Test Mitsubishi Colt hybrid INSTYLE. Vůz, který má nabito
Mitsubishi Colt je aktuálně druhým nejmenším modelem v nabídce značky. Díky spolupráce mezi Mitsubishi a Renaultem jde v principu o lehce redesignovaný model Renault Clio, jehož šestá, aktuálně vyráběná generace Clia, byla představena loni.
I model Colt je u značky Mitsubishi velmi tradiční. I on se dožil již sedmé generace, i když jeho historie na rozdíl od Renaultu Clio, který je na trhu od roku 1990, v nabídce o 30 let dřív, v roce 1960.
V nabídce jsou k dispozici motory s objemem 1 a 1.6 litru, pětistupňová a šestistupňová manuální i automatická převodovka.
K dispozici je také hybrid s motorem 1,6 l a baterií 1,2 kWh. A právě tento model je předmětem našeho testu.
Exteriér
Colt čerpá ze zdařilého faceliftu svého francouzského sourozence, který doplňuje povedenou vlastní čelní maskou, nesoucí všechny potřebné identifikátory a stylové prvky Mitsubishi.
Jsou přítomny všechny základní prvky, a to jak přední světlomety s výraznými pásy denního svícení, tak zadní světlomety, elegantně vnořené v prolisu zadního víka pátých dveří. Z předchozí generace si vůz zachoval velmi specifický prvek. Tím je umístění zadních madel dveří, která jsou v zadním C sloupku, takže pro méně pozorné může být problém je najít.
Dynamiku vozu evokuje klínovitý prolis na boku vozu, podtržený černou lištou, lemující spodní hranu dveří. To, že se jedná o hybridní model, je rozeznatelné pouze podle štítku s označením EV na předních dveřích a štítku HEV vpravo na zádi.
Vtipným a praktickým prvkem na zádi je olemování víka kufru a přilehlé horní hrany nárazníku černým leme, který na druhý pohled vypadá jak rty. Tuto rozpustilost doplňuje imitace výdechových otvorů od brzd zadních kol na kraji nárazníku, která vozu dodává sportovnější charakter.
Interiér
Moderní tvarosloví, které působí střídmým, ale elegantním dojmem, dokáže zaujmout. Interiér je v kombinaci černobílé, s bílou lištou přístrojové desky částmi dveří, což působí lehce a hodnotně. Po setmění zaujme také prosvětlené ambientní osvětlení madel dveří a svítící lišta kolem řadicí páky automatické převodovky. Na výběr je dokonce 8 odstínů, takže osvětlení můžete volit v souvislosti s jízdním režimem podle nálady.
Přestože auto je poměrně malé, tak na přístrojovce před řidičem je kromě ukazatele režimu, ukazující režim dobíjení nebo pohonu i ukazatel polohy auta vůči světovým stranám, což u městského auta vypadá dost úsměvně, ale možná v pláních jižní Francie se může někomu hodit vědět, kde je sever, pokud to neumí poznat podle lišejníku na kmenech stromů. Naštěstí jsou tam i očekávané a potřebné údaje, jako je digitální údaj rychlosti, spotřeby, nebo dojezd. Samostatné a přehledné jsou ukazatele nabití baterie vlevo a stavu paliva vpravo.
Klasické je ovládání na volantu – vlevo tempomat, vpravo listování v infotainmentu s hlavním ovládáním telefonu. Rádio má samostatný palec pod volantem, který je lehce dostupný, ovladatelný a umožňuje kompletní ovládání bez toho, že byste museli pustit volant z ruky.
Uprostřed přístrojové desky je, typicky pro Renault na výšku, umístěn prostřední displej. Ten má, podle verze výbavy, velikost od 7 do 10 palců. Na něm si můžete podle svých preferencí a možností infotainmentu vybrat z nabídky bloky se zobrazovanými informacemi, jako jsou navigace, rádio, telefon a další. Pod panelem je klimatizace, jednoduše nastavitelná pomocí samostatného ovládání velkými knoflíky. Dvě zásuvky USB nabíjení, zástrčka pro sluchátka, aby si spolujezdec mohl poslouchat muziku bez toho, aby ho rušilo dění okolo. A klasický 12V cigareťák.
Samostatné tlačítko má i funce Autohold, ovládající brzdy, automaticky se aktivující při zastavení. Výhodou této funkce je, že si své nastavení pamatuje, takže ji aktivujete jednou a nemusíte ji znovu zapínat při dalším startu.
Místa na sedadlech je dost, výhled z auta je také slušný, až na výhled doleva dozadu, kde mezi hlavovou opěrkou a prostředním sloupkem není prakticky žádné místo, takže když vyjíždíte na hlavní a máte dávat přednost zleva, může to být docela loterie, protože nemáte šanci se tam podívat bez otevření dveří. A to určitě dělat nechcete.
Pokud jde o odkládací prostory, v autě jsou, i když velkými rozměry se chlubit nemohou. Když to vezmu odpředu, pod prostředním panelem je hluboká schránka s dobíjením, kam se bez problému vejde mobil nebo peněženka, či pytlík s bonbóny. Schránky ve dveřích umožňují také uložit drobnosti. Velkou petku do nich ale nedostanete. Pod prostřední područkou je místo na odložení dvou kelímků s nápoji. Pokud si ale posunete područku dopředu tak, aby alespoň trochu plnila svou úlohu, tak minimálně na jeden nápoj můžete zapomenout, protože područka držák zakryje. Vzadu mají cestující prostor ve dveřích ale opět, není to nic obrovského.
