Test Opel Astra. Stálice na evropském nebi
Opel Astra byl ve své době fenomén. Ve třídě nižších manažerských vozů mu skoro nikdo nemohl konkurovat. Ty doby už jsou sice pryč, ale stále má co nabídnout. Za dobu, kdy v roce 1992 nahradila Astra svého také velmi úspěšného předchůdce, Opel Kadet, se u značky změnilo prakticky vše. Několikrát vystřídala majitele, aby nyní parkovala ve společnosti značek jako Peugeot, Citroen, Fiat a dalších, ve stáji francouzského koncernu Stellantis.
S koncernovými modely sdílí technologický základ, prostor pro německou individualitu ale zůstává a my se na něho v tomto testu podíváme.
Exteriér
Jako každá automobilka a značka, má i Opel několik vizuálních prvků, které jednoznačně a na první pohled určují, který model značce patří. Některé značky tuto vizuální identifikaci uplatňují střídmě, takže každý jednotlivý model má dost prostoru pro projevení své osobnosti. U jiných pak máte problém určit, o jaký model se jedná, protože unifikace byla dotažena tak daleko, že modely od sebe rozeznáte možná když stojí vedle sebe, podle velikosti. V případě Opelu ale designéři nechávají prostor pro individualitu dostatečně velký a Astra toho využívá.
Stejně jako ostatní modely tak poznáte, že se jedná o Opel podle čelní masky, kterou výrobce označuje pojmem Vizor. Ta představuje ke straním se zužující černý lesklý, prakticky kolmý pás, spojující ostře řezané světlomety s horní linkou denního svícení. Světlomety jsou osazeny v základu LED technikou. Dvě nejvyšší výbavy pak navíc nabízí i pixelové světlomety, schopné při jízdě vykrývat co největší zornou plochu řidiče bez toho, že by oslňovaly protijedoucí vozy.
Dynamiku přední části ještě posilují rozšiřující se boční segmenty, obsahující mlhové světlomety. Tvarem evokují nasávací otvory chladicího vzduchu pro brzdy předních kol a tím přidávají na sportovním výrazu.
Boční linie je mírně klínovitá, se zvýrazněným C sloupkem a splývající zádí. Tvůrcům se tak podařilo vytvořit dojem aerodynamických linií bez toho, že by to bylo na úkor prostoru uvnitř vozu. Oproti předchozí generaci se mírně zvětšil rozvor, což poskytuje, spolu s větší šířkou, více prostoru pro posádku.
Zadní partie by se daly označit za funkční minimalismus. Shora dolů zde najdeme horní spoiler, kromě zlepšování aerodynamiky chránící zadní okno před ostřikem. Tvar zadních světlometů kopíruje stejný tvar denního svícení vepředu a tvoří ho opravdu jen úzké, ale výrazné lízátko.
Víko kufru je zase před poškozením chráněno výrazně vystouplým nárazníkem. V něm se našlo místo jak pro registrační značku, tak pro odrazky, evokující zde pro změnu výstupy otvorů chladicího vzduchu od zadních brzd. To je povedený designový prvek, kombinující funkčnost s emocí.
Interiér
Interiér je slušivá kombinace plastu s šupinatým povrchem, imitace kevlarového potahu, piánového laku a semiše. Pěkně ho prosvětluje střešní okno. Je sice spíše nad předními sedadly, takže po otevření ofukuje cestující vepředu, ale v horkém létě si to mohou užít všichni.
Sedačky poskytují velmi slušné boční vedení. Celkově jsou pohodlná i na delších cestách, kdy oceníte i vhodné řešení prostředního tunelu, který se nezarývá do holeně pravé nohy, což jinak bývá docela častý problém. Jedinou výhradu bych měl k sedáku, který je hodně krátký a ani možnost jeho prodloužení není pro vyšší postavy dostatečná. Protažením sedáku totiž vznikne v sedáku mezera, do které trochu zapadnete.
