Hyundai Tucson N-line. Sporťák do terénu
Tento model jsme testovali v době, kdy už se na plochy showroomů chystala nová generace vozu. Při tomto testu jsme tak měli možnost srovnání vývoje mezi dříve vyzkoušeným modelem ze speciální edice Adventure, který nám prošel rukama v červenci.
Exteriér
Oproti dříve testovanému modelu měl tento jinak řešený přední nárazník s LED světly denního svícení a jiným profilem masky chladiče.
Černě zbarvený je zadní horní spoiler, střešní lišty pro upevnění nosiče, celá zpětná zrcátka a střešní ploutev antén. Auto tak působí v červeno-černé kombinaci kompaktněji, oko není rušeno odlesky chromovaných částí. Dojem zvyšují i černě lakované velké disky kol, obuté do úzkoprofilových pneumatik. Na rozdíl od provedení Adventure, kde se předpokládá nějaká cesta mimo pevné vozovky, bude takto obutému autu nejlépe na kvalitním asfaltu.
Interiér
Naše hodnocení interiéru nebudeme opakovat, je uvedeno v již zmíněném testu. Doplním ho o pár poznámek, které se týkají přímo tohoto provedení, nebo pro ně nezbylo minule místo.
Interiér je prostorný a pohodlný, ale přístrojová deska už volá po faceliftu. Uvidíme, zda připravovaná nová generace bude mít přístrojovou desku elegantní alespoň tak, jak je tomu u nového Ioniqu, který má prostřední panel a panel klimatizace propojen do plochy, připomínající otevřenou knihu.
Když pominu drobné rozdíly, dané provedením verze N, jako červené štepování volantu, sedaček a řadicí páky, zbytek interiéru významné změny nezaznamenal, všude tvrdé šedé plasty, jen horní část přístrojové desky je trochu měkčená.
Měkčená ale není hrana prostředního panelu klimatizace, do které naráží koleno a tvrdá hrana opravdu tlačí.
Škoda, že Tucson N line nemá řazení pádly pod volantem, ale klasickou řadicí páku. Ta se sice dá přepnout do polohy pro ruční řazení, ale u auta, které má sportovní ambice v názvu, bych ocenil pádla. Řadit ve vrcholu zatáčky je přece jen pohodlnější a bezpečnější s oběma rukama na volantě.
Výhodou zadních sedadel tohoto provedení je možnost jejich vyhřívání, což v zimě po nástupu do vymrzlého auta ocení každý.
Motor, převodovka
Motor má, s ohledem na své 2 litry obsahu, dostatečný výkon i v normálním režimu. V režimu Sport je to docela slušný divoch, který umožní vyřádit se každému, kdo potřebuje vypotit nadbytek adrenalinu. Škoda, že převodovka chvílemi váhala, jako by se nemohla rozhodnout, jestli podřadit nebo ne. Ani manuální řazení nemá u převodovky dostatečnou odezvu, jakou by mohlo mít.
Průměrná spotřeba při poměrně dynamickém jízdním stylu je 7,3 litru na 100 kilometrů, i když při opravdu sportovním jízdním stylu se vyšplhala na hodnotu 8, 7 litru. Počítejme tedy pří opatrné jízdě s hodnotami kolem 7 – 7,5 litru. Je to klasicky víc, než co říkají tabulky, ale není to nic, co by překvapilo nebo urazilo.
Jízdní vlastnosti
Podvozek je při pomalejší jízdě na větších nerovnostech tvrdý až skákavý, při rychlejší jízdě na běžném povrchu ale dokáže pobrat všechny nerovnosti a jízda je plavná a pohodlná.
Závěr
Testovaná verze modelu je čekatelem na novou generaci. To ale neznamená, že by nestála za pochvalu, pokud jde o pohodlí, dynamiku, zážitek z jízdy a užitné vlastnosti. Přestože od zahájení výroby této generace uplynuly jen tři roky, zejména v interiéru je už patrné, že připravovaná nová generace přijde ve správnou dobu. Bude zajímavé, jakou politiku automobilka zvolí při výměně generací. Cena tohoto modelu začíná na 659 990 Kč, se silnějším motorem, pohonem 4 kol, doplňky a příslušenstvím se může vyšplhat téměř k hodnotě 900 000 Kč.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
