Automobilky se pod tlakem legislativy a jejích důsledků mění z výrobců aut na poskytovatele služeb

Již před třemi lety jsme psali, že momentální situace v automobilovém průmyslu není nijak růžová. Od té doby se bohužel posunula ještě více k horšímu. Je čím dál víc zřejmé, že jde o důsledek opatření, vyhlášených pod tlakem fantastů, pro které nejsou fyzikální zákony limitem a kteří ovládli zákonodárný sbor EU.

V důsledku toho nebude v Evropské Unii v podstatě možné po roce 2030 vyrábět automobily se spalovacím motorem, protože nebudou schopny plnit emisní limity.

Absurdní je, že jako akceptovatelné řešení jsou prosazované elektromobily. Ty jsou označované, v rozporu s realitou, jako automobily s nulovými emisemi. Absurdní proto, že skutečné emise, vzniklé v souvislosti s jejich výrobou, provozem a likvidací jsou takové, že se jim automobily s benzínovými motory vyrovnají až po ujetí více než 150 000 kilometrů a s naftovými motory dokonce až po více než 200 000 kilometrech. To je ve skutečnosti víc, než obvykle automobil za celou dobu své životnosti ujede.

Tedy pokud nedojde k významným změnám v oblasti výroby, distribuce a skladování elektřiny. Do té doby bude ve skutečnosti automobil se spalovacím motorem ekologičtější, než elektromobil, bez ohledu na přání těch, kteří spalovací motory zakazují.

Částečný smysl pak má pouze hybridní automobil. Ten ukládá energii z brzdění a přebytek výkonu z motoru do elektřiny, kterou může následně využít při jízdě.

Tlak na přechod automobilek na elektromobilitu pak očekávatelně znamená, že roste dopad dosud nevyřešené a technicky obtížně řešitelné distribuce elektřiny, nedostatečné kapacity autobaterií a potenciálně nedostatečné výroby elektřiny.

Již patrná jsou, oproti optimistickým plánům, nenaplněná očekávání v objemu výroby elektromobilů. To znamená přehodnocení plánů na výstavbu nových a zavření již fungujících výrobních závodů.

Nutná náhrada výpadku spotřební daně z prodeje pohonných hmot pak znamená, že se,kromě jiných důvodů, dá očekávat významné zdražení elektřiny, což může mít dopad nejen na motoristy, ale na celou společnost.

Co s tím?

Automobilky jsou si toho dobře vědomy a proto již dnes hledají způsoby, jak uspokojit akcionáře a udržet ziskovost.

Jednou z možností, kterou začaly evropské automobilky využívat, je zakládání výrobních závodů mimo EU. To jim umožní pokračovat ve výrobě modelů se spalovacími motory tam, kde nákaza progresivismu ještě neotrávila trh.

V EU, kde je cílem nedaleké budoucnosti výroba a následně provoz pouze automobilů na elektřinu, je třeba hledat jinou cestu. Ostatně dramatický propad prodejů elektromobilů jde o jedinou šanci na přežití a udržení se v konkurenci nastupujících čínských výrobců.

Cestou k přežití zde, je transformovat své podnikání z „pouhé“ výroby aut do poskytování doplňkových služeb, spojených s jejich používáním. Jednou z možností mohou být koncepty, provozující půjčovny aut lidem, kterým se nevyplatí auto vlastnit, nebo na koupi nemají prostředky. Ty jsou označované velmi nepřesně jako sdílené služby.

Toto může být, s ohledem na rostoucí náročnost technologií a tím i cenu aut, asi řešením pro rostoucí část populace. Druhou možností je rozvoj služeb, zaměřených na veřejnou dopravu prostředky individuální dopravy.

O něčem takovém jsme psali před časem v souvislosti s plány automobilky Hyundai na zprovoznění služby městské létající dopravy.

Další automobikou, která oznámila záměr soustředit se nejen na přímou výrobu aut, ale i na návazné služby, je Toyota a na dalších projektech pracují i jiné automobilky.

Budoucnost ukáže, do jaké míry se plány, vnucované sociálnimi inženýry automobilkám, setkají s pozitivním ohlasem u motoristů. A jak se projeví na úrovni mobility, dostupnosti a stavu dopravních prostředků. Milovníci automobilů si asi mohou jen přát, aby se vlastnictví automobilu nestalo v období budování rozvinuté zelené společnosti opět luxusem. To by znamenalo návrat stavu na počátcích automobilismu ve kterém zůstalo až do konce období budování rozvinuté socialistické společnosti.