Na zadních sedadlech je na výšku místa dost, i v případě, že jste vyšší postavy. Na šířku se tři cestující bez extra velkých nároků na prostor vejdou také. Pokud ale pojednou dva, mohou si vyklopit pohodlnou opěrku, která nabídne také držáky nápojů a za ní je okno do zavazadlového prostoru. Tímto otvorem můžete protáhnout nějaký delší předmět, který se do kufru nevejde. Zde bych jen v návaznosti na jiný náš článek o bezpečném převážení předmětů uvnitř vozu upozornil na to, že je potřeba takový předmět upevnit, aby se v případě náhlého brzdění nevymrštil dovnitř vozu a neohrozil posádku.
Ale zpět k pracovišti řidiče. Ovládací prvky na volantu jsou rozmístěny tak, že po kratším seznámení není problém s nimi spolupracovat, když člověk pochopí to, že ovládání infotainmentu nemá jen na volantu, ale i na páčkách stěrače, kterou si přepíná informace o dojezdu, spotřebě a další údaje, spojené s cestou.
Před sebou řidič vidí dvě desetipalcové obrazovky. Ty jsou umístěny tak, že opticky tvoří jeden působivý celek, který je ale v dosahu jeho rukou. Nejdůležitější funkce si pak zachovaly ovládání tlačítky, takže při nastavování klimatizace se nemusíte složitě proklikávat v nějakém menu.
Bezpečnosti určitě přispívá i Head-up displej. Ten promítá všechny základní údaje na čelní sklo. Dokonce, v případě, že používáte navigaci, tak se zde promítají i informace o blížících se odbočkách. A pokud byste tápali, tak je možné pozorovat trasu na prostředním panelu na velkém displeji, kde se velmi pěkně animují jednotlivé sjezdy z dálnice. Navigace vám přesně zobrazuje, do kterého pruhu najet, takže nemůžete zabloudit ani na hodně složitých kříženích v místech, kde to neznáte.
Prostor prostředního panelu kromě ovladače převodovky doplňují ještě dva držáky nápojů a schránka na drobnosti a přímo pod prostředním panelem je větší schránka, která kromě indukčního nabíjení disponuje třemi zásuvkami, kam si můžete připojit telefon nebo jiné zařízení, například palubní kameru. Schránka je uzavíratelná, takže pokud v nich něco necháte, neláká to oči nějakého chmatáka.
Největší schránka je ale pod opěrkou mezi předními sedadly. Ta se otevírá tak, jak to známe například z vyšších modelů koncernové značky DS, čili jako křídla vrat, na obě strany. Do tohoto prostoru se vejde větší svačina, nebo naditá peněženka.
Kapsy ve dveřích jsou sice poměrně dlouhé, ale jsou umístěny tak, že velkou petku byste do nich asi nezasunuli, takže pokud si budete kupovat pití na cestu, je lepší maximálně půl litrová lahev.
Zavazadlový prostor je standardních rozměrů 422 litrů. Potěšitelná je výškově stavitelná podlážka. Ta umožňuje ve spodní poloze využít maxima prostoru na výšku, nebo v případě sklopení zadních opěradel získat v horní poloze o cca 8 cm výše téměř rovnou velkou nakládací plochu. Navíc přitom vznikne meziprostor, do kterého lze dát menší předměty, třeba lepicí soupravu, tažné lano apod., které pak nepřekáží v kufru.
Pohon
Na našem trhu je Astra dostupná s nejširší škálou pohonných jednotek. Najdeme zde dosud nejen nepřeplňovaný benzínový motor 81 kW, nebo přeplňovaný 1,2 litrový benzínový motor s výkonem 96kW/130k V nabídce je ale i dnes tak trochu bílá vrána, naftový motor 96kW/130k.
Zájemci o silnější pohon mohou sáhnout po plug-in hybridnímu provedení. To nabízí kombinaci 1.6 litrového benzínového motoru a elektromotoru s celkovým výkonem 165kW/225k.
A nakonec ti, kteří si to vyhodnotí jako vhodnou variantu, pak mohou zvolit čistě elektrický pohon 115kW/156k.
Testovaný vůz disponoval benzínovým motorem s objemem 1,2 litru turbo. Ucho petrolheada lahodil velmi živý a ryčný zvukový projev.
