Test Hyundai i30N fastback Performance Sport. Auto plné emocí
Poprvé jsem měl možnost svézt se s tímto modelem na okruhu v Sosnové při jeho představení novinářům v roce 2019. Stejně, jako jeho kratším sourozencem, hatchbackem. Ten jsme již stihli i otestovat. Od svého uvedení na trh stihl prodělat i facelift, který trochu otupil jeho drápky, ale stále má co nabídnout. A to nejen na závodní dráze, ale i v běžném provozu.
Exteriér
Verze fastback je od hatchbacku delší o 15,5 centimetru při stejném rozvoru. Opticky ale karoserie se splývavou zádí působí delší. S oblibou modelů SUV kupé jeho silueta sice trochu ztrácí na dřívější unikátnosti, svým provedením, tvarovými detaily a barvou, charakteristickou pro řadu N, rozhodně nezapadne. Facelift vozu dále přidal na dynamičnosti. Nové provedení poznáte nejsnáze podle tvaru světel. Ta se zašpičatila a denní svícení se přesunulo ze samostatného dílu do tělesa světlometu, které nyní lemuje ve tvaru hrotu. Na druhý pohled je patrná i nová struktura všech dílů masky chladiče.
Boční partie zůstaly prakticky beze změny, nejvýraznějším prvkem je na první pohled klenutý zadní spoiler s černým lízátkem na okraji.
Na zadních partiích se světelný hrot, který tvoří denní svícení vepředu, opakuje také. Zdobí je ostatně již od počátku a nebylo tedy nutné tyto partie nijak upravovat.
Interiér
Interiér je šedočerný, jak už je dnes téměř klasické. První co uvidíte při otevření dveří, jsou sedačky. Oproti provedení před faceliftem působí sportovněji, opěrka hlavy je nyní integrální součástí sedačky a spáru, která opticky odděluje opěrku od opěráku zdobí sloupek s emblémem řady N. Schopnost podržet tělo si zachovaly, bohužel ale přišly o posuvný díl, kterým si vyšší řidič může protáhnout sedák a podepřít stehna. Nastavování polohy sedaček bylo u testovaného provedení mechanické, takže je potřeba si vše pečlivě upravit před jízdou, během jízdy už to nejde.
Přístrojový panel před řidičem stále nabízí klasiku – dva kruhové analogové přístroje, mezi kterými je menší displej s doplňkovými údaji. Na čestném místě vlevo je samozřejmě otáčkoměr, v takovémto autě nejdůležitější přístroj. Vpravo je pak tachometr. Ten je sice cejchovaný do 300 km/h, ale kvůli tomu je značení tak husté, že v praxi je prakticky nepoužitelný. Odečíst momentální hodnotu v toleranci, kterou akceptuje hladové oko radarů měření rychlosti, je bez ztráty kontroly dění před řidičem a tím i bezpečnosti, nemožné.
Vzadu je na sedačkách také místa dost, ale schází jak reproduktory, tak i zásuvky pro nabíjení. Evidentně to není auto, kde by se počítalo s nějakými delšími cestami většího počtu cestujících.
Kufr je klasický se sklopnými opěradly 2/3 s tím, že opěradla mají možnost sklopit pouze na sedák, takže vzniklá plocha je poněkud vyšší. Rovné podlážce kufru brání i vzpěra mezi zadními podběhy, která zvyšuje tuhost karoserie a umožňuje mnohem ostřejší jízdu.
Podlážka v kufru je stavitelná ve dvou úrovních. V nižší poloze maximálně využijete celý objem kufru, vyšší poloha umožňuje vytvořit po sklopení opěradel zadních sedadel rovnou plochu, což u sériového provedení usnadňuje manipulaci s nákladem. V tomto případě uživatele omezuje již zmíněná vzpěra.
Příjemným překvapením je, že pod podlážkou je pneumatika a ne lepení, takže v případě defektu stačí vyměnit kolo a pokračovat dál. Ostatně lepení použitých úzkoprofilových pneumatik, i kdyby díra nebyla velká, by mohlo být poněkud riskantní a je lepší nechat opravu defektu na servise.
Motor, převodovka
Radost z jízdy obstarává v tomto voze přeplňovaný benzínový motor 2,0 T-GDI s výkonem 250 koní. Provedení N Performance nabízí variantně 6stupňovou manuální převodovku a osmistupňový, sportovně laděný dvouspojkový automat.
Testovaný vůz disponoval automatem, což mohou pravověrní petrolheadové brát jako hendikep. Automat ale pracuje vcelku rozumně a ti, kteří by měli jiný názor na řazení, mohou svou vůli vnutit automatu pomocí pádel pod volantem.
