Honda CR-V. Pohodlný parťák pro všechny situace
Automobilka Honda je z našeho pohledu velmi mladá společnost. Založena byla až v roce 1948 a stejně jako o půl století starší Laurin a Klement (dnešní Škoda) u nás začala nejdříve s výrobou jízdních kol a poté motocyklů, které jsou ostatně fenoménem pro milovníky jedné stopy dodnes.
První automobil byl vyroben až v roce 1963. Model CR-V se vyrábí dost velkou část doby existence značky jako automobilky. Na trhu se objevil v roce 1996 a od té doby prošel několika generačními obměnami. Aktuálně je vyráběná již pátá a v letošním roce dostala inovaci v provedení verze Sport Line, která je v dostání již pouze jako hybrid.
Exteriér
Testovaný model má v přídomku označení Sport Line. Prakticky to znamená, že například barvu karoserie můžete mít, slovy klasika, jakoukoli, pokud to bude Perleťová Crystal Black nebo Perleťová Platinum White. U dalšího charakteristického prvku, tvořícího dojem z auta, jakým jsou kola, je situace ještě jednodušší. Výrobce montuje jeden typ 18″ kola Sport Line z lehkých slitin, takže váháním nad volbou nemusíte ztrácet čas.
Ve voze se na první pohled snoubí retro s moderními prvky, ať už zvenku, nebo uvnitř. Nejvíce patrné je to v přední partii. Zde návrháři zkombinovali oblé tvary s LED technikou světlometů, což zlepšuje jak viditelnost z vozu pro řidiče, tak viditelnost samotného vozu pro ostatní. Zároveň tato technologie nijak nebrání designérům vytvořit originální grafiku, podle které rozeznáte model od ostatních jek ve dne, tak i v noci.
Přestože je Honda globální značka, nezapře svými rysy zemi původu. To ale neznamená, že by oku nelahodily, jen některé prvky působí více exoticky a trochu retro, což v dnešní době přetlaku nabídky a v kategorii SUV zvlášť, nemusí být na škodu.
Přední partie vozu, působící jako bohatě chromovaná maska se světlomety navrstvená jako druhé patro dortu na masivnější základ, tvořený robustním nárazníkem s velkými nasávacími otvory je nezaměnitelná. Při pohledu z předních sedadel vynikne i zajímavý design víka motoru, které je na krajích vyšší a směrem doprostřed se snižuje. To posiluje robustní vzhled vozu a zároveň to zlepšuje výhled řidiče blíž před vozidlo, což se hodí obzvláště v terénu nebo při parkovacích manévrech. Dozadu je výhled asi takový, jako bychom od esúvéčka čekali.
Chybějící rozhled ale výborně řeší zadní parkovací kamera. Ta je skvělá, a to až tak, že s podobnou jsem se ještě nesetkal. Má velmi široký záběr, prakticky jako objektiv typu rybí oko, takže při vyjíždění pozadu z řady je výborně vidět na obě strany a řidič má dokonalý přehled o tom, zda se něco neblíží zleva nebo zprava. Z boku vynikne kombinace oblých tvarů blatníků, ostře zaříznuté tak, jakoby měl designér přesně stanovenu maximální šířku. Zadní část trochu připomíná model jiné japonské značky. Dominantním prvkem je výrazná chromovaná lišta, oddělující sklo pátých dveří od spodní části a tím i opticky snižující výšku vozu.
K pátým dveřím bych měl jedinou praktickou připomínku – víko kufru by se mohlo otevírat o něco výš, aby se pod něho vešly bez krčení nebo rizika skalpování zámkem dveří i vyšší osoby, třeba já. Šikovné je, že obrysová světla jsou umístěná tak, že jejich část svítí dozadu i v případě otevření víka kufru a vůz je tak viditelný při stání u krajnice.
Interiér
Interiér vozu charakterizuje jedno slovo – prostor. A to ve všech částech, jak na předních, tak na zadních sedadlech a také v kufru. Čalounění Sport Line můžete mít opět v jakékoli barvě, pokud to bude černá. Vybrat je ale možné mezi kůží a textilem. Ostatní materiály, použité v interiéru, jsou na dotek příjemné a tam, kde je to třeba, i poddajné. Sedadla tetovaného modelu jsou z perforované kůže a jsou vyhřívaná. Jsou příjemně prostorná a pohodlná na i na delší cestě, přesto ale dokážou v zatáčce podržet tělo ve správné poloze. Řidiče a spolujezdce odděluje prostřední panel s tlačítky ovládání řazení pomocí tlačítek, takže řadicí páku v autě nenajdete. Zajímavý je mechanismus řazení zpátečky, která je na rozdíl od ostatních tlačítek řešena jako vodorovný posuvník.
