Volkswagen Caddy – dodávka mnoha tváří
Volkswagen Caddy je auto s mnoha tvářemi a dlouhou historií. Ta začala už před 42 lety a za tu dobu prošla obměnou pouze 5x. První tvář dal vozu v roce 1979 model Golf. Na evropský trh se z USA dostal až v roce 1982 a vydržel v prodeji do roku 1996. V tomto roce jej nahradila druhá generace, shodná s modelem Škoda pick-up, vyráběným v Kvasinách od roku 1991 do roku 2001. Třetí generace z let 1996 až 2005 je pro změnu postavena na základě španělského vozu Seat Inca. V roce 2005 přišla na trh předposlední generace, odvozená z modelu Volkswagen Touran. Poslední generace z loňského roku se vrátila k předloze první generace a je postavena na platformě shodné s modelem Volkswagen Golf.
Exteriér
Design auta je povedeně přizpůsoben primárnímu účelu užití vozu jako dodávky, a to je přeprava materiálu. V této generaci je ovšem vůz přizpůsoben i pro přepravu osob. Prvkem, který vychází vstříc takovému užití, jsou boční posuvné dveře. Ty jsou nejen na levé straně, jak je obvyklé u užitkových modelů, ale na obou stranách. Tím je umožněno pohodlné a bezpečné nastupování i ve stísněných podmínkách, například při parkování, nebo vystupování na ulici.
Karoserie, jak už to tak bývá, narostla jak do délky, tak do šířky. Je oproti předchozí generaci, plné oblin kombinací hranaté užitkovosti a německého střízlivého stylu. Ten se v tomto případě podařilo velmi elegantně skloubit s praktičností, takže jak přední, tak hlavně zadní partie s kolmou hranou a velkou prosklenou plochou působí velmi monoliticky, kompaktně a elegantně.
Zadní světlomety zabírají v rozích karoserie prakticky polovinu výšky vozu. U testovaného provedení tvořily jejich grafiku nepřehlédnutelné LED pásy, jednoznačně i potmě identifikující auto do poslední generace rodiny Volkswagenů. Přední partie mohou retrofila potěšit motivem zatažené rolety obchodu, nijak ale nebrání přístupu vzduchu k chladiči a snad i přispívají dobré aerodynamice. Užitné vlastnosti prostorného vozu ještě zvyšují podélné střešní lišty pro připevnění nosiče.
Interiér
Vnitřní prostor, svým střízlivým a minimalistickým vzhledem, dodávkový vůz nijak nepřipomíná. Je spíše na úrovni MPV nebo SUV. Míním tím to, že řidič a v podstatě celá posádka mají vyšší posaz a tím i lepší přehled o dění kolem sebe.
Ještě, pokud budu mluvit o komfortu, musím samozřejmě zmínit sedadla. Ty jsou poměrně široká. Sedák, na rozdíl od opěráku, který podrží víc, moc výrazné boční vedení nemá. Ale od takovéhoto auta očekáváte žádné prudké manévry, takže spíš to ocení prostorově výraznější uživatelé, kteří díky svému životnímu a pracovnímu stylu mají tendenci nabrat trošku víc, než by BMI index dovoloval.
Pohodlí také zvyšuje typická opěrka mezi předními sedadly, která je jako výškově tak podélně nastavitelná a umožňuje odložit ruku, pokud jí zrovna nepotřebujete k řízení.
Při vší té koncernové digitalizaci je přístrojový panel tohoto modelu víceméně klasický. Obsahuje dokonce čtyři analogové přístroje. Vlevo je to otáčkoměr s ukazatelem teploty motoru a vpravo tachometr s palivoměrem. Na tachometr ale v podstatě není nutné se dívat. Malý displej mezi kruhovými přístroji umožňuje nastavit zobrazování hodnoty rychlosti.
Je mnohem jednodušší odečítat digitální údaj, než přemýšlet o tom, jestli ručička mezi padesátkou a šedesátkou je moc vysoko. A pokud se netrefíte, platit za fotku z kamery obecních výběrčích. Tachometr proměřuje zhruba dva kilometry . To je méně než bývá obvyklá hodnota tři, v některých případech i 4 kilometry, takže je potřeba si dávat větší pozor.
Pokud jde o infotainment, tak vše je vedeno ve snaze o maximální jednoduchost, v některých momentech až přehnanou. V autě, kromě u tlačítka pro spouštění a vypínání rádia ladění hlasitosti, nenajdete žádná jiná tlačítka. Vše, včetně klimatizace, zapínání světel, zapínání vyhřívání oken a podobně, je řešeno dotykovými panely, které jsou na levé i na pravé straně od řidiče a doplňují tlačítka na volantu.
Konektivita je řešena vepředu jednou 12V zásuvkou a dvěma USB zásuvkami. Jsou to ale USB typu C takže ti, kteří jako kabel pro nabíjení používají klasický USB, tak mají smůlu. Stejně tak jako cestující na zadních sedadlech, kde je taky jenom dvojice zásuvek USB-C.
