Lexus UX 250h – nejen městský komfort

Lexus tímto modelem městského vozu, řazeného mezi crossovery, dává svébytným a neopakovatelným designem jasně najevo originální styl a charakter svých vozů. V rámci skupiny Toyota – Lexus je prezentován jako příbuzný modelu Toyota C-HR a mezi SUV Lexusu doplňuje řadu větších modelů NX a RX. Testovali jsme dvě provedení, jak model se základní výbavou, který postrádal některé dnes již standardní příslušenství, jako je navigace, nebo parkovací senzory s kamerami (zelený), tak vybavený model (bílý), což nám dalo výbornou představu o tom, které doplňky je důležité při volbě výbavy nevynechat a které jsou příjemným vylepšením navíc.  Mělo vy jít o model, stavěný pro ženy tak, aby respektoval jejich potřeby. Pojďme se tedy podívat, jak se s tímto zadáním tvůrci vypořádali.

Exteriér

Celá karoserie působí tak, jako by byla pečlivě vytesána z jednoho kusu. Na povrchu auta se s ostrými hranami v promyšlené kompozici prolínají oblé plochy. V naprosto nezaměnitelném a zcela charakteristickém, jakoby kubistickém stylu, který i při letmém pohledu bezpečně identifikuje značku vozu, tak na celém voze vlají proudnicové linie.

.

.

Přední části vozu dominuje, jak už to u Lexusu bývá, obrovská maska chladiče motoru, která je dělená na drobné segmenty, sbíhající se ke středu a protínající se v logu Lexusu. Celá přední partie vozu tak vypadá dynamicky, jakoby se od znaku uprostřed auto rozpínalo dopředu a zároveň na všechny strany. Tento dojem potvrzují i světlomety s klínovitými diodami denního svícení a také imitace otvorů pro nasávání vzduchu k brzdám. Tyto otvory se u obou provedení lehce lišily jak tvarem, tak tím, že méně vybavená verze neměla na rozdíl od „bohatšího sourozence“ ve spodní části mlhovky.

Zajímavým designovým prvkem jsou zpětná zrcátka s ostře řezaným profilem.

Zadní okno je poměrně šikmo skloněné, v horní části ukončeno spoilerem, zasahujícím poměrně hluboko do zádi vozu.

Zadní světlomety, které stylem navazují na zpětná zrcátka, svým způsobem představují  retro prvek, když připomínají vozy z 50 let s typickými žraločími ploutvemi. Jsou propojeny i světelnou lištou, což v noci tvoří efektní prvek, umožňující identifikaci modelu i potmě. Jak zadní okno, tak světlomety zároveň účinně opticky při pohledu zezadu snižují stavbu vozu a společně s vysoce zvednutým nárazníkem zvyšují sportovní působení vozu.

Vybavenější model navíc disponoval střešními lištami pro montáž nosiče, což je prvek, který by aktivní majitelka, i s ohledem na velikost kufru, neměla při výběru doplňků určitě opomenout.

Interiér

I v interiéru je vidět, že autor se inspiroval kubismem a zdá se, že to byl člověk se smyslem pro humor, který chtěl řidiči dát prostor pro zábavu při hledání ovladačů požadované funkce. Jednotlivé ovládací prvky tak mají své vlastní panýlky, rozeseté různě na přístrojové desce, některé funkce mají ovládání zdvojené, aby si řidič mohl podle svého stylu vybrat.

Přístrojový panel v kapličce před řidičem je zajímavý tím, že mu vévodí jediný kruhový přístroj, na kterém je ukazatel rychlosti, ukazatel jízdního režimu a ukazatel nabíjení. Vedle něho jsou ručičkové ukazatele teploty motoru a palivoměr.

.

.

V horních rozích kapličky jsou po stranách na otočných „rozích“, připomínajících staré Oltcity, přepínače jízdních režimů Normal, Sport a Eco a vypínání jízdního stabilizátoru.

Snad ještě důležitějším bodem pro získávání potřebných informací je prostřední panel s displejem. Kaplička s panelem prostředního displeje je umístěna na přístrojové desce poměrně vepředu, takže se vhodně posunula víc ke středu zorného pole řidiče. To napomáhá bezpečnosti a je to i estetičtější řešení, než když je displej jako destička tabletu zapíchnutá do přístrojové desky, za kterou je nevyužitelný prostor. Jakmile si člověk zvykne na specifický způsob pohybu v menu a ovládání, najde vše potřebné. Pokud jde o navigaci, musím pochválit to, že tato verze už disponovala verzí s jednodušším zadáváním, i zobrazování bylo již mnohem lepší než u starších modelů, kde člověk spíše tušil, než věděl, kam jede. Velkým pomocníkem je i nápověda, upozorňující na důležitá místa na trase, jako jsou odbočky, sjezdy z dálnice a podobně.

Připomínku bych ale měl k velikosti displeje. Ten je na velkém panelu poměrně malý, na zbytečně velké volné ploše panelu jsou pouze stylové analogové hodiny.

Pod panelem je přehledná a lehce ovladatelná klaviatura dvouzónové výkonné klimatizace a ještě níže tak trochu relikt z dob počátků digitalizace – otvor pro CD, kde si audiofil může ještě přehrávat své oblíbené disky. Pro ovládání infotainmentu slouží kromě tlačítek na volantu a dalších, různě rozesetých po interiéru, hlavně dotyková destička na prostředním panelu vedle řadicí páky. Ta je poměrně citlivá a s haptickou odezvou, tzn. že vibrací dá najevo odezvu na zadaný příkaz, takže po drobném zácviku s ní lze poměrně přesně manipulovat. Složitější zadávání, např. trasy cesty, ale doporučuji provádět u stojícího vozu, nebo jej v případě nevyhnutelnosti svěřit za jízdy spolujezdci.

Trochu utopené, hluboce na přístrojové desce pod tlačítkem Start/stop, je tlačítko elektrické ruční brzdy, které bych spíše hledal také někde v okolí řadicí páky.

Nahoře, mezi slunečními clonami, je něco, co připomíná stíhačku – tlačítko pro přivolání pomoci, ukryté pod krytkou, kterou jsem předtím viděl jen na tlačítku pro ovládání leteckých palubních zbraní. Její funkčnost jsme raději nezkoušeli, ale věříme, že jeho stisknutí by posádce v nouzi pomohlo přivolat pomoc i ve stresu po havárii, kde mobil může být bůhvíkde.

Interiér vozu je v praktické kombinaci šedočerných odstínů s tím, že na přístrojové desce se střídají měkké plochy, obšité kůží s plastovými plochami, měkčenými místy více, místy méně. Sedačky mají výrazné boční vedení. U základní verze byly potahy v tmavě šedé mikroplyši. U lépe vybaveného modelu jsou sedačky potažené kombinací červené kůže a mikroplyše, kdy více namáhané boční části sedaček jsou potažené kůží. Je otázkou, jak bude vypadat po pár letech používání, ale u nového vozu vypadá hodnotně.

Na těchto sedačkách najde dost prostoru i všemi směry vzrostlý řidič, musí se jen trochu uskrovnit v oblasti pravé nohy, protože prostřední panel mezi sedadly je sám o sobě dost široký a směrem dopředu se na straně řidiče ještě o něco více rozšiřuje. Díky měkkému obložení ale nehrozí velké otlačeniny. U dražší verze si dopřejete kromě vyhřívání v zimě i odvětrávání, což je v létě u tmavších odstínů karoserie, neocenitelná funkce.

Příjemné jsou pohodlné, měkce polstrované područky. Díky vyšší střední područce i perfektně padne do ruky hlavice řadicí páky automatické převodovky, takže člověk z ní nemusí ruku prakticky sundávat a většinu času tak funguje jako pohodlné držátko. Dost místa je také vzadu, tam ale i s ohledem na střechu ubíhající ke středu vozu najdou spíše jen dva dospělí.

.

.

Z předních míst je výhled do všech stran velmi dobrý, neruší jej výrazně ani přední, ani boční sloupky. Dozadu je to samozřejmě slabší, zadní okno ale dává dobrý přehled o dění za vozem při jízdě. Pro bezpečné parkování ovšem doporučuji investovat, pokud není ve zvolené výbavě, do parkovací kamery.

Na zadních sedadlech je s ohledem na okna zadních dveří, která se kvůli designu vozu zvedají poměrně dost nahoru, výhled do stran omezený, takže pokud povezete menší děti na zadních sedadlech a nebudou na dostatečně vysoké sedačce nebo podsedáku, pohledů do krajiny si moc neužijí.

Naším oblíbeným tématem je, s ohledem na obvyklou přítomnost dětí ve voze, konektivita. Míst pro připojení a dobíjení je ve voze poměrně dost. Vepředu je to destička pro bezdotykové dobíjení mobilu a cigaretová zásuvka pod přístrojovkou, a dále dvě USB zásuvky a jeden konektor pro audio jack pod područkou mezi předními sedadly. Dva cestující na zadních sedadlech, což je počet, na který je zadní lavice svými rozměry i výklopnou područkou s držáky nápojů optimální, trpět energetickou krizí také nebudou. K dispozici mají na zadní straně područky mezi předními sedadly dva USB konektory a kromě nich také výdechy klimatizace.

Pokud využijete kromě rádia také možnost přehrávání CD, nebo připojíte telefon, poslech si rozhodně užijete. Audio má výborný zvuk a ovládání na volantě je pohodlné a intuitivní. A díky nízké úrovni hluku od motoru, kol, nebo aerodynamickému šumu, nebude ničím rušený.

Dalším důležitým bodem pro testování je počet a velikost odkládacích ploch. V tomto případě nemůžeme čekat s ohledem na velikost vozu žádné zázraky. Schránky ve dveřích jsou poměrně mělké, přestože místa pro širší je mezi dveřmi a sedadly dost. Takto se tam vejde pouze malá lahev místo velké a je zde určitě prostor pro zlepšení v rámci nějakého dalšího faceliftu.

.

.

Kufr je spíše symbolický. O tom svědčí i údaj o základním objemu 320 litrů. Dno je poměrně vysoko umístěné a základní hloubka kufru je pod roletku pouze zhruba 25 centimetrů, což stačí tak na menší nákupní tašku nebo kufřík, kočárek do něj neposkládáte. Pod podlážkou je v části kufru ještě jeden, zhruba 10 centimetrů vysoký odkládací prostor. Teprve pod ním najdete hever a soupravičku na lepení menších defektů. Rezervní kolo nehledejte. Vedle tohoto prostoru je baterie, která je uložena zde, a ne v motorovém prostoru, jak bývá obvyklé. Tvůrci také nepředpokládali, že ve voze budou cestovat sportovci, protože v zadním opěradle není v místě sklopné opěrky otvor, který by umožňoval převoz delších předmětů, jako jsou lyže, bez sklopení zadních sedadel.

V kufru je 12V zásuvka, což je fajn, pokud vozíte například chladící tašky nebo lednice a šikovné sklopné háčky, na které je možné zavěsit tašky a pokud háčky nepoužíváte, mohou být ukryté a nepřekáží nákladu.

Motor, převodovka

Model Lexus UX 250h je hybrid. To znamená, že kombinuje spalovací motor s elektromotorem, poháněným proudem z baterie, která se dobíjí pouze při brzdění vozu. Benzínový motor má objem 2 litry a samostatný výkon 146 koní (107 kW). Elektromotor umí přidat 109 koní (80kW). Celkově dokáže pohonný systém vyvinout sílu až 178 koní (130 kW). Inovovaná konstrukce umožňuje vozu jet na elektrický pohon nejen padesátkou, jak jsme zvyklí odjinud, ale až 155 km/h, což je velká výhoda. Baterie má kapacitu 24 kW a je pro lepší rozložení hmotnosti umístěna pod zadními sedadly. Dobíjená je pak pouze při brzdění, kterému můžeme pomoci tak, že přepneme převodovku do režimu manuálního řazení, kdy je možné si při jízdě z táhlého kopce možné podřadit a přibrzdit si motorem a šetřit tak brzdy.

