Peugeot 308 SW GT. Pohodlný a nadupaný kombík
První generace tohoto modelu se objevila na trhu v roce 2007 a vydržela na něm sedm let. Druhá, která přišla v roce 2014, je na něm stejně dlouho. Za tu dobu prošla několika drobnými facelifty, posledním poměrně nedávno. S dospíváním se trochu vytáhla z dětské baculatosti první generace, zeštíhlela a stala se dynamičtější. Její konec ale je už na dohled. Pokud nebudou změněny plány, měl by se její nástupce objevit už v březnu roku 2021.
Exteriér
Po celou dobu, po kterou je tento model na trhu, si udržel typický styl, který svými klasickými liniemi nestárne. Několik omlazovacích kůr, týkajících se jak exteriéru tak interiéru, pomohlo udržet poměrně mladistvý vzhled. Modely po faceliftu poznáte od předchozích podle jiné masky chladiče, předního nárazníku a světlometů s LED technologií. Základní linie, na kterých je design modelu postaven, se moc povedly. Působí nenásilně, téměř nepozorovatelně, ale dokáží vytvořit dost prostoru pro detaily, které zaujmou.
Můžeme začít hned u předního nárazníku, který se pro různé stupně výbavy liší. Lví dráp zasahuje do světlometu u každé verze, u testovaného provedení GT line byl povedeně zvýrazněn hranou, táhnoucí se od spodu nárazníku směrem, který kopíruje maska chladiče jak pod středovou částí, nesoucí evidenční značku, tak nad ní. Bok je rozdělen třemi prolisy, které evokují klínovitý profil vozu a spolu s lištou na prahu podporují sportovní dojem. Prolisy navazují na zadní světla, která jsou, trochu jako relikt minulého designu, protažena do boků.
U verze GT line jsou výrazným znakem zadní části dvě imitace plochých koncovek výfuku. Sportovní charakter také podtrhují nízkoprofilové pneumatiky obuté na osmnáctipalcových kolech.
Velkou atrakcí tohoto provedení je i obrovská panoramatická skleněná střecha. Ta sahá od předního okna, kde je sklo střechy od předního okna odděleno jen úzkým pásem střechy, na kterém jsou sluneční clony a zpětné zrcátko. Vzadu sahá až hluboko za zadní sedadla, takže cestující vzadu mají obrovský a nerušený prostor kochat se výhledem nejen do stran, ale i nahoru což obzvlášť ve městě může být velmi působivé. Skleněná střecha, stejně jako okna zadních dveří a kufru je mírně tónovaná, takže utlumí ten největší sluneční žár. Pokud by slunce ale bylo moc, je možné zatáhnout roletu, která odcloní jeho paprsky.
Interiér
Design interiéru zamýšleli jeho autoři zřejmě jako co nejčistší, s hladkými liniemi, rušenými co nejmenším počtem ovládacích prvků. Proto jsou prakticky všechny funkce ovládány prostřednictvím tlačítek na volantu, nebo dotykového displeje.
Přístrojová deska je po faceliftu v provedení i-cockpit. To znamená, že přístrojový panel před řidičem je umístěn nad malým volantem jako ve formuli a řidič tak při pohledu na přístroje nemusí tolik sklápět zrak od vozovky. To je z hlediska pasivní bezpečnosti výborné řešení. Znamená to ale osvojit si více šikovnosti při nastupování a vystupování, protože mezi volantem a sedačkou opravdu moc místa nezbývá a prostorově výraznější řidičky a řidiči můžou mít trochu problém.
Přístrojový panel jsme popisovali už mnohokrát. Použití digitálního i-cockpitu místo předchozích kruhových přístrojů s pohybem otáčkoměru proti směru hodinových ručiček hodnotím jako velký posun vpřed. Každý řidič má tak možnost, aby si vybral ten režim zobrazování, který mu nejvíc vyhovuje, nebo aby si pomocí menu sestavil svůj vlastní.
Prostřední dotykový panel má rychlou odezvu. Kumulace funkcí, které musí obsloužit v provozu ale zpomaluje jeho využití a odvádí pozornost od vozovky. Plocha pod ním, na které je pouze knoflík pro ovládání rádia a chromovaná lišta, je ovšem přehlídkou promarněné příležitosti. Přiznám se, že já bych ocenil spíše to, kdyby volné plochy byly využity pro ovladače často využívaných funkcí. Jejich seskupení na dotykovém displeji je sice designově čisté, ale uživateli může působit zbytečné komplikace. Třeba v situaci, kdy se potřebuje orientovat podle mapy a zároveň přeladit rádio, nebo přenastavit teplotu klimatizace.
Parkovací kamera je dnes pomalu standardem. Postupně vytlačuje čidla, umisťovaná do nárazníku, protože její pořizovací cena prudce klesla a montáž jedné kamery je jednodušší, než natahovat kabeláž k minimálně čtyřem čidlům v nárazníku. Pokud ale mluvíme o odezvě, parkovací kamera ji má pomalejší, než je zdrávo. Dění zobrazuje skokově a je potřeba podle ní couvat pomalu a opatrně, protože by se lehce mohlo stát, že couváte a couváte a najednou obraz na monitoru poskočí a vy zjistíte, že jste dojeli dál, než bylo zdravé. Škoda, že se stejným problémem jsme se setkali před rokem u vozu před faceliftem a bohužel k nápravě nedošlo.