Zvuk motoru je reprodukován jak pomocí výfuku, tak dovnitř pomocí reproduktoru, takže si můžete zvuk přesytit bez toho, aby působil navenek příliš rušivě. Pokud si ho ale uvnitř zesílíte, můžete zapomenout na poslech něčeho jiného.
Automat může, mimo jiné, také do jisté míry redukovat spotřebu. V případě modelu s manuální převodovkou jsme si ověřili, že když auto, jak se říká, vezmete pod krkem, není problém dostat se až na spotřebu 20 l/100 kilometrů. Automat dokáže reagovat na tlak na plynový pedál tak, že i v našem případě, kdy jsme střídali jízdu dynamickou s ekonomickou, podle terénu, jsme se dostali na výsledný průměr 12,2 l/100 km. To může být pro mnohé šokující hodnota, s ohledem na jízdní výkon a emoce, které za to vůz poskytl, je to ale akceptovatelné.
Jízdní vlastnosti
Z hlediska jízdních vlastností se nedá novince prakticky nic vytknout. Skvěle drží na silnici, výborně zvládá zatáčky, řazení je jasné a přesné. Průměrně zkušený řidič si na automat zvykne během jedné jízdy a vlastně ani většinou nebude mít potřebu mu do jeho rozhodování zasahovat. Počítat je třeba i s velmi citlivými brzdami a v rámci brzdění je skutečně vhodné je sešlapávat s citem dle odezvy vozu a ne tak, jak jsme zvyklí z jiného auta.
Ze specialit je potřeba uvést možnost nastavování jízdních režimů. Kromě obvyklých Normal, Eco a sport, obvyklých i u běžných provedení, přibývá u tohoto provedení ještě režim N. Ten auto přepne do sportovního režimu, kdy motor má ještě živější projev.
V individuálním nastavení režimu Sport+ je možné si upravit 3 úrovně reakce motoru na plynový pedál, 3 úrovně reakce převodovky, 3 úrovně odpružení, 3 úrovně tuhosti řízení, 3 úrovně stabilizačního systému a 3 úrovně zvuku výfuku. 3 úrovně má i elektronická uzávěrka diferenciálu. Tento mix umožňuje nastavit auto pro prakticky všechny řidiče a na prakticky všechny terény a situace, ve kterých se auto může v mezích silničního zákona ocitnout.
Když říkám prakticky všechny, mám tím na mysli, že s ohledem na nízkoprofilové pneumatiky by určitě nastavení odpružení sneslo pro městský provoz na kostkách ještě jednu, nejměkčí úroveň nastavení, označovanou jinde jako komfort.
Jinak ale není autu co vytknout a pokud odpálíte světlemodrým tlačítkem režim N, pak už zažíváte čirou radost ze zrychlení a z toho, jak auto perfektně a bezprostředně reaguje na vaše pokyny.
Fanoušci zejména zimního sklouznutí ocení mechanickou ruční brzdu, která umožňuje pomoci autu projet zatáčku pod plynem v řízeném smyku, což je neopakovatelný zážitek a esence radosti.
Auto má samozřejmě obvyklé jízdní systémy a bezpečnostní asistenty. Zmínit můžeme třeba asistenta, upozorňující na vzdálenost od vozidla před váni, což je u tohoto dravečka užitečné, protože stačí se trochu více opřít o plynový pedál a hned máte před sebou něčí zadní nárazník.
Závěr:
Auto, kterému lze vytknout máloco. Je to model, který má jednoznačné určení a toto určení umí naplnit téměř beze zbytku.
i30 N fastback je skvělým autem pro všechny osobnosti a řidiče, kteří milují rychlou jízdu a chtějí vzbudit zájem okolí. Právě v tomto modelu totiž budou nepřehlédnutelní, a to i v případě, že budou čekat na semaforu.
A to platí také pro ženy. Stále větší procento žen totiž dává přednost silným vozům a strojům obecně, tak proč ne právě tomuto modelu? Může se stát jejich nejlepším doplňkem, zaujmou, zvýší si sebevědomí, ale také se s ním skvěle vydovádí, zrelaxují a užijí si jeho specifické jízdní vlastnosti a originální zvuk.
A za kolik je možné si tuto radost dopřát? Aktuálně (aktualizováno 1.11.2023) stojí základní provedení modelu i30 N 759 990 Kč. Verze N Performance je od 829 990 Kč a Performance Everyday stejně jako Performance Sport jsou od 859 990 Kč. V případě příplatkové výbavy se pak může cena vyšplhat k úrovni jednoho milionu korun.
Galerie:
