Test Citroen BERLINGO SHINE PROFI+ 1.5 BlueHDi 130 S&S EAT8. Nestárnoucí všeuměl
Citroen Berlingo se nám do rukou nedostává poprvé. Tento model je oblíbeným mezi našimi řidiči už doslova desítky let. V současnosti těží z rostoucího přesunu zájmu řidičů od klasických provedení k autům, nabízejícím větší rozhled, prostor a pocit bezpečí. Na cestě od sedanů a kombíků k SUV jsme si prošli i generací modelů MPV, čili víceúčelových aut. A právě jeho klasickým zástupcem kategorie, která panovala na českých silnicích mnoho let, Citroen Berlingo je. Je také, společně se svými klony Peugeot Rifter a Opel Combo ze společné stáje PSA, jedním z mála, který, díky své praktičnosti a univerzálnosti, dokáže odolávat nástupu SUV.
Po pokusu nabízet privátním zákazníkům Berlingo pouze v elektrickém provedení, se automobilka vrátila k verzi se spalovacím motorem. A právě na verzi s naftovým 1,5 litrovým motorem se v dnešním testu podíváme
Exteriér
Od první generace Berlingo, jak už to u aut bývá, o něco narostlo. Tvary se o něco více vyhranily a vůz získal více masivní vzhled, zejména díky převzetí typických znaků této generace Citroenů. V nedávné minulosti prošel tento model dalším faceliftem, testovaný kus se ale novým designem kompletně přepracované přídě, pochlubit nemůže. Zájemce o detaily ale můžeme odkázat na text, ve kterém jsme jej představili https://autaprozeny.cz/citroen-berlingo-meni-vzhled-a-vraci-zpet-spalovaci-motor/. Na přídi opět vynikají zejména specifické přední světlomety, které jsou rozděleny na dvě části. Dominantní prvek pak tvoří nové provedení loga automobilky, které se vrací k pojetí již známém z minulosti. Rovné boční plochy rozbíjí ochranné prvky karoserie i tvar prostředního sloupku, ve spodní části plynule jakoby se roztékajícího do spodní hrany oken. Ani pohled zezadu nemusí být nuda, zadní světlomety jako světelné sloupy vyrůstají ze zadního nárazníku až nad úroveň oken a zasahují i do bočnic.
Jako původně užitkové vozidlo je i Berlingo možné pořídit ve více velikostech karoserie. Ty výrobce označuje podle jejich délky podobně jako konfekci. Kratší provedení má tedy označení „M“, nejdelší je pak logicky „XL“. Rozdíl mezi nimi je 35 centimetrů, což je patrné jak při pohledu zvenku, tak ještě víc uvnitř. Tento délkový rozdíl je dosažen na jedné straně prodloužení rozvoru, tedy vzdálenosti náprav mezi sebou, o 19 centimetrů a o zbylých 16 centimetrů narostl zadní převis, tedy vzdálenost od osy zadních kol k hraně nárazníku.
Interiér
Na interiéru je na první pohled patrné, že základ vozu je v užitkové verzi. Vše je přizpůsobeno maximální praktičnosti a využití prostoru. Podle stupně výbavy se liší pouze barevností pruhů sedaček a části plastů na přístrojové desce a dveří. Tento kus nijak barvami nehýřil, uvnitř najdeme jen několik odstínů šedi. Nepočítali jsme je, ale padesát jich nebylo, možná pět. Příbuznost s užitkovým autem je patrná na přístrojové desce. Ta se ale svou ergonomií blíží natolik osobnímu vozu, že ten rozdíl už prakticky nepocítíte. Pokud jde o použité materiály, na přístrojové desce, výplních dveří a sloupcích jsou použity tvrdé plasty, což ale u vozu s primárně užitkovým určením není překvapením a neuráží.
Pokud je někde rozdíl mezi klasickým osobním a MPV autem na první pohled patrný, pak to je hlavně v prostoru mezi předními sedadly, která jsou dost vysoko, což umožňuje výborný výhled dopředu. Trošku horší je viditelnost do stran, což komplikuje vyjíždění na hlavní silnici, nebo v křižovatce. To je dáno jak silnějším B sloupkem, tak i obvyklou pozicí spolujezdcovy sedačky, která zabírá vedle sloupku další část zorného úhlu. Sedačky jsou pohodlné, boční vedení mají dobré, i když lepší je opěrák než sedák, který je poměrně úzký.
Ovládaní na volantu zůstává stále velmi skromné, schází zde například ladění rádia, takže je potřeba to dělat prostřednictvím prostředního displeje, který zůstává klasický. Ovládání tempomatu nechávám opět mimo, protože výrobce stále u tohoto modelu nechává ovladač vlevo schovaný pod ramenem volantu. Není tak na něho za jízdy vidět a já nechci asistenta, který má velký vliv na bezpečnost, ovládat po paměti a riskovat přehmátnutí.