Dalším bezpečnostním prvkem, který fungoval naopak bezchybně a je velmi užitečný, je automatické přepínání dálkových světel na tlumené v případě detekce protijedoucího vozidla. To jsem si v noci na klikatých okreskách vyloženě užíval. Přestože má auto manuální šestistupňovou převodovku, má tlačítko pro vypínání Start/stop systému, takže jeho použitím můžete motoru i baterii udělat dobře.
Ovládání na volantu je typicky PSA, čili kombinace jasného a přehledného s trochu chaotický. Ovládání rádia je lepší řešit pomocí prostředního panelu, protože tlačítka pro jeho ovládání jsou na volantu podle mého vkusu rozmístěna poněkud chaoticky.
Auto samozřejmě disponuje tempomatem, ale ten odmítám brát na vědomí. Páčka s ovladači tempomatu je naprosto v rozporu se zákony ergonomie umístěna pod ramenem volantu v prostoru, kam vůbec není vidět. Odmítám učit se nazpaměť funkci jednotlivých tlačítek. Sahat na tempomat po paměti považuji svým způsobem za bezpečnostní riziko. Za toto konstruktérovi opravdu nepoděkuji.
Na užitečných a šikovných drobnostech si ale konstruktér dal záležet. Jednou z mnoha je, u jiných značek také zavedená, posuvná područka mezi předními sedadly. V důsledku potřeby umístit mezi řidiče a spolujezdce kromě řadicí páky a brzdy spoustu ovládacích prvků vede k tomu, že područka obvykle začíná tam, kde končí řidičův loket. Opření pravé ruky si zde díky tomu, že područka je posuvná, může dopřát nejen čahoun za volantem. Posuvná područka umožňuje využít její pohodlí i méně narostlým řidičům.
Pod touto područkou je schránka, do které se vejde peněženka, doklady nebo menší svačina. Je zde i popelníček, což je věc, která už taky není moc často vidět. A hned vedle popelníčku je i nasvícená USB zásuvka. V dalším odkládacím prostoru pod přístrojovkou je trochu utopené zapínání vyhřívání předních sedaček a USB i 12V zásuvka, takže napájecích bodů je v tomto autě dostatečný počet.
Za řadicí pákou je další schránka, krytá posuvnou clonou, kam lze odložit další drobnosti. Zároveň má šikovnou sklopnou poličku, kam se dá odložit alespoň jeden šálek s nápojem řidiče nebo spolujezdce. Na rozdíl od zadních sedadel, kde cestující na krajních sedadlech najdou po sklopení prostřední opěrky držáky dva, musí se cestující vepředu podělit pouze o jednu. Obrovská schránka je i před spolucestujícím, dokonce se šupletem, do které se vejde spoustu věcí, pokud je s sebou vozíte.
Pohodlí, kterému pomáhají asistenční systémy, začíná již u sedadel. Sedačky jsou přiměřeně tvrdé, v provedení GT čalouněné kombinací kůže a semiše s výrazným bočním vedením a opěrkou hlavy, která navazuje na sedačku a celkově dává řidiči pocit stability i při prudších manévrech, které mohou řidiče vytlačovat do stran. Přední sedačky mají dokonce masážní prvky, takže si za jízdy můžete nechat masírovat unavené partie, což je při delší jízdě velmi příjemné a může to uvolnit i vzniklý stress řidiče.
Na zadních sedadlech je dostatek místa pro dva dospělé cestující, tři už se musí poněkud uskrovnit. Na delší cestě by mohli být trochu pomačkaní, obzvláště pokud by patřili mezi rostoucí část populace, která se označuje jako korpulentní. Děti se sem vejdou tři v pohodě, dokonce i se sedačkami. Kromě USB zásuvky mezi předními sedadly je pro zadní sedadla v dosahu i i 12V zásuvka po levé straně za sedadlem cestujícího, takže je možné čerpat energii z více zdrojů. Pokud zde budou jen dvě osoby, mohou využít pohodlí sklopné opěrky v prostřední sedačce, která nabízí i držáky nápojů.
Kufr je dobře přístupný přes nízkou nakládací hranu. Najdete v něm klasickou 12V zásuvku, což se hodí pro chladničku nebo vysavač. V případě přepravy delších předmětů je možné využít tunel v opěradle. Pokud převážíte něco rozměrnějšího je příjemné, že opěradla zadních sedaček je možné sklopit z kufru. Není nutné kvůli tomu přebíhat k zadním dveřím. Sedačky po sklopení lehce zajíždí k podlaze, takže i tím se zvětšuje objem kufru. V podlaze kufru jsou praktické kolejnice, do kterých lze náklad ukotvit tak, aby necestoval prostorem. Pod podlážkou najdete síť pro oddělení nákladového prostoru pro převoz domácích mazlíčků a tažné zařízení, ale nenajdete rezervu. Ta oproti předchozímu provedení někam zmizela. Místo rezervy je jen lepení s kompresorem a subwoofer pro lepší prožitek hudby. Já osobně bych ale dal radši přednost jistotě rezervy před poslechem hlubokých tónů.