Reakce převodovky je velmi přesná, takže pádly pod volantem není ani potřeba nějak extra zasahovat do jejího rozhodování. A to ani v případě potřeby rychlé akcelerace při předjíždění, kdy převodovka dokáže reagovat velmi pohotově.
Při podřazení v případě potřeby přibrzdění motorem je cítit, že odpory převodových stupňů, obzvláště vyšších, jsou prakticky nezřetelné, pouze u druhého a třetího stupně člověk pocítí při podřazení trochu odpor od motoru a je možné takto zpomalit rychlost jízdy.
Ovládání převodovky je klasicky u tohoto koncernu a generace modelů kolébkovým voličem. K tomu si můžete zvolit samozřejmě i jízdní režim. Na výběr je jako obvykle mezi režimy Norma, Eco a Sport.
Auto nijak nešetřili. Na klasickém okruhu, zahrnujícím všechny typy silnic od města, přes vesnici, dálnici i hory, jsme dosáhli průměrné spotřeby 6,5 litru na 100 kilometrů. Pokud pojedete předvídavým stylem bez střídání akcelerace a brzdění, není problém dostat se na spotřebu pod 6 litrů. To je velmi uspokojivá hodnota, dávající šanci ujet s tímto vozem na jednu nádrž zhruba 700 kilometrů. To pro hltače kilometrů, kteří nechtějí trávit čas u zásuvky, může být konkurenční výhodou vozu.
Jízdní vlastnosti
Řízení je přesné a podvozek je optimálně nastavený charakteru motoru, takže je trošku tvrdší, což pocítíte při přejezdu nerovností. Na druhou stranu tím auto získává na stabilitě a jistotě při rychlejším průjezdu zatáčkami. Tomu odpovídá i volba nízkoprofilových 18´´ pneumatik.
Pohodlné řízení nemusíte přemlouvat ani při nízkých parkovacích rychlostech. Dá se s přehledem zvládnout jednou rukou. Nižší úroveň má ale progrese posilovače, což znamená, že měkkost a pohodlnost řízení vozu zůstává i při vyšších rychlostech, kdy by možná intenzita pomoci posilovače mohla být o něco málo nižší, aby více prostoru zůstalo na odezvu od kol.
Brzdy jsou ostré, ale i při panickém brzdění nejdete do smyku. Můžete si tak bez obav a s potěšením vychutnat svižnou jízdu po klikatých okreskách. Na druhou stranu ale i tvrdší podvozek dokáže vstřebat většinu nerovností bez toho, že by vás to vyhodilo ze sedla. Takže zpomalit se vyplatí jen na velmi rozbité silničce v polí ch, nebo na dlažkách, prokládaných retardéry a zapadlými kanály ve městě.
Závěr
Dá se říci, že Opel Astra stále potvrzuje svou roli užitečného univerzálního vozu, majícího v nabídce značky nezastupitelnou roli. Jeho design zdatně sleduje trendy a vyvážená kombinace oblin a ostrých rysů, místy až kubistických, dokáže přitáhnout oči kolemjdoucích.
Vyhoví jak sportovnějším mladším jedincům, tak těm, kteří potřebují prostředek pro řešení základních každodenních činností jak ve městě, tak i mimo něj. Dříve se takovým modelům říkalo jednoduše – rodinný vůz.
A na cestách na dovolené oceníte jeho úspornost, se kterou vás doveze bez častých zastávek i do vzdálených míst.
Co říci k ceně? Kromě toho, že je to proměnlivý údaj? Výrobce ji drží na hladině, odpovídající kategorii vozu a ve srovnání se svými konkurenty nejen z koncernové stáje Stellantis je na rozumné úrovni.
Základní varianta přijde na baťovských 549 990 Kč, přičemž v této ceně leckdo najde vše potřebné. S naftovým motorem a automatem, příplatkovou barvou, vyhřívanými sedačkami, navigačním systémem a pár dalšími drobnostmi se dostanete přes 700 000 Kč. Přesný a aktuální údaj vám dá konfigurátor na stránkách značky.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