Audio má docela slušný zvuk, o odděleném panelu klimatizace není třeba mluvit, toto mají vozy skupiny PSA docela slušně vychytané.
Přístrojové deska nepokračuje obvyklým panelem uprostřed do prostoru mezi sedadla. Ovládání převodovky pomocí otočného knoflíku je na malém pultu, vystupujícím z přístrojové desky, společně s tlačítkem Start/stop, ruční brzdy a jízdních asistentů. Zbylá asistenční tlačítka, zejména důležitá tlačítka pro vypnutí otravných systémů Start/stop a hlídání jízdy v jízdním pruhu jsou na přístrojové desce vlevo vedle volantu, takže jsou snadno dostupná a není třeba je hledat někde složitě v menu infotainmentu. Co by se ale určitě hodilo, když už tady otravuje Start/stop, tak to je Hold systém, který by auto podržel v klidu při zastavení bez nutnosti stát pořád na brzdě. Bezklíčkové startování a otevírání dveří už není ničím vyjímečným, jak to vypadá, mohlo by se v nedlouhé době stát standardem u všech vozů bez ohledu na stupeň výbavy.
Pochválit lze dále obrovské množství odkládacích prostorů, včetně schránky před kapličkou řidiče. I když tam bych spíš uvítal projektor head up displeje, který by mi promítal základní údaje na přední sklo a já nemusel odvracet oči od vozovky dolů na přístroje. Ten ve výbavě testovaného modelu chyběl.
Obvyklou schránku se společnou područkou by sice někteří mohli mezi sedadly postrádat, područky jsou ale řešeny samostatnými opěrkami, Ty jsou součástí samotných sedaček, které se tak více podobají křeslům. Toto řešení umožňuje volný průchod zepředu dozadu a zpět, což mohou ocenit třeba maminky, vezoucí dítě v sedačce na sedadle vzadu, které mohou bez nutnosti vystupovat z auta přejít dozadu k dítěti a díky vysokému prostoru jej třeba pohodlně přebalit.
Pokud jde o konektivitu, ta je zde velmi skromná. V autě je jedna 12V zásuvka dole pod prostředním displejem a pak už je tu jen jedna USB zásuvka. Absence obvyklého bloku se schránkou také znamená. Že mezi předními sedadly nejsou ani nabíjecí zásuvky, takže cestující v druhé řadě musí využít zásuvku vpravo za sebou. Tu můžete využít buď pro napájení nějakého příslušenství, třeba lednice, v zavazadlovém prostoru. Spolucestující na předním sedadle ale najde na boku sloupu pod přístrojovou deskou plnocennou zásuvku na 220V, takže připojení notebooku, nebo kávovaru není žádný problém.
A když už si udělá kávu, držáky nápojů jsou po obou stranách přístrojové desky, pro řidiče i spolujezdce zvlášť. Jsou tak po ruce, ale pokud pojede řidič sám, nemůže dát do jednoho držáku kávu a do druhého vodu a musí si vybrat. Zajímavé je umístění držáků nápojů pro cestující ve druhé řadě. Ti je najdou za svým sedadlem po straně, takže se k němu musí natáčet. Jde evidentně o unifikaci řešení pěti a sedmimístné verze, ale jak říká klasik, lepší něco než nic.
Tento model je v nabídce v kratší pětimístné a delší sedmimístné verzi. My jsme tentokrát měli v rukou kratší verzi, která nebyla vybavena tím, co interiér vozu velmi oživuje, a proto se o tom zmíním, i když to na fotografiích neuvidíte. Jde o střešní komplet, zahrnující panoramatickou prosklenou střechu, doplněnou středovou poličkou zavěšenou pod střechou, procházející od předního skla až do kufru, kde na ni navazuje užitečná stropní schránka, do které uložíte až 10 kilogramů. Její praktičnost zvyšuje i to, že je přístupná zepředu z interiéru i zezadu, po otevření zadních dveří.
Je neuvěřitelné, jak takový prvek dokáže zpříjemnit a zpestřit pobyt v autě, tedy pokud nepoužijí děti poličku nahoře na odložení hraček, které po projetí zatáčky mají tendenci vracet se zpět dolů, na hlavy cestujících.
My jsme se museli u kratšího provedení spokojit s poličkou nad předním sklem pro uložení dokumentů nebo svačiny s praktickým lemem, bránícím vypadnutí obsahu, což je ale užitečná věc, kterou v každém autě nenajdete.
