Mitsubishi Eclipse Cross – rodinné SUV pro fanoušky značky

23. 7. 201930. 7. 2019 redakce Autaprozeny.cz žádný komentář Benzín, Čtyřkolka, Mitsubishi, SUV

Mitsubishi je značka, která má slavnou historii. Model Pajero byl ve své době prakticky synonymem pro terénní auto, speciál Lancer Evo zase v mnoha svých generacích vítězil v automobilových soutěžích. Následoval ovšem útlum, který způsobil, že značka poněkud sešla z očí i paměti. Dnes se o sobě snaží dát znovu vědět.

Mitsubishi Eclipse Cross je z mnoha ohledů velmi specifické auto, kterému se nedá upřít, že vzbuzuje emoce. Ať už svým vzhledem, nebo vlastnostmi. Jeho specifický vzhled je více pochopitelný pro toho, kdo zná historii značky a ví, že Eclipse byl před 30 lety, kdy se zrodil první model s tímto jménem, sportovní kupé. Tím byl až do roku 2011, kdy byl ukončen prodej 4 generace modelu, který byl po celou dobu svého života vyráběn v USA. Aktuální model byl představen pod upraveným názvem v roce 2017 jako SUV a my jsme jej měli k dispozici ve specifikaci Mitsubishi Eclipse Cross 1.5 Turbo MIVEC s pohonem předních kol a manuální převodovkou.

Exteriér

Vypadá to tak, že se designéři snažili navázat na charakter sportovního kupé Eclipse nejen názvem, ale i vzhledem. Mohutný boční prolis odděluje horní část, evokující původní kupé, spodní klínovitá část je pak svými tvary typická pro SUV vozy.

Pokud znáte historii modelu, má pro vás toto uspořádání svou logiku a svým způsobem i určité kouzlo. Na neznalé ale může působit poněkud neuspořádaně, obzvláště řešení zadní části, přestože vozů s děleným zadním sklem je více.

Horní část zadního skla, výrazně ustupující dozadu působí zvenku dynamicky, při pohledu zevnitř dozadu ale může mít řidič jiný pocit. Příčka se zadním spoilerem totiž výrazně omezuje výhled vzad a za jistých okolností můžete přehlédnout i vozidlo za sebou. Zvenku ovšem, přes poměrně velkou výšku, snad i díky dělenému zadnímu oknu, nepůsobí zezadu neproporcionálně, jak je tomu u některých SUV jiných značek. Přední části dominují dynamicky tvarované linie chromovaných lišt, zvýrazňujících masku chladiče a klínovitě dělící střední část a boční plochy s integrovanými mlhovými světly a lze ji označit za nejpohlednější část karoserie.

Interiér

Interiér potěší všechny, kteří mají rádi vše na svém místě a tak, jak jsou zvyklí. Jen některé věci připomínají, že technologie pokročily. Přístrojové desce dominují dva analogové přístroje se slušným rozlišením, na dominantním levém místě je podle aktuální módy vozů, které mají ambice působit jako sportovní, otáčkoměr. Na tachometr zbylo místo vpravo. Mezi přístroji jsou přehledně uspořádány důležité informace o vozidle, jako je spotřeba, dojezd, dokonce i teplota oleje motoru. Také ovladače na volantu jsou rozmístěny tak, že umožňují ovládání všech obvyklých a potřebných funkcí a není před tím potřeba studovat složitý manuál. Moderním prvkem vyšší výbavy interiéru je dotykový displej, propojený s dotykovou destičkou vedle řadicí páky. Destička je řešení, které osobně považuji za problematické, nekomfortní a v určitých situacích i nebezpečené (odvádí nadměrně pozornost od řízení) i u značek jako je Lexus. Displej lze naštěstí ale obsluhovat i bez ní. Užitečnou funkci má parkovací kamera, která umožňuje zobrazování virtuálního pohledu na auto shora, kdy řidič vidí prostor nejen za autem, ale také dění okolo pravého předního kola, což se může hodit při složitějším parkovacím manévru.

Materiály, použité na přístrojové desce a interiéru působí příjemně na dotek, rámečky imitující leštěný kov, stejně jako hliníkové nášlapy pedálů podporují dynamický pocit z vozu. Bezpečnosti provozu určitě pomáhá head up displej, který se vysouvá před řidičem po nastartování a zobrazují se na něm základní údaje tak, aby nemusel odpoutávat zrak od vozovky. Pohodlná klasika je oddělené ovládání klimatizace a větrání na samostatném panelu, kdy řidič nebo spolujezdec nemusí, tak jak je to u některých „progresivních značek“, zběsile klikat v menu na displeji, aby si přidal otáčky ventilátoru.

Užitečnou funkcí je též možnost posunout si opěrku ruky mezi předními sedadly dopředu tak, aby měl řidič šanci si ruku opravdu opřít a ne se jen chytat za loket. Škoda jen, že v přední poloze překáží opěrka páce ruční brzdy a při jejím zatažení musí opěrka zase dozadu.