Ovládání většiny funkcí je, jak už jsem říkal, řešeno pomocí prostředního dotykového displeje. Pokud jej ale chcete používat za jízdy, je lepší to trošku dopředu nastudovat, velikost, nebo spíše malost ovládacích prvků moc váhání nedovoluje.
Co u testované výbavy auta postrádám, tak je navigace. U auta, které by mělo sloužit k podnikání, a jak už jsem říkal, k rozvážkám, tak si myslím, že navigace je věc a nepostradatelná. Případný zájemce by ji určitě neměl vynechat ze svého seznamu doplňkové výbavy.
Stejně tak bych u tohoto auta ocenil zadní parkovací kameru. Vzadu jsou sice čidla, která potenciální překážku za vozem detekují. Dnes ale parkovací kamera s montáží vyjde levněji než čidla a poskytne mnohem větší komfort a bezpečí při manévrech.
Provedení Caddy Cargo nabízí nákladový prostor o objemu 3,1 m 3 (podle normy SAE V6). Provedení Caddy Cargo Maxi je to 3,7 m 3 . Do zadní části auta lze nyní naložit dvě europalety. Maximální šířka mezi podběhy je totiž 1230 mm. Caddy Maxi Cargo navíc umožňuje naložení europalet bočními posuvnými dveřmi.
Kombi a osobní verze vozu s krátkým rozvorem se sériově dodávají s pěti sedadly, zákazník ale může i u krátké verze objednat vůz se třetí řadou sedadel. Osobní verze Caddy Maxi jsou sedmimístné v základu.
Cestující na třetí řadě sedadel, která jsou složená v běžném provozu v kufru, mají na rozdíl od některých modelů SUV renomovaných značek dostatek prostoru jak pro nohy, tak nad hlavou. Mají i dostatečný komfort v podobě velkých odkládacích prostor a reproduktorů, které jsou přímo vedle sedaček, takže si mohou užívat i kvalitní muziku, která v autě je k dispozici. Jen si musíte dát pozor, pokud sedačky kvůli nákladu vyndáte. Přestože obě sedačky jsou stejné, mají každá jinak řešené úchyty, takže prostě levé sedadlo je levé a pravé sedadlo je pravé a prohodit nejdou, což jsme empiricky ověřili.
Zavazadlový prostor bez třetí řady sedaček je co do velikosti velmi uspokojivý, po sklopení druhé řady dokonce skvělý. V okamžiku, kdy ale sedačky ve třetí řadě používáte, tak můžete skoro zapomenout na zavazadlový prostor. Do toho mála, které zůstane za zadními sedadly, dostanete maximálně nějaké batůžky se svačinou.
Odkládacích prostor je ale ve voze obecně dost. Sice třeba ty ve dveřích nejsou až tak moc velké a velkou láhev byste do nich nedostali, ale řidič má v tomto provedení ve dveřní kapse šikovnou popelničku/malý odpadkový koš, dokonce i s pytlíkem na odpad, takže prostě do toho pytlíku odpadky naházíte a pak ho vyndáte a vyhodíte bez toho, že byste si museli špinit ruce při vybírání nějaké schránky. Velmi příjemné a nápadité.
Odkládací prostory jsou i před řidičem a cestujícím. Je možné do nich odkládat nějaké drobnosti, i když s ohledem na jejich umístění bych si asi rozmyslel, co bych tam odložil, aby mi to při nějakém prudším manévru neskončilo v úsměvu. Odkládací kapsy jsou i nad hlavami řidiče a spolujezdce. Do těchto kapes je možné vložit dokumenty a podobné věci a jsou dost velké jak na šířku, tak hlavně do hloubky.
Na tyto odkládací kapsy navazuje velký výdech klimatizace, zajišťující shora přísun čerstvého vzduchu pro cestující vepředu. Klimatizace má výdechy, rozvedené tunelem ve stropě, pro každé z míst ve voze. Větrák nad hlavou, ale hučí permanentně i v situaci, kdy vypnete větrání i klimatizaci, prostě vypnete všechno, vzduch ve výdechu nad hlavou stále hučí a pro někoho by to mohlo být rušivé.
Pokud jde o celkový hluk, v interiéru nedělá nepořádek ani hluk od motoru. Jeho odezva není rušivá, ale zároveň je dostatečná pro to, aby člověk měl vazbu s motorem a dokázal správně řadit. Tedy pokud řadí podle sluchu a ne podle otáčkoměru. Ani aerodynamický hluk není v případě takto hranaté velké karoserie s velkým čelním odporem významný.
Motor, převodovka
Motor je možné mít jak benzínový, tak naftový. Benzínový 1,5 litrový s výkonem 114 koní je kombinovaný s manuální 5 stupňovou převodovkou, nebo dvouspojkovým 7 stupňovým automatem. Naftaři si mohou vybrat dvoulitrový motor se 75, 102 nebo 122 koni. Volba nafty je zvýhodněna při volbě převodovky nabídkou manuální 6 stupňové, nebo dvouspojkovým 7 stupňovým automatem jako benzín.
Testovaný model měl 102 koňový motor a převodovku manuální, takže jsme si užili bezprostřední možnosti ovlivňovat jízdu. Šestistupňová převodovka řadí díky krátkým drahám velmi pohodlně a přesně a je radost si s ní hrát při dynamičtější jízdě.
Tu umožňuje dvoulitrový motor, mající dostatečnou sílu, přitom spotřeba ani při dynamičtější jízdě a v kombinaci s poměrně proporcionálním podílem jízdy na dálnici nebyla nějaká zásadní. Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu 5 litrů. Náš průměr se pohyboval kolem 5,5 litru na 100 kilometrů, což umožňuje velmi slušný dojezd kolem 800 kilometrů.
Jízdní vlastnosti
U auta, jehož základ je v dodávce, asi nikdo neočekává nějaké sportovní výkony. Při běžném jízdním stylu auto reaguje tak, jak se dá od podobného vozu čekat. Žádné nepříjemné překvapení pro vás nechystá. Jen v případě, že ve voze nevezete spolucestující, nebo ho nemáte naložený, je auto na větších nerovnostech poněkud rozeskákané. To je ale logické. Podvozek je nastaven na užitečné zatížení, a pokud mu ho dáte, chová se velmi pohodlně. Umožňuje pak svižnější jízdu nejen na dálnici nebo kvalitní cestě, ale i na rozbité okresce.
Ostatně Volkswagen Caddy je první auto, se kterým se mi povedlo předjet Lamborghini Huracán. I když polehčující okolností pro tento supersport je, že to bylo na silničce v okolí Českého Brodu. A jeho řidič evidentně nechtěl na vlnitém skoroasfaltu riskovat seznámení podvozku s vozovkou.
Tak, jak je to dnes již obvyklé, auto je vybaveno jízdními asistenty. A jak je to zvykem, s některými se člověk skamarádí, jiných se kouká co nejrychleji zbavit. Mezi ty užitečné patří třeba elektrická ruční brzda, o kterou se v podstatě nemusíte starat. Výhodou je i Hold systém, který auto podrží v kopci při rozjezdu nebo při manévrech v kopcovitém terénu, což obzvlášť u naloženého auta může méně zkušenému řidiči nebo řidičce ušetřit spoustu nepříjemných chvilek.
Na druhou stranu je velmi obtěžující, alespoň pro mne, asistent jízdy v pruzích. Ten se chová nevypočitatelně, někdy zasáhne a někdy ne. A když zasáhne, tak to může být velmi překvapivé, až nebezpečné. Na nestabilním povrchu, jako je sníh nebo led by přetahování o volant mohlo skončit dost špatně. Takže je lepší ho deaktivovat, a vyhnout se nepříjemným chvilkám překvapení, kdy se budete prát s volantem o to, kam auto pojede.
Jinak je ale jízda, díky přesnému řazení, dobrým brzdám a pružnému motoru velmi příjemná, místy až zábavná.
Závěr
Caddy je po delší době dodávka, za kterou se občas i někdo ohlédne. Tohle auto je univerzálním řešením pro všechny, kteří chtějí jedním vozem zajistit své podnikání a zároveň řešit potřebu dopravy své, třeba i větší, rodiny. Díky tomu, že sedadla ve druhé řadě jsou zcela sklopná a ve třetí řadě jsou jednoduše vyjímatelná, klidně do toho prostoru ráno naložíte paletu se zbožím a odpoledne tam můžete místo ní dát kola nebo posadit děti a jet na výlet.
V nabídce je dostatečná paleta motorizací a výbavy, ze které je možné si vybrat podle potřeby nebo kapsy.
Pro základní orientaci je možné uvést, že nejlevnější provedení nákladní verze Cargo stojí 399 000 Kč. Volkswagen Caddy je v osobní verzi jako Kombi a MPV (s pěti nebo sedmi sedadly pro dlouhý i pro krátký rozvor), a to v nově nakonfigurovaných výbavových liniích „Kombi“, „Caddy“, „Life“ a „Style“. Osobní verze s 1,5 litrovým benzínovým motorem a mechanickou 5 stupňovou převodovkou pak začíná na 519 000 Kč. Na druhé straně, s naftovým dvoulitrem, automatem a pohonem všech kol, LED světlomety, adaptivním tempomatem, alarmem, motorizovaným pohonem bočních dveří, digitálním cockpitem, navigací a výbavou PanAmericana se lehce dostanete přes milion korun.
Cena testovaného vozu je 808 069 Kč
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