Motor, převodovka
Motor v testovaném voze byl naftový 1.5 litr BlueHDi s výkonem 96 kW (130 koní). Takový výkon dokáže s autem o hmotnosti přes 1,5 tuny dokáže pěkně cvičit. Osmistupňový automat řadí úplně hladce a neznatelně, pokud máte citlivou nohu, můžete si v případě potřeby i zařadit. Osm stupňů na druhou stranu ale znamená, že pokud si chcete z kopce přibrzdit motorem, musíte manuálně (tedy pokud dosáhnete na pádla) podřadit i o několik stupňů, aby to bylo vůbec cítit a přitom si dát pozor, aby se motor zbytečně nepřetáčel.
Přestože převodovka je manuální, je k dispozici volba režimu Sport, který upravuje reakce motoru na pedál plynu. Při přepnutí do sportovního režimu vám pak na přístrojové desce probíhají před očima údaje o zrychlení, výkonu motoru nebo krouticím momentu, takže sportovně zaměření řidiči si mohou užívat údajů, které běžnému řidiči nic neřeknou. Dále motoru zhrubne hlas a z auta se stane opravdový dravec a řidič má plné ruce práce s tím, aby ho zkrotil. To, co auto předvádí, to je něco úžasného a je čirá radost moci se sním prosmýkávat úzkými silničkami, kde auto jede jak po kolejích a zvládne věci nevídané.
Normální jízdu však zvládá auto naprosto bez problémů a těch, kteří by chtěli závodit s kombíkem asi moc nebude. Při běžné jízdě se spíše lehkou nohou s poměrem kilometrů najetými ve městě, na okreskách a dálnici odpovídajícímu zhruba kombinovanému režimu jsme dosáhli spotřeby rovných 6 litrů. To je sice o dost víc, než tabulkových 3,9 litru, ale to jsme ani nečekali a není to hodnota, která by vyděsila. Nám ukazuje palivoměr dojezd kolem 800 kilometrů. To je velmi slušná hodnota, která vám dovolí nemyslet na to, kde je nejbližší čerpací stanice. Je to obrovský pocit svobody a nezávislosti, obzvlášť při srovnání s elektromobily, se kterými objedete komín a už nervózně hledáte, kde je nejbližší volná zásuvka.
Jízdní vlastnosti
Podvozek je opravdu výborný a hoden označení GT. Dává příjemný plavný, místy až houpavý pocit, přestože auto má obutá velká 18´´ nízkoprofilová 40% kola. Dokáže pohltit všechny nerovnosti, ale přitom dává řidiči slušnou zpětnou vazbu o tom, co se pod autem děje. Vvyžehlí nerovnosti, ale neztrácí kontakt s vozovkou, takže ani při rychlejším průjezdu rozbitou zatáčkou neodskáčete do příkopu. Nižší gumy na jednu stranu drží auto lépe v zatáčkách na silnici. Na druhou stranu na kostkách nebo výmolech je to cítit a jízdní komfort poněkud snižují. Svým stylem i v běžném režimu svádí k rychlé a dynamické jízdě a ani ta nebrání tomu, aby auto dosahovalo slušných dojezdů.
Pohodové jízdě pomáhá i řízení, posilovač pomáhá přiměřeně a dává dobrou odezvu o stavu vozovky. Proti krátké 308 se zdá podvozek logicky o něco tvrdší, předpokládá se převoz většího nákladu. Ti, kterým nevadí delší kufr, a chtějí si to užít, mohou přepnout do režimu Sport. Výsledkem je citlivější a rychlejší reakce na pedál plynu, častější řazení ve vyšších otáčkách a o něco lepší jízdní průměr. Tedy pokud jde o čas, na spotřebu to bude mít ovšem vliv opačný.
Závěr
Peugeot 308 SW je vůz, který v sobě kombinuje poměrně úspěšně několik, i trochu protichůdných vlastností. Je obrovsky živý a hravý, přitom nabízí přiměřený komfort i velký prostor pro přepravu nákladu. Svým vzhledem zapadá i po mnoha letech mezi ostatní novější modely a cestujícím nabídne pohodlí i na delších cestách. Dá se říct, že jeho nástupce bude mít hodně co překonávat.
Cenová politika umožňuje vybrat si podle hloubky kapsy velkému množství zájemců. Základní model s benzínovým motorem 1,2 tak můžete mít už za velmi zajímavých 393 000 Kč. Základní cena testované verze je nyní 554 000 Kč, nejdražší základní provedení je verze GT s automatickou převodovkou za 604 00 korun. Široká nabídka příslušenství ale může podle apetitu zájemce výslednou cenu ještě o něco vylepšit.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
