Toyota Aygo X. Univerzální drobek nejen do města
Toyota Aygo je japonský vůz českého původu. Vyrábí se již od roku 2005 ve středních Čechách v Kolíně. V závodě, postaveném společně s Citroenem a Peugeotem pro výrobu jejich nejmenších evropských modelů Toyota Aygo, Citroen C1 a Peugeot 107. Od začátku minulého roku je závod plně ve vlastnictví Toyoty a výrobní sortiment představují modely Aygo X a Yaris. Písmeno X v jeho názvu potvrzuje to, co je vidět na první pohled, a sice crossová ambice modelu.
Exteriér
Ambice působit a snad i fungovat jako auto, které zvládne i lehčí terén, je patrná na první pohled. Auto má poměrně velká kola, vysunutá naprosto do rohů karoserie, takže prostor uvnitř vozu je maximální, stejně jako je dobrá manévrovatelnost ve stísněných prostorách. Prostupnost zlepšuje i o 11 mm větší světlá výška, což se nemusí zdát moc, ale jsou situace, kdy se každý milimetr hodí.
Zvenku auto sice oproti své první generaci pořádně narostlo, zůstává ale hravé. Tento dojem začíná již od přední partie s výraznými světlomety s maskou chladiče, která je posunuta pod úroveň nárazníku a působí sportovním dojmem. Ten zvyšují i plastové podběhy kol, plastové prahy a lišty na dveřích.
V zadní partii je barevná kombinace opačná než vepředu. Blatníky a víko motoru jsou v barvě laku, v našem případě bronzová, a zadní partie blatníků propojené přes skleněné víko kufru až po černou střechu působí zajímavý kontrapunkt stejně jako spodní část zadního nárazníku, která je reverzně od předního v barvě laku.
Interiér
Od nejmenšího vozu značky nemůže nikdo uvnitř očekávat žádný prostorný zázrak. Z půdorysu se toho asi o moc víc vyždímat nedalo, pomohlo určitě i použití platformy, společné s modelem Yaris. Stále je ale prostor uvnitř poněkud stísněný. Použité materiály odpovídají třídě vozu a snaze udržet cenu vozu na hladině, tomu odpovídající. Znamená to, že plasty jsou většinou tvrdší, ale precizně zpracované, bez vrzání ve spojích.
Vůz je čtyřmístný, na pětimístný si ani nehraje. Sedačky jsou v mezích očekávání pohodlné, potahy jsou v kombinaci umělé kůže a potahové látky. Vepředu je místa poměrně dost jak pro řidiče, tak spolujezdce. Mezi sedačky se ale už nevešlo nic jiného, než páka ruční brzdy a ve zvláštní poloze jeden držák nápojů. Je tak vzadu, že ho využije asi pouze spolujezdec, nebo jeden z cestujících na zadních sedadlech. Pokud přední sedadla obsadí vzrostlejší persony, může být problém. Například při mé výšce 190 cm za mnou může sedět pouze dítě, protože prostoru pro nohy zbývá nějakých 10 cm.
Dopředu se, i díky vyšší stavbě vozu, nastupuje bez problémů. Na zadní místa je ale poněkud obtížnější nástup, protože dveře se nedají moc otevřít a dveřní otvor je v dolní části poměrně úzký, takže je potřeba si nastupování nacvičit. Důsledkem skromného prostoru je také konstrukce oken zadních dveří. Při jejich šířce by se do nich nevešlo stahování, proto jsou okna pouze výklopná na větračku. Automatická klimatizace ale stíhá temperovat celý prostor prostřednictvím výdechů na přístrojové desce.
Uvnitř vozu ale najde řidič vše, co by hledal u dospělého vozu. Testovaný model disponoval i asistenty typu automatické přepínání světel, samozřejmě i otravný Start/stop, který je ale naštěstí vypnutelný tlačítkem vlevo od volantu, stejně jako stabilizační systém. Ten ale na sebe příliš neupozorňuje, proto jsem ho u tohoto vozu nechal zapnutý.
Stejně jako asistent jízdy v jízdních pruzích, který o sobě sice dá občas vědět. Na suchém povrchu to ale není tak otravné, nebo nebezpečné, abych ho musel také před jízdou vypínat, takže jsem ho nechal žít. V zimě, na sněhu, nebo při nebezpečí náledí, bych ho ale jistě vypnul. Nervy z toho, zda odpor volantu je způsoben ztrátou kontroly nad vozidlem kvůli náledí, nebo zásahu asistenta, si opravdu nechci ničit. To ale platí prakticky bez výjimky pro všechny vozy, vybavené tímto danajským pomocníkem.
Přístrojová deska před řidičem je trošku svérázná. Na první pohled působí dojmem toho, že máte před sebou jeden kruhový přístroj, kam si někdo odložil mobil, na kterém se zobrazují všechny důležité údaje. Velký kruhový přístroj je ale přehlídka nevyužitého prostoru. Nalevo je otáčkoměr, napravo palivoměr a nahoře v úzkém kruhové výseči je tachometr. Ten je v této podobě naprosto zbytečná a nepoužitelná věc. Vzdálenost mezi ryskami pro 50 a 60 kilometrů je necelý centimetr, takže lovit na něm, zda jste dodrželi povolenou rychlost je zhola nemožné.