Panel je tak akorát vysoký, tlačítka na něm jdou pěkně do ruky, která leží na posuvné opěrce mezi sedadly. Koleno se o něho opírá celou plochou a ne pouze částí a tak netlačí ani při delší cestě. Výhled z vozu je samozřejmě díky vyššímu posazu velmi dobrý, poměrně subtilní přední áčkové sloupky nebrání výhledu dopředu ani prostřední sloupky svým rozměrem nepřesahují nic nadstandardního a neomezují důležitý výhled šikmo dozadu.
Prostřední přístrojový displej je sice vysoko, jen o něco níž než kaplička před volantem, ale je elegantně nakloněný tak, že působí jako přirozená součást přístrojové desky a ne jako nedbale zapíchnutý tablet, jak to bohužel není zřídkavým jevem u jiných značek.
Bohužel ovládání klimatizace je sice oddělené, ale údaje o teplotě a intenzitě větrání se zobrazují na prostředním panelu. Když si pak potřebujete upravit teplotu, displej se na chvíli přepne a vy vypadnete třeba z navigace. Je proto nutné si dobře rozmyslet vhodný okamžik pro manipulaci, abyste třeba nepřejeli odbočku nebo neodbočili do špatné ulice.
S funkcí prostředního panelu mám spojenu jednu kuriozitu. První, co se po nastartování motoru nestane je, že se nerozsvítí prostřední panel. Zůstanou na něm stále zobrazeny jen hodiny, přestože rádio hraje. Aby jej bylo možné třeba přeladit, je nutné na panelu zmáčknout tlačítko Home a vybrat si audio.
Nad zpětným zrcátkem je vnitřní panoramatické zrcátko, které se řidiči může hodit v situaci, kdy na zadních sedadlech vozíte nezvedené potomky.
Na zadních sedadlech nikdo místem trpět také nebude, ať už zde budou dva, nebo tři cestující. Příjemným zjištěním určitě je, že nikdo z nich nebude trpět hrozbou nedostatkem energie. Kromě dostatečného množství USB zásuvek jak vepředu tak v zadu, je k dispozici i HDMI zásuvka, takže je možné využít panel uprostřed pro promítání záznamů z mobilních telefonů. Samozřejmě u stojícího vozidla. Jednu zásuvku, třeba pro přenosnou chladničku na dlouhou cestu, najdete dokonce i v kufru.
Pozitivem je i velké množství poměrně slušně dimenzovaných úložných prostor. Některé z nich, třeba v područce mezi předními sedadly, jsou zajímavě variabilní. Jiné – schránka na brýle mezi slunečními clonami je zase víceúčelová – po jejím otevření slouží vypouklá čelní stěna jako zpětné zrcátko, dávající řidiči přehled o dění na zadních sedadlech, což se může hodit při cestě samotné maminky s malými dětmi.
Malý není ani největší úložný prostor auta – kufr. Při sklápění sedaček druhé řady zajíždí sedáky zadních sedaček mírně k podlaze, takže podlaha je po sklopení sedadel krásně rovná a opěrák netvoří v nákladovém prostoru hrb. Objem kufru v základním uspořádání je 497 litrů, což je velmi slušná hodnota. Po sklopení zadních sedadel a využití prostoru až po strop naložíte do auta až 1692 litrů nákladu. S ohledem na možnost montáže třetí řady sedadel ale ve voze nenajdete rezervní pneumatiku a vystačit si tak musíte s lepicí soupravou, nebo telefonem pro přivolání servisního vozu, případně odtahovky.
Motor, převodovka
U pohonných jednotek také značka postupovala směrem k zjednodušení nabídky. Postupně tak z výběru vypadly naftové motory, následně i benzínový přeplňovaný motor 1,5 litru o výkonu 173 koní (127 kW). Zůstal tak pouze dvoulitrový benzínový motor o výkonu 107 kW/175 Nm, kombinovaný v pohonné jednotce s dvěma elektromotory, sloužícími, podle provedení, k pohonu jedné nebo obou náprav a výrobě elektřiny. Kromě motorů je součástí pohonného systému ještě lithium-iontový akumulátor a převodovka se stálým převodovým poměrem.
Honda pro tuto svou technologii používá název inteligentní pohon, a označení i-MMD. Tento inteligentní pohon pracuje ve třech režimech. V prvním, plně elektrickém je automobil poháněn elektromotorem, napájeném lithium-iontovým akumulátorem. Vzhledem k velikosti baterie ale energie postačí pouze zhruba na dva kilometry. V případě, že vůz nemá dostatek elektřiny, je baterie za jízdy dobíjena elektřinou, vyráběnou generátorem, poháněným benzínovým motorem. Ve třetím režimu, kdy k potřené akceleraci nestačí elektromotor, připojuje se k pohonu nápravy přímo benzínový motor.
Mezi jednotlivými režimy pohonu vůz přepíná sám. Řidiče k tomu nepotřebuje a v podstatě si do toho nenechá ani moc mluvit, i kdyby se řidič snažil. Ve městě volí mezi čistě elektrickým a hybridním pohonem. Podíl jízdy na elektřinu tak může dosáhnout překvapivě vysoký podíl, i přes 50%. Při jízdě ve městě umí vůz ve většině situací přepínat mezi hybridním a elektrickým pohonem. V režimu hybridního pohonu auto využije přebytečnou energii spalovacího motoru v generátoru pro dobíjení baterií.