Sedačky ve druhé řadě po sklopení zajedou k podlaze a krásně vytvoří rovnou obrovskou v podstatě rovnou plochu. Příjemným faktem je, že každá s nich je samostatná, takže to dává velkou variabilitu využití. Zavazadlový prostor je slušný i u této kratší verze, i když nerozložené kolo nebo dvě palety zboží s nákladem jako do té delší XL nenaložíte. Verze M postačí pro ty, kteří se spokojí s paletou jednou.
Užitečnou funkcí je ale v této souvislosti možnost manipulace se sedačkou spolujezdce. Ta není podélně posuvná, to ale vzhledem k tomu, že je ve voze dost místa není žádná nevýhoda. Je ale ovšem možné sklopit její opěradlo tak, že pokud sklopíme i opěrák sedačky ve druhé řadě za ní, tak ve voze převezeme opravdu velmi dlouhý předmět.
Motor, převodovka
Testovaný model disponoval naftovým motorem o objemu 1,5litru s výkonem 96 kW. Motor je třeba pochválit za živost a slušný kroutící moment. Ten umožňuje rozjet i dlouhé, naložené auto bez velkých protestů. Díky slušnému odhlučnění pak uvnitř neruší, nicméně řidič obdařený hudebním sluchem může v případě potřeby pomoci automatické převodovce manuálně pádly pod volantem. Ovládání převodovky je jinak možné pomocí kruhového voliče na prostředním panelu.
Automatická převodovka zvládne prakticky všechny režimy samostatně, takže pádla pod volantem by se teoreticky mohla hodit jen při potřebě prudší akcelerace, nebo naopak při brzdění motorem. Motor je možné pochválit, převodovka řadí intuitivně a umí sama podřadit při jízdě z kopce a sundané noze z plynu i když stupně jsou řazeny tak a pasivní odpory jsou tak malé, že příspěvek k brzdění vozidla není velký, ale alespoň se minimalizuje spotřeba paliva.
Spotřebu nám tentokrát nafťák ukázal díky většímu podílu dálnice 6,8 litru, což při dynamičtějším jízdním stylu a větším počtu přepravovaných osob není žádná ostuda, i když tabulkových 4,2 litru to není. Při minulém testu jiného provedení Berlinga s tímto motorem spotřeba dosáhla průměrné hodnoty 6,5 litru.
Jízdní vlastnosti
Díky zkušenostem jak s kratší, tak delší verzí, můžeme srovnávat. Kratší provedení je kvůli kratšímu rozvoru i celkové délce obratnější v městském provozu, pokud ale není naložené, tak více odskakuje na nerovnostech než delší provedení, které je při jízdě klidnější a s většinou nerovností se vyrovná tak, že si jich prakticky nevšimnete.
Prodloužené XL je zase kvůli větší boční ploše citlivější nejen na boční vítr, a při jízdě bez nákladu je potřeba si dát pozor třeba i při předjíždění kamionu, kdy náraz proudu vzduchu může auto docela rozhodit. Je tedy potřeba volant držet pevně a v případě potřeby směr jízdy korigovat. To je ostatně nutné i při rychlejším průjezdu zatáčkou. Auto se zdá trochu nedotáčivé a v případě rychlejšího průjezdu zatáčkou je potřeba mu o něco více pomoci volantem.
Co je potřeba pochválit, jsou brzdy a odhlučnění. To do interiéru nepropustí víc, než je nezbytně nutné pro zajištění kontaktu s vnějším prostředím, pokud vůz disponuje manuální převodovkou, kdy je lepší se řídit zvukem motoru než se rozptylovat mžouráním na otáčkoměr.
Závěr
Berlingo připomíná tak trochu kulturistu. V průběhu let se opticky mění ze silného, ale oblého, na vyhraněný vůz s vyrýsovanými tvary. Zachovává si při tom konzervativní rysy užitkového modelu kategorie MPV a mírně „průmyslový“ vzhled. Pro zájemce, který dává přednost praktičnosti, prostoru a univerzálnosti využití, pro toho je Berlingo výbornou volbou už spoustu let a poslední generace to jen potvrdila. Je to auto, se kterým slovy klasika můžete ráno odvézt děti do školy, poté využít při práci, obstarat nákupy, večer klidně vyrazit do divadla a o víkendu vyrazit s celou rodinou, babičkou, dědou, psem, kočkou i křečkem na výlet nebo na chatu.
Vzhledem k tomu, že testované provedení bude již za pár týdnů nahrazeno faceliftovanou verzí, na kterou se těšíme, nebudeme se zdržovat uváděním cen, které u nastupující novinky jistě budou mít svůj vlastní ceník.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