Za situace, kdy jediná šance, jak se vyhnout placení za fotky z hladových všudypřítomných radarů, je nastavit zobrazování digitální hodnoty rychlosti, tak by spíše, obzvláště u auta s tak slabým motorem a manuálně řazenou pětistupňovou převodovkou dávalo smysl, aby obvod hlavního kruhového přístroje byl využit pro otáčkoměr. Ledky po 500 otáčkách opravdu řidiči, který neumí jezdit podle ucha a potřebuje vidět hodnotu na otáčkoměru, žádnou použitelnou informaci nedají.
Podle ucha může jezdit ale i starší řidič, který má sluch slabší, protože hluk motoru se do interiéru vozu přenáší poměrně intenzivně. Obzvlášť při akceleraci je ryzí, chvílemi až traktorový, zvuk motoru je v interiéru slyšet velmi intenzivně.
Pokud jde volant, je na něm klasický mix ovládání audia, tempomatu a telefonu. Je zde i aktivace čidel předních zadních a tlačítko pro vypínání asistenta hlídání jízdního pruhu.
Prostřední panel má zajímavý kapkovitý tvar, do kterého se vešel 9´´ dotykový displej s pomocnými tlačítky pro ovládání. Ovládání je poměrně intuitivní. Vůz dokonce disponuje i navigací, plnící slušně svou úlohu. Pokud ale jste zvyklí na vlastní, není problém si jednoduše zrcadlit na panelu telefon a zobrazit si ji zde.
Výhodou je samozřejmě oddělený panel klimatizace s tlačítky pro nastavení teploty, intenzity větrání a všeho dalšího, co s úpravou prostředí ve voze souvisí. Pod tímto panelem najdeme i tlačítka pro vyhřívání předních sedaček a tolik potřebnou USB i 12V zásuvku pro nabíjení. Ti, kteří disponují telefonem s možností indukčního nabíjení, si jej mohou nabít na odkládacím prostoru, sousedícím s držáky nápojů. Cestující vzadu ale mají smůlu.
Velikost kufru je odpovídající velikosti vozu. Běžný nákup, nebo tašku na víkend do něho ale uložíte. A pokud cestujete ve dvou, můžete sklopením zadních sedadel získat další prostor, dostatečný pro zavazadla i na delší dovolenou. Zmínit musím i velmi praktickou síťku, do které můžete odkládat menší předměty, nebo nákup bez rizika, že se vám rozutéká po dně kufru, nebo rozbije.
Pohon
Jak už jsem říkal, auto má mechanickou pětistupňovou převodovkou, k mání je i s CVT automatem. Testovaný kus disponoval manuální převodovkou, se kterou jsme se museli trochu sžít. Ve městě auto s litrovým tříválcovým motorem o výkonu 53 kW/72 koní nebude na ostatní vozy nijak ztrácet. Potřebuje ovšem při jízdě točit ve vyšších otáčkách, což vyžaduje častější řazení, obzvláště v kopcovitém terénu.
Zde budete muset většinou řadit o jeden stupeň níž, než u větších vozů. Problém byl občas se zpátečkou. Ta není jištěna na převodové páce pojistným kroužkem a její poloha nebyla úplně přesná. Spojku po zařazení zpátečky tak bylo nutné pouštět pomalu, protože se občas stalo, že zpátečka nebyla plně zařazena.
Drobná úskalí při jízdě jsou ale kompenzována spotřebou, která se nám, při poměrně dynamické jízdě s místy plném obsazení vozu, podařila při běžném mixu města, okresek i dálnice udržet na velmi slušné hodnotě 4,9 litru na 100 kilometrů.
Jízdní vlastnosti
Jízdní vlastnosti tohoto vozu jsou ovlivněny mnoha specifiky jeho konstrukce. Větší světlá výška usnadňuje průjezdnost, větší výška pak dává větší prostor uvnitř, na druhou stranu to pak způsobuje jistá omezení při průjezdu zatáčkami. Náklon je eliminován nastavením tuhosti pérování, což pocítíte při přejíždění retardérů. Zvládne ale i lehčí terén bez obav o rozvody, umístěné na podvozku.
Při jízdě na dálnici bylo auto stabilní do rychlostí kolem 110 kilometrů. Vyšší rychlost vyžaduje točit motor do vysokých otáček, což není optimální ani pro životnost pohonné jednotky, ani pro okamžitou spotřebu. Navíc, vyšší stavba vozu s poměrně malým rozchodem kol se projevuje citlivostí na boční vítr, což se projevuje i při předjíždění a je potřeba s tím počítat.
Závěr
Toyota Aygo X je typickým příkladem auta do městské džungle, schopným vyrazit i na víkendová dobrodružství v chatových osadách, nesvázaných asfaltovými cestami. Autem, vhodným pro mladý i postarší pár, nebo jako druhý vůz do rozvětvené rodiny. Jeho výhodou je schopnost zaparkovat díky rozměrům i poloměru otáčení prakticky všude, a díky vyššímu podvozku a větším kolům projet i tam, kam byste si s běžným hatchbackem netroufli.
Výhodou může být i cenová hladina, ve které se model pohybuje. Základ v provedení Active startuje na 342 000 Kč. Další výbavové stupně jsou Comfort, Style, Executive a nejvyšším je Selection, kde cenovka je od 449 000 Kč. V plné výbavě a automatickou převodovkou pak končí na ceně 484 000 Kč. Za to ale dostanete i to, co není běžným standardem ani u větších vozů, jako je vyhřívání předních sedadel, bezpečnostní systémy – například předkolizní bezpečnostní systém s funkcí rozpoznávání chodců a cyklistů (PCS) a mnoho dalšího příjemného i užitečného vybavení.
Text a foto: Jan Švéda
Galerie:
