor, převodovka
Auto je dodáváno se třemi benzínovými a dvěma naftovými motory, což je dost široké spektrum, ze kterého si vybere každý. Testovaný model disponoval nejvýkonnějším motorem. Jde o benzínový čtyřválec o objemu 1,33 litru, který nabízí 150 koní. V kombinaci s převodovkou je zřejmé, že je určen spíše do tahu než ke sprintu. Z 0 na 100 km/h to zvládne za 10,6 sekundy a zastaví se na 196 km/h. Ovládání se nedá nic vytknout, motor je výborně pružný, převodovka zvládá se svými 6 stupni všechny jízdní situace bez problému a alespoň pro mne byla tato pohonná soustava velmi příjemným překvapením. A spotřeba? Při stálé rychlosti kolem 90 kilometrů se dá jet po rovině se spotřebou kolem 5 litrů na 100. Průměrná spotřeba 7,3 litru na 100 kilometrů což u motoru o objemu 1335 cm3 není žádná bomba, ale auto je zase poměrně velké a dává spoustu užitných vlastností, které tuto spotřebu dorovnají.
Jízdní vlastnosti
Vedle pohonné soustavy byly příjemným překvapením i jízdní vlastnosti. Podvozek je pohodlně měkký, karoserie se v zatáčkách trochu naklání, ale zvládá nerovnosti bez problému a drží stopu dobře. Dacie tak zachraňuje dříve zažité renomé měkkosti podvozků francouzských vozů, které o něho v současnosti už většinou přišly. Řízení je přesné, odezvu od kol si nenechává pro sebe.
Na jiné vozy nic neztrácí na dálnici, na okreskách a v terénu se ukážou výhody, které vůz má a díky kterým se můžete bez obav pustit i po od traktorů rozježděné polní cestě, lesním průsekem plným děr od hladových divočáků, nebo po rozmlácených okreskách.
.Průjezdnosti pomáhají, jak už bylo zmíněno, slušné nájezdové úhly jak vepředu, tak vzadu.
Závěr
Málokteré auto dokázalo tak překvapit. A nutno říct, že pozitivně. Je živým příkladem tvrzení „nejdřív vyzkoušej, a pak mluv“. Teď už je nám jasné, proč je toto auto tak viditelné nejen v zemích, do kterých se značka dovážela ještě před rokem 1989, ale proč proniklo i na tak náročné trhy, jako jsou německý a rakouský. Použité materiály, které by v očích někoho mohly snižovat hodnotu auta, se naopak mohou ukázat výhodou v situaci, kdy auto využíváte naplno, potřebujete, aby něco vydrželo, a nemáte čas leštit klavírový lak na palubovce. Auto nabízí všechny základní funkce a asistenční systémy, které může řidič potřebovat.
A cena? Ta začíná u nejnižší verze Access na 269 900 Kč. Z celkově 5 výbavových verzí ta nejvyšší Prestige přijde s naftovým motorem a pohonem 4×4 aktuálně na velmi slušných 478 900 Kč, při využití doplňkové výbavy a pojištění na finální cenu něco přes 550 000 Kč. Pomocí nabízených možností financování je dále možné konečnou cenu ještě o něco snížit.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