Kufr má základní objem 254 litrů. Není to nic závratného, ale pokud nestačí, můžete sklopit sedačky. Nezískáte sice úplné rovný zavazadlový prostor, ale objem se zvětší na 1006 litrů.
Motor, převodovka
V případě tohoto modelu si, v závislosti na stupni výbavy, můžete vybrat ze tří variant pohonu. Základní variantou je litrový tříválec o výkonu 67 koní, kombinovaný s pětistupňovou manuální převodovkou.
Větší výkon nabídne stejný, ale přeplňovaný motor s výkonem 91 koní. Převodovka spojená s tímto motorem pak má o jeden stupeň víc, takže je šestistupňová.
Nejsilnější jednotkou je pak hybridní pohon o celkovém výkonu 143 koní, shodný s tím, který je použit i v modelu Renault Clio. Zajímavostí je, že automatická převodovka spalovacího motoru je čtyřstupňová, což není moc. Její možnosti ale násobí dvoustupňová převodovka hlavního hnacího elektromotoru.
Samotný šestnáctistovkový motor má výkon 91 koní, který na toto auto perfektně stačí, obzvlášť v situaci, kdy má k dispozici elektrický postrk s výkonem 49 koní elektromotor a 20 koní startér/generátor, tedy v kombinaci celkem maximálně využitelných 143 koní.
Energii pro elektromotory vyrábí generátor pomocí rekuperace a ukládá ji do baterie, uložené v kufru vozu. Ta má ale kapacitu pouhých 1,2 kWh, takže její energie slouží opravdu pouze jako výpomoc při akceleraci, nebo pro rozjezd, který se odehrává pouze v elektrické režii.
Sílu na kola přenáší multimódová převodovka. To v praxi znamená 2 převodové stupně řazené pro elektromotor a další čtyři pro benzínový motor. Samotné řazení je prakticky neznatelné a pádla pro manuální řazení nebudete postrádat. Poháněná je ale pouze přední náprava.
Baterie je, jak už jsem psal, poměrně malá. Nabíjí se ale velice rychle, prakticky celou cestu jsme měli část kapacity k dispozici. Úroveň nabití moc nepoklesávala, rekuperace stačí energii docela slušně vracet zpět. K rekuperaci dochází standardně při brzdění, zvýšenou rekuperaci může automaticky zajišťovat i převodovka po přepnutí do polohy B. Při běžném, ani ne šetřivém, ani ne sportovním jízdním stylu, máme při kombinované jízdě v klasickém mixu město, dálnice a venkov průměrnou spotřebu rovných pět litrů, což od tabulkových 4,4 litru není tak daleko.
Jízdní vlastnosti
Auto má výborný podvozek, který umožňuje jet opravdu ostře, až na hranici fyzikálních zákonů. Tlumiče přitom stíhají pobrat vše, co se na normální silnici může vyskytovat. Příjemná je i využití funkce rekuperačního brzdění pro korekce jízdního stylu. Při přepnutí převodovky do polohy B nemusíte při alespoň trochu předvídavém stylu jízdy v podstatě šlapat na brzdu, rekuperace stíhá zpomalit auto až téměř k zastavení. Přitom se elektromotor chová jako generátor energie a dobíjí baterii pro další jízdu. Brzdy pak využijete pouze buď v případě prudšího brzdění, nebo pro úplné zastavení.
Uspořádání pohonné soustavy, podvozek i řízení jsou dobře sladěné a svým charakterem vedou řidiče k spíše rozvážnému jízdnímu stylu. To neznamená, že v případě dostatku energie v baterce nemůžete trochu popustit uzdu adrenalinu, ale na dlouho vám to nevystačí. Na druhou stranu, alespoň pro mne je jízda s aktivovanou rekuperací a ovládání auta pouze pomocí pedálu akcelerátoru velmi pohodlná a návyková.
Závěr
Volba hybridního pohonu pro Colt byla, myslím si, šťastná. Ostatně čistý hybrid je podle mého názoru jediným smysluplným bateriovým řešením. Na rozdíl od idealistických plug-in hybridů, kde se předpokládá, že řidič bude dobíjet, ale jak ukazuje praxe, v převážné většině s sebou vozí pouze mrtvou váhu drahých baterií. O elektromobilech, podle mého názoru opět po sto letech opět dotacemi a sankcemi vnucované slepé cestě vývoje, nemluvě.
Pokud jde o strukturu nabídky, je opravdu pestrá. V nabídce jsou čtyři stupně výbavy, doplnitelné o drobnou bižuterii příplatkové výbavy. Cenová politika importéra je poměrně pružná, je tedy lepší se pro získání aktuální přesné informace podívat na jeho stránky. Pro orientaci je možné uvést, že cenové rozpětí se pohybuje od sumy někde mezi 300 a 400 tisíci u benzínových verzí a vyšplhá až k částce 600 000 za provedení v nejvyšší výbavě a s hybridním pohonem.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