Jízdní vlastnosti

Podvozek velmi pohodlný a měkký, bez problémů zvládá přejezd obvyklých příčných nerovností typu retardér, nebo i neočekávaných příhod na rozbitých silnicích. Je tak možné přejíždět nerovnosti vyšší rychlostí než s jinými vozy bez toho, že by nějak významně protestovaly sedací partie cestujících. Podvozku v jeho práci pomáhají i vysoké 60% pneumatiky – na takových bačkorách už jsem dlouho nejel a pohodlí bylo opravdu velmi příjemné. Auto se přesto moc nenaklánělo ani při razantnějším průjezdu zatáčkami, což lze přičíst i nízkému těžišti danému polohou těžkých baterií.

Automobil umožňuje jízdu v normálním, eko a sportovním režimu. Oproti normálnímu režimu je u Eko varianty rozdíl v tom, že motor poněkud „zvadne“ a na podněty od plynového pedálu reaguje s větší rozvahou. Při přepnutí do režimu Sport naopak ožije a s vervou rozhýbá vůz i s posádkou, i když s ohledem na hmotnost vozu nelze očekávat, že by s ním někdo chtěl závodit.

Pohonná soustava funguje tak, jak je u hybridu obvyklé. Pokud se tedy rozjedete citlivě a baterie není vybitá, startujete na elektriku. Na ní můžete jet i poměrně rychle, záleží jen na tom, jak citlivě pracujete s pedálem plynu. V kopcích, nebo razantnějším přišlápnutí plynu se připojí benzínový motor, který zvládne dostat auto přes stovku, nebo provést bezpečný předjížděcí manévr, poměrně rychle.

Při prudších manévrech oceníte i měkčí, ale dostatečně přesné řízení, tedy pokud máte vypnutý otravný systém pro hlídání jízdy v jízdním pruhu, snažící se zasahovat do řízení, což na nestabilním povrchu může být i dost nebezpečné.

Pokud máte potřebu jet pouze na elektřinu, lze zvolit čistě elektrický režim. Ten ale vydrží jen po dobu, po kterou mu vystačí baterka, což je v praxi maximálně pár kilometrů.

Brzdy dělají svou práci a dá se říct, že vás nepřekvapí ani nečekanou razantností, která by vás poslala proti sklu, ani nedostatečností, při které byste brzdili očima. Potěšující je přítomnost brzdového asistenta – funkce Hold – takže při stání na křižovatce není nutné stát na brzdovém pedálu, stačí dobrzdit do zastavení a pak můžete sundat nohu z brzdy, ulevit noze a rozjet se jen sešlápnutím plynu.

A spotřeba? U sourozeneckého modelu, Toyoty C-HR, se nám podařilo dosáhnout i tabulkových hodnot. Stejně úspěšní jsme byli v rámci dílčího testu i s tímto modelem. V běžném provozu jsou ale tabulkové hodnoty 4,1–4,3 l/100 km nedosažitelné, počítejte podle provozu spíše s hodnotami lehce nad 6 litrů.

Závěr

Model UX není auto, které by trhalo rekordy v počtu prodaných kusů. Je to optimální volba pro užší skupinu více movitějších, představuji si ženu, mající tento vůz pro zajištění potřeb svých, domácnosti i zajištění aktivit potomků. Té poskytne vůz dostatek komfortu a pohodlí i přiměřený prostor. Dobrou volbou je i pro zajištěné seniory, kterým kromě pohodlí při jízdě poskytne i pohodlný vyšší nástup.

Když mluvím o movitějších, nebo zajištěných zákaznících, je to pro to, že Lexus je nejen vnímán jako prémiová značka, ale také si za tento dojem nechá zaplatit.

Tento model tak lze pořídit v základní výbavě s poháněnou přední nápravou sice i za 950 000 Kč, ale pokud si dopřejete čtyřkolku ve vyšším stupni výbavy, což je v některých případech (parkovací kamera apod.) nezbytnost, můžete se s klidem dostat až na částku přes jeden a půl milionu.

Galerie:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code