Místa je v interiéru pro 4 cestující dost, v případě potřeby přepravit vzadu 3 osoby bych doporučil vybírat nejlépe děti nebo menší subtilní postavy, kterým nebude vadit rám zadního okna, vybíhající až nad sedačky, a který může omezovat cestující vyšší než 180 cm. Problém vyšších osob ale může částečně řešit šikovná možnost posunout sedák zadního sedadla dopředu a sklopit opěradlo do „lůžkové úpravy“, vhodné pro delší cesty. Znamená to ale jisté omezení pro nohy zmenšením prostoru mezi sedadly.

Kufr má v základním nastavení 341 litrů. Posunutím zadních sedadel dopředu (bez sklopení opěradel) se dostanete na 448 litrů. V nabídce je i „česká“ úprava, kdy je odstraněna podlážka kufru, na dno kufru je položena textilní podložka a kufr se tak zvětší o 83 litrů na 531 litrů. To vše za necelé 4000 korun.

Majitelé, kteří vyznávají aktivní styl života a které bych očekával jako typické kupce, ovšem budou určitě postrádat tunel v zadním opěradle, který by umožnil vozit lyže uvnitř auta bez nutnosti mít na střeše nosič.

Motor, převodovka

Automobilka u tohoto modelu nabízí na našem trhu jediný motor, benzínový přeplňovaný motor 1,5 litru o výkonu 120 kW.

Při koupi ale můžete vybírat mezi manuální a automatickou bezestupňovou převodovkou CVT s osmi virtuálními převodovými stupni, se kterou můžete mít i pohon všech čtyř kol. Původně naplánovaný model s pohonem všech kol a automatickou převodovkou nebyl v době testu k dispozici, takže jsme vyrazili s předokolkou, poháněnou manuální převodovkou.

Kombinace motoru a manuální převodovky byla pro mne velkou neznámou, se kterou jsem zápasil prakticky celou dobu testu. I když mám najeto určitě víc než milion kilometrů s nejrůznějšími vozy, tento ve mě vyvolával při rozjezdu do kopce vzpomínky na první jízdy v autoškole po Břevnově. Poměrně tvrdý pedál převodovky, lehký plyn a motor, který pod dva tisíce moc nereaguje, je kombinace, která si vyžaduje plné soustředění. Při mírném přidání plynu se motor při rozjezdu dusil, stačilo ale pedál sešlápnout o pár milimetrů víc a už řval v otáčkách. Začátečník tak jistě ocení Asistent pro rozjezd do kopce, ale i přesto by s nastavením pohonné soustavy mohl dost bojovat. Do opravdového terénu, kde je potřeba mít auto zcela pod kontrolou i v nejmenších rychlostech, bych se proto asi nevydal.

Jinak je ale motor velmi tichý, na volnoběžné otáčky prakticky neslyšný. Pokud nejezdíte stylem brzda/plyn a netrávíte hodně času dostihy na dálnici, můžete počítat se spotřebou něco nad 8 litrů. To je hodnota, která je u tohoto typu a velikosti vozu očekávatelná.

Jízdní vlastnosti

Jak již bylo uvedeno, model lze koupit s pohonem přední nápravy, nebo pohonem všech kol, který je ale dostupný pouze s automatem. Jízdní vlastnosti obou variant pohonu budou samozřejmě odlišné. Popisovaná zkušenost se proto týká testované varianty, předokolky s manuálem.

Podvozek je sice tvrdší, ale je nastaven tak, aby zvládl všechny nástrahy, které mu rozbité české silnice mohou připravit. Zvládne proto i polní cesty plné výmolů. Nemusíte se ani obávat jet rychleji, než byste na takové cestě jeli s jinými auty. Větší díry se projevují rázy v karoserii, není to ale nic, co by se nedalo snést. Přes poměrně velkou výšku se karoserie ani při rychlejším průjezdu zatáčkami moc nenaklání a i ve střídání prudších oblouků je auto jisté, nenechá se rozhodit a dovolí při troše snahy řidiče a motoru i sportovnější jízdu. To ale vyžaduje držet motor ve vyšších otáčkách a častěji řadit, jinak vůz zrychluje jen neochotně.

Řadicí páka má ideální polohu. Je umístěna na středovém panelu ve větší výšce, než bývá zvykem, a při řazení má kratší a přesné dráhy. Za ní je velká mechanická ruční brzda tak, jak to bývá u aut, u kterých ji využijete nejen při stání, ale i k dynamičtějšímu průjezdu zatáčky.

Celkově lze jízdní vlastnosti shrnout tak, že je to auto, které se nejlépe cítí na dobré silnici, ale zvládnete s ním i ty ostatní v horší kondici, kterých je u nás většina, a nemusíte se bát ani odbočit na polní cestu k lesu nebo vodě.

Závěr

Mitsubishi Eclipse Cross je vůz pro spíše zkušenějšího řidiče, majícího již něco najeto, se zálibou ve specifickém designu karoserie, který si dokáže poradit se specifiky motoru a převodovky.

Kombinace jediného motoru a dvou převodovek sice moc možností výběru nedává, výhodou je ovšem možnost volby pohonu obou náprav, což kupodivu není v kategorii SUV samozřejmostí a mnohé jiné modely, tvářící se jako terénní specialisté, by zůstaly viset na první rozbahněné polňačce.

Prostoru uvnitř nalezne běžná rodinka tolik, kolik potřebuje, ani s kočárkem nebude problém, svou roli při výběru může hrát i výborný výsledek v nárazových testech Euro NCAP.