To, jak se má pohonná jednotka chovat, lze autu předepsat volbou jednoho ze tří jízdních módů. K dispozici jsou tři, kromě klasického i sportovní a eko režim. Patrné rozdíly mezi nimi ale, kromě mírného zlenivění v Eko a naopak zrychlení reakce v režimu Sport, nenajdete. Určitě jsou menší, než u jiných značek, které volbu režimu převodovky nabízí.
Z mého úhlu pohledu je největší slabinou a prostorem pro zlepšení software ovládající pohonný systém. Tento software, hlídá mimo jiné úroveň nabití pohonné baterie. A pokud nemá informace z navigace o vzdálenosti cíle, přejde v situaci nedostatku elektřiny do stavu paniky a snaží se prostřednictvím spalovacího motoru vytočeného do vysokých otáček co nejdříve baterie dobít. V interiéru se pak rozléhá nepříjemné kvílení motoru, od kterého většinou nepomůže, ani když hrajete nohama na pedál akcelerátoru jako na pedál varhan. Pokud si zobrazujete ukazatel okamžité spotřeby, můžete tak třeba v ustálené rychlosti padesát za hodinu vidět na displeji hodnotu přes dvacet litrů na sto, což může i šokovat. Stačí ale okamžik, lehký pohyb motýlího křídla, a rázem motor ztichne a spotřeba spadne na nulu. Asi je to velmi sofistikované, ale upřímně řečeno, já preferuji auto, které dělá to, co chci já a vím, co od něho mohu čekat. Dalším řešením, které se nabízí, je zvětšit kapacitu baterie pohonu tak, aby systém byl více v pohodě a nemusel stresovat sebe, motor i osádku vytáčením motoru.
Jako spotřeba paliva je v kombinovaném režimu uváděna hodnota 5,5 litru na 100 kilometrů. Nám se podařilo dosáhnout při režimu, kombinujícím jak různá prostředí od města přes dálnici až po rozbitou okresku, tak i různé jízdní styly od vyloženě sportovního až po plachtění, hodnoty spotřeby 6,5 litru. To není na tak velký vůz vůbec špatný výsledek.
Jízdní vlastnosti
Už samotná stavba vozu, design jeho interiéru i pohon prostřednictvím kombinace elektromotoru a benzíňáku do jisté míry předurčuje jízdní styl, ke kterému vás auto bude směrovat. Tím je převážně rozvážná jízda bez razantních manévrů. Automobil sice nabízí i jízdní režim Sport, při kterém se mění charakteristika „řazení“ převodovky i odezva motoru na plynový pedál. I v základním nastavení má ale vůz dost energie na zvládnutí všech potřebných manévrů, včetně rychlého předjetí, k plné spokojenosti řidiče.
Podvozek je nastaven jako rozumný kompromis pro pohodlné překonávání nerovností, děr i retardérů na jedné straně i zvládání rychlejší jízdy v zatáčkovitém terénu bez rizika citelného rozhoupání karoserie. Samotné řízení má posilovač nastavený tak, že parkovací manévr zvládnete bez ztrhaných ruk. Na druhé straně ale při vyšší rychlosti ponechává odezvu od kol tak, aby řidič neztratil kontrolu nad řízením. Méně zkušenému řidiči pomáhá několik asistentů – z těch užitečných stojí za to zmínit Asistent pro rozjezd v kopci nebo Inteligentní adaptivní tempomat, z těch leckdy otravných funguje Systém pro udržování v jízdním pruhu naštěstí poměrně nevtíravě a dá se s ním žít.
Závěr
Jestli se o nějakém autě dá říci, že je pro všechny a do jakékoli situace, pak je to tento model. Optimální kombinaci pohodlí, estetiky, prostoru i ekonomiky provozu využije jak mladý pár, potřebující auto na denní cesty z příměstského ghetta do práce a o víkendu výlet za aktivním odpočinkem. Volbou může ale být i pro i starší manžele, potřebující prostorný přepravník všeho potřebného na chatu v lese, kam vede jen rozbitá cesta.
Pro někoho může být argumentem opravu velký dojezd. Uprovedení Comfort uvádí výrobce hodnotu 860 kilometrů na jednu nádrž.
A kolik za to vše dáte? Verze SportLine má poháněné obě nápravy. To je signálem, že cena bude vyšší. V „základu“, bez doplňkové výbavy, se tak cenovka lehce přešvihne přes milion na 1 033 800 Kč. Díky cenové politice dovozce ale máte v ceně vše, co zajistí jak bezpečnost, tak dostatečný komfort. Příplatková výbava představuje například tažné zařízení, sadu pro organizaci a ochranu nákladového prostoru před poškozením. Kolik za ni zaplatíte, ale stránky dovozce tají, místo číslovky máte možnost vidět pouze informaci „pevná cena“.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
